Ve lhůtách stanovených zákonem o myslivosti (§ 55 zák. č. 449/2001 Sb.) musí být nárok na náhradu škody uplatněn pod sankcí jeho zániku. Vyšší náhradu po jejich uplynutí již přiznat nelze.

17Co 170/2010 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. VL, Ph.D., a soudců JUDr. ZJ a Mgr. TŠ ve věci Z v, zs s r.o., sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupeného Mgr. EC, advokátkou se sídlem v xxx, proti žalovanému L ČR, s.p., sídlem v xxx, IČ xxx, o zaplacení 383 880 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HK z 28. ledna 2010, č. j. 17 C 46/2009-133, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu s e v té části výroku I, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 67.480 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, za dobu od 9. září 2008 do zaplacení, m ě n í tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá. II. Ve zbývající části výroku I a ve výrocích II a III s e rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu s e věc v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou 6. ledna 2006 na žalovaném domáhá zaplacení 383.880 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody, která mu podle jeho tvrzení měla vzniknout na jím podnikatelsky obhospodařovaném pozemku č. 4905 v katastrálním území O u L, součásti honitby žalovaného, následkem poškození 18 ha porostu kukuřice poválením, požerem a rytím černou zvěří. Škodu prý zjistil jeho jednatel a agronom VH při pravidelné pochůzce 27. srpna 2008 a podle žalobce musela vzniknout v době od předchozí pochůzky, která byla provedena 20. srpna, protože tehdy žádné poškození jmenovaný neshledal. Předběžně byla výše škody vyčíslena už 27. srpna 2008 na 280.000 Kč a v této výši u žalovaného uplatněna dopisem z 2. září 2008; následně si žalobce nechal znalcem Ing. VS, CSc., zpracovat znalecký posudek, jehož doplňkem pak byla škoda vyčíslena na konečných 383.880 Kč. Žalobce požádal o ohledání poškozeného pozemku i Státní rostlinolékařskou správu, která 2. září 2008 uzavřela, že porost byl poškozen právě prasetem divokým a že na pozemku nebyl zjištěn výskyt jiného ze sledovaných škodlivých organismů kukuřice. Žalobce také tvrdí, že k předejití škod působených zvěří činil přiměřená opatření, a to zejména tím, že při setí kukuřice nechal vynechat osm řádků (kvůli možnosti odstřelu divoké zvěře), a u polních ploch, které by mohly být lesní zvěří ohroženy nejvíce, nechal ve dnech 4. a 11. srpna 2008 aplikovat přípravek Hukinol a 18. srpna 2008 provést rozhoz vlasů. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Především upozorňuje, že jeho zaměstnanci, kteří se na místo dostavili 10. září 2008, zjistili, že porost byl bez upozornění již téměř sklizen, a žalovaný se tak nemohl přesvědčit o charakteru a rozsahu škody, ba ani o jejím vzniku. Z toho prý plynou jeho pochybnosti, které vedly k tomu, že s žalobcem neuzavřel o náhradě dohodu. Proti znalci Ing. S žalovaný namítá, že jde o znalce z nepřiléhavého oboru, totiž z oboru ovocnářství a zahradnictví, vinařství a zemědělská odvětví různá se specifikací na ochranu rostlin a použití chemických přípravků na ochranu rostlin. Jeho posudek prý dále pokládá za nepoužitelný také zejména proto, že nedostatečně (nekonkrétně) popisuje stav porostu a že plánovaný výnos zjišťuje jen odkazem na vývoj obdobných porostů v dané lokalitě a pěstitelské době a náležitě jej neodůvodňuje. Dále má žalovaný za to, že žalobce nesplnil preventivní ochranu před škodami způsobenými zvěří, protože pro osev kukuřice nezvolil vhodný pozemek a opatření k zabránění škod prováděl nedostatečná. Vyjádřil také přesvědčení, že žalobce ani nedodržel zákonnou lhůtu k uplatnění práva na náhradu škody. Podle žalovaného je totiž vyloučeno, aby ke škodě takového rozsahu došlo v žalobcem uváděném krátkém období. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl (výrok I) a uložil žalovanému, aby nahradil náklady řízení žalobci (77 236,50 Kč; výrok II) a státu (v zatím nespecifikované výši; výrok III). Konstatoval, že podle § 52 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je uživatel honitby povinen hradit (také) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených způsobila zvěř, že podle § 55 téhož zákona musí poškozený svůj nárok na náhradu škody způsobené zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech u uživatele honitby uplatnit do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, že současně s uplatněním nároku na náhradu škody musí vyčíslit výši škody, a že na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji musí vyčíslit do 15 dnů po provedené sklizni. Shrnul také, že se podle téhož ustanovení mají poškozený a uživatel honitby o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout, že pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody, nebo ve stejné lhůtě neuzavře s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě tří měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu, a že nebyl-li poškozeným nárok na náhradu škody způsobené zvěří uplatněn v uvedených lhůtách, zaniká. Po stránce skutkové v podstatě uzavřel, že všechna žalobcova tvrzení byla prokázána. Předně škoda podle jeho názoru skutečně určitě vznikla mezi 20. a 26. srpnem 2008. Vyplývá to podle něj zejména ze stanoviska znalce Ing. S, CSc. (ten uvedl, že ke škodě došlo v období 14 dnů před jeho prohlídkou porostu a ta se uskutečnila 1. září 2008), které bylo potvrzeno i Státní rostlinolékařskou správou, a v průběhu dokazování navíc vyšlo najevo, že jednatelé žalující společnosti JV a VH ani zaměstnanec žalobce VM při svých pobytech v daném místě před 20. srpnem žádná poškození porostu neobjevili a jednatel VH je shledal skutečně až při pochůzce 27. srpna. Výpovědím zaměstnanců žalovaného, kteří uváděli, že škody od černé zvěře byly na porostu kukuřice patrné již na přelomu července a srpna 2008, popř. po 11. srpnu 2008, okresní soud neuvěřil, protože podle něj tyto osoby vypovídaly nekonkrétně (škodu jen konstatovaly), jejich působení kolem předmětného pozemku odpovídalo spíše výkonu práva myslivosti (zabývaly se pozorováním a lovením zvěře, popřípadě opatřeními k prevenci škod působených zvěří) a jejich vyjádření ke stavu porostu kukuřice byla v rozporu s tím, co vypověděl Ing. S, CSc., který přitom kukuřici prohlížel přímo se zadáním ohledat ji a určit výši škody. Výše škody byla dle okresního soudu prokázána posudkem Ing. S, CSc., který čerpal nejen z poznatků získaných prohlídkou porostu, ale i z deníku vážení, a usoudil, že by sklizeň odpovídala plánovanému výnosu. Podstatné údaje z deníku vážení konstatoval i okresní soud sám (z poškozeného pole bylo sklizeno průměrně 95,3 q/ha, kdežto na ostatních polích to bylo 418,5 až 474,3 q/ha). Že bylo pole žalobcem sklizeno před tím, než žalovaný provedl jeho prohlídku, měl okresní soud za v daných souvislostech nerelevantní, protože zákon o myslivosti poškozenému neukládá, aby poničený porost před prohlídkou uživatele honitby nesklízel; navíc dovodil, že sklizeň proběhla v běžné agrotechnické lhůtě. Nevyhověl žalobcovu návrhu na vypracování znaleckého posudku o ocenění škod vzniklých na daném porostu od 20. srpna 2008 do uplatnění nároku žalobcem, protože takový důkaz pokládal za nadbytečný; uvedl, že skutkový stav byl v míře potřebné pro rozhodnutí dostatečně zjištěn z již provedených důkazů. Uvedl, že z žalovaným předloženého posudku znalce Ing. ZŠ nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti. Uzavřel také, že žalobce náležitě dostál své povinnosti provádět potřebná preventivní opatření (aplikací Hukinolu, výsevem v dostatečné vzdálenosti od lesa a rozhozem vlasů) a že u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody – dopisem z 2. září 2008 – řádně a včas. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal a navrhl jeho změnu v zamítavý. Zopakoval, že si skutečný stav škod nemohl ověřit jen vinou žalobce. Ten mu zničený porost neukázal, nepřizval jej ani k šetření znalce Ing. S, CSc., a kukuřici sklidil. Zaměstnanci žalovaného prý přitom skutečně mají vlastní konkrétní poznatky o špatném stavu porostu ještě před jeho napadením černou zvěří. Okolo předmětného pole chodili a porostu i pohybu černé zvěře si všímali. Právě z těchto důvodů prý žalovaný o oprávněnosti žaloby pochybuje. Žalobce navíc začal v řízení požadovat vyšší náhradu, než jakou uplatnil původně. Z posudku znalce Ing. S, CSc., pak podle žalovaného není jasné, jestli při výpočtu žalobcova náhradového nároku odečetl neosetou plochu okolo sloupů vysokého napětí, které se na daném poli nacházejí, a zejména jestli skutečně řádně vzal v potaz skutečný stav daného porostu; když mu byly při jednání okresního soudu předloženy fotografie, existenci mezer v porostu a také jeho určité zaplevelení připustil. Podle mínění žalovaného by při řádném pěstování porost takové závady nevykazoval. Pokud by na pole černá zvěř po 20. srpnu vstoupila, jen v důsledku toho by k dokumentovanému zaplevelení nedošlo. Žalovaný dále zdůraznil, že obecný očekávaný výnos úrody kukuřice je pro dané řízení bez významu; podstatné je jen to, jaký by byl reálný výnos vzhledem ke všem daným konkrétním podmínkám včetně kvality porostu. Uvedl také, že před okresním soudem vyšlo najevo, že Ing. S, CSc., podle žalobcova zadání neměl zjišťovat, kdy ke škodě došlo, a pokud se k tomu pak vyjadřoval, nelze tedy jeho dobrozdání stran tohoto aspektu věci přiznat váhu. To nehledě na formulace, které při tom použil. Žalovaný znovu poukázal na to, že znalec z oboru myslivosti Ing. Š míní, že není možné, aby do 20. srpna nebyly na porostu škody žádné a po tomto datu najednou tak velké, navíc když byl aplikován přípravek Hukinol. Dobrozdání znalce Ing. S, CSc., a tvrzení jednatele žalující společnosti VH za této situace podle žalovaného k prokázání doby vzniku škody nestačí. Okresní soud podle jeho názoru nebral v potaz, že na úspěšnost sklizně má vliv hned celá řada okolností. Reálný stav pole k uvažovanému dni vzniku škody nezjišťoval, ačkoli mu byla předložena fotodokumentace a mezernatost porostu byla přesvědčivě líčena i svědkem MŠ. Dle žalovaného také nebylo prokázáno, že působení černé zvěře bylo jedinou škodnou událostí; v úvahu jich přitom obecně samozřejmě přichází podstatně více. Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky (viz jeho rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 719/2008) je předpokladem úspěchu žaloby daného typu důkaz, že škoda vznikla působením zvěře na polní plodině, a to konkrétním jednotlivým působením v průběhu prekluzivní lhůty. V daném případě nebylo zjištěno, kdy přesně tvrzená škoda vznikla, resp. že se tak v celém rozsahu stalo v době 20 dnů před uplatněním nároku. Přitom k tomu on - žalovaný - navrhoval znalecký posudek. Žalobce podle něj každopádně o tom, že škoda vznikla právě jen v uvedené době, neunesl důkazní břemeno. Chybou bylo, že okresní soud škodu posuzoval jako nedělitelný celek, jinak řečeno, že uvažoval o jediné škodní události postupně vznikající kumulací dílčích napadení kukuřice zvěří. Žalobce navrhl rozsudek potvrdit. Ve svém vyjádření opakoval některá výše uvedená skutková zjištění a argumenty okresního soudu, které měl za správné. Připomněl, že skutečný průměrný výnos kukuřice na jeho blízkých polích byl 418,5 q na ha a vyšší. Přitom tento výnos odrážel působení všech činitelů od výsevu po sklizeň. Žalobce souhlasil s okresním soudem, že mu zákon neukládá přizvat žalovaného, aby si rozsah škody sám ověřil, a že zaměstnanci žalovaného vypovídali neurčitě. Byl také přesvědčen, že vymáhaný nárok dopisem doručeným 8. září 2008 uplatnil včas. Na dotaz krajského soudu žalobce odpověděl, že podle svého přesvědčení nárok v celém nyní vymáhaném rozsahu uplatnil (včas) už dopisem z 2. září, doručeným žalovanému 8. září 2008; později prý už jen upřesňoval jeho původně předběžně stanovenou výši (280.000 Kč) podle toho, jak se o ní od znalce Ing. S, CSc., dovídal. Postupoval prý podle § 55 odst. 2 zákona o myslivosti a zde uvedenou lhůtu podle svého přesvědčení dodržel, „žalovaného o znalcem odhadnuté výši nároku 316.400 Kč informoval včas a informaci mu potvrdil i písemně dopisem z 3. října 2008“, a nakonec výši požadovaného plnění stanovil - pravda, až v projednávané žalobě - na 383.880 Kč na základě znalcova dobrozdání o skutečném a pravidelně dosahovaném výnosu. Žalovaný odpověděl, že podle jeho názoru část nároku přesahující 280.000 Kč uplatnil žalobce pozdě, protože sklizeň daného porostu proběhla 10. září, dopis o zvýšení uplatňované náhrady na 316.400 Kč byl doručen až 3. října 2008 a o žalobcově požadavku na celých 383.880 Kč se žalovaný skutečně dověděl až z projednávané žaloby. Trvá prý také na tom, že včasnost z hlediska prekluzivní dvacetidenní lhůty počítané od vzniku škody nebyla prokázána ani u 280.000 Kč. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že o tom, že uplatňuje nárok nikoli jen ve výši 280.000 Kč, ale celých 316.400 Kč, informoval žalovaného původně telefonicky, a to ještě před 25. zářím 2008. Dopis z 3. října pak prý byl jen písemným potvrzením této informace. Na důkaz tohoto tvrzení nabídl výpověď svého jednatele VH, který prý uvedený telefonát uskutečnil. Žalovaný pravdivost žalobcova tvrzení o telefonátu nadepsaného obsahu popřel. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobu a včas, krajský soud napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Okresní soud správně citoval mj. i na projednávaný případ bezesporu dopadající § 55 odst. 2 zákona o myslivosti, ale chybně jej aplikoval. Z tohoto ustanovení vyplývá, že poškozený zásadně musí svůj nárok na náhradu škody vyčíslit zároveň s jeho uplatněním, a v případech škod na polních plodinách, resp. zemědělských porostech, u nichž lze škodu kvantifikovat teprve v době sklizně, musí k vyčíslení přikročit do 15 dnů po provedené sklizni. To podle krajského soudu také znamená, že v uvedené lhůtě musí být nárok vyčíslen s konečnou platností, jinak řečeno, že po uplynutí patnáctidenní lhůty, počítané od sklizně poškozeného porostu, již nelze požadovat náhradu vyšší, než jaká byla vyčíslena v rámci lhůty. Jiný výklad by význam této lhůty zcela popřel. Zákonodárce tu zjevně předpokládá, že od okamžiku, kdy je porost sklizen, musí mít poškozený k vyčíslení svého nároku již definitivně všechny relevantní podklady, nemůže už mít žádný akceptovatelný důvod s vyčíslením vyčkávat a doba 15 dnů mu musí na vyčíslení a oznámení výše náhrady odpovědnému subjektu postačovat. Za nedodržení lhůty stanoví nejpřísnější myslitelnou sankci, totiž zánik nároku. V projednávané věci je nesporné, že poškozený porost byl sklizen 10. září 2008. Žalobce tedy musel nárok s konečnou platností vyčíslit do 25. září. Pouze náhrada, kterou vyčíslil do tohoto data, byla uplatněna včas. Co snad začal požadovat nad hranici včasného vyčíslení po 25. září, uplatnil (vyčíslil) každopádně pozdě a následkem zániku nevyčísleného nároku ze zákona tedy nedůvodně. Je jisté, že do 25. září 2008 žalobce uplatnil a (odhadem) vyčíslil nárok v rozsahu 280.000 Kč. Stalo se tak dopisem, který byl žalovanému doručen 8. září, tedy ještě před sklizní. Sporné v dané fázi řízení je, jestli stihl včas uplatnit, totiž také vyčíslit, nárok vyšší, tedy v podstatě další. To se týká požadavku na zaplacení dalších 36.400 Kč, tedy celkem celých 316.400 Kč. Takto nárok nesporně vyčíslil dopisem z 3. října 2008, což by bylo pozdě. Žalobce ale v odvolacím řízení přednesl, že o svém požadavku na zaplacení takto zvýšené, čili další náhrady informoval žalovaného ústně (telefonicky) už před tímto datem, ba dokonce před klíčovým dnem 25. září, tedy včas. K této sporné skutečnosti nabízí i - zatím jediný - důkaz (výpovědi svého jednatele). O včasnosti uplatnění (vyčíslení) této části vymáhaného nároku, částky 36.400 Kč, dosud žádné dokazování vedeno nebylo, protože se okresní soud otázkou, v jaké výši byl uplatňovaný nárok včas vyčíslen, soudě podle odůvodnění jeho rozsudku fakticky nezabýval. Ve zbývající části vymáhaného plnění, tj. co do částky dalších 67.480 Kč, byl ovšem nárok uplatněn (vyčíslen) zjevně pozdě. Ani žalobce netvrdí, že se tak stalo včas, tedy do 25. září. Potvrdil naopak přednes žalovaného, že se o požadavku na zaplacení (také) této částky dověděl až z projednávané žaloby. S tím korespondují i výsledky řízení - žádný z provedených důkazů ani nenaznačuje, že by žalobce ohlásil tento svůj požadavek dříve než právě v žalobě, a doplněk posudku, který škodu stanovil právě na 383.880 Kč, byl vypracován až 10. listopadu 2008. I kdyby tedy snad žalobci původně nárok (také) v tomto rozsahu svědčil, tím, že nebyl uplatněn (i v této části vyčíslen) včas, tak jako tak podle § 55 odst. 4 věty první zákona o myslivosti zanikl. Už proto - bez ohledu na jakékoli další aspekty věci - musí být žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Z tohoto důvodu krajský soud přezkoumávaný rozsudek odpovídajícím způsobem změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Mezi účastníky je jinak dále sporné především to, zda žalobce nárok jako takový uplatnil včas z hlediska lhůty vymezené v § 55 odst. 1 písm. a/ zákona o myslivosti, tedy do 20 dnů od vzniku škod. I v tomto případě přitom platí, že by nedodržení lhůty bez dalšího znamenalo zánik nároku (§ 55 odst. 4 věta první zákona o myslivosti), a vyřešení této otázky je tedy pro projednávaný spor klíčové. Žalovaný přitom správně připomíná právní názor, vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 719/2008, s nímž se krajský soud ztotožňuje. Žalobce uplatnil nárok dopisem doručeným žalovanému 8. září 2008, a o uplatnění včasné tak mohlo jít jedině u těch poškození, která vznikla (začala vznikat) po 20. srpnu 2008. Okresní soud dovodil, že žalobce prokázal, že po uvedeném datu vznikla škoda jako celek. Opřel se přitom zejména o odborný úsudek znalce Ing. S, CSc. Předně ale nelze ztrácet ze zřetele, že jmenovaný nevystupoval v řízení z hlediska platných procesních pravidel jako znalec, protože nebyl soudem pro tento spor znalcem ustanoven (§ 127 o.s.ř.). Důkaz znaleckým posudkem se od jiných důkazních prostředků liší tím, že jeho hodnocení (§ 132 o.s.ř.) nepodléhají znalecké závěry ve smyslu jejich odborné správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Tento důkaz je specifický právě tím, že soud při rozhodovací činnosti, založené na řešení odborné otázky, vychází z odborných znaleckých závěrů, nikoli pouze ze skutečností, jež příslušná osoba vnímá svými smysly a jež soudu svou výpovědí zprostředkuje bez toho, že by o nich mohla či měla činit pro soud závazné skutkové závěry. Naproti tomu svědek vypovídá v občanském soudním řízení o tom, co svými smysly vnímal (postřehl) o skutečnostech tvořících předmět výslechu. Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry; svědek proto o svých skutkových nebo právních závěrech (názorech) na věc nemůže být vyslýchán, a uvede-li přesto ve své výpovědi takové závěry (názory), soud k nim při hodnocení jeho výpovědi nemůže přihlížet (podobně viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 21 Cdo 1908/2006). Podle výkladu formulovaného soudní praxí mají písemné znalecké posudky zpracované mimo řízení povahu důkazu listinou (§ 129 o.s.ř.), nikoli důkazu znaleckým posudkem podle § 127 o.s.ř. (srovnej např. Cpj 35/78 bývalého Nejvyššího soudu ČSR, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 22/79). Povahu ,,jen” listinného důkazu tedy má také znalecký posudek Ing. S, CSc., a odborné závěry, které jmenovaný ohledně doby vzniku škody přednesl jako svědek, jsou bezcenné, neboť vybočují z mezí zjištění, jež lze učinit z výpovědi svědka (viz v této souvislosti také rozhodnutí Nejvyššího soudu, publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981, sp. zn. Cpj 41/79, a R 49/2000, sp. zn. 3 Cdon 385/96). Nadto je třeba přitakat žalovanému, že podle výpovědi jmenovaného i textu jeho písemného posudku mu žalobce ani zjišťování doby vzniku škody nezadal, a že také tím by byla váha jeho dobrozdání o době napadení porostu černou zvěří významně oslabena. A konečně Ing. S, CSc., původně vymezil dobu vzniku škody - s poukazem na stupeň poškození porostu - termínem „zhruba 14 dnů před jeho prohlídkou“, tedy zjevně jen přibližně a obdobím počínajícím zřejmě již 18. srpnem 2008; posléze dokonce výslovně připustil, že v nějakém rozsahu - ovšem prý nikoli „větším“ - mohla škoda vzniknout i před tímto obdobím (viz jeho výpověď před okresním soudem dne 21. ledna 2010). I z tohoto důvodu by podle mínění krajského soudu z jeho výpovědi potřebnou jistotu, že žalobce uplatnil nárok jako celek včas, čerpat možno rozhodně nebylo. Potřebná zjištění v tomto ohledu nelze učinit ani z předloženého stanoviska Státní rostlinolékařské správy, datovaného 22. říjnem 2008. Z něj totiž s jistotou vyplývá jen tolik, že příslušná inspektorka 2. září 2008 pole shlédla, pořídila fotodokumentaci, konstatovala plošné poškození porostu prasetem divokým a uzavřela, že působení jiných škůdců nezjistila. O předpokládané době vzniku škody zde nic uvedeno není. Stran sporné doby počátku vzniku škody tu tak proti sobě stojí výpovědi osob, činných pro žalobce (jeho jednatelů, resp. jednatele, a zaměstnance), proti výpovědím osob tak či onak spjatých s žalovaným (zejména jeho zaměstnanců). Zatímco první tvrdí, že před 20. srpnem nebyl porost poškozen vůbec, druzí vypovídají, že už tehdy poničen byl, a to prý dokonce v rozsahu rozhodně nezanedbatelném. Okresní soud vzal za pravdivé výpovědi osob vykonávajících činnost pro žalobce, kdežto výpovědím osob spjatých s žalovaným (ani v tomto ohledu) neuvěřil. Učinil tak ovšem s argumentací, která podle krajského soudu obstát nemůže. Že se lesní a myslivecký správce a hospodář Ing. RK, revírník MŠ, DČ či Ing. MS v daném místě nevyskytovali přímo proto, aby ohledávali stav porostu, samo o sobě na újmu jejich výpovědím logicky být nemůže. Situace, kdy svědek popisované skutečnosti pozoroval, aniž se na místo dostavil právě za tím účelem, je ostatně naprosto obvyklá. Určující při hodnocení jeho výpovědi nemůže být, proč se na příslušném místě nacházel, protože to samo o sobě nemá vliv na to, zda popisované skutečnosti opravdu vnímal. A krajský soud nesdílí ani názor soudu okresního, že výpovědi jmenovaných jsou nevýznamné pro svou nekonkrétnost. Ing. RK vypověděl, že mu už na poradě 11. srpna 2008 revírník MŠ hlásil, že škody od černé zvěře na předmětném pozemku jsou již značné. MŠ uváděl, že škody způsobené černou zvěří na dotčeném porostu shledal už ve dnech 8.-10. srpna a znovu 12. srpna 2008 (když tu aplikoval Hukinol), a že v blízkosti pole ulovil 17. srpna dvě selata. DČ vypovídal, že do blízkosti předmětného pole jezdil za účelem lovu nejméně čtyřikrát týdně a černou zvěř vídal vycházet z pole už asi od poloviny července, a Ing. MS uváděl, že při lovu v daném místě pozoroval, že z předmětného porostu vychází i černá zvěř už na přelomu července a srpna 2008. Z hlediska hodnocení konkrétnosti výpovědí těchto svědků odvolacím soudem je podstatná okolnost, že z protokolů o jednáních před okresním soudem není patrno, že by jmenovaní svědci byli vyzýváni k bližšímu vylíčení svých poznatků o míře poškození porostu před 20. srpnem a nedokázali adekvátně reagovat. Dále žalovaný předložil posudek Ing. ZŠ, znalce se specializací mj. i na myslivost. Z jeho obsahu se podává, že tento znalec - po seznámení se s posudkem Ing. S, CSc. - vznik škody daného rozsahu za pouhých 7 dní jednoznačně vylučuje. Poukazuje přitom na to, že se černá zvěř obvykle slučuje do tlup, které jen málokdy čítají více než 30 jedinců, že v daném případě měl být stav černé zvěře v příslušné honitbě (1 277 ha) jen 23 kusů, že jednotlivé tlupy svá teritoria hájí a že zkrátka není možné, aby tak málo kusů za tak krátkou dobu zničilo kukuřičný porost na ploše rovnající se podle znalce rozloze asi 22 fotbalových hřišť. Okresní soud uvedeným posudkem důkaz provedl, ale v odůvodnění svého rozhodnutí pouze stroze uvedl, že z něj nic pro rozhodnutí dané věci podstatného nezjistil. Nevysvětlil tedy, zda a popřípadě z jakých důvodů pokládá tento důkaz za nevýznamný. Přitom je dobrozdání, obsažené v tomto listinném důkazu, s jeho skutkovým závěrem, že škoda jako celek vznikla po 20. srpnu 2008, v přímém rozporu, protože odbornými argumenty jeho správnost zcela vylučuje. I v tomto případě sice jde podle stávajících procesních pravidel o důkaz listinný, nikoli tedy o znalecký posudek v procesním slova smyslu, ale to, že z něj nelze přímo učinit žádné odbornými znalostmi podmíněné zjištění, neznamená, že by bylo možné jej zcela ignorovat. Soud totiž musí při svém hodnocení důkazní situace přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o.s.ř.), což v probíraných souvislostech znamená, že na žalovaným doložený posudek musí vzít zřetel při hodnocení důkazů (výpovědí), které s ním jsou v rozporu, a náležitě se s ním vypořádat. To se nestalo. Jak opakovaně vyložil zejména Ústavní soud České republiky ve svých četných rozhodnutích (např. sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 95/97, IV. ÚS 582/01, IV. ÚS 283/2000, I. ÚS 643/04), je věcí soudu, jak s rozporem mezi provedenými důkazy naloží, avšak jeho povinností v každém případě je provedený důkaz odporující důkazům ostatním ve smyslu § 132 o.s.ř. zhodnotit a v odůvodnění svého rozhodnutí stanovisko k tomuto důkazu přiměřeně vyložit (zdůvodnit, proč jej například odmítá či pokládá za nevěrohodný, § 157 odst. 2 o.s.ř.). Důkaz v řízení provedený nelze v odůvodnění rozhodnutí opomenout jen proto, že je v rozporu s tím, co soud - s ohledem na své závěry stran skutkových zjištění plynoucích z jiných důkazů - pokládá za skutečnosti prokázané. Takové opomenutí pokládá Ústavní soud za protiústavní porušení zásad hodnocení důkazů a kogentní povinnosti soudu v rozhodnutí vyložit, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by měl soud na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře, a které opomene. Tím, že soud přihlédne jen k některým z provedených důkazů a učiní je předmětem svých úvah, zatímco jiné důkazy sice konstatuje, ale předmětem hodnocení je vůbec neučiní, dojde podle Ústavního soudu také k porušení zákonné zásady rovnosti účastníků řízení. “Přihlédnutí ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci” (§ 132 o.s.ř.), je třeba chápat tak, že soud je povinen učinit předmětem úvah a hodnocení každý důkaz, který provede; nestane-li se tak, zatíží podle Ústavního soudu své rozhodování projevem libovůle. Obdobně argumentuje ve svých rozhodnutích i Nejvyšší soud České republiky (viz například jeho rozhodnutí ve věcech sp. zn. 29 Odo 817/2003 či 29 Odo 246/2004). Tím, že z listinného důkazu a z výpovědi svědka čerpal odborné závěry, a tím, že při hodnocení důkazů v podstatě pominul důkaz, který nebyl v souladu se závěry, jež učinil z důkazů jiných, zatížil okresní soud řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a jež nelze napravit v odvolacím řízení. Žalovaný v průběhu prvostupňového řízení opakovaně navrhoval pořídit posudek znalce z příslušného oboru za účelem zjištění, zda celá škoda, jejíž náhradu žalobce žádá, skutečně mohla v celém rozsahu vzniknout v době od 20. srpna 2008, a provést jím důkaz. Důkazy, které byly k jeho návrhu provedeny, totiž důkaz posudkem znalce Ing. Š a důkazy výpověďmi výše jmenovaných svědků, podle krajského soudu potřebu provedení takového důkazu jistě vyvolaly. Vzhledem k jejich vyznění se totiž opravdu jeví nutným prostřednictvím odborných znalostí prověřit, zda výpověď jednatele žalující společnosti VH (§ 131 o.s.ř.), potažmo (dosud pouhé) písemné prohlášení jednatele JV a svědectví zaměstnance žalující společnosti VM, tedy osob, u nichž s přihlédnutím k jejich spjatosti s žalující společností je přirozeně nezbytné obzvlášť pečlivé hodnocení, vůbec mohou odpovídat skutečnosti, tj. zda (jen) na jejich základě lze počátek vzniku škody datovat až do doby od 20. srpna 2008 (popřípadě jaká škoda snad počínaje tímto dnem vzniknout mohla). Při odborném posouzení je samozřejmě třeba vzít v potaz i opatření, o nichž lze mít za prokázané, že byla v daném místě učiněna za účelem prevence vzniku škody daného typu. Mezi účastníky je dále sporné i to, kolik kukuřice by zřejmě bylo z daného pole sklizeno, nebýt poškození porostu černou zvěří. Okresní soud svým rozhodnutím akceptoval žalobcovo stanovisko, že porost byl zničen na 18 ha pole a očekávatelný byl výnos 400 q na ha (když z jiných polí byl toho roku výnos vyšší, podle žalobce v průměru 459,79 q na ha). Žalovaný ale namítal, že je v této souvislosti třeba vzít v úvahu především údajně značnou nekvalitu porostu před jeho poškozením a fakt, že kukuřice nebyla naseta okolo stožárů, které se na poli nacházejí. Zejména argumentoval, že na nemalé ploše pole kukuřice vůbec nevzešla (zda se tak stalo následkem splavení osevu nebo z důvodů jiných, přitom nemůže být významné). Jeho zaměstnanci Ing. RK, DČ a MŠ vypovídali, že podle jejich vlastních poznatků na poli rostla také řepka a plevel, že tu byly místy prázdné plochy nebo jednotlivé klasy, že pole bylo zřejmě deštěm spláchnuté asi z 30 % (svědek Ing. K), že bylo prořídlé a zarostlé jinými plodinami a plevelem (svědek Č), resp. asi z 40 % plochy téměř holé, resp. zarostlé jen bodlákem, trávou a řepkou (svědek Š); tito svědci rovněž vysvětlovali, proč byla mezernatost porostu z míst, kudy se pohybovali, viditelná. Žalovaný dále předložil několik fotografií (z doby těsně po provedené sklizni), na nichž jsou volné plochy uvnitř porostu skutečně patrné. Žalovanému je také třeba přisvědčit, že v rámci své výpovědi na fotografiích viditelné plochy bez porostu jako pravděpodobné připustil I Ing. S, CSc. (v této části je třeba na jeho výpověď pohlížet jako na výpověď svědka, protože se snažil líčit, co na poli viděl, a neprezentoval žádný odborný závěr). Existence stožárů vysokého napětí je zřejmá také z předložených fotografií. Ing. S, CSc., v reakci na tuto námitku uvedl, že prý neosetou plochu pod stožáry při svém výpočtu očekávatelného výnosu zohlednil (ale zároveň připustil, že to z jeho posudku není patrno), a že navíc nešlo o plochu tak výraznou, aby mohla celkový výpočet ovlivnit. Krajský soud je v těchto souvislostech především názoru, že v prvostupňovém řízení nebylo procesně zjištěno, že poškozena (a posléze s nízkým výnosem sklizena) byla plocha právě o výměře žalobcem tvrzených 18 ha. Žalovaný tento stěžejní údaj sice přímo nezpochybnil, ale také jej výslovně neučinil nesporným, a žádným z provedených důkazů prověřen nebyl (§ 120 odst. 1, 3 a 4 o.s.ř.). Výměra 18 ha (jako prý osetá) je uvedena v posudku znalce Ing. S, CSc., ale není specifikováno, zda a popřípadě jak byla ověřena, a znalec pak před okresním soudem mj. vypověděl, že při stanovování rozsahu poškozených ploch zjišťoval výměry pouze odkrokováním. Jinak - vedle zjištění celkové výměry poškozeného a následně sklizeného porostu - pokládá krajský soud pro stanovení očekávatelného výnosu za určující, do jaké míry stav předmětného pole před napadením černou zvěří odpovídal stavu, v jakém se nacházela jiná srovnatelná pole osetá kukuřicí, jejichž skutečný výnos žalobce před okresním soudem dokládal. Ani na nich nemusel být porost zcela kompaktní. Z povahy věci samozřejmě vyplývá, že nemůže jít o úplnou identitu, nýbrž jen o co největší podobnost kvality porostu (zejména jeho hustoty a vzrůstu), nicméně význam tohoto zjištění je zřejmý už z toho, že z žalobcem předložených dokladů plyne, jak se výnosy kukuřice z jednotlivých jeho polí nezanedbatelně lišily. Břemeno tvrzení a důkazu je tu na žalobci. Zřetel je jen třeba vzít na to, že ve svém výpočtu zatím vychází, jak už bylo uvedeno, z nižšího předpokládaného výnosu, než jaký měl být u kteréhokoli z ostatních polí. Z výše uvedeného vyplývá, že v části, v níž v dané fázi řízení není možno dovodit shora popsaný důvod k zamítnutí žaloby pro pozdní uplatnění (vyčíslení) nároku, nelze než rozsudek okresního soudu zrušit a v tomto rozsahu mu věc vrátit k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V jeho průběhu okresní soud především zjistí stanovisko žalovaného k otázce, jaká celková plocha porostu byla poškozena, a bude-li to potřebné (tedy pokud účastníci o této skutkové otázce nakonec nepřednesou tvrzení shodná, § 120 odst. 4 o.s.ř.), vyzve žalobce, aby ke svému tvrzení navrhl důkazy, a upozorní jej na následky neunesení důkazního břemene. Jestliže následkem dalšího průběhu řízení potřeba doplnění dokazování neodpadne, provede účastníky navržené důkazy výpovědí jednatele žalující společnosti VH a znaleckým posudkem, popřípadě dalšími důkazy, které snad účastníci k relevantním okolnostem navrhnou. Na základě úplného hodnocení provedených důkazů pak znovu zváží, v jakém rozsahu žalobcův nárok původně vznikl a v jakém byl včas uplatněn. Znovu také vyhodnotí prokázaná opatření k předejití škod. V odůvodnění svého nového rozhodnutí podá úplný popis hodnocení provedených důkazů. P o u č e n í : Proti výroku I tohoto rozsudku lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v B, prostřednictvím Okresního soudu v HK. Proti výroku II tohoto rozsudku dovolání přípustné není. Odvolání není přípustné proti žádnému z výroků tohoto rozsudku. V HK dne 11. října 2010 předseda senátu