V pravomoci vyšších soudních úředníků není rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce.

18Co 463/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. MZ a soudců Mgr. RK a JUDr. VP ve věci exekuce oprávněné A C xxx., společnosti založené dle právního řádu Irské republiky, IČ xxx, se sídlem xxx, xxx, Irsko, zast. Mgr. MS, advokátem se sídlem v xxx, proti povinnému BV, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. JČ, advokátkou se sídlem v xxx, pro 9.863.028,15,- Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v CH ze dne 4. června 2010, č.j. 5Nc 2588/2008-183, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v CH ze dne 13.3.2008, č.j. 5Nc 2588/2008-35. Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že se povinný domáhal zastavení exekuce s tvrzením o rozporu exekučně vymáhané pohledávky s dobrými mravy. V návrhu rovněž zmínil částečné uhrazení pohledávky v rámci konkurzního řízení vedeného na společnost A Q P, spol. s r.o., u Krajského soudu v HK pod sp.zn. 46K 293/99. Oprávněná s návrhem na zastavení exekuce nesouhlasila, navrhla jeho zamítnutí. Uvedla, že tvrzení o částečné úhradě pohledávky je pro dané exekuční řízení bezpředmětné, povinným uvedená částečná úhrada dluhu byla zohledněna v rámci nalézacího směnečného řízení. Okresní soud návrh povinného na zastavení exekuce zamítl se závěrem, že z rozsudku Vrchního soudu v P ze dne 11.9.2007, č.j. 5Cmo 235/2007-333, vyplývá, že povinným tvrzená částečná úhrada ve výši 319.265,80 Kč byla již zohledněna v rámci nalézacího řízení a že námitku o rozporu vymáhané pohledávky s dobrými mravy měl povinný uplatnit v rámci nalézacího řízení. Usnesení okresního soudu napadl včas podaným odvoláním povinný. Namítl, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když si k důkazu nevyžádal povinným navrženou Rámcovou smlouvu ze dne 6.10.2005 a ani se jinak nevypořádal s jeho důkazním návrhem. Rámcová smlouva měla prokázat cenu pohledávky při jejím postoupení mezi společnostmi K, s.r.o., a BI & F -.-., jež mohla mít vliv na ručení postupníka za dobytnost pohledávky. Argumentoval i neznalostí sumy zaplacená za postoupení pohledávky. I nadále setrval na svém stanovisku, že vymáhaní pohledávky po povinném (směnečném avalovi), který ani část směnečné sumy nevyužil pro svou potřebu, je v rozporu s dobrými mravy. Povinný nemohl nikterak ovlivnit průběh řádné úhrady dluhu. Dodal, že nesouhlasí se závěry okresního soudu, že povinný měl uplatnit svou námitku rozporu s dobrými mravy v rámci nalézacího směnečného řízení, to bylo s ohledem na koncentraci řízení nemožné. K postoupení pohledávky došlo poprvé až v průběhu nalézacího řízení a podruhé v rámci exekučního řízení. Navrhl, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení a nařízenou exekuci na majetek povinného zastavil, případně aby napadené usnesení zrušil. K odvolání se vyjádřila oprávněná. Uvedla, že námitky povinného ohledně ceny postoupení pohledávky mezi oprávněnou a jejími předchůdci a o rozporu s dobrými mravy jsou zcela irelevantní. Oprávněná nemá žádnou povinnost seznámit povinného s cenou postoupení pohledávky. Nevyužití směnečné sumy povinným nemá na pohledávku žádný vliv. Povinný se dobrovolně zaručil jako směnečný rukojmí za směnečného dlužníka, oprávněný je tak oprávněn na něm směnečnou sumu vymáhat stejně jako na hlavním dlužníkovi bez ohledu na způsob naložení se směnečnou sumou. Dle obsahu vyjádření oprávněná navrhla potvrzení odvoláním napadeného usnesení, neboť podmínky pro zastavení exekuce nebyly v daném případě dány. Odvolací soud usnesení z podnětu odvolání přezkoumal (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 254 odst. 1 a § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.). Ačkoliv povinný uplatnil odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. d/ a g/ o.s.ř. a domáhal se změny usnesení tak, že se nařízená exekuce zastavuje, případně zrušení napadeného usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení (provedení navrženého důkazu), odvolací soud shledal odvolání opodstatněným ze z cela jiného odvolacího důvodu. Z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení vydala vyšší soudní úřednice. Dle § 10 odst. 1 písm. j/ zákona č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících (dále VSÚ) může vyšší soudní úředník provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení v řízení o nařízení exekuce k vymožení peněžitého plnění, není-li exekučním titulem exekutorský či notářský zápis, včetně rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podaném oprávněným nebo exekutorem, pokud návrhu žádný z účastníků neodporoval. Podle ust. § 11 písm. a/ zákona o VSÚ vyšší soudní úředník m.j. není oprávněn vést jednání ve věci samé. Je-li třeba provést úkon, k jehož provedení není vyšší soudní úředník oprávněn, je povinen předložit věc předsedovi senátu (§ 7 písm. b/ zákona o VSÚ). Z výše uvedených ustanovení zákona o VSÚ plyne, že vyšší soudní úředník může v exekučním řízení rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce za předpokladu, že návrh podal oprávněný nebo exekutor, pokud však návrhu žádný z účastníků neodporoval. Oba tyto předpoklady musí být splněny současně. VSÚ může dále činit úkony v řízení o zastavení exekuce jen za situace, kdy není třeba provádět dokazování. V dané věci nebyly uvedené předpoklady rozhodování soudu vyšším soudním úředníkem v této fázi exekučního řízení splněny (o zastavení bylo rozhodováno k návrhu povinného, oprávněná se zastavením řízení navíc nesouhlasila). Odvolací soud se tak již nemusel zabývat tím, zda VSÚ v posuzovaném případě dle obsahu spisu prováděl dokazování (listinný důkaz - rozsudkem Vrchního soudu v P ze dne 11.9.2007, č.j. 5Cmo 235/2007-333), k němuž je (zásadně při nařízeném jednání - § 122 o.s.ř.) oprávněn pouze soudce. Krajský soud proto uzavřel, že v posuzovaném případě nebyl okresní soud správně obsazen a je tak naplněn odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., v jehož důsledku krajskému soudu nezbylo, než postupem dle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. usnesení okresního soudu zrušit a věc okresnímu soudu vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení okresní soud o návrhu na zastavení exekuce povinné rozhodne ve správném obsazení. V odůvodnění nového rozhodnutí se pak vypořádá se všemi námitkami povinného a neprovede-li jím navržený důkaz, vyloží také, proč takový procesní postup uplatnil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 30. září 2010 předseda senátu