Ze žádného právního předpisu nelze dovodit, že by se na tvorbě znaleckého posudku v případě, kdy je posudek vyžadován od ústavu podle § 21 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., mohly podílet pouze osoby, které jsou v pracovním nebo obdobném poměru k ústavu nebo jsou jeho statutárními orgány.

21Co 57/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. ŠP a soudců JUDr. JP a JUDr. MK ve věci žalobců a) Ing. JK, nar. xx, bytem xxx, b) IK, nar. xx, bytem xxx, obou zastoupených Mgr. PB, advokátem se sídlem xxx, proti žalovanému PZ, nar. xx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. MJ, advokátem se sídlem xxx, o zaplacení 1,323.454,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání znaleckého ústavu - E CZ, s.r.o. se sídlem xxx, IČ xxx, a žalobců proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 26. listopadu 2009, č.j. 11C 313/2007-358, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výrokem I usnesení označeného v záhlaví určil odměnu a náhradu nákladů znaleckého ústavu - E CZ, s.r.o., se sídlem xxx (dále jen znalecký ústav) za znalecký posudek číslo 006/2009 ze dne 17.4.2009 celkem částkou 55.465,90 Kč. Výrokem II odměnu znaleckého ústavu za podání výpovědi zástupců znaleckého kolektivu u jednání soudu dne 30.9.2009 a dne 21.10.2009 určil částkou 3.748,50 Kč. V obsáhlém a podrobném odůvodnění svého usnesení okresní soud především uzavřel, že znaleckému ústavu přiznal odměnu za 4 hodiny za místní šetření a ohledání místa v sazbě 250 Kč - 2 hodiny času na místním šetření za přítomnosti dvou pracovníků. Dále odměnu za 9 pracovních hodin strávených studiem spisu po 350 Kč, za samotné zpracování konceptu znaleckého posudku 60 hodin práce po 350 Kč - čas odpovídající práci třech pracovníků v rozsahu poloviny týdenní pracovní doby, tj. 3 x 20 hodin. Zpracování čistopisu 16 hodin práce po 100 Kč. Za vypracování podrobného položkového rozpočtu nákladů na opravy zjištěných vad a podrobný rozpočet nákladů na realizaci provedených stavebních prací 52 hodin po 350 Kč. Nepřiznal znaleckému ústavu náhradu nákladů za konzultace, neboť konzultant nebyl přibrán a podle § 18 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 zák. č. 36/1967 Sb. by měl znalecký ústav nárok na náhradu nákladů spojených s přibráním konzultanta jen tehdy, jestliže by soud s přibráním konzultanta vyslovil souhlas. Celkem odměna ve výši 44.950 Kč spolu s daní z přidané hodnoty v sazbě 19 %, celkem odměna 53.490,50 Kč. Okresní soud dále přiznal znaleckému ústavu náhradu nákladů na tisk, pořízení kopií a kroužkové vazby ve výši 500 Kč, fotodokumentaci 58 kusů fotografií po 5 Kč ve čtyřech výtiscích posudku, celkem včetně daně z přidané hodnoty 1.975,40 Kč. Okresní soud nesnížil odměnu s ohledem na opoždění znaleckého ústavu vzhledem k tomu, že ústav dopisem ze dne 16.3.2009 požádal o prodloužení lhůty, lhůta k vypracování znaleckého posudku byla znaleckému ústavu prodloužena do 20.4.2009 a dne 23.4.2009 ústav soudu doručil vypracovaný znalecký posudek. Jde tedy o zpoždění pouze v řádu tří dnů. Znalecký posudek obsahuje zákonem stanovené náležitosti. Není nepřípustným, pokud ústav k vypracování posudku použil další znalce, kteří nebyli ustanoveni v řízení. Dále okresní soud v odůvodnění vysvětlil, jakým způsobem stanovil výši odměny a náhrad spojených s výslechem zástupců znaleckého kolektivu Ing. VZ a Ing. AV, CSc., (celkem 3.748,50 Kč). Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání znalecký ústav a žalobci. Znalecký ústav namítal, že okresní soud vyúčtování odměny spojené s konzultacemi nesprávně posoudil podle § 10 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb., ačkoliv šlo o pracovní konzultace uvnitř ústavu, konané logicky v pracovním kolektivu v průběhu řešení a vypracování znaleckého posudku. Nesprávně pak znaleckému ústavu nepřiznal odměnu za 64 hodin práce spočívající v konzultacích. Nesprávně v určitých položkách snížil odměnu na sazbu 250 Kč nebo i 100 Kč. Nebyly dány jinak žádné důvody pro krácení odměny předpokládané právním předpisem. Znalecký ústav proto navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil tak, že odměnu znaleckému ústavu přizná v plné výši 94.855 Kč. Žalobci ve svém obsáhlém odvolání v zásadě namítali, že znalecký ústav v rozporu se zákonem nevypracoval znalecký posudek vlastními pracovníky, ale sám zadal vypracování znaleckého posudku třetím osobám a došlo tak k porušení ustanovení § 10 odst. 2 ve spojení s § 22 zák. č. 36/1967 Sb., neboť znalecký ústav byl ze zákona povinen vypracovat znalecký posudek výlučně svými pracovníky, popř. členy statutárního orgánu, kteří jsou k tomu pověřeni. Výklad, který použil okresní soud, by znamenal možnost obcházení rozhodnutí soudu o přibrání konkrétního znaleckého ústavu. Z posudku rovněž nevyplývá, v jakém rozsahu a ohledně jakých konkrétních dílčích otázek se měly jednotlivé osoby označené za zpracovatele na vypracování znaleckého posudku podílet. Není tedy zřejmé, zda se posouzení jednotlivých otázek skutečně věnovaly osoby s příslušnou odbornou specializací. Znalecký ústav při vyúčtování nezdůvodnil výši sazeb účtovaných za jednotlivé úkony a nedoložil konkrétními doklady tvrzený časový rozsah činnosti osob podílejících se na zpracování znaleckého posudku. Znalecký posudek vykazuje věcné nedostatky, nepodává odpovědi na soudem položené otázky a nezajistil si dostatek dostupných podkladů, ač tak učinit mohl a měl. O přiznání odměny tedy nelze rozhodnout před provedením revizního znaleckého posudku. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil tak, že se znalečné znaleckému ústavu nepřiznává a nebo aby usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvoláním vyjádřil souhlas se závěry provedenými ve znaleckém posudku i s usnesením okresního soudu, a proto navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. a dospěl k závěru, že nejsou opodstatněná. Odvolací soud až na dále uvedenou výhradu, týkající se vyúčtování odměny za konzultace, odkazuje na odůvodnění usnesení okresního soudu, které považuje za zcela správné a vyčerpávající veškerou problematiku, která v souvislosti se stanovením znalečného znaleckému ústavu v projednávané věci vyšla najevo. K odvolacím námitkám znaleckého ústavu a žalobců pak odvolací soud, pokud je toho třeba nad rámec odůvodnění usnesení okresního soudu, dodává následující. Zcela nejvýznamnější odvolací námitkou znaleckého ústavu bylo to, že okresní soud nepřiznal odměnu za 64 hodin práce po 350 Kč za konzultace (Ing. Z, Ing. K, Ing. V, CSc., Ing. V, tj. 4 x 4 pracovníci po 4 hodinách). Nešlo totiž dle odvolatele o konzultaci ve smyslu § 10 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 36/1967 Sb.). Podle § 10 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb. jestliže to vyžaduje povaha věci, je znalec oprávněn přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek; tuto okolnost spolu s důvody, které k ní vedly, musí uvést v posudku. Odpovědnost znalce není dotčena ani v oné části posudku, o níž bylo konzultováno. Podle § 18 odst. 2 věta druhá zák. č. 36/1967 Sb. jestliže znalec přibral konzultanta, má nárok na náhradu nákladů s tím spojených jen tehdy, jestliže státní orgán, který jej znalcem ustanovil, s přibráním konzultanta vyslovil souhlas. Znalecký ústav v odvolání namítal, že okresní soud vyúčtování odměny za konzultace nesprávně vyložil jako vyúčtování náhrady s přibráním konzultanta ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení. Ve skutečnosti šlo ovšem o konzultace v rámci znaleckého kolektivu. Odvolací soud k této odvolací námitce musí prvořadě konstatovat, že nemůže být jakýchkoliv pochyb o tom, že znalecký posudek v případě, kdy je ustanoven znalecký ústav, je zpravidla dílem většího či menšího odborného kolektivu a jeho členové spolu odbornou problematiku související se splněním znaleckého úkolu konzultují a tyto konzultace je třeba považovat za odbornou práci znalce, protože lze rozumně předpokládat, že právě při takových konzultacích se tvoří odborná páteř závěrů znaleckého posudku. V tom je odvolací soud se znaleckým ústavem ve shodě, stejně jako s jeho námitkou, že okresní soud zřejmě tuto položku odměny zaměnil za vyúčtování nákladů spojených s přibráním konzultanta ve smyslu § 10 odst. 2, § 18 odst. 2 věta druhá zák. č. 36/1967 Sb. Hlediska, která se při určování výše odměny za znalecký úkon hodnotí především, jsou taxativně uvedena v § 25 odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhl. č. 37/1967 Sb.). Tato úprava pak navazuje na obecnou úpravu uvedenou v § 17 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb., podle kterého odměna se stanoví podle stupně odbornosti potřebného k provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené práce. Odměna se může přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě. Jedním z hledisek podle § 25 odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb. je přiměřenost doby trvání znaleckého úkonu, a to též porovnáním s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými. Konzultace mezi jednotlivými osobami, které za znalecký ústav posudek vypracovaly nebo se jakkoli na jeho vypracování podílely, je práce, kterou lze zahrnout do samotné práce na posudku, tj. v tomto případě do položky nazvané „60 hodin za zpracování konceptu znaleckého posudku“ a „52 hodin za vypracování položkového rozpočtu“. To jest za práce v celkovém trvání 112 hodin. Tuto celkovou dobu trvání znaleckého úkonu považuje odvolací soud za přiměřenou povaze a rozsahu znaleckého posudku (§ 25 odst. 2 písm. a/, c/ vyhl. č. 37/1967 Sb.). Tuto dobu trvání znaleckého úkonu považuje odvolací soud za přiměřenou povaze a rozsahu úkonu včetně porovnání s obdobnými odbornými úkony - a to je zcela významné - včetně případných konzultací mezi členy odborného kolektivu, jejichž účelnost a potřebnost lze obecně v případě provedení znaleckého úkonu znaleckým ústavem předpokládat. Pokud pak jde o odvolací námitku znaleckého ústavu k dalšímu snížení počtu hodin, za něž náleží znaleckému ústavu odměna a snížení sazby, odkazuje odvolací soud zcela na závěry okresního soudu, které sdílí. K odvolacím námitkám žalobců odvolací soud uvádí následující. Odvolací soud nepovažuje za správný právní názor žalobců, že by v případě, kdy je znalecký posudek vyžadován od znaleckého ústavu (§ 21 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb.), musel znalecký posudek vypracovat fakticky pracovník ústavu a jiný postup - a o ten šlo v projednávané věci - by znamenal porušení § 10 odst. 1 ve vztahu k § 22 zák. č. 36/1967 Sb. Ze žádného právního ustanovení kogentní povahy nelze dovodit, že by se na tvorbě znaleckého posudku v případě, kdy je znalecký posudek vyžadován od ústavu podle § 21 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., mohly podílet pouze osoby, které jsou v pracovním nebo obdobném poměru k ústavu nebo jsou jeho statutárními orgány. Je tomu tak z následujícího důvodu. Podle § 10 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb. znalec je povinen vykonávat svou činnost osobně. Podle § 22 odst. 3 zák. č. 36/1967 Sb. jinak pro výkon znalecké činnosti ústavů přiměřeně platí ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu. Paragraf 22 odst. 3 zák. č. 36/1967 Sb. je ovšem vždy třeba aplikovat s přihlédnutím k povaze toho dalšího ustanovení zákona, které je za jeho pomoci vykládáno. Pokud zákon znalci ukládá, aby vykonal svou činnost osobně, nelze toto ustanovení v případě znaleckého ústavu vyložit úzce tak, že by znalecký ústav byl povinen vykonávat svou znaleckou činnost pouze prostřednictvím svých pracovníků nebo osob v obdobném právním poměru a nebo prostřednictvím svých statutárních orgánů. Nelze totiž přehlížet úpravu obsaženou v § 22 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb., podle které za včasné a řádné provedení posudku odpovídá ústav. Znalecký ústav v projednávané věci opatřil znalecký posudek znaleckou doložkou a stvrdil tak mimo jiné odbornou erudovanost a způsobilost všech osob, které se na vypracování znaleckého posudku jakkoli podílely. Pokud zákon na znalecký ústav zcela přenáší odpovědnost za řádné provedení znaleckého posudku, pak je pouze na ústavu, jaké konkrétní osoby pověří jakou konkrétní prací na znaleckém posudku. Tímto závěrem pak dává odvolací soud současně odpověď i na odvolací námitku žalobců spočívající v tom, že není zřejmé, jak se jednotlivé osoby na vypracování znaleckého posudku podílely, resp. jaké konkrétní práce byly těmto osobám svěřeny a zda tyto osoby pro tyto práce disponovaly příslušnou odbornou specializací. Bylo by absurdní, aby znalec nebo znalecký ústav - a nepožaduje to ani právní předpis - předkládal soudu spolu s vyúčtováním odměny za znalecký posudek doklad o době trvání jednotlivých úkonů. Předložení dokladů právní předpis vyžaduje pouze v případě náhrad (viz např. § 28 odst. 4 vyhl. č. 37/1967 Sb.). Lze si jen těžko představit např. věrohodný doklad o počtu hodin strávených studiem spisu apod. Proto je právní úprava rozhodování o odměně znalce (znaleckého ústavu) založena na zcela jiných zásadách a jiné konstrukci a soud (nebo jiný příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce) nevychází z dokladů předložených znalcem, ale ze zákonem stanovených hledisek (§ 17 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb., § 25 odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb.). Soud tedy sám na základě své úvahy stanoví odměnu znalce nebo znaleckého ústavu podle kritérií, která jsou (byť pouze taxativně) stanovena právním předpisem. Jinými slovy řečeno soud při stanovení výše odměny nezkoumá skutečný rozsah práce a to, zda znalec tento skutečný rozsah práce prokázal, ale aplikuje na daný konkrétní případ hlediska uvedená v zákoně. Jde tedy vždy o odměnu, která je stanovena jako odměna přiměřená znaleckému posudku podle úvahy soudu. V rámci této úvahy pak soud stanoví i přiměřenost doby trvání úkonu (§ 25 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 37/1967 Sb.). Pokud jde o stanovení výše odměny - počtu hodin práce a využití zákonné sazby (§ 16, § 15a odst. 2 vyhl. č. 37/1967 Sb.), odvolací soud v projednávané věci odkazuje na odůvodnění usnesení okresního soudu s výhradou položky „konzultace“, jak bylo vysvětleno shora. Znalecký posudek obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 13 vyhl. č. 37/1967 Sb.), prodleva s jeho předložením soudu byla natolik zanedbatelná, že není důvod, aby se projevila v krácení odměny (§ 17 odst. 2 věta druhá zák. č. 36/1967 Sb., § 25 odst. 2 písm. d/ vyhl. č. 37/1967 Sb.). Subjektivní nesouhlas účastníků s odbornými závěry znaleckého posudku je otázkou hodnocení znaleckého posudku jako důkazu soudem (§ 132 o.s.ř.) a práva účastníků vyjádřit se k důkazu znaleckým posudkem (§ 123 o.s.ř.). Znalecký posudek nevykazuje takové nedostatky, aby se projevily ve stanovení odměny ve smyslu zák. č. 36/1967 Sb. a vyhl. č. 37/1967 Sb. Jinak by odvolací soud mohl pouze opakovat závěry obsažené v odůvodnění usnesení okresního soudu. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 3 o.s.ř. usnesení okresního soudu jako v obou výrocích věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 7. června 2010 předsedkyně senátu