I. Dohodne-li se věřitel s některým z několika ručitelů, z nichž každý ručí za celý závazek, že se vůči němu vzdává práva z ručení, ručitelský závazek tohoto ručitele zaniká tento bývalý ručitel zůstává však vůči ostatním ručitelům nadále zavázán z regresního vztahu ve stejném rozsahu jako předtím, než se věřitel vůči němu práva z ručení vzdal. II. Jestliže se každý z několika ručitelů zaručil za celý závazek a některý z těchto ručitelů se poté stal věřitelem, jeho ručitelský závazek zanikl splynutím. Na ostatních ručitelích nemůže však požadovat zaplacení té části dluhu, která by na něj jinak připadala z důvodu regresu.

18Co 283/2010 R o z s u d e k Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. AP a soudců Mgr. RK a JUDr. VP ve věci žalobce Mgr. SZ, nar. xxx bytem xxx, zastoupeného Mgr. PK, advokátem se sídlem xxx, proti žalovaným 1) FŽ, nar. xxx, bytem xxx, 2) DŽ, nar. xxx, bytem xxx, oběma zastoupeným JUDr. JV, advokátem v xxx, 3) IŠ, nar. xxx, bytem xxx, 4) VŠ, nar. xxx, bytem tamtéž, 5) KS, nar. xxx, bytem xxx, a 6) JS, nar. xxx, bytem tamtéž, všem zastoupeným JUDr. VS, advokátem se sídlem v xxx, o zaplacení částky 4.250.000,-- Kč s přísl., k odvolání žalovaných č. 3 až 6 proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 17.4.2009, č.j. 10C 263/2006-408, takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 3), 4), 5) a 6) m ě n í jen tak, že co do částky 472.222,22 Kč se žaloba z a m í t á . Jinak se rozsudek okresního soudu ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 3), 4), 5) a 6) p o t v r z u j e . II. Žalovaní č. 3), 4), 5) a 6) jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 250.080,32 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 115.019,52 Kč k rukám Mgr. PK, zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných. III. Žalovaní č. 3), 4), 5) a 6) jsou povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ch náklady řízení ve výši 8.603,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to každý z nich jednou čtvrtinou. IV. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ch náklady řízení ve výši 1.613,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 4.250.000,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.), uložil žalovaným nahradit žalobci náklady řízení ve výši 320.178,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok II.) a uložil žalovaným povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 14.518,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok III.). Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 30.8.2001 byla mezi č spořitelnou a.s. a společností CTL s.r.o. (dále též CTL) uzavřena smlouva o úvěru č. xxx. Na základě této smlouvy byl společnosti CTL poskytnut úvěr ve výši 4.500.000,- Kč. Závazek společnosti CTL z úvěrové smlouvy byl zajištěn zástavním právem k 42% obchodnímu podílu žalobce ve společnosti G s.r.o. a ručitelskými prohlášeními žalobce, všech žalovaných, JUDr. MZ (manželky žalobce) a VS. Všichni tito ručitelé učinili samostatná ručitelská prohlášení, v nichž uvedli, že uspokojí věřitele, pokud tak neučiní dlužník. Pohledávka č spořitelny a.s. z uvedené smlouvy o úvěru byla smlouvou ze dne 25.2.2003 postoupena FF a MN, kteří byli společníky žalobce ve společnosti G s.r.o. Ke dni postoupení činila pohledávka 4.500.000,- Kč na jistině, 289.171,30 Kč na úrocích, 562.499,70 Kč na úroku z prodlení, a 310,- Kč na poplatcích, celkem 5.351.981,- Kč. Dne 27.2.2003 se FF a MN písemným prohlášením vzdali práva vyplývajícího z ručitelského závazku žalobce, JUDr. MZ a VS, a uzavřeli s žalobcem dohodu o zániku zástavního práva k obchodnímu podílu žalobce ve společnosti G s.r.o. Téhož dne uzavřeli FF a MN s žalobcem smlouvu o převodu 42% obchodního podílu žalobce ve společnosti G s.r.o., a to v rozsahu 53/250 na FF a 52/250 na MN. Cena za převod obchodního podílu byla zčásti uhrazena tím, že téhož dne, tj. 27.2.2003, postoupili FF a MN žalobci svou pohledávku, která na ně přešla postoupením z č spořitelny a.s. Dohodou ze dne 9.7.2003 uzavřenou mezi žalobcem a společnostmi CTL a V s.r.o. přistoupila společnost V s.r.o k závazku společnosti CTL z předmětného úvěru, a obě společnosti uznaly svůj závazek ve výši celkem 5.350.000,- Kč. Společnost V s.r.o. postupně žalobci zaplatila částku 1.100.000,- Kč. Dne 2.11.2004 byl na majetek společnosti V s.r.o. prohlášen konkurs, žalobce přihlásil do konkursu svou pohledávku ve výši 4.250.000,- Kč, k jejímu uspokojení v rámci konkurzu dosud nedošlo. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce „podle § 497 a násl. a § 303 a násl. obchodního zákoníku“ tak, že všichni žalovaní jsou ručiteli do celé výše závazku z úvěru poskytnutého původně č spořitelnou a.s. společnosti CTL na základě smlouvy ze dne 30.8.2001. Každý z žalovaných výslovně prohlásil, že samostatně uspokojí věřitele v plném rozsahu, jestliže tak neučiní dlužník. Pohledávka původního věřitele byla dvěma smlouvami postoupena žalobci. Výše závazku dosahuje žalované částky, když dlužník ani přistoupivší spoludlužník - společnost V s.r.o. ji přes výzvu žalobce neuspokojili. V tomto konkrétním případě se jedná o ručení nikoli „solidární“, proto žalobce může požadovat celý nárok vůči kterémukoli z věřitelů. Vzhledem k této skutečnosti se okresní soud nezabýval argumentací žalovaných, že ručitelů bylo původně více, včetně samotného žalobce, ani okolnostmi přistoupení společnosti V s.r.o. k předmětnému dluhu, resp. přihlášením pohledávky žalobce do konkurzu na tuto společnost, a žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tak, že žalobci, který měl plný úspěch ve věci, přiznal v plné výši náhradu nákladů řízení sestávajících ze soudního poplatku a nákladů advokáta. O nákladech státu za znalečné pak rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Proti uvedenému rozsudku podali včas odvolání všichni žalovaní; odvolání žalovaných č. 1 a 2 bylo usnesením Krajského soudu v HK – pobočky v P ze dne 11.8.2010, č.j. 18Co 283/2010-492, odmítnuto. Žalovaní č. 3 – 6 (dále též odvolatelé) ve svém odvolání namítali, že uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky žalobci ze dne 27.2.2003 a zejména prohlášeními věřitelů o zániku ručitelského závazku žalobce, JUDr. MZ a VS došlo k poškození žalovaných jakožto ručitelů, neboť jejich pozice byla oslabena, a to účelově. Žalobce se tak vyvázal ze své povinnosti vůči ostatním ručitelům, což je jednání odporující dobrým mravům i zásadám poctivého obchodního styku, a je jím obcházen zákon. Proto je takový úkon neplatný. Odkoupení pohledávky žalobcem od pánů F a N je možno podřadit pod ustanovení § 308 obch. zák., tedy v podstatě žalobce jako jeden z ručitelů splnil zajištěný závazek. Proto je potřeba vztahy mezi ručiteli vypořádat ve smyslu § 307 a § 294 obch. zák., tedy žalovaní jsou zavázání uhradit žalobci, a to každý z nich, odpovídající podíl na dluhu. Odvolatelé poukázali na to, že pánové F a N, slyšení jako svědci, vůbec nevěděli, proč vlastně žalobce, JUDr. Z a V. S zbavili ručitelských závazků; vše byla iniciativa žalobce, který chtěl účelově sebe a osoby sobě blízké z ručení vyvázat, tak, aby povinnost zůstala na žalovaných. Takovým zúžením ručitelů se žalovaní cítí poškozeni. Pokud by odvolatelé věděli, že k něčemu takovému dojde, pak by ručitelský závazek nepřevzali. Poukázali i na to, že žalobce ručil i obchodním podílem. Odvolatelé proto navrhli, aby krajský soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že rozsudek okresního soudu považuje za správný. Okresní soud provedl až nadbytečné dokazování a vypořádal se se všemi námitkami žalovaných. Žalovaná částka je existujícím dluhem, žalovaní jsou ručiteli, nejedná se o ručení „solidární nebo podílové“, nýbrž každý z ručitelů ručí individuálně v plném rozsahu za celý dluh; rozhodně z jejich ručitelských prohlášení či ze smlouvy nevyplývá, že by v době převzetí závazku věděli o dalších osmi ručitelích. Solidární závazek přitom podle § 511 občanského zákoníku musí podepsat všichni dlužníci. Dohodě věřitele s některými ručiteli o zániku závazku nic nebrání. Pokud si takto věřitel oslabuje zajištění své pohledávky, je to jeho věc. Proto není rozhodné, zda je ručitelů více či méně; neuplatněním žaloby proti některým z ručitelů není oslabeno postavení žádného z žalovaných. Je jen na rozhodnutí věřitele, po kterých ručitelích bude zaplacení požadovat. Postoupení pohledávky z č spořitelny na pány F a N a následně na žalobce bylo řádné, za postoupení byla zaplacena „kupní cena“, a žalobce vstoupil do postavení věřitele. Teprve po marných výzvách k úhradě přistoupil žalobce k soudnímu vymáhání. Je nemravné, že žádný z žalovaných dosud na svůj závazek nic nezaplatil. Žalobce navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, jimiž žalovaní uplatnili odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je jen z menší části opodstatněné. Žádný z účastníků nenamítá, že by řízení před okresním soudem bylo postiženo nějakou procesní vadou, a ani z obsahu spisu se žádná nepodává. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, krajský soud zcela převzal skutková zjištění okresního soudu, jak jsou popsána výše, když tyto nepochybně vyplývají z listinných důkazů, k jejichž pravosti a obsahu účastníci řízení neměli připomínek. Ostatní skutková zjištění okresního soudu, jak jsou popsána na stranách 3 – 14 napadeného rozsudku, nejsou pro rozhodnutí podstatná. Podle § 307 odst. 1 obch. zákoníku zaručí-li se za tentýž závazek více ručitelů, ručí každý z nich za celý závazek. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník. Podle odst. 2 je-li ručením zajištěna pouze část závazku, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním závazku, zůstává-li závazek nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením. Podle odst. 3 při postoupení zajištěné pohledávky přecházejí práva z ručení na postupníka v době, kdy je postoupení oznámeno ručiteli postupitelem nebo prokázáno postupníkem. Podle § 293 obch. zákoníku je-li zavázáno k témuž plnění společně několik osob, má se v pochybnostech za to, že jsou zavázány společně a nerozdílně. Věřitel může požadovat plnění na kterékoli z nich, avšak plnění nabídnuté jiným společným dlužníkem je povinen přijmout. Podle § 294 obch. zákoníku vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že dlužníci nejsou k témuž plnění zavázáni společně a nerozdílně, je každý spoludlužník zavázán pouze v rozsahu svého podílu na závazku. V pochybnostech jsou spoludlužníci zavázáni rovným dílem. Podle § 511 odst. 2 obč. zákoníku není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. Podle odst. 3 jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní. V dané věci se za závazek dlužníka – společnosti CTL – ze smlouvy o úvěru zaručilo více ručitelů, a to dokonce ručitelskými prohlášeními učiněnými převážně v tentýž den a uvedenými přímo ve smlouvě o úvěru. Jde tedy o skutkový stav předvídaný v ustanovení § 307 odst. 1 obchodního zákoníku. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku sice toto ustanovení citoval, avšak zjištěný skutkový stav pod toto ustanovení nepodřadil, ani nevysvětlil, proč tak neučinil, pouze bez odůvodnění konstatoval, že „se jedná o ručení nikoli solidární.“ Vzájemný vztah více ručitelů téhož závazku je přitom solidárním na základě zákona, konkrétně ustanovení § 293 obch. zákoníku, není-li mezi ručiteli a věřitelem dohodnuto něco jiného. Převezme-li ručitelský závazek více ručitelů, nevznikají na základě jejich ručitelského prohlášení právní vztahy pouze mezi ručiteli a věřitelem, resp. ručiteli a dlužníkem, ale též mezi ručiteli navzájem, stejně jako u solidárních dlužníků. Obsah těchto vzájemný právních vztahů mezi ručiteli, není-li sjednáno něco jiného, je pak částečně upraven v ustanovení § 294 obch. zákoníku, a také v ustanovení § 511 odst. 2 a 3 obč. zákoníku. Pokud se FF a MN, jako věřitelé předmětné pohledávky, písemným prohlášením vzdali práva vyplývajícího z ručitelského závazku žalobce, JUDr. MZ a VS, pak šlo z jejich strany o vzdání se práva, resp. prominutí dluhu ve smyslu § 574 odst. 1 obč. zákoníku. Právní účinky dohody o vzdání se práva podle § 574 obč. zákoníku působí jen ve vztahu mezi tím dlužníkem (ručitelem) a věřitelem, kteří ji uzavřeli. Dohoda uzavřená jen s některými solidárně zavázanými dlužníky (pasivní solidarita – § 511 obč. zákoníku) je účinná jen ve vztahu k nim, nikoliv vůči ostatním dlužníkům. Tím se ale nic nemění na zásadách vzájemného vypořádání mezi nimi. V českém právu má prominutí dluhu (vzdání se práva) podle § 574 obč. zákoníku vždy pouze subjektivní účinky. Tímto způsobem může dojít u pasivní solidarity k zániku závazků jenom těch solidárních dlužníků, kteří se uzavření dohody o prominutí dluhu účastnili. Jiné řešení by bylo očividně v rozporu se soukromoprávní metodou regulace, tj. metodou rovnosti, která se v oblasti solidárních závazků projevuje tak, že jeden solidární dlužník nemůže svým jednáním změnit právní postavení jiných solidárních dlužníků, ledaže by k tomu byl dán právní důvod (např. objektivní účinky splnění). Ze subjektivních účinků prominutí dluhu vyplývá také to, že se nemění celková výše plnění. Každý z dlužníků byl totiž zavázán za celek, a dokud bude v obligaci stále alespoň jeden dlužník, bude tento celek předmětem závazku (nedošlo-li jinak k omezení jeho rozsahu). Regresní vztah je vztahem samostatným, se svými vlastními předpoklady vzniku, změny a zániku. Prominutí dluhu tudíž v žádném případě nevylučuje vznik regresu; jeho jediným důsledkem je zánik závazku in personam, a tím i oslabení postavení věřitele co do možností volby dlužníků, po nichž ještě může splnění celého dluhu požadovat. Jinak řečeno, regresní vztah mezi solidárními dlužníky vznikne, jako by k prominutí dluhu vůbec nedošlo. U pasivní solidarity platí, že solidární dlužník, jemuž byl věřitelem dluh prominut, i nadále zůstává zavázán v poměru ke svým spoludlužníkům. Pokud tedy věřitel bude po zbývajících solidárních dlužnících vymáhat celé splnění, mohou tito dlužníci využít předběžného či následného regresu a žádat po propuštěném dlužníku, aby splnil to, co na něj z celého dluhu ve vnitřním poměru připadlo. Prominutí dluhu u pasivní solidarity vůči jednomu ze solidárních dlužníků tak vlastně znamená jenom to, že věřitel již nemůže po tomto dlužníku nic požadovat. Propuštěný dlužník se však té části dluhu, která na něj připadla ve vnitřním poměru (tedy materiálně svého dluhu), nezbaví, neboť ke zrušení vnitřního spoludlužnického poměru prominutím dluhu nedošlo. Postavení tohoto solidárního dlužníka je tak do jisté míry obdobné jako postavení přistupitele při převzetí plnění podle § 534 obč. zákoníku (srovnej Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1678 – 1681). Výše uvedené se vzhledem k ustanovení § 307 odst. 1 věty druhé obch. zákoníku plně uplatní i ve vztazích mezi ručiteli. Následným postoupením pohledávky z FF a MN na žalobce ve smyslu § 524 obč. zákoníku došlo k tomu, že žalobce vstoupil do postavení věřitele; nešlo přitom o splnění dluhu ve smyslu § 324 odst. 1 obch. zákoníku. Žalobce tak následným oznámením této skutečnosti ručitelům nabyl práv z ručení ve smyslu § 307 odst. 3 obch. zákoníku, a naopak nenabyl práva spojená se splněním dluhu ve smyslu § 308 obch. zákoníku. To mělo za následek zánik ručitelského závazku žalobce splynutím práva a povinnosti (závazku) v jedné osobě ve smyslu § 584 obč. zákoníku, avšak opět tato skutečnost neměla a nemohla mít žádný vliv na vzájemné vztahy mezi ručiteli, a to z důvodů uvedených v předchozím odstavci. Právní postavení žalovaných nebylo tímto úkonem nijak dotčeno, žalobce vůči nim nenabyl více práv, než jakákoli třetí osoba, které by pohledávka byla postoupena, ani žalovaní vůči žalobci neztratili svá regresní práva. Z těchto důvodů má krajský soud za to, že ani vzdání se práva vůči ručitelům – žalobci, JUDr. Z a VS, ani následné postoupení pohledávky žalobci, nejsou právními úkony, které by se příčily zákonu nebo dobrým mravům nebo které by zákon obcházely (§ 39 obč. zákoníku) nebo které by byly v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zákoníku), ať již byla pohnutka jednajících osob jakákoli. Žalobce se tedy jako věřitel předmětné pohledávky může domáhat po žalovaných splnění celé pohledávky, ovšem s přihlédnutím k právu předběžného regresu žalovaných ve smyslu § 511 odst. 2 věty poslední obč. zákoníku. Mají-li žalovaní v rámci regresních vztahů vůči žalobci právo „požadovat, aby dluh podle podílu na něj připadajícího splnil nebo aby je v tomto rozsahu dluhu jinak zbavil“, nemůže se žalobce po žalovaných domáhat té části dluhu, která připadá v rámci regresu ručitelů na žalobce. Ručitelů bylo celkem devět, podíly mezi nimi určeny nebyly, proto jsou ve smyslu § 511 odst. 2 věty první obč. zákoníku stejné. Na žalobce tak připadá jedna devítina dluhu, tj. částka 472.222,22 Kč. Naopak se žalovaní nemohou vůči žalobci jakožto věřiteli dovolávat regresního práva, které mají v rámci vztahů mezi ručiteli vůči JUDr. Z a VS. Krajský soud na okraj poznamenává, že ať již by byly námitky žalovaných týkající se ručitelských vztahů vyhodnoceny jakkoli, nemohly by nikdy vést k úplnému ani k převážnému zamítnutí žaloby, nanejvýš bylo možno uvažovat o tom, že by žaloba byla zamítnuta i o podíly připadající na JUDr. Z a VS. Vše, co bylo výše uvedeno, platí pro vzájemné vztahy ručitelů, resp. pro vztahy mezi ručiteli a dlužníkem. Zákon nezakládá žádné vzájemné regresní vztahy mezi ručiteli a zástavním dlužníkem, tyto formy zajištění pohledávky jsou zcela samostatné, a z tvrzení žalovaných ani z listinných důkazů nevyplývá, že by bylo dohodnuto něco jiného. Proto je zcela nerozhodné, že pohledávka žalobce byla původně zajištěna též zástavním právem k obchodnímu podílu žalobce ve společnosti G s.r.o. Z výše uvedených důvodů krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil rozsudek okresního soudu vůči odvolatelům jen co do jedné devítiny žalované částky, a ve zbytku rozsudek okresního soudu ve věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný. Vzhledem k částečné změně rozsudku okresního soudu ve věci samé musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobci podle obsahu spisu vznikly náklady na soudní poplatek ve výši 170.000,- Kč, odměnu zástupce – advokáta podle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 122.300,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů za 13 úkonů právní služby advokáta po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a DPH ve výši 20% z odměny a náhrad (sazba DPH se řídí okamžikem rozhodnutí soudu), celkem 321.440,- Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný co do 88,9% požadované částky a neúspěšný co do 11,1%, žalovaní jsou proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. povinni nahradit mu 77,8% vynaložených nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení, ač jde o procesní nárok vznikající teprve rozhodnutím soudu, je z hmotněprávního hlediska příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zákoníku. Proto jsou žalovaní povinni zaplatit tyto náklady řízení ve stejném poměru, v jakém jsou povinni plnit žalobci ve věci samé, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v odvolacím řízení opět převážný úspěch, a to ve stejném poměru, jako v řízení před okresním soudem. Odvolatelé jsou proto povinni nahradit mu stejnou poměrnou část, tj. 77,8% vynaložených nákladů odvolacího řízení. Na těchto nákladech žalobce požadoval odměnu advokáta dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 122.300,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby advokáta po 300,- Kč, a DPH ve výši 20% z odměny a náhrad, tedy celkem 147.840,- Kč. Žalovaní jsou opět povinni plnit ve stejném poměru, jako ve věci samé, a to k rukám advokáta. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. pak má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a to podle výsledků řízení. Stát platil náklady na znalecký posudek ve výši 14.518,- Kč. Žalobce by měl podle výsledku řízení zaplatit 1/9 této částky, tedy 1.613,11 Kč, žalovaní pak zbývajících 8/9, tedy 12.904,89 Kč. Nejde o příslušenství pohledávky žalobce, a z právního předpisu ani povahy věci nevyplývá, že by žalovaní měli plnit solidárně. Proto je každý z žalovaných povinen nahradit státu jednu šestinu z poměrné části vynaložené částky. Vůči žalovaným č. 1 a 2 nabyl rozsudek okresního soudu právní moci. Na odvolatele, tj. žalované č. 3 – 6, tak připadají 4/6 této částky, tedy 8.603,26 Kč, z níž má každý z nich zaplatit jednu čtvrtinu. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř, když krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Poučení: Proti výroku I. tohoto rozsudku, v části, v níž byl změněn rozsudek okresního soudu, je dovolání přípustné. Proti zbývající části výroku I. tohoto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže by na základě podaného dovolání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že věc má po právní stránce zásadní význam. Proti výrokům II. – IV. tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Okresnímu soudu v Ch. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V P dne 29. listopadu 2010 předsedkyně senátu