Byla-li exekuce pravomocně zastavena až po vydání usnesení soudního exekutora o udělení příklepu, nejsou pro rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti tomuto usnesení splněny procesní podmínky. Odvolací soud proto usnesení o udělení příklepu zruší a řízení o udělení příklepu zastaví.

23Co 429/2006-135 U s n e s e n í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. JD a soudců JUDr. IT, Ph.D. a Mgr. LP ve věci exekuce oprávněného FM, bytem v xxx, zast. Mgr. MH, advokátem se sídlem v xxx, proti povinné DJ, bytem v xxx, zast. JUDr. MM, advokátem se sídlem v xxx, za účasti vydražitele AG, s.r.o., se sídlem v xxx, zast. Mgr. PK, advokátem se sídlem v xxx, o odvolání povinné proti usnesení soudního exekutora JUDr. TM, se sídlem Exekutorského úřadu v UO ze dne 29.6.2006, č.j. 047EX 20/05-138, t a k t o : I. Usnesení soudní exekutorky JUDr. TM, se sídlem Exekutorského úřadu v UO z 29.6.2006, č.j. 47 EX 20/05-138, o příklepu se z r u š u j e a řízení o udělení příklepu na prodej stavby (budovy) č.p. 142, na stavební parcele č. 3115, stavební parcely č. 3115 a pozemkové parcely č. 3116 v k.ú. H, se z a s t a v u j e . II. Oprávněný a povinná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Povinná je povinna nahradit vydražiteli náklady odvolacího řízení v celkové výši 16.197,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta vydražitele. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutorka JUDr. TM, se sídlem Exekutorského úřadu v UO shora uvedeným usnesením udělila vydražiteli AG, s.r.o., se sídlem v O příklep na vydražené nemovitosti, zapsané u Katastrálního úřadu pro P kraj, a to stavbu (budovu) č.p./č.e. 142, SH – objekt bydlení na parcele č. 3115, pozemek parcelní č. 3115 – zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parcelní č. 3116 - zahrada, a to za nejvyšší podání 633.334,- Kč a současně stanovila lhůtu k zaplacení nejvyššího podání do dvou měsíců ode dne právní moci usnesení o příklepu, přičemž na nejvyšší podání se měla započítávat vydražitelem složená jistota ve výši 100.000,- Kč. Proti tomuto usnesení brojila povinná včasným odvoláním, když namítala nesprávný procesní postup soudního exekutora v průběhu exekučního řízení, kdy v důsledku výrazně zhoršeného zdravotního stavu jí nebylo umožněno přebírat důležitou korespondenci týkající se této exekuce. V průběhu odvolacího řízení o přezkumu usnesení o udělení příklepu vydražiteli byla usnesením Okresního soudu v P ze 6.4.2007, č.j. 16Nc 13468/2004-82 exekuce v této věci podle návrhu oprávněného zcela zastavena a bylo rozhodnuto, že účastníci a JUDr. TM, soudní exekutorka, nemají právo na náhradu nákladů exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23.5.2007. Odvolací soud za této situace svým předchozím usnesením z 19.6.2007, č.j. 23Co 429/2006-91 změnil usnesení soudního exekutora tak, že vydražiteli AG, s.r.o. příklep neudělil a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. K dovolání podaného vydražitelem rozhodoval o přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud ČR a usnesením z 18.11.2009, č.j. 20Cdo 4790/2007-109 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejprve dovolací soud odmítl námitku dovolatele, že vydražitel musí být účastníkem exekučního řízení i v části týkající se jeho zastavení a že z tohoto důvodu nenabylo usnesení o zastavení exekuce právní moci. Nicméně dovolací soud zaujal názor, že odvolací soud, za situace, kdy exekuce byla pravomocně zastavena jako celek, neměl k řízení o odvolání povinné proti usnesení soudní exekutorky již splněny podmínky a neměl tak proto o tomto odvolání povinné rozhodovat. Za této procesní situace povinná navrhovala zastavení řízení o udělení příklepu. Úhradou exekuované částky včetně nákladů exekuce a následným zastavením exekuce tu již podle ní nejsou zákonné podmínky pro řízení o udělení příklepu. Současně tu nelze ani předpokládat další navazující fázi exekuce prodejem nemovitosti, tedy rozvrh výtěžku. Veškeré nároky totiž byly uspokojeny. Tímto uspokojením současně oprávněný ztratil svoji pozici oprávněného. Vydražitel naopak navrhoval zastavit jen odvolací řízení o přezkumu usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu. Takový postup dovozuje z textu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Znovu zopakoval, že ke změně usnesení o příklepu by mohlo dojít jen ze zákonných důvodů. Úhrada vymáhané pohledávky a následné zastavení exekuce po příklepu takovými důvody nejsou. Dovolával se ochrany práv vydražitele, který v dobré víře nemovitosti vydražil a nemůže mu být jeho vlastnictví nyní upíráno. Odvolací soud při opětovném přezkumu usnesení soudní exekutorky o příklepu ve smyslu ust. § 243d odst. 1 věta prvá za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř. zvažoval, jaký právní názor vyslovil dovolací soud a čím je tedy odvolací soud v dalším průběhu řízení vázán. Není sporu o tom, že exekuce oprávněného na vymožení jeho pohledávky za povinnou byla vedena cestou prodeje nemovitosti a tato exekuce dospěla do tzv. čtvrté fáze, tedy prodeje nemovitosti v dražbě. Pravomocné uzavření této fáze je pak předpokladem pro další pokračování v řízení, v daném případě rozvrh rozdělované podstaty. I Nejvyšší soud současně připouští, aby i po zaplacení dluhu sám oprávněný se postaral o ukončení provádění výkonu; musí však podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Pokud tedy v souzené věci sám oprávněný navrhl po zaplacení dluhu zastavení exekuce, o tomto zastavení bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v P, pak i z usnesení Nejvyššího soudu ČR jednoznačně vyplývá, že v takové situaci nejsou dány ve smyslu § 103 ve spojení s § 104 odst. 1 věta první o.s.ř. podmínky řízení a nelze tak o odvolání povinné proti usnesení soudní exekutorky již věcně rozhodovat. Proto tak odvolací soud nemůže nejen změnit usnesení soudní exekutorky a příklep neudělit, ale rovněž nemůže ani usnesení soudní exekutorky potvrdit jako věcně správné. I takové rozhodnutí by totiž v sobě zahrnovalo věcné posouzení správnosti dražebního jednání včetně příklepu, k čemuž odvolací soud z důvodu nedostatku podmínek řízení nemá prostor. Spornou tak zůstala otázka, zda nedostatek podmínek řízení pro projednání odvolání povinné má znamenat zastavení celého řízení o příklepu, či jen zastavení odvolacího řízení. Vyřešení této otázky podle přesvědčení odvolacího soudu z textu usnesení Nejvyššího soudu ČR nevyplývá. Hovoří-li totiž Nejvyšší soud o nemožnosti pokračovat v odvolacím řízení, logicky to může znamenat i nemožnost ukončit celou fázi prodeje nemovitostí v dražbě, která zásadně má být ukončena pravomocným usnesením o příklepu. Pouze takové pravomocné rozhodnutí je totiž předpokladem pro další pokračování v řízení rozvrhem výtěžku. Při řešení shora naznačené otázky, zda zastavovat odvolací řízení či řízení o příklepu jako celek, odvolací soud vycházel i ze stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR přijatého dne 14.4.2010, pod Cpjn 201/2009. Z tohoto stanoviska vyplývá, že i v případě, že je výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti zastaven poté, co usnesení o udělení příklepu nabylo právní moci, soud nařídí a provede rozvrhové jednání. Tato právní věta sice vychází z jiného skutkového stavu, kdy k zastavení exekuce došlo až po právní moci usnesení o udělení příklepu, nicméně v textu argumentace se mimo jiné poukazuje na to, že k rozvrhu rozdělované podstaty lze přikročit jen po nabytí právní moci usnesení o příklepu. Vzhledem k uvedenému stanovisku pak není opodstatněná argumentace povinné, že by po případném příklepu již nebylo co rozvrhovat a rozvrhové řízení by tak vůbec nemělo probíhat. Stanovisko totiž právě vyznívá v opačný závěr. Odvolací soud rovněž nesdílí názory povinné na ztrátu procesního účastenství oprávněného úhradou vymáhané pohledávky. Hmotněprávní souvislost vyúsťující v závěr, zda pohledávka byla uspokojena splněním, nemá vliv na procesní postavení účastníků a práva z toho plynoucí. Podle § 211 o.s.ř. platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. I odvolací soud je tak povinen kdykoliv za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Je-li tu ve smyslu § 104 odst. 1 věta prvá o.s.ř. takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. V úvahu také je třeba vzít ust. § 206 odst. 1 o.s.ř., podle něhož, podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Suspenzivní účinky podaného odvolání ve smyslu § 206 odst. 1 o.s.ř. znamenají, že není-li důvod k odmítnutí odvolání pro nepřípustnost či opožděnost odvolání, musí být odvolateli přiznáno právo, aby o jeho námitkách proti rozhodnutí soudu prvého stupně bylo rozhodnuto. Tím, že by v projednávané věci mohlo dojít k zastavení jen odvolacího řízení, by toto právo odvolatele bylo popřeno a popřeny by tak byly i suspenzivní účinky podaného odvolání. Nemohlo by tak dojít ke korekci, případně věcně nesprávného rozhodnutí soudu prvého stupně, respektive v daném případě soudní exekutorky. To podle mínění odvolacího soudu nelze připustit. Současně, mají-li být podle § 211 ve spojení s ust. § 103 o.s.ř. kdykoliv za řízení posuzovány podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé, tak běžící exekuce je podmínkou řízení nejen pro odvolací řízení, ale i pro samo řízení o příklepu. Došlo-li by tak k zastavení exekuce ve fázi ještě před dražebním jednáním, muselo by být takové řízení zastaveno. Ostatně nyní aplikovatelné ust. § 47 odst. 5 exekučního řádu stanoví, že provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. To tedy s účinností od 1.11.2009 (viz článek II. bod 1 přechodných ustanovení k zák.č. 286/2009 Sb.) znamená, že v důsledku zastavení exekuce zanikl i exekuční příkaz prodejem nemovitostí povinné, ohledně nichž byl udělen příklep. Je vyloučeno, aby na straně jedné zanikly účinky exekučního příkazu prodejem nemovitosti a na straně druhé by došlo k nabytí právní moci usnesení o příklepu v důsledku zastavení jen odvolacího řízení. V neprospěch shora naznačenému závěru nemůže svědčit ani dosavadní soudní praxe řešící situaci, kdy se stane projednání odvolání bezpředmětným (např. 29Odo 611/2002). Toto zmíněné rozhodnutí vskutku ústí do rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle § 218 o.s.ř. s rovnocennou variantou zastavení odvolacího řízení podle § 104 o.s.ř. Výchozím předpokladem takto podávaných závěrů (včetně odborné literatury v rozhodnutí zmíněné) je to, že odklizení dosud nepravomocného rozhodnutí nemůže vést k jinému, pro odvolatele příznivějšího výsledku. V souzené věci je tomu právě naopak. Pouze odklizení dosud nepravomocného usnesení o příklepu zajistí pro povinnou (odvolatelku) příznivější postavení. V takovém případě nedojde k nabytí právní moci příklepového usnesení a následně v souladu se stanoviskem Cpjn 201/2009 nedojde k rozvrhu podle § 337 a násl. o.s.ř. Konečně za případnou nepovažoval odvolací soud ani argumentaci vydražitele, že mu rozhodnutím o zastavení řízení o příklepu nemůže být upíráno vlastnické právo k vydražené nemovitosti. Ačkoliv ochrana vlastnického práva má ústavní rozměr v podobě čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud ČR opakovaně připomíná, že o ústavní ochraně vlastnického práva lze hovořit jen u vlastnického práva již konstituovaného, svědčící konkrétnímu vlastníku. Nelze o ochraně vlastnického práva hovořit u subjektů, kterým vlastnické právo k požadované nemovitosti nesvědčilo. A protože vydražitel se vlastníkem vydražené věci podle § 336l odst. 2 o.s.ř. stává jen po nabytí právní moci usnesení o příklepu (za splnění dalších předpokladů), pak není pochyb, že vydražitel dosud vlastníkem dražených věcí není. Naopak vlastníkem nemovitostí je stále povinná a při respektování zásady, že by exekuce měla zasahovat do poměrů povinného jen v co nejmenší míře (např. I. ÚS 752/04 a Pl. ÚS 51/05), a to jen za účelem vymožení povinnosti, je třeba poskytnout ochranu vlastnického práva stávající vlastnici – povinné. Je třeba přijmout takový výklad, který tyto zásady bude respektovat. Odvolací soud se tak z výše uvedených důvodů přiklonil k variantě, která vyústila v zastavení řízení o udělení příklepu, a to v důsledku nedostatku podmínek řízení podle § 103 ve spojení s § 104 odst. 1 věta prvá za použití ust. § 211 o.s.ř. Protože usnesení soudního exekutora o udělení příklepu, bez toho, že by nabylo právní moci, neobstojí, musel odvolací soud přiměřeně podle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. toto rozhodnutí zrušit a odklidit je tak. O nákladech mezi oprávněným a povinnou odvolací soud rozhodoval se zřetelem na to, že o těchto nákladech bylo k datu zastavení exekuce již rozhodnuto soudem prvého stupně, a to usnesením ze 6.4.2007, č.j. 16Nc 13468/2004-82. Souvislosti s pokračujícím řízením o přezkumu usnesení soudní exekutorky o udělení příklepu, pak vznikly, alespoň jak vyplývá z obsahu spisu, náklady již jen povinné. Protože v zásadě je to povinný, kdo hradí náklady exekuce, vyjma případu, že by tyto náklady procesně zavinil jiný z účastníků včetně oprávněného, pak za této situace odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nepřiznal. I při rozhodování o nákladech mezi povinnou a vydražitelem odvolací soud respektoval zásadu, že to je povinný, kdo hradí náklady exekuce, vyjma situace, že by tyto náklady procesně zavinil vydražitel. Protože v souzené věci vydražiteli nelze klást k tíži jakékoliv procesní zavinění na zastavení tohoto řízení, tak je to povinná, která musí vzniklé náklady vydražiteli nahradit. Jednak odvolací soud přiznal vydražiteli ty náklady, které již dříve ve svém předchozím usnesení z 19.6.2007, č.j. 23Co 429/2006-91 přiznal, ale rovněž i pak náklady související s dovolacím řízením a poté také náklady s odvolacím řízením po zrušení usnesení odvolacího soudu dovolacím soudem. Celkově se jedná o dvě odměny za zastoupení jak v dovolacím, tak v navazujícím odvolacím řízení podle § 12 odst. 1 písm. b/ zkrácené na polovinu podle § 18 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., dvě náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., deset náhrad ztráty času po 100,- Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a náhradu cestovného osobním automobilem advokáta vydražitele z O do P a zpět při vzdálenosti 155 km, paušální sazbě náhrady za použití motorového vozidla ve výši 3,90 Kč a ceně benzínu Natural 28,70 Kč (dle vyhl.č. 462/2009 Sb.) v celkové výši 1.763,30 Kč. Celkem tyto náklady tak představují částku včetně započtené DPH 16.197,46 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, a to prostřednictvím orgánu, který rozhodoval v prvém stupni. V P dne 1. června 2010 předseda senátu