Zákon o úřednících v ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) spojuje důvody odvolání z funkce pouze se zaviněným porušením zákonem stanovených povinností (s porušením pracovní kázně).

23Co 375/2009 R o z s u d e k Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. MV a soudců JUDr. IT, Ph.D. a Mgr. LP ve věci žalobce JUDr. JK, nar. 7.1.1950, bytem v xxx, proti žalovanému s městu P, se sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupenému JUDr. JČ, advokátkou se sídlem v xxx, o určení neplatnosti odvolání z funkce vedoucího právního odboru, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 20.4.2009, č.j. 6C 44/2005-639, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Určuje se, že odvolání žalobce z funkce vedoucího právního odboru, schválené Radou města P dne 20.7.2004, realizované písemným úkonem tajemníka ze dne 26.7.2004, j e n e p l a t n é . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 37.356,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5.612,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v P náklady řízení ve výši 120,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl výše uvedený požadavek žalobce (výrok I.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 120,- Kč (výrok III.). Rozhodl tak ve sporu, ve kterém se žalobce domáhal určení neplatnosti odvolání z funkce vedoucího právního odboru a neplatnosti výpovědi, kterou dal žalobci žalovaný. O druhém žalobním požadavku bylo již pravomocně rozhodnuto vyhovujícím rozsudkem Okresního soudu v P ze dne 23.10.2007, č.j. 6C 44/2005-355, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v HK – pobočka v P ze dne 22.7.2008, č.j. 23Co 93/2008-418. Žalobce tvrdil, že nebyly splněny podmínky pro jeho odvolání z funkce vedoucího právního odboru dle § 12 odst. 2 z.č. 312/2002 Sb. Žalovaný mu sice opakovaně vytýkal pochybení v jeho pracovní činnosti, on se jich ale nedopustil. Postup žalovaného byl také vůči němu diskriminační, protože tajemníkem byli preferováni mladí zaměstnanci. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval žalobce v požadavku, aby jej žalovaný dále zaměstnával na funkci vedoucího právního odboru a také v tom, že v souvislosti s odvoláním z funkce mu tajemník odebral osobní příplatek a jeho měsíční plat se snížil o více než 10.000,- Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr dne 1.5.1991. Od 1.2.2003 byl žalobce jmenován do funkce vedoucího právního odboru. Písemnostmi tajemníka magistrátu ze dne 25.5.2004, 17.6.2004 a 12.7.2004 byly žalobci vytknuty nedostatky a byl upozorněn na možnost odvolání z funkce. Dopisem ze dne 26.7.2004, který dne 20.7.2004 schválila rada města, byl žalobce z funkce vedoucího právního odboru odvolán. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť jedině tímto určením bude najisto dáno právní postavení žalobce (dle § 80 písm. c/ o.s.ř.). Uzavřel, že žalobce mohl být odvolán z funkce vedoucího právního odboru za splnění předpokladů § 12 zákona č. 312/2002 Sb. Konstatoval, že odvolání bylo dne 26.7.2004 provedeno písemně, bylo žalobci doručeno a obsahovalo důvody odvolání, odkazující na opakované méně závažné porušení zákonem stanovených povinností. O odvolání žalobce z funkce rozhodla podle § 102 odst. 2 písm. g/ zák. č. 128/2000 Sb. rada města na svém zasedání dne 20.7.2004. Byly tak splněny předpoklady ust. § 12 odst. 2 z. č. 312/2002 Sb. Listinnými důkazy a zejména výslechem svědků pak bylo prokázáno, že se žalobce opakovaně dopouštěl méně závažných porušení zákonem stanovených povinností, a to v posledních šesti měsících před tím, než byl dne 26.7.2004 odvolán. Tato porušení zákonem stanovených povinností ze strany žalobce byla specifikována v upozorněních ze dne 25.5., 17.6. a 12.7.2004. Protože tato porušení byla prokázána, kdy žalobce žádný z pracovních úkolů, které vyplývaly z jeho pracovní smlouvy a pracovní náplně, nesplnil, byly dány předpoklady ustanovení § 12 odst. 1 písm. b/ z.č. 312/2002 Sb. pro jeho odvolání z funkce. Zároveň okresní soud dovodil, že nebylo prokázáno, že by postup žalovaného vůči žalobci byl projevem diskriminace z důvodu věku. Pokud si žalobce stěžoval na jednání tajemníka, tak z jednání zastupitelstva ze dne 21.9.2004 vyplývá, že šlo o převážně interpersonální vztahy. Za diskriminační jednání nelze považovat rozhodnutí tajemníka o neúčasti žalobce na jednáních rady města (s ohledem na absenci úkolů právního odboru), zpracování čtvrtletních informací o činnosti právního odboru (s ohledem na jeho zřízení v roce 2003), odebrání osobního příplatku jednomu ze zaměstnanců (které nesouvisí s diskriminací žalobce), stanovení lhůty pro úkol ze dne 3.5.2004 (s ohledem na naléhavost řešení dané problematiky) ani určení jiného vedoucího odboru k zastupování tajemníka v jeho nepřítomnosti. Nikdo z ostatních slyšených vedoucích odborů ani primátor diskriminační jednání tvrzené žalobcem nepotvrdil, pouze svědek TN uvedl, že tajemník magistrátu rozlišoval pracovníky z hlediska věku. Za diskriminaci nelze považovat opatření, která vyplývají z předpokladů a požadavků pro výkon konkrétní práce, jestliže jejich splňování představuje nezbytnou podmínku pro výkon práce. S ohledem na tyto závěry okresní soud žalobu zamítl. Rozsudek okresního soudu napadl včasným odvoláním žalobce, ve kterém podrobně odůvodnil, proč nebyly splněny podmínky pro jeho odvolání z funkce vedoucího právního odboru a zrekapituloval vytýkané porušení pracovní kázně, jak mu bylo vytknuto dopisy ze dne 25.5., 17.6. a 12.7.2004. Zdůraznil, že odvolání z funkce je možné pouze pro porušení zákonem stanovených povinností, on žádné konkrétní zákony neporušil a poukázal na svou diskriminaci z důvodu věku. Důvodem k odvolání z funkce bylo devět případů údajného profesního pochybení, které žalovaný kvalifikoval dle z. č. 312/2000 Sb. jako porušení zákonem stanovených povinností. Okresní soud se ale nevypořádal s jeho vysvětleními. Žalobce dodal, že na požadovaném určení spatřuje stále naléhavý právní zájem, a to i za stavu, kdy jeho pracovní poměr u žalovaného skončil ke dni 30.4.2009. Uvedl, že mu do platného skončení pracovního poměru náleží náhrada mzdy, jejíž výše je mezi účastníky sporná a žalovaný je ochoten mu vyplatit pouze menší část náhrady. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Zopakoval, že odvolání žalobce z funkce vedoucího právního odboru bylo v souladu s § 12 zákona č. 312/2002 Sb. Toto zákonné ustanovení je třeba vykládat v kontextu s § 16 tohoto zákona, kdy povinnosti úředníků jsou koncipovány jako důsledek zvláštní povahy činnosti úředníka. Povinnosti úředníků by neměly mít menší rozsah než povinnosti stanovené v § 73 a § 74 zákoníku práce ani větší rozsah než povinnosti státních zaměstnanců dle služebního zákona. Ustanovení § 16 z.č. 312/2002 Sb. nahrazuje § 73 zákoníku práce a jedním z důvodů, pro které lze vedoucího úředníka odvolat z funkce, je porušení některé z jeho zákonem stanovených povinností závažným způsobem nebo dopuštění se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních 6 měsíců. Tyto povinnosti jsou stanoveny v § 16 a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 312/2002 Sb. a v § 35 odst. 1 písm. b/ a § 74 zákoníku práce. Žalovaný zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce v době trvání pracovního poměru v posledních šesti měsících porušoval opakovaně své povinnosti vedoucího úředníka, když nepostupoval při plnění pracovních úkolů v souladu s povinnostmi dle § 16 zákona č. 312/2002 Sb. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 12 a § 212a z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30.6.2009, dle čl. II., bod 10. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) a podle § 213 odst. 2 a 3 zčásti zopakoval dokazování. Z pracovní smlouvy ze dne 30.4.1991 odvolací soud zjistil, že od 1.5.1991 byl žalobce zaměstnancem žalovaného se sjednaným druhem práce vedoucí sekretariátu primátora. Dne 27.12.2002 byl z této funkce odvolán a k 1.2.2003 byl jmenován vedoucím právního odboru. Z popisu pracovní funkce vedoucího právního odboru bylo zjištěno, že k jeho úkolům patřilo zajištění komplexní právní služby pro město, jeho orgány a zaměstnance, řízení, organizace, koordinace a kontrola práce odboru a zaměstnanců do něho zařazených, poskytnutí přímé právní a další konzultační služby orgánům a představitelům města ve všech oblastech práva a činnostech samosprávy, poskytnutí dalších potřebných či požadovaných služeb, plnění úkolů uložených orgány města a nadřízenými, řešení petic a stížností a v případě potřeby zajištění nezbytných konkrétních právních a jiných prací. Z přílohy organizačního řádu Magistrátu města P odvolací soud zjistil, že k úkolům právního odboru patřilo sledovat vydávání právních předpisů, vyhodnocovat jejich dopad na město, jeho orgány a činnosti, upozorňovat na ně tajemníka magistrátu a dotčené odbory či členy zastupitelstva. Na žádost orgánů města či odborů vypracovat či zajišťovat právní odborné rozbory konkrétní problematiky, podklady pro rozhodování orgánů města a dbát na jejich soulad s právní úpravou. Z dopisu tajemníka Magistrátu města P ze dne 26.7.2004, označeného „odvolání z funkce“, bylo zjištěno, že důvodem odvolání žalobce z funkce vedoucího právního odboru dle ust. § 12 odst. 1 písm. b/ zákona o úřednících bylo opakované méně závažné porušení zákonem stanovených povinností v době posledních šesti měsíců, spočívající v 1) nenavržení a nezpracování jednoznačného řešení a opatření v souvislosti s právní problematikou odtahu opuštěných vozidel, 2) neposkytnutí jednoznačné a konkrétní právní služby bytovému odboru magistrátu ve věci řešení účasti zaměstnanců města při dražbě městských bytů v březnu 2004, 3) neposkytnutí kvalifikované právní služby vedoucímu odboru rozvoje a strategie v rámci právní problematiky věci procesního postupu při změně obecně závazné vyhlášky, kdy změna přílohy obecně závazné vyhlášky o veřejném pořádku č. 8/2002 nebyla předložena jako obecně závazná vyhláška a při jednání zastupitelstva nebyl žalobce schopen zaujmout jednoznačné stanovisko k procesu změny takového právního předpisu, 4) neposkytnutí kvalifikované komplexní právní služby při vyřízení možného zneužití názvu města při distribuci reklamních letáků, spočívající v opomenutí zákona č. 40/95 Sb., 5) nedostatcích při přípravě návrhu zásad poskytování cestovních náhrad zastupitelům, 6) zanedbání povinností daných organizačním řádem sledovat a vyhodnocovat právní předpisy, včetně jejich dopadu na jednotlivé úseky v souvislosti s novenou zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, zákonem č. 85/2004 Sb., z níž vyplynula potřeba od 1.5.2004 reagovat na vznik nových agend organizačními změnami, 7) zanedbání stejné povinnosti v souvislosti se zákonem č. 122/2004 Sb., který od 1.7.2004 zavedl povinnost úřadu obcí s rozšířenou působností vést evidenci válečných hrobů, 8) předložení návrhu platu pro JUDr. ML dne 26.5.2004 v rozporu s jeho platovým zařazením, čímž mohlo dojít k porušení zákona o platech a vyplacení neoprávněných částek na platech zaměstnance a poškození žalovaného, a 9) nesplnění úkolu inventury stavu právních předpisů v uloženém termínu do konce května 2004 a nevytvoření podmínek k jeho efektivnímu vyřešení do současné doby. Z upozornění tajemníka bylo zjištěno, že tvrzená porušení povinností pod body 1. až 5. byly obsahem výtky ze dne 25.5.2004, pod body 6. až 8. výtky ze dne 17.6.2004 a pod bodem 9. výtky ze dne 12.7.2004, které také obsahovaly upozornění na možnost odvolání z funkce. Z písemnosti ze dne 3.5.2004 odvolací soud zjistil, že tajemník uložil žalobci, aby provedl generální inventuru stavu právních předpisů Města P do 31.5.2004 tak, aby zkontroloval stav obecně závazných vyhlášek a nařízení, posoudil jejich právní i faktickou správnost a aktuálnost, navrhl opatření k nápravě, v případě nevyhovujících předpisů připravil s věcně příslušnými odbory nová znění těchto předpisů, uspořádal v součinnosti s redakční radou platné předpisy na webových stránkách města, aby byly seřazeny dle data jejich schválení zastupitelstvem (radou) města tak, aby evidence byla přehledná, jednotná a uživatelsky příjemná, zkontroloval stav vnitřních předpisů města a magistrátu, ověřil jejich vzájemnou sladěnost a nerozpornost, navrhl ke zrušení již nevyhovující nadbytečné či jinak nepotřebné, navrhl novelizaci chybných ustanovení a připravil nová znění těchto směrnic a jejich částí. Z podání žalobce ze dne 7.5.2004 bylo zjištěno, že žalobce požádal o prodloužení lhůty ke splnění výše uvedeného úkolu do 31.12.2004. Poukázal na to, že je třeba zajistit koordinaci prací, když částečně práce vykonával vedoucí kanceláře tajemníka a řada dalších vedoucích odborů s tím, že lhůta 27 dnů je nereálná. Vše je třeba projednat s jinými odbory, jedná se přibližně o 29 vyhlášek a nařízení a 40 vnitřních předpisů. Z písemnosti ze dne 10.6.2004 adresované žalobci bylo poté zjištěno, že lhůta k splnění úkolu byla tajemníkem prodloužena do 22.6.2004. Ze zápisu z porad odvolací soud zjistil, že RH dne 10.2.2004, 6.4.2004, 28.4.2004 a 1.6.2004 nejprve informoval o tom, že obecní živnostenský úřad bude registrovat zemědělské podnikatele a následně o tom, že je vydáváno osvědčení o zápisu do evidence zemědělských podnikatelů. Dne 26.5.2004 IR upozornil na povinnost vést evidenci válečných hrobů. Z návrhu platu zaměstnance ze dne 26.5.2004 bylo zjištěno, že žalobce navrhl platové zařazení JUDr. L do 11. platové třídy 10. stupně od 1.6.2004. Ze zprávy kontrolního výboru žalovaného ze dne 21.9.2004 odvolací soud zjistil, že kontrolní výbor uzavřel, že JUDr. L náleží od 1.1.2004 zatřídění do 11. platové třídy. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům: Okresní soud správně dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 písm. c/ o.s.ř. Odvolací soud shledal tento naléhavý právní zájem i poté, co dne 30.4.2009 skončil pracovní poměr žalobce u žalovaného. Byť žaloba domáhající se určení dle § 80 písm. c/ o.s.ř., nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b/ o.s.ř. (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972), nelze vyslovený předpoklad chápat všeobecně. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b/ o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.3.1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura č. 21, ročník 1997). Odvolací soud má za to, že o takový případ se v souzené věci jedná, když požadované určení vytvoří právní základ pro řešení dalších vztahů mezi účastníky (týkající se požadavku žalobce na náhradu mzdy, kde je mezi účastníky sporná výše pravděpodobného výdělku, který žalobci v dotčeném období příslušel s ohledem na jeho snížení v důsledku odejmutí osobního příplatku a odvolání z funkce). Nelze také přehlédnout délku tohoto soudního řízení, ve kterém je řešena platnost odvolání z funkce a bylo by zcela formalistické, v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 3 a § 6 o.s.ř., dovodit, že s ohledem na skončení pracovního poměru žalobce není již naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán a že otázka neplatnosti odvolání žalobce má být řešena v jiném soudním řízení o náhradu mzdy jako otázka předběžná. V souzené věci je předmětem řízení určení neplatnosti odvolání z funkce vedoucího právního odboru Magistrátu města P, realizované písemností tajemníka ze dne 26.7.2004. Pracovní poměr úředníků územních samosprávných celků v době, kdy byl žalobce odvolán z funkce, upravoval zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění zákona č. 46/2004 Sb. (dále jen „zákon o úřednících“). Zákoník práce byl k tomuto zákonu v poměru subsidiarity (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.11.2008, sp. zn. 21Cdo 4356/2007), a na pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků se vztahoval, nestanovil-li tento zákon jinak (srov. § 1 odst. 2 zákona o úřednících). Protože žalobce byl odvolán z funkce dopisem ze dne 26.7.2004, je třeba projednávanou věc i v současné době posuzovat podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném k datu 26.7.2004 (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb.), dále jen „zákoník práce“. Ve vztahu k právní úpravě odvolání zaměstnance z funkce obsažené v ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce, které umožňovalo odvolání zaměstnance z funkce bez uvedení důvodu, je ust. § 12 zákona o úřednících, na základě něhož byl odvolán žalobce, ustanovením speciálním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2006, sp. zn. 21Cdo 1407/2004). Ustanovení § 12 odst. 1 zákona o úřednících upravuje podmínky, za nichž lze vedoucího úředníka odvolat a vylučuje jeho odvolání, pokud nejsou splněny stanovené hmotněprávní předpoklady pro tento postup. Podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o úřednících, vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu lze z funkce odvolat, jen a) pozbyl-li některý z předpokladů dle § 4, b) porušil-li závažným způsobem některou ze svých zákonem stanovených povinností nebo dopustil-li se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních 6-ti měsíců, nebo c) neukončil-li vzdělávání vedoucích úředníků ve lhůtě dle § 27 odst. 1. Podle ust. § 12 odst. 2 zákona o úředních odvolání z funkce je písemné, doručuje se vedoucímu úředníkovi nebo vedoucímu úřadu a musí obsahovat důvody podle odstavce 1, jinak je neplatné. Okresní soud správně uzavřel, že v souzené věci byly naplněny formální předpoklady pro platnost napadeného právního úkonu dle ust. § 12 odst. 2 zákona o úřednících, neboť odvolání z funkce bylo písemné, bylo doručeno žalobci jako vedoucímu úředníkovi a obsahovalo vylíčení skutků, v nichž zaměstnavatel spatřoval důvody pro odvolání z funkce, a rozhodl o něm příslušný orgán žalovaného (§ 102 odst. 2 písm. g/ z.č. 128/2000 Sb.). Po zopakování dokazování odvolací soud ale nesdílí závěr okresního soudu o tom, že by byly naplněny hmotněprávní předpoklady pro takový postup. Žalovaný odvolal žalobce z funkce vedoucího právního odboru dopisem ze dne 26.7.2004 „s odkazem na ust. § 12 odst. 1 písm. b/ zákona o úřednících pro opakované méně závažné porušení zákonem stanovených povinností v době posledních šesti měsíců“, spočívající ve skutcích pod body 1. až 9. výše uvedenými. Pro posouzení věci je tak významné, zda ve skutcích pod body 1. až 9. lze spatřovat porušení některé ze zákonem stanovených povinností žalobce a zda žalobce tyto své povinnosti porušil. Soud přitom vychází ze skutkového vylíčení tohoto důvodu; okolnost, zda, popřípadě jak, zaměstnavatel tento důvod právně kvalifikoval, není sama o sobě významná, neboť je na soudu, aby posoudil, zda uvedený důvod k odvolání byl skutkovým vylíčením opravdu naplněn (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.11.1998, sp. zn. 21Cdo 1524/98, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999). Ustanovení § 12 odst. 2 písm. b/ zákona o úřednících stanoví jako důvod odvolání z funkce porušení zákonem stanovených povinností. Povinnost dodržovat zákonem stanovené povinnosti patří k základním povinnostem úředníka, vyplývajícím z pracovního poměru (§ 1 odst. 1 zákona o úřednících, § 35 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny zejména v ust. § 73, § 74 zákoníku práce a § 16 zákona o úřednících, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení zákonem stanovené povinnosti právně postižitelné jako důvod k odvolání z funkce, musí být porušení pracovních povinností úředníkem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.1.2009, sp. zn. 21Cdo 3695/2007). Odvolací soud, vycházeje z výše citovaného výkladu Nejvyššího soudu České republiky, zaujímá právní názor, že zákon o úřednících v ust. § 12 odst. 1 písm. b/ spojuje důvody odvolání z funkce pouze se zaviněným porušením zákonem stanovených povinností (s porušením pracovní kázně). Zaviněné porušení stanovených pracovních povinností (porušení pracovní kázně), je ale třeba odlišit od neuspokojivých pracovních výsledků, u nichž není pojmovým znakem naplnění zavinění. Při rozlišení porušení pracovní kázně a neuspokojivých pracovních výsledků lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu České republiky k rozlišení výpovědních důvodů dle § 46 odst. 1 písm. e/ zákoníku práce (výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky) a dle § 46 odst. 1 písm. f/ zákoníku práce (výpověď pro porušení pracovní kázně). V rozsudku ze dne 16.11.2006, sp. zn. 21Cdo 758/2006 Nejvyšší soud České republiky tyto pojmy definoval takto: „Uplatnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e/ věty za středníkem zákoníku práce spočívajícího v neuspokojivých pracovních výsledcích zaměstnance především vůbec nevyžaduje porušení pracovních povinností (i když není vyloučeno, že neuspokojivých pracovních výsledků může zaměstnanec dosahovat také proto, že některé své povinnosti porušuje). Ustanovení § 46 odst. 1 písm. e/ věty za středníkem zákoníku práce vychází totiž z objektivního zjištění, že zaměstnanec neuspokojivé pracovní výsledky dosahuje, a to bez ohledu na to, zda tomu tak je v důsledku zaviněného jednání zaměstnance (alespoň ve formě nedbalosti). Je zcela nepodstatné, zda neuspokojivé pracovní výsledky jsou důsledkem zaměstnancovy neschopnosti, nezpůsobilosti, neodpovědného přístupu k plnění pracovních povinností apod. Podstatné je, že zde objektivně neuspokojivé pracovní výsledky existují. Přitom, oproti výpovědnímu důvodu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f/ zákoníku práce, je zcela nepodstatné, zda zaměstnanec všechny své povinnosti plní a pracovní kázeň dodržuje (chodí do práce, dodržuje pracovní dobu, respektuje pokyny nadřízených atd.) Rozhodující pro posouzení, zda vytýkané jednání představuje neuspokojivé pracovní výsledky ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. e/ věty za středníkem zákoníku práce nebo zda jde o porušení pracovní kázně ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. f/ zákoníku práce, tedy je, zda vytýkané a prokázané jednání zaměstnance vykazuje znaky porušení pracovních povinností, které ale musí být zaviněno alespoň z nedbalosti. Není-li zde byť jen nedbalostního porušení pracovních povinností, nemůže se jednat o výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f/ zákoníku práce, ale případně, při splnění dalších zákonných požadavků, pouze o výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e/ věty za středníkem zákoníku práce.“ Protože důvodem k odvolání z funkce dle § 12 odst. 2 písm. b/ zákona o úřednících je porušení pracovní kázně, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že jím tvrzené porušení pracovních povinností ze strany žalobce bylo zaviněné (když zákoník práce, který se při absenci takové právní úpravy v zákoně o úřednících použije subsidiárně dle ust. § 1 odst. 2 tohoto zákona, nevychází z presumpce zavinění zaměstnance, s výjimkami uvedenými v ust. § 176 a § 178). Odvolací soud proto žalovaného vyzval, aby doplnil svá tvrzení o tom, že tvrzené porušení, každé z jednotlivých povinností v dopise ze dne 26.7.2004, bylo zaviněné. Žalovaný poté uvedl, že u nevyřízení požadavku zpracování právní problematiky odtahu vraků spatřuje zavinění žalobce v rovině nedbalostní, neboť ten vždy dal nějaký právní nástin, ač měl poskytnout komplexní právní službu. Také u nedostatečného poskytnutí právní pomoci bytovému odboru při dražbě městských bytů, kdy žalobce poskytl nejednoznačný a nekonkrétní právní názor na účast zaměstnanců města, jde o zavinění nedbalostní. Stejně jako při nesprávné a neprofesní radě vedoucímu odboru rozvoje a strategie při změně obecně závazné vyhlášky č. 8/2002, když žalobce poskytl právní službu nekvalitně. U nedostatečného právního řešení požadavku u zneužití názvu města při distribuci reklamních letáků šlo o úmysl nepřímý, protože žalobci muselo být známo, že jím navržený způsob řešení není legální a pokud k němu bylo přistoupeno, spoléhal na to, že pravá příčina kontroly podnikatelského subjektu nebude odhalena. Při zpracování zásad poskytování cestovních náhrad členům zastupitelstva žalobce z nedbalosti opomenul podmínky sjednání havarijního pojištění soukromého motorového vozidla. Stejně tak z nedbalosti, když důsledně nesledoval změny v právních předpisech, žalobce neupozornil na novou agendu soukromě hospodařících zemědělců a evidenci válečných hrobů. Pokud předložil návrh platu pro JUDr. L, jeho návrh neodpovídal funkčnímu zařazení tohoto zaměstnance. Úkol spočívající v inventarizaci právních předpisů nesplnil úmyslně vůbec. Přestože žalovaný učinil doplňující podání o zavinění ze strany žalobce, tak odvolací soud uzavírá, že skutková vylíčení důvodů v odvolání (výtky pod body 1., 2., 3. 4., 5., 8.), nenaplňují zaviněné porušení pracovních povinností žalobcem. Pokud žalovaný vytýkal žalobci „neuspokojivé právní řešení problematiky, nejednoznačný, nekonkrétní právní názor, neprofesní radu, neuspokojivé vyřešení problematiky zneužití názvu města, zmatečné zpracování cestovních náhrad, předložení návrhu platu zaměstnance v rozporu s jeho platovým zařazením“, nejedná se o zaviněné porušení pracovních povinností, ale o výtky směřující k neuspokojivým pracovním výsledkům žalobce. Zavinění (tzv. subjektivní předpoklad) je chápáno jako psychický vztah jednajícího k vlastnímu protiprávnímu jednání a k následkům z tohoto jednání. Zavinění má složku intelektuální – rozumovou (vědomost) a složku volní (ovládací). Podle přítomnosti rozumového (intelektuálního) a volního (určovacího) prvku se pak rozlišují jednotlivé formy zavinění, a to úmysl přímý, úmysl nepřímý, nedbalost vědomá a nedbalost nevědomá. Přitom zaviněné jednání prokazuje zaměstnavatel. V daném případě však žalovaný netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by prokazoval, že žalobce znal „kvalifikované řešení“ zadaných úkolů, ale nechtěl je žalovanému poskytnout, popřípadě, že by byl žalobce srozuměn s tím, že „stávajícím způsobem“ kvalifikované řešení zadaného úkolu neposkytl, anebo, že by se žalobce (ačkoliv znal „kvalifikované řešení“ zadaných úkolů) bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se žalovaný s „nekvalifikovaným řešením“ spokojí, anebo, že by sice žalobce neznal „kvalifikované řešení“ zadaných úkolů, ale měl by rozeznat, že stávajícím způsobem zadané úkoly nesplní. V dané věci měl žalobce zato, že uložené úkoly plní „kvalifikovaným způsobem“ a subjektivně byl přesvědčen o správnosti svých řešení. Opak (že tomu bylo jinak a žalobce jednal zaviněně) žalovaný neprokázal. Spatřuje-li žalovaný v jednání žalobce neuspokojivé pracovní výsledky (čemuž by nasvědčovaly jeho formulace „neuspokojivé právní řešení problematiky, nejednoznačný, nekonkrétní právní názor, neprofesní rada, neuspokojivé vyřešení problematiky zneužití názvu města, zmatečné zpracování cestovních náhrad, předložení návrhu platu zaměstnance v rozporu s jeho platovým zařazením“), pak lze jen dodat, že ty nejsou způsobilým důvodem dle § 12 odst. 2 písm. b/ zákona o úřednících pro odvolání z funkce. V případě, kdy žalobce neupozornil na změnu právních předpisů, týkající se evidence zemědělců a válečných hrobů (výtky pod body 6. a 7.), nelze ostatně ani dovodit, že by žalobce své pracovní povinnosti porušil. Mezi jeho pracovní povinnosti sice patřilo sledovat právní úpravu a upozorňovat na nutné změny pro žalovaného. Z provedeného dokazování ale vyplývá, že na dotčené změny upozorňovali jiní vedoucí odborů a žalobci lze tak přisvědčit, že upozornění z jeho strany bylo již nadbytečné. Pracovní úkol, spočívající v inventarizaci právních předpisů (výtka pod bodem 9.), byl žalobci uložen jeho nadřízeným zaměstnancem. Tento úkol, který žalobce nesplnil, nelze považovat v uložené lhůtě (s ohledem na jeho rozsah) za splnitelný. Částečně také překračoval možnosti právního odboru (zpracování „uživatelsky příjemného“ portálového přístupu, který předpokládá znalosti z oboru programování). Pro úplnost lze uvést, že ani výtka nesprávného platového zařazení JUDr. L nebyla důvodná, neboť tento návrh žalobce byl správný, jak vyplynulo ze šetření kontrolní výboru. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce porušoval pracovní kázeň, nebyly dány důvody pro odvolání z funkce dle § 12 odst. 1 písm. b/ zákona o úřednících. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Protože žalobce se svým tvrzením o diskriminaci z důvodu věku nespojoval jiné nároky (dle § 7 zákoníku práce) a jen jím podporoval svou argumentaci o neplatnosti odvolání z funkce (k němuž dospěl odvolací soud již na základě jiných skutečností), bylo nadbytečné zabývat se správností závěrů okresního soudu v této části jeho rozhodnutí. Úspěšnému žalobci přiznal odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Za řízení před okresním soudem činí náklady žalobce částku 37.356,- Kč a představují zaplacené soudní poplatky (4.000,- Kč), ušlý výdělek (1.204,- Kč dne 7.6.2005, 1.696,- Kč dne 15.6.2006, 2.540,- Kč dne 30.1.2007, 1.795,- Kč dne 5.6.2007, 1.795,- Kč dne 26.6.2007, 1.438,- Kč dne 10.8.2007, 2.046,- Kč dne 18.9.2007, 2.118,- Kč dne 23.10.2007, 2.370,- Kč dne 15.7.2008, 3.311,- Kč dne 24.2.2009, 3.311,- Kč dne 17.3.2009, 1.489,- Kč dne 20.4.2009) a náhradu jízdného z P do P a zpět dle prokázaných výdajů vlakem, případně osobním automobilem (419,- Kč dne 7.6.2005, 439,- Kč dne 15.6.2006, 517,- Kč 30.1.2007, 1.689,- Kč dne 5.6.2007, 1.099,- Kč dne 26.6.2007, 281,- Kč dne 10.8.2007, 1.072,- Kč dne 18.9.2007, 517,- Kč dne 23.10.2007, 571,- Kč dne 15.7.2008, 765,-Kč dne 24.2.2009, 553,- Kč dne 17.3.2009 a 321,- Kč dne 20.4.2009 dle z.č. 119/1992 Sb., § 157, § 158 z.č. 262/2006 Sb., vyhl.č. 647/2004 Sb., vyhl.č. 496/2005 Sb., vyhl.č. 577/2006 Sb., vyhl.č. 357/2007 Sb. a vyhl.č. 451/2008 Sb.). Za odvolací řízení činí náklady žalobce 5.612,- Kč a představují ušlý výdělek žalobce (1.654,- Kč dne 19.11.2009 a 2.962,- Kč dne 11.2.2010) a náhradu jízdného (498,- Kč dne 19.11.2009 a 498,- Kč dne 11.2.2010 dle § 157, § 158 z.č. 262/2006 Sb., vyhl.č. 451/2008 Sb. a vyhl.č. 462/2009 Sb.). Dle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. bylo uloženo žalovanému nahradit náklady státu ve výši 120,- Kč. O vrácení opakovaně zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.000,- Kč (§ 10 odst. 1 z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění) rozhodne okresní soud. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v B prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V P dne 18. února 2010 předsedkyně senátu