Jestliže soud prvního stupně zahájil řízení bez návrhu (§ 81 odst. 1 OSŘ) a rozhodl ve věci samé a odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku dospěje k závěru, že předpoklady pro zahájení řízení bez návrhu splněny nebyly, zruší rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastaví (§ 190, § 104 odst. 1 OSŘ).

20Co 115/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. KK a soudců Mgr. Ing. BN a Mgr. LP ve věci vyšetřované TB, narozené 1.4.1975, bytem xxx, zastoupené Mgr. VČ, advokátem se sídlem xxx, jako opatrovníkem, za účasti KSZ v HK, o způsobilosti k právním úkonům, k odvolání vyšetřované proti rozsudku Okresního soudu v T ze dne 11.prosince 2009, č.j. 11Nc 7210/2008-74, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . II. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud omezil vyšetřovanou ve způsobilosti k právním úkonům tak, že vyšetřovaná není oprávněna činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejíž hodnota jednotlivě převyšuje 1.000 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že vyšetřovaná trpí blíže popsanou poruchou osobnosti. Ta ji vylučuje z určitých právních úkonů. Zejména je třeba poskytnout vyšetřované ochranu při právních úkonech, které se týkají nájmu bytu. Vyšetřovaná neplatí nájemné, chová se v této oblasti nezodpovědně, a hrozí jí, že přijde o možnost bydlení. Okresní soud proto omezil vyšetřovanou ve způsobilosti k právním úkonům v majetkoprávních věcech do výše 1.000 Kč v každém jednotlivém případě. Proti rozsudku okresního soudu podala prostřednictvím svého opatrovníka odvolání vyšetřovaná. Namítala, že okresní soud se nesprávně přiklonil k závěrům znalce MUDr. H, ačkoliv měl spíše respektovat závěry znalce MUDr. Z. Jak vyplývá ze znaleckého posudku právě tohoto znalce, vyšetřovaná netrpí žádnou duševní chorobou. Uvedený znalec dospěl k závěru, že intelektové schopnosti vyšetřované jsou na úrovni dobrého průměru a její aktuální psychický stav je kompenzován. Omezení ve způsobilosti k právním úkonům představuje mimořádný zásah do sféry osobnosti jednotlivce a je třeba považovat jej za krajní řešení, k němuž v posuzovaném případě není důvod. Omezení ve způsobilosti k právním úkonům nelze odůvodňovat jen finančními potížemi, které vyšetřovaná v minulosti měla. Finanční potíže má mnoho lidí, o jejichž právní způsobilosti se nepochybuje. Vyšetřovaná požadovala, aby jí byla ponechána způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek okresního soudu a odvolání shledal důvodným. Odvolací soud na rozdíl od soudu okresního neshledal v daném případě podmínky pro omezení vyšetřované ve způsobilosti k právním úkonům. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem znalce MUDr. Z, který sice potvrdil, že vyšetřovaná trpí určitým druhem poruchy osobnosti, avšak zároveň uvedl, že se to nikterak neprojevuje na jejích intelektuálních schopnostech a jen v omezené míře na schopnostech ovládacích. Vyšetřovaná je podle znalce v kompenzovaném stavu a v takovém dokáže své jednání ovládat. Sama vyšetřovaná na dotaz soudu uvedla především to, že není nájemkyní, ale vlastnicí bytu. Vlastní jej společně s bratrem. Neplatí tedy nájemné, ale příspěvky do fondu společenství vlastníků bytových jednotek. Neplacení příspěvků v minulosti bylo zcela záměrné a motivováno neshodami s bratrem ohledně společného hospodaření s bytem. Nyní již příspěvky platí řádně. Vyšetřovaná dále doplnila, že si přeje, aby jí byla zachována způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. K dotazu soudu byla schopna popsat strukturu svých příjmů a celkově na soud působila dojmem osoby, která i přes určitý zdravotní handicap je ve věci orientována, uvědomuje si všechny souvislosti řešené problematiky, je si vědoma svých základních povinností v občanském životě a je schopna a připravena je též do budoucna plnit. Je třeba přisvědčit vyšetřované jako odvolatelce, že omezení ve způsobilosti k právním úkonům je velmi závažným zásahem do osobní sféry každé fyzické osoby a mělo by k němu docházet výjimečně, tj. pouze tam, kde je takového zásahu skutečně k ochraně zájmů fyzické osoby třeba. Odvolací soud důvod takového zásahu u vyšetřované neshledal. Jak již bylo uvedeno výše, rozumové vlastnosti vyšetřované jsou na úrovni dobrého průměru. Její schopnosti ovládací jsou do určité míry závislé na momentální psychické pohodě. V současné době je vyšetřovaná kompenzovaná a její volní vlastnosti jsou zachovalé. Soud nepřehlédl vyjádření znalce, že v období dekompenzace má vyšetřovaná sklon k vyšší sugestibilitě a že by tedy její vůle mohla být v takovém stavu snáze ovlivnitelná, na druhé straně se však v průběhu řízení neobjevila žádná informace o tom, že by se vyšetřovaná z tohoto důvodu stala kdykoliv v minulosti obětí nějaké manipulace. Podle názoru soudu není důvod takovou situaci předpokládat. Zejména nejde o nebezpečí natolik bezprostřední, aby odůvodňovalo u vyšetřované preventivní omezení ve způsobilosti k právním úkonům. Rozhodnutí okresního soudu stojí především na závěru, že vyšetřovaná neplatí včas a řádně nájemné, čímž se vystavuje riziku, že bude vypovězena z nájmu a přijde tak o možnost v bytě bydlet. Před těmito následky je třeba ji chránit. K tomu mělo sloužit omezení vyšetřované ve způsobilosti k právním úkonům. Jak se však ukázalo v odvolacím řízení, vyšetřovaná není nájemkyní bytu a žádné nájemné není povinna platit. Vyšetřovaná je vlastnicí (spoluvlastnicí) bytu a případné spory ohledně hospodaření v domě nemohou vést přímo ke ztrátě možnosti tohoto bydlení. Tím odpadl základní důvod, pro který byla vyšetřovaná okresním soudem omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že je třeba vyšetřovanou při jejích právních úkonech chránit. Soud nezjistil, že by vyšetřovaná činila v minulosti nepředložené kroky, zejména v oblasti finanční. Neprokázalo se ani to, že by ovládací schopnosti vyšetřované byly oslabeny natolik, aby to odůvodňovalo její omezení ve způsobilosti k právním úkonům. Odvolací soud proto zrušil rozsudek okresního soudu a řízení zastavil. Pokud jde o vlastní formu rozhodnutí, vychází odvolací soud z toho, že řízení bylo zahájeno bez návrhu podle § 81 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud má dále zato, že je-li řízení zahájeno bez návrhu a soud později dospěje k závěru, že podmínky pro soudní úpravu nejsou dány, je nutno řízení zastavit. Odpadla totiž podmínka řízení spočívající v potřebě úpravy právních vztahů soudem. O nákladech řízení státu (výrok II) rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 191 odst. 1 a 2 o.s.ř. Podle citovaného ustanovení náklady řízení o způsobilost k právním úkonům platí stát. Odvolací soud neshledal žádný ze zvláštních důvodů, který by umožnil uložit náhradu nákladů řízení státu některé z osob zúčastněných nařízení. Obdobně rozhodl odvolací soud o nákladech řízení účastníků. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu. Řízení v tomto případě bez návrhu zahájeno bylo. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v T. Dovolání je přípustné, jen pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V HK dne 1. června 2010 předseda senátu