I. Nenabylo-li usnesení o příklepu právní moci, zůstal vlastníkem vydražené nemovitosti (i přes udělený příklep a doplacení nejvyššího podání) povinný a nemovitost tak náleží do konkursní podstaty, pokud na majetek povinného byl prohlášen konkurs. II. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudního exekutora, se podává prostřednictvím soudního exekutora.

17 Co 173/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. JČ a soudců JUDr. ZJ a Mgr. TŠ v exekuční věci oprávněného G, s.r.o ., sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupeného JUDr. JK, advokátem se sídlem v xxx, proti povinnému Ing. TV, narozenému xxx, bytem v xxx, zastoupenému JUDr. IB, advokátem se sídlem v xxx, pro 2 658 350,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněného proti usnesení JUDr. OS, soudního exekutora se sídlem v xxx, z 25. března 2010, č.j. 086 ExS 574/06-132, t a k t o : Usnesení soudního exekutora s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soudní exekutor rozhodl, že se z rozdělované podstaty 3 088 684,23 Kč v úplnosti uspokojí jeho pohledávka z titulu nákladů exekuce 581 493 Kč a částečně pohledávka přihlášeného zástavního věřitele částkou 2 507 191,23 Kč (výrok I), nikomu z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a deklaroval, že právní mocí jeho rozhodnutí zaniknou zástavní práva, věcná břemena a nájemní práva, která na vydražených nemovitostech váznou (výrok III). V odůvodnění především konstatoval, že v exekuční dražbě konané 23. ledna 2008 došlo k udělení příklepu za nejvyšší podání 3 060 000 Kč, které vydražitel následně včas zaplatil, a že je tedy třeba toto podání a přirostlý úrok rozvrhnout. Vyložil také samozřejmě, proč tak činí právě výše uvedeným způsobem. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal oprávněný. Především namítl, že vůbec nemělo být vydáno, a navrhl jeho zrušení. Připomněl, že usnesením zdejšího krajského soudu z 13. února 2009 byl na majetek povinného prohlášen konkurs, že podle § 109 odst. 1 písm. c zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v nyní platném znění, po nařízení konkursu nelze exekuci provádět a že se mu přitom v dané věci exekutor pokusil doručit usnesení o příklepu právě až po prohlášení konkursu. Oprávněný dovozoval, že za této situace bylo doručení v rozporu s výše uvedeným zákonným ustanovením, tudíž neúčinné, a usnesení o příklepu proto dosud nenabylo právní moci (tento obecně platný právní názor zaujal již za účinnosti předchozí právní úpravy konkursu Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ve věci sp. zn. 29 Odo 332/2004). Rozvrhové jednání proto podle něj vůbec nemělo být konáno. Podotkl také, že podle jeho mínění vzhledem k nedostatku právní moci usnesení o příklepu nemůže být vydražitel vlastníkem vydražených nemovitostí. Ty tedy stále náleží povinnému a v současnosti tak jsou součástí konkursní podstaty. Dále oprávněný poukázal na to, že i kdyby snad rozvrhové usnesení vydáno být mohlo (tj. pokud by usnesení o příklepu právní moci – rozumí se před prohlášením konkursu – nabylo), musela by jím vzhledem k trvajícímu konkursu na majetek povinného být rozdělovaná podstata po odečtení nákladů státu vydána správci konkursní podstaty (shodně Krajský soud v P v rozhodnutí ve věci sp. zn. 20 Co 471/2004). Vydražitel Mgr. FH měl naopak za to, že napadené usnesení vydáno být mohlo a že se vlastníkem vydražených nemovitostí stal. Vyslovil názor, že po zpeněžení majetku povinného je doručování soudního rozhodnutí (zde usnesení o příklepu) pouhým procesním úkonem (stejně jako např. i nařízení a konání rozvrhového jednání), není „prováděním exekuce“ ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c zákona č. 182/2006 Sb. a k odvolatelem dovozovanému závěru o neúčinnosti doručení tak není důvod. „Prováděním exekuce“ v nadepsaném smyslu je podle něj třeba rozumět jen vlastní realizaci prodeje majetku povinného (jinak řečeno, jeho „zpeněžování“). Usnesení o příklepu tedy dle jeho názoru pravomocné je (k 13. dubnu 2009), a protože zároveň včas doplatil nejvyšší podání, platí, že vlastnické právo k vydraženým nemovitostem nabyl ke dni udělení příklepu, tj. k 23. lednu 2008. V den prohlášení konkursu na majetek povinného tedy již povinnému nepatřily a nenáleží proto ani do konkursní podstaty. Podotkl, že jeho vlastnické právo uznal i katastrální úřad (byť je v současnosti v katastru opět i nesprávná poznámka o zápisu nemovitostí do konkursní podstaty). Do konkursní podstaty podle vydražitele náleží výtěžek dražby, a to jako celek (exekutor se se svými nároky mohl přihlásit do insolvenčního řízení). Vydražitel zdůraznil, že se celá záležitost nikoli jeho vinou stále protahuje, což mu působí značné komplikace, a domáhal se, aby soud připustil jeho vedlejší účastenství v řízení. Exekutor navrhl potvrzení napadeného usnesení. Byl přesvědčen, že povinný ztratil vlastnické právo k vydraženým nemovitostem už udělením příklepu vydražiteli. „Ostatní v zákoně uvedené lhůty“ jsou podle něj „pouze lhůtami procesními, které nemají na vlastnické právo vliv“; pouze za předpokladu, že vydražitel neuhradí nejvyšší podání, „vlastnické právo k předmětu dražby se vrací“. Připomněl, že je vydražitel oprávněn převzít vydraženou nemovitost už následující den po vydání usnesení o příklepu. V daném případě vydražitel nejvyšší podání včas zaplatil, takže se podle mínění exekutora vlastníkem dražených nemovitostí ke dni vydání usnesení o příklepu stal. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. c zákona č. 182/2006 Sb. se podle exekutora „na již proběhlou dražbu nevztahuje, protože povinný ke dni prohlášení konkursu na jeho majetek již vlastníkem vydražených nemovitostí nebyl“. Exekutor dále vyslovil názor, že výtěžek dražebního prodeje připadl na exekuci zúčastněným věřitelům a že právě v jejich prospěch je třeba provést rozvrh; do konkursní podstaty by prý náležel jedině případný přebytek dražebního výtěžku, zbylý po úhradě přihlášených pohledávek. Nikdo další se k odvolání nevyjádřil. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadené usnesení přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Daná problematika byla v soudní praxi vícekrát řešena. Oprávněný správně připomněl, že se jí Nejvyšší soud České republiky instruktivně zabýval zejména v rozhodnutí ve věci sp. zn. 29 Odo 332/2004. V něm na prvním místě připomněl, že sjednotil rozhodovací praxi soudů nižších stupňů ve výkladu § 14 odst. 1 písm. e/ tehdy platného zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, m.j. i prostřednictvím – oprávněným zde rovněž zmiňovaného - usnesení Krajského soudu v P ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 20 Co 471/2004, uveřejněného pod číslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je formulován závěr, že byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného poté, co v řízení o výkon rozhodnutí byla jeho nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, soud po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem usnesením rozhodne o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty, přičemž toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení (§ 337h o. s. ř.). Podotkl, že se tedy z R 86/2005 podává, že je-li konkurs na majetek povinného prohlášen po právní moci usnesení o příklepu, avšak před tím, než vydražitel zaplatí nejvyšší podání, není úkon, jímž vydražitel ve lhůtě určené v usnesení o příklepu nejvyšší podání zaplatí, úkonem, jenž by se protivil zákazu formulovanému v § 14 odst. 1 písm. e zákona č. 328/1991 Sb. Dále připomněl, že z jeho usnesení sp. zn. 20Cdo 2372/2003 (jež bylo posléze podrobeno ústavnímu přezkumu, přičemž Ústavní soud usnesením ze dne 22. července 2004, sp. zn. I. ÚS 401/04, ústavní stížnost odmítl) vyplývá, že úkonem, kterým se v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. provádí výkon rozhodnutí, naopak je po prohlášení konkursu na majetek povinného i pokyn soudu výkonu rozhodnutí k tomu, aby usnesení o udělení příklepu, vydané podle § 336j o. s. ř. před prohlášením konkursu, bylo doručeno (dle § 336k odst. 1 o. s. ř.). Tímto způsobem uskutečněné porušení zákazu formulovaného v § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. – pokračoval Nejvyšší soud - pak nemůže vyvolat zákonem jinak předjímané účinky. Jinak řečeno, jestliže soud výkonu rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí tím, že usnesení o udělení příklepu doručoval osobám uvedeným v § 336k odst. 1 o. s. ř. až po prohlášení konkursu na majetek povinného, pak takové doručení nebylo účinné a právní moc usnesení o příklepu od něj (k tíži konkursní podstaty a konkursních věřitelů) odvozovat nelze. Jiný názor by ostatně dle Nejvyššího soudu vedl k absurdnímu závěru, že porušení zákazu formulovaného v § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. nemá žádné právní účinky (kdyby totiž doručení mělo být i tak účinné, bylo by jedno, zda předtím soud výkonu rozhodnutí učinil i jiné tomuto zákazu se protivící úkony). Ve spojení s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí, podle kterého v řízení o výkon rozhodnutí, v němž úpadce vystupoval ke dni prohlášení konkursu jako povinný, zůstává účastníkem řízení i nadále úpadce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 95), by takový výklad § 14 odst. 1 písm. e/ zákona č. 328/1991 Sb. podle Nejvyššího soudu vedl rovněž k velmi obtížně reparovatelným (ne-li zcela nereparovatelným) účinkům. Uvedené závěry Nejvyššího soudu pokládá krajský soud za správné a plně aplikovatelné i v projednávané věci. Oprávněný správně připomíná, že zákon č. 328/1991 Sb. se svým § 14 odst. 1 písm. e sice již neplatí, ale že nyní danou problematiku upravující ustanovení § 109 odst. 1 písm. c zákona č. 182/2006 Sb. má týž obsah i účel a i ono tudíž logicky musí být vykládáno stejným způsobem. Nesprávnost argumentace vydražitele a exekutora, že doručování usnesení o příklepu není prováděním exekuce, je zřejmá z ustanovení § 336l odst. 2 o.s.ř. To konstituuje – vedle udělení příklepu - další dvě podmínky pro vznik vlastnického práva vydražitele k vydražené nemovitosti, totiž doplacení nejvyššího podání a právě, a to je v projednávané věci podstatné, nabytí právní moci usnesení o příklepu. Pokud tedy usnesení o příklepu právní moci nenabude, vydražitel se vlastníkem nestane, ač mu byl příklep v dražbě udělen a ač pak i doplatil nejvyšší podání. Z toho vyplývá, že právní moc usnesení o příklepu je podmínkou pro to, aby povinný své vlastnické právo ztratil. A právě z tohoto důvodu jsou (vedle udělení příklepu a doplacení nejvyššího podání) právní moc usnesení o příklepu a tím i doručování tohoto rozhodnutí (protože doručení je základním předpokladem, aby rozhodnutí o příklepu mohlo právní moci nabýt) z hlediska realizace exekuce klíčové, jsou stejně podstatnou součástí provádění exekuce jako samotné rozhodnutí o příklepu a doplacení nejvyššího podání. Ostatně stejně tak jsou podstatné i pro konkurs na majetek povinného. Nenabylo-li usnesení o příklepu právní moci, zůstal vlastníkem nemovitosti (i přes udělený příklep a doplacení nejvyššího podání) povinný a nemovitost tak náleží do konkursní podstaty. Skutečnost, že je vydražitel podle platné právní úpravy oprávněn převzít vydraženou nemovitost už dne následujícího po vydání usnesení o příklepu (§ 336l odst. 1 o.s.ř.) a že se vlastníkem stává s účinky ke dni vydání usnesení o příklepu (§ 336l odst. 2 o.s.ř.), na tom, že podmínkou přechodu vlastnictví je také právní moc usnesení o příklepu a tím i doručení tohoto rozhodnutí, které tak bezpochyby je projevem provádění exekuce, nic nemění. Usnesení o příklepu nebylo oprávněnému účinně doručeno (protože bylo doručováno po prohlášení konkursu na majetek povinného, tj. v rozporu se zákonem, jmenovitě s § 109 odst. 1 písm. c zákona č. 182/2006 Sb.), a proto nenabylo právní moci Za této situace nemělo být konáno rozvrhové jednání (§ 337 odst. 1 o.s.ř.) a samozřejmě nemělo být vydáno ani napadené usnesení, které proto krajský soud zrušil (§ 220 odst. 1 o.s.ř. per anal.). Zbývá doplnit, že krajský soud pokládá vydražitelův návrh na připuštění jeho vedlejšího účastenství v rozvrhovém řízení za obsolentní (§ 41a odst. 3 o.s.ř.), a to už proto, že vydražitel účastníkem exekučního řízení v jeho rozvrhové fázi ze zákona bez dalšího je (§ 337 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v B, prostřednictvím exekutora JUDr.OS. V HK dne 18. května 2010 předseda senátu