Podle čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 jsou ve věcech rodičovské zodpovědnosti k dítěti příslušné soudy toho státu, na jehož území má nezl. dítě v době podání žaloby své obvyklé bydliště. Jestliže má tedy nezl. dítě bydliště v jiném státě EU, není dána pravomoc soudu České republiky k projednání věci. V tom případě český soud řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ zastaví.

20Co 169/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. KK a soudců Mgr. LP a Mgr. Ing. BN ve věci péče o nezl. PSP, nar. xxx, syna RP,nar.xxx, bytem xxx, a AP, nar. xxx, bytem xxx, Polská republika, o návrhu otce na úpravu výchovy a výživy nezletilého, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v T ze dne 10. prosince 2009 č.j. 12 Nc 7413/2009-10, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e v tomto správném znění: Řízení se z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Okresní soud v T vyslovil svoji nepříslušnost z hlediska mezinárodního práva. Vzhledem k tomu, že matka i syn jsou polské státní příslušnosti a otec má státní příslušnost českou, bylo podle názoru okresního soudu třeba aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. Dle článku 8 nařízení jsou ve věcech rodičovské zodpovědnosti k dítěti příslušné soudy toho státu, na jehož území má nezl. dítě v době podání žaloby své obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že nezl. P má obvyklé bydliště v L v Polské republice, je k projednání návrhu příslušný polský soud. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání. Uvedl v něm, že v České republice zahájil řízení o rozvod manželství. Je-li napadeným usnesením odkazován na polské soudy, neumí si představit, jak má dále pokračovat. Situaci považuje za uzavřený kruh, z něhož nezná východisko. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení na základě podaného odvolání a odvolání neshledal důvodným. Vzhledem k tomu, že účastníci jsou příslušníci různých států, zaměřil se okresní soud správně na otázku, má-li pravomoc v této věci rozhodnout. S ohledem na to, že Polská republika i Česká republika jsou členy Evropské unie, hledal okresní soud správně odpověď na tuto otázku v nařízení Rady (ES) č. 2201/2003. Okresní soud konečně správně aplikoval na posuzovaný případ článek 8 nařízení, podle kterého se pravomoc soudu řídí obvyklým bydlištěm dítěte. Není pochyb o tom, že nezl. P bydlí v Polské republice. Jsou to tedy soudy Polské republiky, které mají pravomoc rozhodnout o rodičovské zodpovědnosti rodičů ve vztahu k P, konkrétně o návrhu otce na úpravu výchovy a výživy nezl. P. Dospěl-li Okresní soud v T za těchto okolností k závěru, že není pravomocný k projednání věci, je třeba považovat toto jeho hodnocení za správné. Takovému závěru však odpovídá výrok, že řízení se zastavuje, neboť není splněna jedna z podmínek řízení (pravomoc soudu). Odvolací soud proto pouze změnil formulaci výroku okresního soudu tak, aby odpovídala vnitrostátnímu českému procesnímu předpisu (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Pro otce tato situace znamená nezbytnost zjistit, jaká je právní úprava rozvodu manželství s dětmi v Polské republice. Je-li obdobná té, která platí v České republice, pak poté, co bude na základě obdobného návrhu, kterým bylo zahájeno toto řízení, rozhodnuto v Polské republice o výchově a výživě nezl. P na dobu po rozvodu manželství, může být pokračováno v České republice v řízení o rozvod manželství (které bylo zahájeno u Okresního soudu v T dne 21. 10. 2009). Ve věci rozvodu manželství jsou v daném případě podle názoru odvolacího soudu příslušné jak soudy v Polské republice, tak v České republice (článek 3 shora citovaného nařízení). Pokud však v Polské republice platí jiná úprava ohledně rozhodování o rodičovských povinnostech k nezl. dětem v souvislosti s rozvodem manželství (např. taková, že o výchově a výživě je rozhodováno v rámci rozvodového řízení), pak otci zřejmě nezbyde, než podat návrh na rozvod manželství u příslušného polského soudu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v T. V HK dne 13. května 2010 předseda senátu