Při posuzování odpovědnosti za dopravní nehodu, na níž se účastnila dvě vozidla, z nichž jedno bylo registrované v České republice a druhé ve Spolkové republice Německo, nelze použít Haagskou úmluvu o právu použitelném pro dopravní nehody, neboť Spolková republika Německo jí není vázána. Použije se ustanovení § 15 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, které stanoví dva hraniční ukazatele, jimiž je buď místo, kde škoda vznikla, nebo místo, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škody. Oba hraniční ukazatelé jsou si rovnocenní. Výběr jednoho z nich je na úvaze soudu a závisí na tom, který z nich je vzhledem k okolnostem významnější.

23Co 344/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. JD a soudců JUDr. IT, Ph. D. a Mgr. LP ve věci žalobkyně Čkp, se sídlem xxx, IČ xxx, zastoupené JUDr. PN, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému Ing. LK, podnikateli, podnikajícímu pod obchodním jménem Ing. LK – XX, bytem a místem podnikání v xxx, zastoupenému JUDr. PK, advokátem se sídlem v xxx, o zaplacení 2.574,85 EUR, 4.610,02 EUR a 10.471,20 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 9.4.2010, č.j. 8C 227/2004-480, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2.574,85 EUR s 2 % úrokem z prodlení od 9.10.2003 do zaplacení (výrok I.); dále 4.610,02 EUR s úroky z prodlení od 30.6.2006 do zaplacení (výrok II.); 10.471,20 Kč s úroky z prodlení od 30.6.2006 do zaplacení (výrok III.); povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni ve výši 120.723,- Kč a České republice ve výši 21.360,- Kč (výroky IV. a V.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na výplatu náhrady, kterou poskytla z garančního fondu za škodu, za níž odpovídá žalovaný. Vyšel ze zjištění, že dne 22.9.2002 žalovaný zavinil jako řidič a vlastník motorového vozidla Ford Mondeo SPZ xxx ve Slovinské republice dopravní nehodu, při níž došlo ke střetu s osobním automobilem značky Ford Eskort SPZ xxx ve vlastnictví KM. U vozidla žalovaného nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění za škodu způsobenou jeho provozem a žalobkyně vyplatila z garančního fondu pojišťovně ZT, d.d. za škodu způsobenou MK žalované plnění. O průběhu nehody učinil zjištění ze zprávy Policie Slovinské republiky, M, dle níž žalovaný narazil přední částí svého vozu do zadní strany vozu MK, ve kterém byly poškozeny zadní nárazník, dveře zavazadlového prostoru a levé směrové světlo. Ve zprávě Dr. Med. V byly popsány následky úrazu MK, kterého vyhledal dne 1.10.2002, jako zranění krční páteře, syndrom rameno – paže a pohmožděnina paty s tím, že pracovní neschopnost trvala od 1.10. do 23.10.2002. O výši ušlého výdělku v částce 3.891,47 EUR v důsledku této pracovní neschopnosti učinil okresní soud zjištění z potvrzení zaměstnavatele poškozeného XXX. V rámci soudního řízení byl učiněn výslech svědka MK a zpracovány znalecké posudky Ing. JJ, znalcem z oboru silniční doprava a ceny a odhady motorových vozidel, a MUDr. IP, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví traumatologie. Ze znaleckého posudku Ing. JJ vyplynulo, že rozsah poškození vozidla Ford Escord, řízeného dne 22.9.2002, poškozeným MK, odpovídá nárazu jiného vozidla zezadu a popisovaná poškození, odpovídají poškození při této dopravní nehodě. Šlo o škodu totální, neboť s ohledem na stáří a stav vozu by náklady na uvedení do původního stavu byly vyšší, než jeho obvyklá cena v době nehody. Také stanovená obvyklá cena vozu 800,- EUR je odpovídající. Nárazová rychlost, kterou vozidlo žalovaného narazilo do vozidla poškozeného, byla stanovena v rozmezí 12 až 15 km/hod. Ze znaleckého posudku MUDr. IP poté vyplynulo, že v důsledku nárazu nelze vyloučit vznik poranění MK, popsané ve zprávě Dr. Med. UV. Degenerativní změny na krční páteři a na patě se sice nemohly vytvořit v období mezi nehodou a dnem vyšetření, ale v jejich důsledku je snížená kompenzační schopnost poraněných tkání vůči úrazu, kdy u zdravého jedince by toto poranění vyvolalo pouze přechodné obtíže. Mechanismus dopravní nehody, popsaný ve znaleckém posudku Ing. J, může způsobit podvrtnutí krční páteře, tak i pohmoždění některé části těla, v daném případě paty. Okresní soud poté žalobě zcela vyhověl s odkazem na ustanovení § 24 odst. 8 z.č. 168/1999 Sb. a § 427 a následujících ustanovení občanského zákoníku. Uzavřel, že žalovaný v rozporu s ustanoveními § 1 odst. 2 a § 4 z.č. 168/1999 Sb., použil vozidlo, které nebylo pojištěno na škodu způsobenou provozem a při jeho provozu způsobil škodu. V řízení byla znaleckými posudky prokázána příčinná souvislost mezi škodnou událostí – dopravní nehodou ze dne 22.9.2002 (k níž došlo zaviněným porušením právní povinnosti žalovaného jako řidiče dle § 420 občanského zákoníku, dodržovat bezpečnou vzdálenost mezi za sebou jedoucími vozidly a přizpůsobit rychlost jízdy stavu a povaze vozovky) a vznikem škody na majetku a zdraví MK. Závěry znalce Ing. J potvrdily vznik škody na vozidle v rozsahu 800,- EUR a znalec MUDr. P také shledal souvislost mezi nárazem vozidla žalovaného do vozidla poškozeného a vznikem škody na zdraví MK. Doložená doba léčení odpovídá typu úrazu. Listinu, kterou byla prokazována výše výdělku poškozeného, shledal okresní soud za věrohodnou, neboť poškozený jako svědek s vědomím následků křivé výpovědi potvrdil existenci tohoto pracovně- právního vztahu a skutečnost, že listina byla vyhotovena ručně, nemá pro věc zásadní právní význam. Poškozenému nelze klást k tíži ani skutečnost, že jej zaměstnavatel nezařadil do evidence zaměstnanců pro účely sociálního systému, o čemž nemusí ani zaměstnance vědět. Rozsudek okresního soudu napadl včasným odvoláním žalovaný. Namítal, že okresní soud učinil z provedených důkazů nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně posoudil po právní stránce. Přestože bylo v řízení doplněno dokazování, nelze z provedených důkazů učinit skutková zjištění, která by byla postačující pro stanovení existence odpovědnosti žalovaného za škodu a zejména ke stanovení rozsahu této odpovědnosti za škodu. Žalobce neprokázal jednoznačně příčinnou souvislost mezi nehodou a stavem organizmu poškozeného, neboť bylo prokázáno, že degenerativní změny se nemohly vytvořit v období od 22.9.2002 do 1.10.2002 a subjektivní stesky poškozeného mohly být vyvolány i jinak, jak popsal znalec – prochladnutím nebo nevhodně zvolenou obuví. Žalovaný také zpochybňoval nárok na náhradu ztráty na výdělku. Zopakoval své pochybnosti o tvrzených příjmech poškozeného v částce 3.891,47 EUR, který cestoval v osobním vozidle, jehož zůstatková cena byla odhadnuta na 800,- EUR. Z listin předložených žalobcem nelze jednoznačně zjistit, jaká byla skutečná ušlá mzda poškozeného. Každá z předložených listin na č.l. 97 a 99 se skládá z jiných položek a některé z těchto položek nemusí být příjmem a výdělkem poškozeného. Listiny jsou vypracovány ručně. Také věcná škoda byla určena nesprávně, když škoda na vozidle žalovaného spočívala pouze v prasklém předním nárazníku a rámečku na poznávací značku a náklady na opravu činily jen 2.735,90 Kč. Tato skutečnost nebyla dostatečně zohledněna znalcem z oboru dopravy. Ani z jeho posudku nelze jednoznačně dovodit příčinou souvislost mezi poškozením vozu poškozeného a dopravní nehodou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, neboť v řízení bylo prokázáno, že odškodněné nároky poškozeného byly odpovídající rozsahu škody, která vznikla při dopravní nehodě dne 22.9.2002 a za kterou odpovídá žalovaný. Namítala, že žalovaný vytrhuje z kontextu výroky znalce MUDr. IP, který naopak dospěl k závěru, že poškozený při dopravní nehodě utrpěl zranění krční páteře a pravé nohy s dobou léčení do jednoho měsíce. Předmětem odškodnění pak nebyly trvalé následky, ale pouze ztráta na výdělku. Nelze přičítat k tíži poškozeného, pokud objektivně trpěl před dopravní nehodnou zdravotními obtížemi, když úraz utrpěl přičiněním žalovaného a nebýt dopravní nehody, nemusel by léčení, jehož důsledkem byla dočasná pracovní neschopnost, postupovat. Příjmy poškozeného pak v řízení v rozhodném období prokázány. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu podle § 212, § 212a z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném do 30.6.2009, dle čl. II bodu 10. zákona č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) a poté dospěl k následujícím závěrům. Okresní soud v souzené věci správně regresní nárok žalobkyně posuzoval podle ustanovení § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném do 31.5.2008. Správně také vycházel z toho, že rozsah platební povinnosti žalovaného je limitován rozsahem jeho odpovědnosti za způsobenou škodu a zabýval se tak tím, zda žalovaný za tvrzená poškození na majetku a na zdraví odpovídá. Nelze však již souhlasit s postupem soudu prvního stupně, který odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu posuzoval podle právního řádu České republiky. Okresní soud pominul cizí prvky v daném soukromoprávním odpovědnostním vztahu, kde účastníkem (poškozeným) je cizí státní příslušník (poškozený MK byl občanem Chorvatska, jehož vozidlo bylo registrované ve Spolkové republice Německo) a k nehodě (škodné události) došlo v zahraničí (ve Slovinské republice). Okresní soud se nezabýval tím, zda je na posouzení odpovědnosti žalovaného aplikovatelné ustanovení Haagské úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody (publikované ve Sbírce zákonů pod č. 130/1976 Sb.) či zda je třeba věc posoudit podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, a za pomoci hraničního určovatele kolizní normy hledat právo rozhodné pro posouzení nároku. V souzené věci se na nehodě účastnila dvě vozidla, žalovaného, registrované v České republice, a poškozeného, registrované ve Spolkové republice Německo (jak vyplývá z potvrzení slovinské policie na čísle listu 129 a 130). Spolková republika Německo není vázána mezinárodní Úmluvou o právu použitelném na dopravní nehody, proto je třeba na posouzení odpovědnosti použít ustanovení zákona o č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle § 15 zákona č. 97/1963 Sb. nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právní úkonů, se řídí právem místa, kde škoda vznikla, nebo místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škodu. Ustanovení § 15 zákona č. 97/1963 Sb. stanoví dva hraniční určovatele, jimiž je buď místo, kde škoda vznikla, nebo místo, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škodu. Oba hraniční určovatelé jsou si rovnocenní a výběr jednoho z nich je na úvaze soudu a závisí na tom, který z nich je vzhledem k okolnostem významnější (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.4.2006, sp. zn. 25 Cdo 168/2006). Skutečností, která zakládá nárok na náhradu škody, je dopravní nehoda, která nastala na území Slovinské republiky. Také v tomto místě došlo ke vzniku věcné škody, naproti tomu škoda na zdraví (ztráta na výdělku) vznikla na území Spolkové republiky Německo (kde měl být poškozený zaměstnán). Z výše uvedeného vyplývá, že pokud okresní soud aplikoval na posouzení odpovědnosti žalovaného české právo, bylo jeho posouzení uplatněného nároku nesprávné. V důsledku chybného právního posouzení pak jeho rozhodnutí postrádá úvahu, který hraniční určovatel je významnější pro určení příslušného právního řádu a kterým právem se řídí posouzení odpovědnosti žalovaného. Odvolací soud nemůže pominout také opakované námitky žalovaného vůči správnosti a věrohodnosti listin, jimiž je prokazována výše náhrady ztráty na výdělku poškozeného, kdy žalovaný zpochybňuje, zda celá požadovaná položka 3.891,47 EUR je ztrátou na výdělku poškozeného (vyčíslení zahrnuje také sociální náklady, majetkové plnění, náhradu dovolené, roční příplatek, třináctý plat, podíl zaměstnavatele na sociálním pojištění) a dále namítá, že potvrzení je psáno ručně, byť podle šetření jím pověřeného advokáta v SRN, firma zpracovává účetní a mzdovou evidenci elektronicky. Protože okresní soud odpovědnost žalovaného posoudil podle norem českého práva, nezbylo odvolacímu soudu než napadený rozsudek dle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. V dalším řízení okresní soud nejprve učiní závěr o tom, který z hraničních určovatelů dle § 15 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, je vzhledem k okolnostem významnější a poté si opatří právní předpisy příslušného státu, upravující odpovědnost za škodu. Po zjištění obsahu právní úpravy doplní také dokazování vyžádáním zprávy od tvrzeného zaměstnavatele poškozeného (od společnosti ---, ---, M, Spolková republika Německo) k objasnění dosud sporné skutečnosti, zda byl výpočet uplatněného nároku na náhradu škody ve výši 3.891,47 EUR (na čísle listu 98, 100) tímto zaměstnavatelem zpracován, včetně toho, které z požadovaných položek představují ušlý výdělek poškozeného. V novém rozhodnutí rozhodne okresní soud znovu o náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 23. září 2010 předseda senátu