Pro spor týkající se realizace zástavního práva nelze platně sjednat rozhodčí doložku, bez zřetele na to, zda jde o realizaci formou soudního prodeje nebo formou veřejné dražby podle zákona o veřejných dražbách.

23Co 28/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. JD a soudců JUDr. IT, Ph.D. a Mgr. LP ve věci žalobce JM, nar. 12.10.1928, bytem xxx, zast. JUDr. DH, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovaným 1. D.n, s.r.o., se sídlem v xxx, IČO xxx, zast. Mgr. PK, advokátem se sídlem v xxx a 2. MI, s.r.o., se sídlem v xxx, IČO: xxx, zast. JUDr. EP, advokátem se sídlem v xxx, o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě, o odvolání 1. žalovaného proti usnesení Okresního soudu v P ze dne 9.11.2009, č.j. 18C 255/2009-44, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud svým usnesením zamítl návrh 1. žalovaného, aby soud z důvodu nepříslušnosti zastavil řízení. Učinil tak v řízení, ve kterém se žalobce domáhá určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě dle § 166 občanského zákoníku. Skutkově žalobce tvrdí, že dne 19.12.2007 uzavřel jako zástavce s 2. žalovanou jakožto zástavním věřitelem smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem k zajištění pohledávky 2. žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 19.12.2007, č. 30/2007 ve výši 673.000,- Kč s příslušenstvím. Obdobnou smlouvu pak uzavřel k zajištění pohledávky ve výši 230.000,- Kč, smluvní odměny 108.000,- Kč a dalších pohledávek dne 18.6.2008. Předmětem zástavního práva je dům č.p. 108 v obci O se stavebními a pozemkovými parcelami. Žalobci bylo oznámeno provádění prodeje zástavy v nedobrovolné veřejné dražbě. To ovšem žalobce považuje za nepřípustné, neboť v době uzavření zástavní smlouvy trpěl a i nadále trpí duševní poruchou, která vylučovala jeho schopnost rozpoznat a posoudit následky svého jednání, čímž ho činila k těmto právním úkonům neschopným. Žalobce si je vědom, že ve smlouvách o zřízení zástavního práva byla sjednána rozhodčí doložka. Ohledně žaloby na nepřípustnost veřejné dražby však nelze sjednat rozhodčí doložku, která by svěřovala pravomoc k rozhodnutí takového sporu rozhodcům. Je tak dle názoru žalobce dána pravomoc obecného soudu k rozhodnutí ve věci samé. Žalobce tvrdí, že mu oznámení o veřejné dražbě bylo doručeno dne 11.9.2009 a žalobu podal dne 30.9.2009, tedy ve lhůtě stanovené v § 166 odst. 2 občanského zákoníku. 2. žalovaný s žalobou nesouhlasí a domáhá se toho, aby žalobci bylo uloženo složit zálohu na předpokládanou náhradu škody ve výši 300.000,- Kč. 1. žalovaný ve svém prvém vyjádření ve věci vyslovil námitku nepříslušnosti soudu k rozhodnutí o žalobě dle § 106 o.s.ř. Spor týkající se zástavního práva považuje za spor majetkový tak, jak předpokládá ustanovení zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Odkazuje na to, že k vynětí incidenčních sporů z pravomoci rozhodců došlo až na základě zákona č. 296/2007 Sb. ze dne 31.10.2007. Za incidenční spor vyňatý z působnosti rozhodců je nutno považovat pouze spor vzniklý dle insolvenčního zákona, to však není tento případ. Z důvodu existence rozhodčí doložky sjednané v obou zástavních smlouvách tak není dána k projednání tohoto sporu pravomoc obecného soudu, nýbrž je k rozhodování příslušný rozhodce a 1. žalovaný tuto námitku vznesl a domáhá se zastavení řízení před soudem. Okresní soud považoval námitku 1. žalovaného za řádně uplatněnou, ovšem nedůvodnou. Ztotožnil se s názorem 1. žalovaného o tom, že by otázka platnosti či neplatnosti zástavní smlouvy měla být projednána před rozhodci v rámci rozhodčího řízení dle § 2 odst. 1 zák.č. 216/1994 Sb. Na druhou stranu však zákon připouští možnost domáhat se v řízení před soudem postupem dle § 166 občanského zákoníku nepřípustnosti prodeje dražby. Zde bude muset soud posoudit, zda v době uzavírání zástavních smluv jednal žalobce v duševní poruše, či nikoliv. Podle toho se posoudí, zda je rozhodčí nález, který byl ohledně finančního plnění vůči žalobci vydán, pravomocný a vykonatelný. V opačném případě by bylo nutné žalobci ustanovit opatrovníka a jednat s tímto opatrovníkem. Za této situace by nebylo pravomocně skončeno rozhodčí řízení a námitky neplatnosti zástavních smluv by byly skutečně řešeny před rozhodcem. Proti tomuto usnesení podal 1. žalovaný odvolání. Upozorňuje, že žalobce měl možnost neplatnost rozhodčí doložky namítnout v řízení před rozhodcem sp. zn. R 2/2009, což však neučinil. Zákon č. 216/1994 Sb. umožňuje stranám se dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů má rozhodovat jeden nebo více rozhodců. Ze zařazení ustanovení § 166 do části druhé hlavy třetí občanského zákoníku potom vyplývá, že se jedná o rozhodování o majetkovém právu spojeném s existencí zástavního práva, což znamená, že strany jsou oprávněny svěřit rozhodnutí v této věci do rukou rozhodců tak, jak je tomu v tomto případě. Domáhá se tedy změny napadeného rozhodnutí v tom směru, že usnesení okresního soudu bude zrušeno, řízení zastaveno a žalobci bude uloženo nahradit žalovaným náklady řízení. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání 1. žalovaného argumentuje závěry odborné literatury, která dospívá k závěru o tom, že v řízení o nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě je dána pravomoc k rozhodování obecnému soudu. Žalobce nemohl své námitky vznášet v rozhodčím řízení pod R 2/2009, neboť v tomto řízení nebyla předmětem řízení otázka platnosti, či neplatnosti zástavní smlouvy, nýbrž otázka plnění z úvěrové smlouvy. Vytýkal odvolání 1. žalovaného, že jeho odvolací návrh je nesrozumitelný. Domáhá se však potvrzení usnesení okresního soudu jako věcně správného. Odvolání není důvodné. V případě obou zástavních smluv bylo v bodě 6.1 ujednáno následující: „smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy, jejího zajištění nebo v návaznosti na ní, má dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení, kdy rozhodčí nález bude vydán bez odůvodnění, samostatně, kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu.“ Dále jsou vyjmenováni rozhodci určení pro tento účel. Rovněž odvolací soud považuje námitku 1. žalovaného o tom, že věc má být dle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci za včasně podanou, neboť ji 1. žalovaný učinil při prvém úkonu ve věci samé ve smyslu ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř. Účastníci neprohlásili, že na smlouvě netrvají a je tak třeba namístě posoudit, zda je uvedená námitka 1. žalovaným vznášena důvodně či nikoliv. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů umožňuje ve svém § 2 odst. 1 stranám se dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporu vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů (do 31.12.2007 ve znění:“ s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání“), k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců a nebo stálý rozhodčí soud. Dle § 2 odst. 2 citovaného zákona lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Rozhodčí smlouva se dle § 2 odst. 3 písm. b/ citovaného zákona může týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů. Pokud pak není v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související (viz § 2 odst. 4 citovaného zákona). Žalobce tvrdí, že 2. žalovaný vyvolal dražbu nedobrovolnou dle § 36 a následujících zák.č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Pokud pak žalobce tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě je nepřípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy dle § 166 odst. 1 občanského zákoníku. Sporné tak je, zda lze platně sjednat rozhodčí doložku i v tom směru, že rozhodci jsou namísto obecného soudu příslušní k rozhodování o žalobě dle § 166 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud je toho názoru, že takovýmto způsobem rozhodčí doložku platně sjednat nelze, což znamená, že je dána pravomoc soudu a nikoliv rozhodce k projednání sporu žalobce vůči žalovaným. Odvolací soud nezískal informaci o tom, že by judikatura vyšších soudů již spornou otázku řešila. Při jejím řešení nejprve posoudil charakter řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě. Dle § 152 občanského zákoníku zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku z peněžní zástavy. Dle § 165a odst. 1 občanského zákoníku lze zástavu zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. K žalobě o nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě je oprávněn každý, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný. Samotnou veřejnou dražbu lze pak vykonat až po řádném uplynutí lhůty pro podání žaloby a je-li v této lhůtě žaloba podána, pak lze dražbu vykonat až poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto (viz § 166 odst. 3 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že veřejná dražba je současně realizací (vykonáním) prodeje zástavy, a to včetně neodvratným důsledků, které se k provedení veřejné dražby váží, lze dovodit, že žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy plní obdobnou funkci jako vylučovací žaloba ve smyslu ustanovení § 267 o.s.ř., popřípadě odporová žaloba dle § 267a o.s.ř. Uvedený názor ostatně zastává i odborná literatura (například JUDr. Jan Veselý, Ph.D., JUDr. Adam Rakovský, Mgr. Radka Šimková - Žaloba na nepřípustnost veřejné dražby nedobrovolné dle § 166 občanského zákoníku, Právní rozhledy, sešit dva, ročník 2002), ale i Důvodová zpráva ke změně občanského zákoníku ze dne 29.11.1999, zvláštní část, k § 165 - § 168, publikována v systému ASPI, pod LIT19213CZ. Ohledně vylučovací a odporové žaloby dle § 267 a § 267a o.s.ř. respektovaná odborná literatura uvádí, že „přestože to ze zákona č. 216/1994 Sb. nevyplývá výslovně, lze z povahy věci a na základě analogie dovodit, že vedle sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí jsou nearbitrabilní rovněž spory vzniklé v souvislosti s exekucí dle exekučního řádu. Z řešení před rozhodci jsou tak vyloučeny zejména řízení o vylučovací žalobě a odporové žalobě (viz JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Jaroslav Bureš a kol., Občanský soudní řád I., komentář, prvé vydání, C.H.BECK 2009). Na podporu svého závěru odvolací soud uvádí, že prodej zástavy je možný i v soudní dražbě, tedy v řízení vedeném dle § 200y a následujících o.s.ř. a následně je vlastní zpeněžení zástavy realizováno formou prodeje zástavy dle § 338a o.s.ř., tedy v rámci výkonu rozhodnutí. Občanský soudní řád tak ve výsledku počítá s realizací zástavy v rámci řízení, které je upraveno v části o výkonu řízení. Z toho se tedy nabízí závěr, že nelze pro spor týkající se realizace zástavního práva formou soudního prodeje zástavy sjednat platnou rozhodčí doložku, neboť to vylučuje znění § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Není pak logického důvodu k odlišnému závěru ohledně realizace zástavního práva formou veřejné dražby dle zákona o veřejných dražbách a řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě. Ve výsledku, ač odvolací soud považuje spor vyvolaný dle § 166 odst. 1 občanského zákoníku za spor majetkový a kloní se i k závěru, že obecně lze před rozhodci rozhodovat i spory týkající se nemovitosti, je toho názoru, že v daném případě nebylo možné ze shora uvedených důvodů platně sjednat pro vedení tohoto sporu rozhodčí doložku (podrobněji odkazuje na citovaný komentář na str. 706 a 707). Z těchto důvodů považuje odvolací soud rozhodnutí okresního soudu za věcně správné a jako takové je potvrdil dle § 219 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 15. dubna 2010 předseda senátu