Česká obchodní inspekce má právo na náhradu nákladů za provedení rozboru výrobku, jestliže rozborem vyjde najevo neodpovídající jakost nebo nebezpečnost výrobku. Nesoulad výrobku s technickou normou nemusí vždy znamenat, že výrobek má neodpovídající jakost nebo bezpečnost.

21Co 82/2010 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. ŠP a soudců JUDr. JP a JUDr. MK ve věci žalobkyně ČR – ČOI se sídlem xxx, IČ: xxx, proti žalované KB, podnikatelce s místem podnikání xxx, IČ: xxx, zastoupené Mgr. Ing. AT, advokátem se sídlem xxx, o zaplacení částky 47.594 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 9. září 2009 č.j. 14C 148/2008-110, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované náklady odvolacího řízení ve výši 11.360 Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47.594 Kč s úrokem z prodlení od 9. 11. 2007 do zaplacení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů a výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30.216,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že dne 28. 5. 2007 byla provedena kontrola inspektory žalobkyně v provozovně žalované a byl proveden odběr vzorku – prodlužovacího přívodu typu Solid, model PP 03. Výrobek byl zkoušen Elektrotechnickým zkušebním ústavem se sídlem v P a zkouškou bylo zjištěno, že posuzovaný výrobek nevyhověl požadavkům článku 5.3.2. ČSN 34 7410-5:96+Z1:00+Z2:02. V tomto bodě předpis stanovil minimální tloušťku izolace 0,44 mm a u zkoušeného výrobku byla naměřena tloušťka 0,40 mm. Podle rizikové zprávy Elektrotechnického zkušebního ústavu vyplývá nebezpečí úrazu elektrickým proudem s nízkým rizikem zranění vnitřních orgánu. Z připojeného grafu klasifikace rizika vyplynulo, že v případě zjištění nízkého rizika není akce nutná. Dne 23. 10. 2007 byl vydán zákaz prodeje zkoumaného výrobku, jelikož na základě protokolu o zkoušce vzniklo důvodné podezření na nebezpečnost výrobku. Na základě zvážení zjištěné míry nebezpečnosti byl zákaz prodeje zrušen. Elektrotechnický zkušební ústav se sídlem v P vyúčtoval žalobkyni částku 10.174,50 Kč za expertní posudek a částku 37.419,50 Kč za provedení zkoušek. Žalobkyně dne 18. 10. 2007 tyto částky zaplatila. Soud neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí není takového důkazu třeba. Zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil podle § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 64/1986 Sb.), podle kterého Česká obchodní inspekce provádí rozbory nebo zajišťuje provedení rozboru k ověření jakosti a bezpečnosti výrobků nebo zboží nebo pro účely kontroly, zda nedochází ke klamání spotřebitele s výjimkou potravin, pokrmů a tabákových výrobků; provedení těchto rozborů zajišťuje u příslušných orgánů nebo osob; na náklady kontrolovaných osob provádí rozbory nebo jejich provedení požaduje jen tehdy, byla-li rozborem zjištěna neodpovídající jakost a bezpečnost výrobků nebo zboží nebo jestliže bylo prokázáno klamání spotřebitele. V daném případě žalobkyně netvrdila neodpovídající bezpečnost výrobku, neboť zkouškami bylo jištěno, že výrobek není nebezpečný. Žalobkyně neprokázala ani neodpovídající jakost zkoušeného výrobku. Tím nebyly současně splněny podmínky neodpovídající bezpečnosti a jakosti výrobku podle § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb. a nejsou tedy dány důvody pro uložení povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odborných zkoušek. Okresní soud vycházel i z právního závěru, že česká technická norma není obecně závazná (§ 4 odst. 1 a 3 zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů). České technické normy mají pouze doporučující charakter bez právní závaznosti. Výrobek nevyhověl pouze jednomu z řady posuzovaných parametrů a ve zjištěné odchylce doporučené kvality nelze spatřovat protiprávnost a nedostatek jakosti tak, jak má na mysli ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb. Úspěšné žalované pak okresní soud přiznal i právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a odůvodnil i stanovení výše náhrady. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že s ohledem na stanovisko Elektrotechnického zkušebního ústavu je třeba vzít v potaz skutečnost, že oba protokoly o zkoušce vyhotovené Elektrotechnickým zkušebním ústavem na základě podnětu dovozce výrobku opomíjely určitou normu a zkouškou provedenou na základě podnětu žalobkyně byl výrobek vyhodnocen jako nevyhovující. Jako nevyhovující byl výrobek vyhodnocen zejména s ohledem na skutečnost, že na základě analýzy zjištěných rizik vyplývá na základě nesplnění požadavků příslušných článků normy nebezpečí úrazu elektrickým proudem s nízkým rizikem zranění vnitřních orgánů. Došlo proto k naplnění § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb., neboť byla zjištěna neodpovídající jakost a bezpečnost výrobku. To bez ohledu na to, že vzhledem k následnému posouzení zjištěné míry rizika byl zrušen zákaz prodeje výrobku původně vydaný Českou obchodní inspekcí dne 23. 10. 2007. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a žalobě vyhověl v plném rozsahu. Žalobkyně písemně doplnila své odvolání podáním předloženým odvolacímu soudu při odvolacím jednání a namítla, že ze zprávy o výsledku posouzení výrobku ze dne 13. 7. 2007 jednoznačně vyplývá, že rozborem byla zjištěna neodpovídající bezpečnost výrobku – nebezpečí úrazu elektrickým proudem s nízkým rizikem zranění vnitřních orgánů a lehká závažnost poškození zdraví. Zjištěné kolísání tloušťky základní izolace vodiče je nepochybně nedodržením jakostního ukazatele výrobku. Rozbor výrobku provedl orgán příslušný a Česká obchodní inspekce nemá oprávnění výsledky rozborů odborných orgánů rozporovat a zpochybňovat. Závěry odborných pracovišť jsou pro další činnost České obchodní inspekce (pokuty, ochranná opatření, hlášení apod.) nezpochybnitelným podkladem a důkazním prostředkem k ukládání dalších opatření. Požadavek na úhradu nákladů za provedení rozboru je proto oprávněný. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce při jednání odvolacího soudu odkázala na odůvodnění rozsudku okresního soudu a ztotožnila se s jeho skutkovými i právními závěry. Zdůraznila, že výrobek vyhověl všem požadavkům závazných právních předpisů a je tedy bezpečný. To vyplývá i z jednání žalobkyně, která zákaz prodeje zrušila a vyplývá to i z rizikové zprávy. Nejednalo se přitom o vodič pracovní, ale o vodič ochranný. Sama žalobkyně na jednání dne 26. 11. 2008 uznala, že výrobek je bezpečný a její požadavek je dán pouze z důvodu nevyhovující jakosti. Navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné. Odvolací soud převzal jako správná a úplná skutková zjištění okresního soudu, která nebyla ani v odvolacím řízení účastníky zpochybňována a v zásadě sdílí i právní posouzení věci okresním soudem. Pouze na doplnění a k odvolacím námitkám žalobkyně dodává následující. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 47.594 Kč a svůj nárok opírala o úpravu obsaženou v § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb., podle kterého Česká obchodní inspekce mimo jiné provádí rozbory nebo zajišťuje provedení rozborů k ověření jakosti a bezpečnosti výrobků nebo zboží nebo pro účely kontroly, zda nedochází ke klamání spotřebitele, s výjimkou potravin, pokrmů a tabákových výrobků; provedení těchto rozborů zajišťuje u příslušných orgánů nebo osob; na náklady kontrolovaných osob provádí rozbory nebo jejich provedení požaduje jen tehdy, byla-li rozborem zjištěna neodpovídající jakost a bezpečnost výrobků nebo zboží nebo jestliže bylo prokázáno klamání spotřebitele. Okresní soud správně dovodil, že tato právní norma na zjištěný skutkový stav nedopadá. Vycházeje z hypotézy citované právní normy, pak pro vznik nároku žalobkyně by bylo třeba kumulativního splnění dvou podmínek, a to rozborem zjištěné neodpovídající jakosti a bezpečnosti výrobku (klamání spotřebitele nebylo tvrzeno). Kumulativní naplnění těchto dvou podmínek plyne z dramatického výkladu, a to z použití spojky „a“. Odvolací soud ovšem dodává, že tyto dvě vlastnosti výrobku jdou v praxi zpravidla „ruku v ruce“, protože si nelze představit výrobek, který by byl označen jako nebezpečný a současně kvalifikován jako jakostní. Odvolací soud (v podstatě ve shodě se žalovanou) nepřehlédl, že sama žalobkyně v průběhu řízení před soudy obou stupňů neměla sama zcela jasno, zda tvrdí neodpovídající bezpečnost nebo jakost nebo nedostatek obou vlastností. Toto jí samozřejmě nemůže jít při rozhodování soudu k tíži, ale svědčí to o tom, jak je obtížné obě kategorie od sebe oddělovat. Jakost je pojem filozofický a vyjadřuje obecně vzato kvalitu věcí, míru, s jakou splňují účel, pro který byly vyrobeny a míru naplnění jejich užitných vlastností a zahrnuje v sobě i bezpečnost věci. Takto chápe pojem jakosti i zákon. Pokud jde o výklad pojmu nebezpečnost věci, je důležité mít na paměti, že každá věc může být potencionálně nebezpečnou a nelze tedy o žádné věci konstatovat, že je absolutně bezpečná, resp. že nemůže být nebezpečnou. Pokud uvedené dva pojmy – jakost a bezpečnost výrobku mají být posuzovány pro potřeby aplikace § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb., pak bude vždy důležité uvažovat o tom, do jaké míry v každém konkrétním případě byly nebo nebyly naplněny. Předmětem zkoumání a zkoušek byl výrobek – prodlužovaní přívod 2P+PE-SOLID, typ PP 03. Zkouškou bylo zjištěno pouze to, že izolace u vodiče označeného barevnou kombinací zelená/žlutá (vodiče připojovaného k ochrannému kontaktu) je v tloušťce 0,40 mm, ačkoliv normou je předepsána tloušťka izolace minimální 0,44 mm. Toto zjištění se projevilo v rizikové zprávě o posouzení výrobku, podle kterého na základě analýzy zjištěných rizik nesplnění požadavků článku normy vyplývá nebezpečí úrazu elektrickým proudem s nízkým rizikem zranění vnitřních orgánů. Závažnost rizika byla stanovena pouze s ohledem na charakter zjištěného nesplnění článku normy. Podle připojené analýzy zjištěných rizik bylo provedeno výsledné hodnocení rizika jako „nízké riziko“. Podle komentáře k odhadu následků - co lze očekávat za následek a dílčí hodnocení závažnosti, nelze očekávat úraz elektrickým proudem. Závažnost poškození zdraví hodnocena jako lehká. Nebezpečí z kolísající tloušťky základní izolace ochranného vodiče při dodržení požadavku na izolaci pracovních vodičů a izolaci pláště se může vyskytnout pouze při několika nepravděpodobných okolnostech dohromady. Celková pravděpodobnost vlivu na zdraví hodnocena jako velmi nízká. Ze shora uvedeného plyne, že by v prvé řadě bylo absurdním tvrdit, že zmíněný nesoulad s technickou normou je způsobilý snížit užitné vlastnosti prodlužovacího kabelu. Nejakost může ovšem obecně spočívat i v nebezpečnosti. V tomto případě jde ovšem o natolik nízké riziko vzniku poranění elektrickým proudem, že je téměř zanedbatelné. Pro potřeby aplikace § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb. proto odvolací soud ve shodě se soudem okresním uzavřel, že nejde o výrobek nebezpečný, resp. o výrobek, u něhož byla zjištěna neodpovídající bezpečnost. Jde tedy o výrobek, který má odpovídající jakost i bezpečnost a odvolací soud zdůrazňuje, že je třeba tento pojem odlišovat od abstraktního pojmu absolutní bezpečnosti. Úvaha okresního soudu o tom, zda státní technická norma je či není obecně závazným právním předpisem, je proto v těchto souvislostech nadbytečná. Hypotéza ustanovení § 3 písm. e) zákona č. 64/1986 Sb. není totiž založena na tom, zda výrobek odpovídá či neodpovídá státní technické normě, ale zda má odpovídající jakost a bezpečnost. Právní hodnocení, tedy úvaha, zda na daný skutkový stav určitá právní norma dopadá, je věcí soudu a nemá proto právní význam, do jaké míry se Česká obchodní inspekce cítí být zavázána výsledky provedených odborných zkoušek. Okresní soud správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení a odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve všech jeho výrocích jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř. Žalovaná byla zcela úspěšnou i v odvolacím řízení a má proto proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná v odvolacím řízení vynaložila tyto náklady – odměna za zastoupení advokátem v sazbě 7.700 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), jedna paušální částka náhrady výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas advokáta při cestě z místa svého sídla k odvolacímu soudu a zpět, celkem 10 hodin po 100 Kč, celkem 1.000 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů při použití hromadných dopravních prostředků 466 Kč (§ 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Součástí nákladů řízení je i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 20 % (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) – 1.894 Kč. Celkem žalovaná vynaložila v odvolacím řízení náklady ve výši 11.360 Kč a žalobkyně je povinna jí je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 26. května 2010 předsedkyně senátu