Za závažný důvod, pro nějž není vlastník silničního motorového vozidla povinen nahradit náklady spojené s odstraněním vozidla, může být pokládána i dlouhodobá nepřítomnost vlastníka v místě, odkud bylo vozidlo odtaženo. Tak je tomu např. v případě, kdy vlastník měl jako rezident zajištěno stání na místní komunikaci a vozidlo tam zaparkoval dříve, než bylo místo označeno dopravní značkou zákaz zastavení, a vlastníku nebylo blokové čištění předem oznámeno.

21Co 220/2010 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. ŠP a soudců JUDr. MK a JUDr. JP ve žalobce Ing. JD, nar. xxx, bytem xxx, IČ: xxx, zastoupeného JUDr. MJ, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému A, a.s., se sídlem xxx, IČ: xxx, zastoupenému JUDr. KM, advokátkou se sídlem v xxx, o vydání osobního motorového vozidla, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 18.2.2010, č.j. 17 C 182/2009-99, t a k t o: I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 11.520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vydat žalobci osobní motorové vozidlo tov. zn. Opel Corsa Family 1,4i, výrobní číslo karoserie ---, reg. zn.: ---, kouřově šedé barvy, rok výroby 1996, (výrok I.). Současně žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 13.960 Kč (výrok II.) a vyslovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok III.). Vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem osobního motorového vozidla, které bylo žalovaným dne 22. července 2009 odtaženo z ulice xxx z důvodu blokového čištění ulice. Týden před datem blokového čištění byla ulice označena přenosnou dopravní značkou DZ B 28 – zákaz zastavení s dodatkovou tabulkou s textem. Obě události se staly během července 2009, tedy v době, kdy žalobce s rodinou nebyl dlouhodobě přítomen v HK z pracovních důvodů. Žalovaný odmítl vozidlo vydat žalobci bez zaplacení nákladů za odtah a skladování vozidla. Okresní soud k závěru, že žalobce ve smyslu § 19 odst. 6 zákona č. 13/97 Sb., o pozemních komunikacích, prokázal závažné důvody, které mu znemožnily, aby vozidlo odstranil včas sám. Závažné důvody na straně žalobce soud spatřoval v dlouhodobé nepřítomnosti žalobce v HK (resp. i jeho manželky a syna) z důvodu v podstatě nepřetržitého výkonu zaměstnání žalobce v NJ od 1. října 2008 do 31. července 2009. Žalobce se nedozvěděl o označení ulice xxx shora uvedenými dopravními značkami, které informovaly o blokovém čištění. Soud tedy uzavřel, a to i s ohledem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 609/2007), že žalobce prokázal závažné důvody, které mu znemožnily, aby předmětné vozidlo odstranil včas sám ve smyslu § 19 odst. 6 zákona, o pozemních komunikacích, a že jsou tedy splněny podmínky podle téhož ustanovení, aby náklady spojené s odstraněním předmětného vozidla nesl ten, na jehož žádost bylo silničním správní úřadem – odborem dopravy Magistrátu města -- – vydáno rozhodnutí o označení místní komunikace, tedy žalovaný. Nadto okresní soud uzavřel, že žalovanému platně nevzniklo zadržovací právo podle § 175 a násl. občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že účastníci neměli mezi sebou uzavřenu jakoukoli smlouvu, na jejímž základě by žalovaný měl u sebe předmětné vozidlo a nebyly tudíž splněny podmínky řádného uplatnění zadržovacího práva ve smyslu § 175 a násl. občanského zákoníku. Dalším důvodem je, že žalovaný neměl vůči žalobci v okamžiku zadržení předmětného vozidla ani žádnou splatnou pohledávku. K zadržení předmětného vozidla došlo v okamžiku, kdy se žalobce pro své vozidlo s úmyslem odvézt si jej dostavil na úložiště žalovaného na hradeckém letišti, odmítl zaplatit náklady za odtah a skladování vozidla a zaměstnancem společnosti E S, spol. s r.o., mu bylo sděleno, že mu vozidlo bez zaplacení těchto nákladů nevydá, že má žalobce za odtah a skladování vozidla zaplatit a jakou částku. Protože nebyla doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí (§ 563 občanského zákoníku), byl by žalobce povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (za předpokladu existence pohledávky), tedy až druhého dne poté, kdy si byl žalobce své vozidlo na xxx letišti vyzvednout. V tom soud přihlédl k judikatuře, zejména k rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1423/2006, podle kterého je nezbytné, aby ,,časový úsek plnění“ byl vymezen zcela určitě. Žalovaný by měl vůči žalobci splatnou pohledávku (v případě pokud by žalobce nesplňoval podmínky uvedené v § 19 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích) až následující den, nikoli v okamžiku zadržení předmětného vozidla. Nadto i pokud by bylo zadržovací právo žalovaným uplatněno řádně a v mezích zákona, tak zadržená věc – předmětný automobil, byl v okamžiku zadržení vzhledem ke své hodnotě v hrubém nepoměru s případnou pohledávkou žalovaného z titulu odtahu (v době zadržení cca 2.000 Kč). Argumentaci opřel o ust. § 179 obč. zák. a § 264 odst. 1 o.s.ř., které nepřipouští nařídit výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru mezi výší pohledávky oprávněného a cenou předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo. I tento nepoměr je důvodem, proč zadržovací právo nevzniklo. Na návrh žalobce soud vyslovil ve smyslu § 162 odst. 2 o.s.ř. předběžnou vykonatelnost rozsudku, neboť žalobci hrozilo prohlubování značné újmy spočívající ve škodě na předmětném vozidle, ušlém zisku apod. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Poukázal na oprávnění vlastníka komunikace odstranit silniční motorové vozidlo na náklady jeho provozovatele dle § 19 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. Uvedl, že k jeho žádosti na výzvu technických služeb HK z důvodu čištění komunikace bylo vydáno rozhodnutí o označení místní komunikace, na které je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel příslušnou dopravní značkou. Zdůraznil, že v souladu se zákonnou úpravou odstranil vozidlo žalobce na jeho náklady. Žalobce neprokázal závažné důvody, které mu znemožnily, aby vozidlo odstranil včas sám, pokud tyto náklady nechtěl nést, neboť jen tak se může zprostit své objektivní odpovědnosti za škodu, představující náklady na odstranění vozidla. Namítal, že žádný z okresním soudem provedených důkazů nesvědčí jednoznačně o tom, že by žalobce v inkriminovanou dobu nemohl být v HK, byť jen na krátkou dobu. Nepřítomnost žalobce není závažným důvodem, který měl zákonodárce na mysli. Musí jít o závažné důvody, které znemožnily včasné odstranění vozidla, tedy důvody, které se vyskytly neočekávaně, předem nepředvídatelně a tak znemožní (ne neumožní) provozovateli odstranit vozidlo – tedy např. hospitalizace. Žalobce byl vědomě a o své vůli dlouhodobě nepřítomen v HK a své vozidlo ponechal na veřejné komunikaci, přestože věděl, že se komunikace pravidelně čistí. Tato skutečnost mu musela být známa nejen jako občanu HK, nýbrž i jako bývalému funkcionáři komise místní samosprávy. Jednalo se tedy o nedbalý postoj žalobce ke svým povinnostem jako uživatele pozemní komunikace. Dle názoru žalovaného tak jen zcela výjimečně může dojít k tomu, že náklady na odstranění vozidla ponechaného jeho provozovatelem přes zákaz na komunikaci, nese žadatel o rozhodnutí. Výklad okresního soudu by vedl k tomu, že všechna vozidla, jejichž provozovatelé prokáží svou nepřítomnost z jakéhokoliv důvodu v kritické době v místě čištění komunikace, budou odstraněna na náklady jiného, resp. toho, kdo realizuje veřejný zájem a provozovatelům vozidel umožní lehkomyslné upřednostňování svých osobních zájmům oproti zájmu veřejnému. Nesouhlasil s rozsudkem okresního soudu ani v posouzení zadržovacího práva, neztotožnil se se závěrem ohledně nutnosti existence smluvního vztahu mezi účastníky zadržovacího práva s tím, že dle ust. § 175 odst. 1 obč. zák. je jedním z předpokladů zadržení to, že věc má věřitel u sebe, ve své moci. Takto ji může mít buď na základě smlouvy, nebo z jiného právního důvodu, jak vyplývá i z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2265/2005. Odkaz soudu na ust. § 177 odst. 2 ve spojení s ust. § 176 odst. 1 obč. zák., pokud je jím odůvodňována nutnost existence smlouvy mezi účastníky zadržovacího práva, nepovažoval za správný, neboť druhé citované ustanovení vylučuje vznik zadržovacího práva k věci, již má osoba neprávem, což nedopadá na projednávaný případ. Odmítal rovněž závěr soudu, dle něhož jeho pohledávka, pro niž uplatnil zadržovací právo, nebyla splatná. Pokud v ust. § 19 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb., je uvedeno, že k odstranění vozidla je oprávněn vlastník místní komunikace (v daném případě žalovaný) na náklady provozovatele, je tím stanovena splatnost pohledávky představované náklady na odtah uvedeného vozidla, a to tak, že tyto náklady jsou splatné při vlastním odstranění. Konečně nesouhlasil ani se závěrem soudu, podle něhož nebyly splněny podmínky řádného uplatnění zadržovacího práva proto, že zadržovaná věc - předmětný automobil, je v okamžiku zadržování vzhledem ke své hodnotě v hrubém nepoměru s případnou pohledávkou žalovaného z titulu odtahu. Poukazoval na to, že občanský zákoník ve svých ustanoveních žádné omezení, pokud se jedná o hodnotu zadržené věci, nemá. Pokud jde o náklady řízení, dovolával se aplikace ust. § 150 o.s.ř., neboť to byl právě žalobce, kdo nesplnil vůči žalovanému svou důkazní povinnost, kterou má dle § 19 odst. 6 zák. č. 13/1997Sb. Dodal, že dokud žalobce neprokáže existenci uvedených liberačních důvodů, objektivně žalovanému odpovídá za škodu a žalovaný pohledávku právem požaduje zaplatit. Pokud má soud za to, že tyto důvody žalobce prokázal, bylo to pak až důkazními prostředky v průběhu řízení, a to listinami a výpověďmi. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že ze všech provedených důkazů je zřejmá jeho nepřítomnost v HK v předmětné době. Tvrzení žalovaného o jeho přítomnosti v době blokového čištění v HK je tak účelové. Uvedl, že o vozidlo se po dobu jeho nepřítomnosti v HK starala jeho manželka, která však za žalobcem počátkem července odjela do místa výkonu práce na letní prázdniny. V dobré víře, že jako rezident má zajištěno stání na předmětné komunikaci, nemusel mít strach, že by po dobu tří týdnů až jednoho měsíce mohlo dojít k odtažení vozidla, neboť toto stálo na vyznačeném parkovacím místě, na kterém měl z titulu držitele rezidenční karty nárok stát. Připomněl, že žalovaný, ač má na něj kontakt (jako na osobu, které od něj má zakoupenu parkovací kartu), nesdělil blokové čištění dopředu, např. e-mailem. I tak by zřejmě po něm nebylo možné spravedlivě požadovat, aby vozidlo z předmětné komunikace odstranil. Ve svém důsledku by to totiž znamenalo, že jakákoli osoba, která hodlá opustit místo trvalého bydliště, by si musela pronajmout garáž k uskladnění svého vozidla, nebo odvézt vozidlo mimo město, kde by mu naopak hrozilo odtažení pro překážení v provozu na pozemních komunikacích. Zdůraznil, že zásah do vlastnického práva z hlediska veřejného zájmu může obstát, ale pouze za dodržení podmínek upravených v Listině základních práv a svobod a jejím článku 11. Avšak i tento zásah je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, pokud za něj v zákoně není stanovena náhrada. Pokud osoba prokáže, že se v době vyznačení zákazu stání nenacházela v místě bydliště, a nemohla tak reagovat na toto vyznačení zákazu stání, nelze jí uložit povinnost hradit náklady na odtah Žalovaný by měl především dokázat, na základě jakého právního titulu se předmětného vozidla zmocnil. Tuto skutečnost žalovaný prokazuje smlouvou s Městem --, avšak dle ust. § 176 odst. 2 obč. zák. věta první před středníkem zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva. Účel, pro který měl/má žalovaný vozidlo u sebe v držení, je neslučitelný s uplatněním institutu zdržovacího práva. Rovněž souhlasil, že zadržovaná věc je v okamžiku uplatnění zadržovacího práva ve zjevném a hrubém nepoměru k zajišťované hodnotě. Měl za to, že výkon takového práva je v rozporu s dobrými mravy. Dodal, že svým jednáním nezapříčinil podání žaloby, neboť tak byl nucen učinit pro chování právě žalovaného, který mu odmítl vydat vozidlo bez zaplacení náhrady nákladů spojených s odtahem vozidla. Soud prvního soudu tak i co do náhrady nákladů rozhodl zcela v souladu se zněním občanského soudního řádu. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu, která považuje za správná, vyplývající z provedených důkazů. V řízení před okresním soudem žalovaný neuplatnil tvrzení, že žalobce mohl být v inkriminovanou dobu července 2009 třeba i krátkodobě v HK. V řízení před okresním soudem bylo sporné právní posouzení skutečnosti, že žalobce byl mimo HK dlouhodobě z důvodů pracovních a o označení komunikace přenosnou dopravní značkou DZ B 28 – zákaz zastavení s dodatkovou tabulkou s textem nevěděl. Z toho důvodu neměl okresní soud povinnost žalovaného poučit podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. Postup podle ustanovení § 118a o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3773/2007, in www.nsoud.cz). Proto námitka v odvolání, že okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav, není s ohledem na ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. přípustná, neboť není dán odvolací důvod podle § 205a odst. 1 písm. c) ani písm. d) o.s.ř. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalovanému nevznikla proti žalobci pohledávka z titulu úhrady nákladů na odtah vozidla. V této části zcela souhlasí s důvody okresního soudu, na které pro stručnost odkazuje a pouze vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného zdůrazňuje: Odpovědnost provozovatelů motorových vozidel je odpovědnost objektivní (§ 428 obč. zák.), avšak ust. § 19 odst. 6 zák.č. 13/1997 Sb. umožňuje prokázat existenci liberačního důvodu a odpovědnosti se zprostit. Liberačním důvodem je důkaz o existenci závažných důvodů, které znemožnily včasné odstranění vozidla. Žalovanému lze dát za pravdu v tom, že jakákoli nepřítomnost v místě bydliště by sama o sobě nebyla liberačním důvodem, pokud by bylo možno v jednání provozovatele vozidla spatřovat nedbalý přístup ke svým povinnostem uživatele pozemní komunikace. V případě žalobce tomu tak nebylo. Liberačním důvodem je nepřítomnost žalobce v HK ve spojení se skutečností, že žalobce měl jako rezident zajištěno stání na předmětné komunikaci, vozidlo tam zaparkoval dříve, než bylo místo označeno dopravní značkou zákaz zastavení (toto tvrzení žalobce nebylo zpochybňováno a vyplývá ze zjištění o dlouhodobém pobytu žalobce mimo HK) a že žalobci nebylo blokové čištění nijak oznámeno (rozhodnutí Magistrátu města HK z 12.6.2009 o označení místních komunikací s dočasným zákazem státní vozidel ani pokyn Magistrátu města -- z téhož dne daný žalovanému k odstranění vozidel nebylo žalobci doručováno, jak plyne z rozhodnutí, resp. pokynu a žalovaný netvrdil, že by vyrozuměl žalobce jinou formou). Ze souhrnu těchto skutečností nelze dovodit závěr o nedbalém přístupu žalobce k plnění svých povinností uživatele pozemní komunikace. Nepřítomnost žalobce je proto za těchto konkrétních okolností liberačním důvodem ve smyslu § 19 odst. 6 zák.č. 13/1997 Sb. Jestliže žalobci nevznikla povinnost hradit náklady na odtah vozidla, nevznikla žalovanému pohledávka jako předpoklad uplatnění zadržovacího práva k vozidlu. Žalovaný proto zasahuje do vlastnického práva žalobce neprávem ve smyslu § 126 obč. zák. Rozsudek okresního soudu byl z tohoto důvodu jako věcně správný potvrzen podle § 219 o.s.ř. Protože okresní soud posuzoval (pro případ existence pohledávky) i samotný vznik zadržovacího práva a polemika o jeho závěrech byla předmětem i odvolacího řízení, odvolací soud nad rámec shora uvedeného dodává ve stručnosti následující: Považuje za správný závěr okresního soudu o splatnosti (hypotetické) pohledávky, která se řídí ust. § 563 obč. zák., protože nebyla doba splnění dohodnuta a není ani stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí a jde o nárok na náhradu škody. Nepovažuje za správný výklad ust. § 19 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. podaný žalovaným, že formulací odstranění vozidla „na náklady provozovatele“ je určena splatnost těchto nákladů již okamžikem odstranění. Tímto ustanovením je pouze vymezen subjekt, povinný hradit náklady, nikoli jejich splatnost. Odvolací soud nesdílí názor okresního soudu v tom, že vzniku zadržovacího práva brání neexistence smlouvy, na jejímž základě se vozidlo dostalo do dispozice žalovaného. Odkazuje v tom předně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2006, sp. zn. 21Cdo 2265/2005. Z výkladu ust. § 177 odst. 2 obč. zák. neplyne závěr prezentovaný okresním soudem. Toto ustanovení pouze určuje písemnou formu pro vyrozumění dlužníka o zadržovacím právu v těch případech, kdy se věc dostala do dispozice oprávněného osoby na základě písemné smlouvy. Podmínky vzniku zadržovacího práva neřeší toto ustanovení ale ust. § 175 obč. zák. a negativní podmínky pak ust. § 176 obč. zák. Ze znění těchto ustanovení neplyne, že by se věc musela dostat do moci oprávněného osoby na základě smlouvy. To nelze dovodit ani z ust. § 176 odst. 2 obč. zák. podle něhož zadržovací právo nemá ten, jemuž při předání věci bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva (vyjma byl-li podán návrh na konkurz). Smyslem tohoto ustanovení je vymezit negativní podmínku vzniku zadržovacího práva v těch případech, když v souvislosti s předáním věci je dán pokyn k určitému nakládání s věcí a toto nakládání je neslučitelné s výkonem zadržovacího práva. Toto ustanovení navazuje na odst. 1 a vylučuje svémoc po předání věci. Ustanovení odst. 2 nelze vyložit tak, že vždy musí dojít k předání věci v tom smyslu, že věc se musí vždy dostat do dispozice oprávněné osoby v souladu s vůlí dlužníka tedy smluvně. Odvolací soud nesdílí názor okresního soudu v tom, že musí být zachována přiměřenost mezi hodnotou zadržené věci a výší pohledávky. Zadržovací právo je především zajišťovací institut (podobně jako soudcovské zástavní právo), jehož prostřednictvím je dlužník nucen ke splnění své povinnosti. Splnění povinnosti může věřitele vymáhat jakýmkoliv zákonem dovoleným způsobem, nikoli jen prodejem zadržené věci. Právní řád neobsahuje žádnou zvláštní právní úpravu postupu při realizaci zadržovacího práva. Ust. § 179 obč. zák. pouze určuje přednostní právo věřitele na uspokojení z výtěžku zadržované věci. Odvolací soud považuje pro ilustraci za přípustné např. zadržení motorového vozidla opravnou, pokud není zaplacena cena opravy, která může být mnohonásobně nižší než hodnota vozidla. Zadržená věc musí být zpeněžitelná, a proto se předmětem zadržovacího práva nemohou zásadně stát věci vyloučené z výkonu rozhodnutí (odborná literatura zastává názor, že si lze představit, že bude zadržena běžná oděvní součást nebo věc tvořící obvyklé vybavení domácnosti věřitelem, který prováděl jejich opravu – viz článek Nad některými problémy současné právní úpravy zadržovacího práva, publikovaný v Právních rozhledech č. 3/2003). Odvolací soud přezkoumal rovněž výrok o nákladech řízení. Podle ust. § 150 o.s.ř. soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jestliže jsou k takovému postupu dány důvody hodné zvláštního zřetele. Ze slovního znění ustanovení § 150 o.s.ř. vyplývá, že jde o ustanovení výjimečné, jež má soudu umožnit, aby mohl přihlédnout ke zvláštnostem jednotlivých konkrétních případů tam, kde by obecná ustanovení o náhradě nákladů řízení mohla být tvrdá a jejich použití by mohlo v konkrétním případě odporovat dobrým mravům. Toto ustanovení je výjimkou z ustanovení § 142 o.s.ř., jímž je provedena zásada odpovědnosti za výsledek řízení a podle něhož se povinnost k náhradě nákladů řízení řídí výsledkem řízení ve věci samé. Při posuzování okolností hodných zvláštního zřetele a výjimečnosti případu ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. je třeba přihlédnout především k osobním, majetkovým, výdělkovým a jiným poměrům všech účastníků řízení, tedy nejen toho, koho by postihovala povinnost nahradit náklady řízení, ale též toho účastníka, jehož majetkové poměry by použitím tohoto výjimečného opatření byly dotčeny. Kromě toho je třeba též přihlédnout k dalším okolnostem, zejména k těm, které vedly k uplatnění nároku v občanském soudním řízení a k postoji účastníků v řízení. Z důvodů tvrzených žalovaným nelze podle názoru odvolacího soudu aplikovat ust. § 150 o.s.ř. Mezi účastníky byl právní spor o výklad ust. § 19 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb. a tento spor vedl k zahájení soudního řízení. Nejde o žádné mimořádné, výjimečné a zvláštní okolnosti případu, které by vyžadovaly, aby se soud odchýlil od zásady odpovědnosti za výsledek při rozhodování o nákladech řízení. Rozsudek okresního soudu byl proto potvrzen jako věcně správný i ve výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady tvoří paušální odměna advokáta za řízení v jednom stupni ve výši 9.000 Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 20% z těchto částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a podle § 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, protože zástupce žalobce je plátcem daně. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v B prostřednictvím Okresního soudu v HK dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 16. června 2010 předsedkyně senátu