Vyloučení člena občanského sdružení ze sdružení rozhodnutím valné hromady bez udání důvodů je platné, jestliže stanovy sdružení takový postup valné hromady připouštějí.

22Co 473/2009 R o z s u d e k Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. BH a soudců JUDr. JCH, Ph.D. a JUDr. MV ve věci žalobce Ing. PM, nar. 9.7.1965, bytem v xxx, zast. Mgr. MB, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému Občanskému sdružení TK P xxx, se sídlem v xxx, IČ: xxx, zast. Mgr. PS, advokátem se sídlem v xxx, o neplatnost vyloučení žalobce z občanského sdružení, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 25.6.2009, č.j. 5C 364/2008-84, t a k t o : I. Odvolání žalovaného proti výroku I se o d m í t á . II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II a III m ě n í takto: Návrh žalobce na určení, že rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobce z Občanského sdružení TK P xxx není v souladu se zákonem a tehdy platnými stanovami, se zamítá. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady za řízení před okresním soudem 14.279,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného. III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady za odvolací řízení 14.319,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud připustil následující změnu žaloby: „Určuje se, že rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobce z Občanského sdružení TK P xxx není v souladu se zákonem a tehdy platnými stanovami.“ (výrok I). Ve výroku II určil, že rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobce z Občanského sdružení TK P xxx, učiněné dne 9.10.2008 na řádné schůzi valné hromady žalovaného, není v souladu se zákonem a platnými stanovami. Výrokem III pak žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši 14.200,- Kč. Žalobce v průběhu řízení změnil žalobní petit, jak je shora uvedeno a okresní soud dle § 95 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) připustil změnu žaloby. Okresní soud vyšel ze zjištění, že na valné hromadě žalovaného, svolané v souladu se stanovami, usnášeníschopné, konané dne 9.10.2008, byly změněny stanovy žalovaného. Podle nového znění stanov, hlavy VII. bodu 7., členství v žalovaném zaniká (mimo jiné) i vyloučením člena valnou hromadou. Poté byl žalobce hlasováním valné hromady vyloučen ze žalovaného, a to padesáti hlasy, když odevzdáno bylo 55 hlasů, tři byli proti, dva se zdrželi hlasování. To okresní soud zjistil z notářského zápisu, který byl o konání valné hromady pořízen. Změnu stanov žalovaného MV ČR vzalo na vědomí 23.10.2008. Okresní soud vzal také za prokázané, že výkonný výbor žalovaného několika svými usneseními v roce 2008 bral na vědomí jak soustavné stížnosti žalobce tak informace o žalobcově nevhodném chování. Okresní soud uzavřel, že žaloba napadla včas, neboť k vyloučení došlo dne 9.10.2008 a žaloba byla doručena soudu 24.10.2008. Podle okresního soudu měl-li žalobce být ze žalovaného vyloučen za své nevhodné chování, pak nikoliv v souladu s tehdy platnými stanovami, neboť, jak přiznal prezident žalovaného, ani on, ani výkonný výbor žalobce kvalifikovaným způsobem na nevhodné chování neupozornili, byť se ho žalobce údajně dopouštěl po dobu dvou let, jak bylo zjištěno ze zápisů výkonného výboru. Dále okresní soud uzavřel, že není možno akceptovat způsob vyloučení žalobce podle nově přijatých pravidel, umožňujících vyloučení člena pouhým rozhodnutím valné hromady. Vyloučení člena z občanského sdružení je podle okresního soudu krajním řešením, a proto všem členům sdružení musí být předem jasno, jakého chování se musí vystříhat, aby vyloučení zabránili. Navíc vyloučení člena valnou hromadou bez dalších vymezených předpokladů pokládá okresní soud za odporující čl. 20 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), neboť fakticky stačí k vyloučení souhlas jedné šestiny zletilých členů „Sdružení“ + 1 (valná hromada je usnášeníschopná, je-li přítomna třetina zletilých členů, k přijetí usnesení stačí souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů – hlava IV, bod 4,5 Stanov). Okresní soud proto podle § 15 z.č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů (dále jen o sdružování občanů) rozhodl, že rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobce z Občanského sdružení TK P xxx, učiněné dne 9.10.2008 na řádné schůzi valné hromady žalovaného, není v souladu se zákonem, a to s čl. 20 Listiny a se stanovami žalovaného platnými v době žalobcova tvrzeného nevhodného chování. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Předně namítl, že k vyloučení žalobce nedošlo pro jeho nevhodné chování, jak zřejmě dle napadeného rozsudku okresní soud uzavřel, ani podle původních stanov žalovaného. K vyloučení žalobce došlo bez uvedení důvodů, a to zcela v souladu se stanovami platnými v době rozhodování o jeho vyloučení. Jak plyne z notářského zápisu z valné hromady dne 9.10.2008, touto řádně svolanou valnou hromadou byla pod bodem 8. projednána a řádně schválena změna stanov žalovaného, podle které nadále členství v žalovaném zaniká mimo jiné i vyloučením člena valnou hromadou (hlava VII, bod 7. stanov ve znění ode dne 9.10.2008). Tato změna stanov byla podle § 11 zákona o sdružování občanů účinná okamžikem jejího přijetí. Poté valná hromada zcela v souladu s novým zněním stanov rozhodla o vyloučení žalobce. Závěr okresního soudu, že k vyloučení žalobce došlo v rozporu se stanovami, je tedy nesprávný. Žalovaný také nepokládá za správný závěr okresního soudu, že vyloučení žalovaného je v rozporu s čl. 20 Listiny. Tento článek občanům zaručuje právo svobodně se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích, s tím, že výkon těchto práv lze omezit jen zákonem ze stanovených důvodů. Podle žalovaného jeho rozhodnutí o vyloučení žalobce nijak neomezilo v jeho právu sdružovat se. Toto rozhodnutí jen hájilo právo ostatních členů, reprezentovaných většinou, sdružovat se svobodně s tím, s kým mají zájem se sdružovat. Podle závěru okresního soudu by ani valná hromada, tedy nejvyšší orgán sdružení, tvořený členskou základnou, nesměl rozhodnout o tom, s kým většina členů sdružení chce být ve sdružení a s kým nikoli. Tím by však bylo omezeno právo většiny členů sdružení svobodně se sdružovat. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Žalobce předně vyslovil pochybnost, zda vůbec je možno rozsudek okresního soudu napadnout odvoláním, když podle něj je na toto řízení třeba aplikovat část první a třetí OSŘ a okresní soud, který je funkčně příslušným k projednání věci, se řídí kasačním principem. Pro případ, že odvolací soud shledá odvolání přípustným, pak navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle jeho názoru žalovaný nemohl dosáhnout jeho vyloučení podle původních stanov, neboť vyloučení člena podle nich bylo možné jen z důvodu opakovaného hrubého porušování stanov, provozního řádu nebo jiných interních předpisů a nařízení po předchozím upozornění člena výkonným výborem. Takového jednání se však žalobce nedopustil, naopak on a jeho rodina (rovněž členové žalovaného) byli některými dalšími členy žalovaného opakovaně napadáni. Dlouhodobě ho další člen žalovaného pan Ch a jeho přívrženci z důvodu osobní zášti pomlouvali a snažili se jej skandalizovat. Podle žalobce tomu tak bylo proto, že poukazoval na nesrovnalosti v hospodaření žalovaného ovlivněné panem Ch. Přijetí změny stanov bylo účelovým postupem, který měl umožnit valné hromadě žalobce vyloučit bez důvodu a aniž by měl možnost se proti tomu bránit. Také se žalobce domnívá, že podle změněných stanov bylo možné postupovat až po ukončení schůze jako celku a v průběhu schůze bylo nutno postupovat podle původních stanov. Pokud by odvolací soud uzavřel, že bylo možno již v průběhu schůze postupovat podle změněných stanov, pak novou úpravu vyloučení valnou hromadou pokládá žalobce za odporující čl. 20 Listiny a porušující právo žalobce svobodně se sdružovat. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce o nepřípustnosti odvolání. Jednoinstančnost řízení v dané věci nevyplývá ani z OSŘ ani z jiného právního předpisu. Nejedná se o řízení dle části páté OSŘ. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Okresní soud provedl ve věci dostačující dokazování a učinil na jeho základě v zásadě i správné skutkové závěry. Odvolací soud však dospěl k jiným právním závěrům, než soud okresní. Odvolací soud předně uzavřel, že valnou hromadou žalovaného konanou dne 9.10.2008 došlo ke změně stanov žalovaného, podle které nadále bylo možno vyloučit člena žalovaného rozhodnutím valné hromady, a to bez uvedení důvodu (zůstala zachována i dosavadní možnost zániku členství vyloučením člena rozhodnutím výkonného výboru žalovaného, po jeho předchozím upozornění a projednání jeho provinění výkonným výborem, z důvodu opakovaného porušování stanov a dalších vnitřních předpisů žalovaného). Podle odvolacího soudu v souladu s ustanovením § 11 zákona o sdružování se stala změna stanov závaznou pro všechny členy žalovaného již jejím schválením valnou hromadou, a to okamžikem ukončení hlasování o schválení změny. Byla pak oznámena MV, které ji vzalo na vědomí, avšak tato skutečnost neměla konstitutivní účinky a na závaznost přijaté změny neměla vliv (k tomu viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 11 Zp 3/99). Odvolací soud nevidí důvodu, pro který by účinnost změny měla nastat až ukončením programu schůze valné hromady, jak namítal žalobce. O vyloučení žalobce bylo valnou hromadou jednáno a rozhodnuto až po změně stanov, jak vyplývá z notářského zápisu. Žalobce dostal možnost se k návrhu na své vyloučení vyjádřit a také to učinil. Následně bylo o jeho vyloučení hlasováno a valná hromada rozhodla o jeho vyloučení výraznou většinou hlasujících. Odvolací soud uzavírá, že valná hromada žalovaného rozhodla o vyloučení žalobce podle stanov platných v době, kdy k vyloučení došlo. Rozhodnutí o vyloučení žalobce tedy není v rozporu se stanovami platnými v době jeho vyloučení. Jednalo se o vyloučení nikoli výkonným výborem, pro opakované porušování stanov, ale o vyloučení bez uvedení důvodu, valnou hromadou žalovaného. Z tohoto důvodu je bez významu předchozí působení žalobce v žalovaném a důvodnost výhrad, které vůči němu snad měli jiní členové žalovaného. Konečně odvolací soud narozdíl od soudu okresního neshledal toto vyloučení žalobce ze žalovaného v rozporu se žádným zákonem, ani s Listinou. Okresní soud vyslovil názor, že vyloučení člena ze sdružení by mělo být možné jen pro závažné porušení jeho povinností, příp. stanov, členu by měla být dána možnost se bránit návrhu na vyloučení a předem by mu mělo být jasné, jakého závadného chování se má vystříhat, aby mu vyloučení nehrozilo. Tento názor odvolací soud nesdílí. Jednak neplyne ze žádného zákonného ustanovení, ale nelze k němu dojít ani výkladem čl. 20 Listiny nebo zákona o sdružování. Podle článku 20 Listiny právo sdružovat se svobodně je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Podle § 3 odst. 1 zákona o sdružování nikdo nesmí být nucen ke sdružování, k členství ve sdruženích ani k účasti na jejich spolcích. Ze sdružení každý může svobodně vystoupit. Podle odst. 3 téhož ustanovení práva a povinnosti člena sdružení upravují stanovy sdružení. Upravují tedy i způsob vzniku a zániku členství. V daném případě stanovy ve znění změny přijaté valnou hromadou dne 9.10.2008 zakotvily právo valné hromady bez uvedení důvodu vyloučit člena žalovaného. Valná hromada je vrcholným orgánem žalovaného, tvořeným podstatnou částí členů žalovaného, většina valné hromady tedy vyjadřuje vůli většiny členské základny žalovaného. Z toho důvodu pokládá odvolací soud rozhodnutí valné hromady za demokratické vyjádření vůle většiny. Dále je odvolací soud přesvědčen, že nelze odhlédnout od zásady dobrovolnosti účasti ve sdružení a k samotné povaze sdružení. Jde o sdružení osob k realizaci určitých jejich shodných zájmů, přičemž o způsobu realizace těchto zájmů mohou mít členové různé představy. Může tak nastat situace, kdy nebude žádný z členů porušovat stanovy či interní předpisy sdružení, nebude porušovat žádné své povinnosti a přesto jeho aktivity k naplňování programu a cílů sdružení se nebudou slučovat s představami jiných členů. Odvolací soud nevidí důvodu, proč by taková situace nemohla být řešena i vyloučením člena, s jehož názory ohledně činnosti sdružení se většina členů sdružení neztotožní. Nikdo totiž podle odvolacího soudu nemůže být nucen setrvat ve sdružení s tím, s kým nechce. Je-li taková osoba v menšině, má právo vystoupit ze sdružení. Zásahem do práva na svobodné sdružování by však mohlo být, pokud by většina byla nucena setrvat ve sdružení s někým, s kým se již nadále sdružovat nechce. Právo žalobce svobodně se sdružovat, tak nemůže být prosazováno na úkor práva většiny ostatních členů žalovaného. To, že nebude institut vyloučení člena bez udání důvodu zneužit ke zvůli a k prosazování osobních zájmů jednotlivce či několika osob ve vedení (výkonném výboru) sdružení, je podle odvolacího soudu zajištěno právě tím, že vyloučit člena tímto způsobem může jen valná hromada žalovaného, a to většinou hlasů. Toto ustanovení stanov tedy není podle odvolacího soudu ani nedemokratické, ani v rozporu s Listinou a jinými zákony. Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že vyloučení žalobce ze žalovaného rozhodnutím valné hromady žalovaného ze dne 9.10.2008 není v rozporu se stanovami, se zákonem ani s Listinou základních práv a svobod a proto napadený rozsudek ve výroku II změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a žalobu zamítl. Odvolání žalobce do výroku I odvolací soud odmítl podle § 218 písm. c) OSŘ, když odvolání proti tomuto výroku není přípustné (§ 202 odst. 1, písm. f) OSŘ). Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 OSŘ odvolací soud žalobci, který neměl ve věci úspěch, uložil, aby žalovanému nahradil jeho náklady za řízení před okresním soudem. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta 10.000,- Kč podle vyhl. č. 484/2000 Sb., čtyřmi paušálními náhradami hotových výdajů advokáta po 300,- Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdným advokáta osobním automobilem z HK do P a zpět 299,- Kč, čtyřmi náhradami za ztrátu času advokáta po 100,- Kč a 20% daní z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem 14.279,- Kč. Ty je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ). Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ odvolací soud žalobci, který neměl v odvolacím řízení úspěch, uložil, aby žalovanému nahradil jeho náklady za odvolací řízení. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta 10.000,- Kč podle vyhl. č. 484/2000 Sb., dvěma paušálními náhradami hotových výdajů advokáta po 300,- Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdným advokáta osobním automobilem z HK do P a zpět 299,- Kč, dvěma náhradami za ztrátu času advokáta po 100,- Kč, 20% daní z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, a soudním poplatkem z odvolání 1.000,- Kč, celkem 14.319,- Kč. Ty je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ). P o u č e n í : Proti výroku II rozsudku je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v P, k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Proti výroku I není dovolání přípustné. V P dne 21. ledna 2010 předseda senátu