Soud je povinen v odůvodnění rozsudku uvést důvody, pro něž upustil v řízení o způsobilosti k právním úkonům od výslechu vyšetřovaného (§ 187 odst. 2 OSŘ).

17Co 77/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. JČ a soudců JUDr. ZJ a Mgr. TŠ ve věci vyšetřovaného JF, narozeného xxx, bytem xxx, zastoupeného opatrovníkem pro řízení Mgr. PS, advokátem se sídlem ---, za účasti státního zastupitelství, o odvolání Okresního státního zastupitelství v HK proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 16. 12. 2009, č.j. 0Nc 1336/2008-28, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že vyšetřovaný JF, narozený xxx, se zbavuje způsobilosti k právním úkonům (výrok I), České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), opatrovníkovi vyšetřovaného pro řízení, Mgr. PS, se přiznává náhrada hotových výdajů a odměna ve výši 952,- Kč (výrok III) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyšetřovaný trpí duševní poruchou trvalého charakteru, a to mentální retardací na rozhraní lehkého a středně těžkého pásma F 70.0 – F.71.0 dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN – 10, s podílem sociální zanedbanosti. Neosvojil si školní trivium – čtení, psaní a počítání. Z hlediska svého zdravotního stavu není schopen obstarávat si své záležitosti, hospodařit s penězi nebo majetkem vyšší hodnoty, není schopen jednat s úřady a soudy. Je schopen disponovat s částkami v rozmezí 50 až 100,- Kč denně. Peníze vracené v souvislosti s nákupy rohlíků a piva si není schopen dopočítat. Podporu od státu si není s to rozpočítat, a proto s těmito prostředky hospodaří jeho sestra, paní H. K lékaři chodí jen v případě bolesti. Ve věci přiznání invalidního důchodu nebyl s to sám činit potřebné úkony, ve všem mu musela pomoci rodina. Bez újmy na zdraví není schopen účasti na soudním jednání. Význam soudního řízení a rozhodnutí je schopen pochopit jen částečně. Z těchto zjištění znalkyně učinil závěr, že vyšetřovaný JF trpí duševní poruchou, která není jen přechodná a v důsledku této poruchy není schopen obstarávat si sám své záležitosti, potažmo není vůbec schopen činit právní úkony. Proto jej zbavil způsobilosti k právním úkonům ve smyslu § 10 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ). Výrok o nákladech řízení státu opřel o § 191 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) s tím, že nelze spravedlivě žádat, aby státu byla přiznána náhrada jeho nákladů proti vyšetřovanému. Výrok o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka vyšetřovaného založil na § 140 odst. 2 OSŘ. Odměnu mu přiznal za 1 úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, a to ve výši 500,- Kč podle § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů - dále jen vyhláška č. 177/1996 Sb. Paušální náhradu hotových výdajů přiznal ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 19% ze součtu již uvedených částek, tj. částku 152,- Kč, opatrovníkovi vyšetřovaného přisoudil za použití § 137 odst. 3 OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Výrok, kterým nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, opřel o § 146 odst. 1 písm. a) OSŘ. Okresní státní zastupitelství v HK podalo proti rozsudku odvolání. Podle jeho názoru zjištěný skutkový stav nemůže obstát, neboť tu jsou přípustné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, a tudíž je dán odvolací důvod dle § 205 odst. 1 písm. f) OSŘ. Z judikatury Nevyššího soudu České republiky (např. R 3/1979, R 44/1967, R 1/1981), Ústavního soudu České republiky (naposledy např. Nález sp. zn. I. ÚS 557/09ze dne 18. 8. 2009) a Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že v řízení o způsobilosti k právním úkonům musí soudy postupovat velmi obezřetně a co nepečlivěji zjišťovat skutkový stav věci, aby jejich rozhodnutími nedocházelo k bezdůvodným zásahům a omezením vyšetřovaných osob v oblasti jejich základních lidských práv a nebyla zbytečně ztěžována jejich životní situace. Proto platí, že není-li vyšetřovaný osobou zcela neschopnou samostatné životní existence, není možné omezit dokazování jen na znalecký posudek, nýbrž je soud povinen ke zjištění skutkového stavu věci dalšími důkazními prostředky objasnit osobní poměry vyšetřovaného, jak se chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a svých blízkých, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se chová v různých životních situacích, v kontaktu s úřady, na pracovišti, apod. Okresní soud uvedenou judikaturu nerespektoval, protože vycházel jen ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně. Vyšetřovaný vyslechnut nebyl, ačkoli znalkyně blíže nepopsala a neodůvodnila svůj závěr, že vyšetřovaný není schopen účasti u soudního jednání, aniž by utrpěl zdravotní újmu. Nebyli vyslechnuti žádní svědci, přestože se nabízel výslech sester vyšetřovaného, paní H a paní Ž. Přitom minimálně paní H dochází do domácnosti vyšetřovaného, dává mu peníze na drobné nákupy, takže ví, co je vyšetřovaný s to si sám obstarávat. Bylo také možné vyslechnout některého ze zaměstnanců prodejny, kam vyšetřovaný chodí pravidelně nakupovat. Současně je dán i odvolací důvod podle § 205 odst. 1 písm. e) OSŘ, neboť okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, protože na základě dosud provedeného dokazování nelze učinit jednoznačný závěr, že duševní porucha vyšetřovaného mu zcela znemožňuje obstarávat si samostatně své záležitosti. Ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně totiž vyplývá, že vyšetřovaný zná mince a bankovky v nominální hodnotě 10, 100 a 200 Kč, ví přibližně, kolik stojí pivo, chleba, rohlíky, sám obstarává tyto drobné nákupy a je schopen hospodařit s penězi a majetkem do částky 50 až 100,- Kč denně. Problém vyšetřovaného spočívá pouze v tom, že s ohledem na neosvojení si školního trivia není schopen si dopočítat vracené částky. Obecně však lze předpokládat, že vyšetřovaného v obchodě šidit nebudou a pokud by se tak přeci stalo, pak půjde o nízké částky nezpůsobilé přivodit mu nějakou zásadní újmu. Z uvedeného plyne, že okresní soud svým rozsudkem vyšetřovaného zbavil možnosti činit i ty právní úkony, které až do současnosti běžně bez újmy pro sebe činil, např. již zmíněné drobné nákupy. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyšetřovaný ani jeho opatrovník se k odvolání nevyjádřili. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným státním zastupitelstvím, v zákonné lhůtě, a že je přípustné (§ 35 odst. 2, § 201, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 OSŘ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví (§ 10 odst. 1 ObčZ). Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí (§ 10 odst. 2 ObčZ). Zbavení i omezení způsobilosti k právním úkonům je výrazným zásahem do svobody fyzické osoby, potažmo do její možnosti svobodně se rozhodovat o vlastním právním postavení, a do nedotknutelnosti člověka vůbec (čl. 7 a 8 Listiny základních práv a svobod). Proto je při zvažování těchto opatření nutné položit si v první řadě otázku, zda nedostatečnost rozumové a volní vyspělosti konkrétní osoby zásah do její způsobilosti k právním úkonům vyžaduje. Není tedy rozhodující, zda zákon takový zásah umožňuje, nýbrž zda zákon a zájem dotčené osoby takový zásah vyžaduje. Zbavit fyzickou osobu způsobilosti k právním úkonům přichází v úvahu jen v tom případě, že trpí duševní poruchou, která není jen přechodná a je takového stupně, že zakládá její absolutní neschopnost činit právní úkony. Naproti tomu omezení způsobilosti k právním úkonům je indikováno v těch případech, kdy osoba trpící duševní poruchou, která není jen přechodná, anebo nadměrně požívající alkoholické nápoje nebo omamné prostředky či jedy, je s to činit právní úkony, ale jen v omezeném rozsahu. Při vymezování rozsahu omezení pak zpravidla není důvod zasahovat do těch záležitostí, které si je dotčená osoba, vzdor svému handicapu, schopna sama bez problémů vyřizovat, jako jsou např. nákupy jídla, ošacení, obuvi a dalších potřeb běžného života. Z již uvedeného plyne, že pro účely případného omezení způsobilosti k právním úkonům je třeba zjistit nejen zákonem stanovený zdravotní důvod, ale též rozsah právních úkonů, které je či není dotčená osoba schopna činit. Základním smyslem omezení fyzické osoby ve způsobilosti k právním úkonům je totiž v první řadě její ochrana (ochrana jejího majetku a zájmů) při činění právních úkonů, ale i ochrana osob, které s ní do právních úkonů vstupují. Jinak vyjádřeno, cílem omezení fyzické osoby ve způsobilosti k právním úkonům není její náprava, ani potrestání, nýbrž výlučně její ochrana, potažmo ochrana společnosti. Tato ochrana spočívá v tom, aby fyzická osoba v důsledku svých zdravotních potíží nezačala ke své tíži nakládat a hospodařit se svým majetkem (např. nevýhodně či nedobytně půjčovala věci či peníze) za pro ni nevýhodných podmínek, aby se bezdůvodně nezbavovala majetku, nezadlužovala se, příp. nečinila jiné právní úkony, které by ji nejen na majetku, ale např. i v osobní sféře mohly poškodit. V této souvislosti je namístě poukázat na Stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR zn. Cpj 160/76 ze dne 18. 11. 1977 (R 3/1979), podle kterého je omezení způsobilosti k právním úkonům (stejně jako zbavení způsobilosti k právním úkonům) opatřením v zájmu těch, kteří nemají možnost své jednání ovládnout nebo jeho následky posoudit. Právní úkony, k nimž není občan podle rozhodnutí soudu způsobilý, jsou podle ustanovení § 38 odst. 1 o. z. právními úkony přímo ze zákona a od počátku absolutně neplatnými. Soudy při určení rozsahu omezení musí proto přihlédnout k okolnostem konkrétního případu a postihnout tímto omezením jen tu oblast životních situací občana, pro něž je to nutné v zájmu ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů, jakož i v zájmu společnosti. Od výslechu vyšetřovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřovaného. Pokud vyšetřovaný sám požádá, aby byl vyslechnut, soud ho vyslechne (§ 187 odst. 2 OSŘ). Z právě uvedeného plyne, že soud je povinen vyšetřovaného vyslechnout, ledaže z výsledků dokazování, zejména z obsahu znaleckého posudku, je zřejmé, že výslech nelze provést buď vůbec anebo bez újmy na zdravotním stavu vyšetřovaného. Důvody, pro které soud od výslechu upustil, soud musí uvést v odůvodnění rozsudku. Jestliže vyšetřovaný o výslech sám požádá, je soud povinen výslech provést. Právo být vyslechnut na vlastní žádost je procesním právem vyšetřovaného a soud jej musí o tomto právu poučit (§ 187 odst. 1 OSŘ), jakmile na základě výsledků dokazování dospěje k závěru, že výslech vyšetřovaného sám neprovede. Ve světle výše uvedeného jsou odvolací námitky státního zastupitelství opodstatněné. Okresní soud pochybil, protože své rozhodnutí založil prakticky na jediném důkazu v podobě posudku znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož písemné znění znalkyně při ústním jednání osobně stvrdila a doplnila, resp. upřesnila. Stranou pozornosti tak zůstalo skutečné chování a jednání vyšetřovaného v běžném životě, přestože ze znaleckého posudku vyplývá m.j., že vyšetřovaný pravidelně a vcelku bez obtíží činí právní úkony při obstarávání si svých každodenních potřeb jako jsou nákupy základních potravin. Není tedy zcela jasné, zda a pokud ano, tak které konkrétní právní úkony je či není schopen vyšetřovaný bezproblémově činit, nakolik je schopen rozpoznat a ovládnout následky svého jednání u konkrétních právních úkonů. Navíc z obsahu znaleckého posudku neplyne, že výslech vyšetřovaného není možné provést vůbec nebo bez újmy na jeho zdravotním stavu a okresní soud vyšetřovaného ani nepoučil o jeho procesním právu být vyslechnut. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b/ OSŘ a řízení, které mu předcházelo, je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v odvolacím řízení náprava být zjednána nemohla (§ 219a odst. 1 písm. a/ OSŘ), a proto musel být zrušen včetně závislých výroků o odměně a náhradě nákladů opatrovníka a náhradě nákladů řízení. Bývalý Nejvyšší soud ČSR ve Stanovisku občanskoprávního kolegia z 23. 5. 1979, zn.: Cpj 301/77 (R 34/1985), zaujal právní názor, cit.: „Ve výroku rozsudku, jímž je ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 o. z. a § 12 odst. 2 tehdy platného zák. práce omezována způsobilost občana k právním úkonům, určují soudy rozsah tohoto omezení se zřetelem k právním úkonům, z nichž vznikají podle ustanovení občanského zákoníku, případně podle ustanovení jiných právních předpisů, občanskoprávní vztahy mezi občany navzájem a mezi občany a organizacemi, a se zřetelem k právním úkonům, z nichž vznikají (především podle ustanovení zákoníku práce, ale i podle jiných předpisů) vztahy při účasti občanů na společenské práci. S omezením občana ve způsobilosti k právním úkonům ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 o. z. a § 12 odst. 2 zák. práce je spojeno i omezení procesní způsobilosti občana v rozsahu daném omezením ve způsobilosti k hmotněprávním úkonům“. Citované stanovisko uzpůsobené současnému právnímu stavu je nadále použitelné. Soudy ve výroku rozsudku, kterým omezují podle občanského zákoníku, popřípadě podle zákoníku práce, fyzickou osobu ve způsobilosti k právním úkonům, mohou určit rozsah tohoto omezení jen se zřetelem k právním úkonům, z nichž vznikají, mění se, či zanikají právní vztahy podle ustanovení občanskoprávních (včetně vztahů obchodních) a pracovněprávních, pro jejichž řešení je v případě sporu dána pravomoc soudu, z čehož vyplývá, že osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům jsou v důsledku toho v rozsahu daném pravomocným soudním rozhodnutím k určitým právním úkonům zcela nezpůsobilé a v těchto právních úkonech za ně jednají jejich zákonní zástupci (§ 26 ObčZ ). Míra případného omezení vyšetřovaného ve způsobilosti k právním úkonům nezávisí na výši jeho nákladů. Je třeba vymezit právní úkony, které vyšetřovaný v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, není schopen činit rozumově a podle stavu své vůle. Jinak vyjádřeno, jde o vymezení, jak tato duševní porucha ovlivňuje rozpoznávací a určovací schopnost vyšetřovaného. Pokud soud dojde k závěru, že jsou dány důvody pro omezení způsobilosti k právním úkonům, bude výrok rozsudku formulovat tak, že určí právní úkony, k nimž není vyšetřovaný způsobilý, hodnotou těchto právních úkonů, tj. negativním výčtem, který lépe odpovídá § 38 odst. ObčZ (R 3/79, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30Cdo 3398/2007 ze dne 27. 9. 2007). K ostatním právním úkonům (k právním úkonům nad rámec omezení vysloveného pravomocným soudním rozhodnutím) bude vyšetřovaný zcela způsobilý a bude jednat proto v nich sám, nezávisle na svém zákonném zástupci. Proto také nelze omezení ve způsobilosti k právním úkonům vázat na časové období. Způsobilost k právním úkonům se vždy váže k hodnotě určitého právního úkonu (vyšetřovaný není způsobilý činit právní úkony, jejichž hodnota přesahuje určitou částku), bez ohledu na to, kolik takových právních úkonů učiní v čase. To by ve svém důsledku znamenalo, že by vyšetřovanému nebylo umožněno činit právní úkony, k nimž je způsobilý, jen proto, že překročil ve vymezeném časovém období určenou částku, tedy fakticky by byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům ve větším rozsahu, než vyžaduje jeho zdravotní stav. Z toho lze tedy dovodit, že každým rozsudkem soudu, jímž dochází k omezení způsobilosti k právním úkonům a kterým jsou vymezeny právní úkony, k nimž není účastník způsobilý, se stanoví výslovně (explicitně), jaké úkony účastník platně činit nemůže, ale současně implicitně a contrario, že účastník je ke všem ostatním právním úkonům způsobilý. V dalším řízení okresní soud především vyzve znalkyni, aby objasnila svůj závěr, podle něhož vyšetřovaný není schopen účasti u soudního jednání, aniž by utrpěl zdravotní újmu, a zároveň aby odpověděla na otázku, zda lze provést výslech vyšetřovaného bez rizika negativních následků na jeho zdravotním stavu. Jestliže se pak okresní soud rozhodne od výslechu upustit, vyšetřovaného poučí o právu požádat o výslech, a pokud o něj vyšetřovaný požádá, tak jej vyslechne. Důležitým zdrojem poznatků o obvyklém chování vyšetřovaného bude důkaz výslechem svědků, především sester vyšetřovaného, paní H a paní Ž. Zejména výslech paní H by mohl přinést důležité poznatky, je-li pravdou, jak tvrdí odvolatel, že dochází do domácnosti vyšetřovaného a dává mu peníze na drobné nákupy, v důsledku čehož ví, co je vyšetřovaný schopen si sám obstarávat. Sdělí-li odvolatel jména zaměstnanců prodejny, do které vyšetřovaný chodí pravidelně nakupovat, nebo se je podaří zjistit jiným způsobem, vyslechne i je. Výslechy zaměří na zjištění toho, do jaké míry se chování vyšetřovaného vymyká běžnému normálu, jak si vyšetřovaný obstarává svoje potřeby, jak nakládá se svým důchodem, jak pečuje o své zdraví, zda je schopen samostatného života, zda činí právní úkony, aniž by si byl vědom jejich důsledků, atd. Poté znovu vyslechne znalkyni (případně vyžádá doplněk znaleckého posudku) k tomu, u jakých právních úkonů (určených jejich hodnotou) si vyšetřovaný v důsledku zjištěné duševní poruchy neuvědomuje jejich dosah. Teprve poté znovu ve věci rozhodne. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne okresní soud až v novém konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 OSŘ). P o u č e n í : Proti tomuto typu rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 15. dubna 2010 předseda senátu