Zákon č. 348/2005 Sb. v ustanovení § 10 kromě přiměřené lhůty k úhradě bližší obsahové náležitosti výzvy k zaplacení dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků a přirážky k poplatkům nestanoví. Protože jde o jednostranný adresovaný právní úkon, měla by výzva uvádět, kdo ji činí, komu je adresována, zaplacení jaké částky se požaduje a za co má být zaplacena. Nemusí však v ní být uvedeno, kde se příslušné televizory (rozhlasové přijímače) nacházejí.

23Co 635/2009 R o z s u d e k Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. MV a soudců JUDr. IT, Ph.D. a Mgr. LP ve věci žalobkyně ČT, se sídlem v xxx, IČ xxx, zast. JUDr. DK, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované G P, a.s., se sídlem v xxx, IČ xxx, zast. JUDr. MP, advokátem se sídlem v xxx, o zaplacení 263.120,- Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 16.9.2009, č.j. 8C 117/2009-40, ve znění usnesení Okresního soudu v P ze dne 10.11.2009, č.j. 8C 117/2009-47, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu, ve znění opravného usnesení, se v odvoláním napadeném výroku I. m ě n í tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 260.000,- Kč s úroky z prodlení jdoucími z částky 260.000,- Kč ve výši 9,75% ročně od 20.12.2007 do 31.12.2007, ve výši 10,5% ročně od 1.1.2008 do 30.6.2008, ve výši 10,75% ročně od 1.7.2008 do 31.12.2008, ve výši 9,25% ročně od 1.1.2009 do 30.6.2009, ve výši 8,5% ročně od 1.7.2009 do 31.12.2009 a ve výši 8% ročně od 1.1.2010 do zaplacení s tím, že výše úroků z prodlení za každé další kalendářní pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, činí v procentech součet čísla 7 a výše sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky platné k prvému kalendářnímu dni takového pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 61.783,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 62.476,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud svým rozsudkem, ve znění opravného usnesení, zamítl žalobu žalobkyně, kterou se po žalované společnosti domáhala zaplacení částky 260.000,- Kč s úroky z prodlení jdoucími od 20.12.2007 do zaplacení (výrok I.). Rovněž žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 53.354,84 Kč (výrok II.). V usnesení ze dne 10.11.2009, č.j. 8C 117/2009-47, ve výroku II., pak řízení zastavil co do částky 3.120,- Kč s úroky z prodlení jdoucími z této částky od 20.12.2007 do zaplacení (výrok II. usnesení) a žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 125,- Kč (výrok III. usnesení). Učinil tak v řízení, ve kterém žalobkyně původně požadovala po žalované zaplacení 263.120,- Kč s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná společnost včas nepřihlásila do příslušné evidence 26 ks televizních přijímačů provozovaných v provozovně žalované v D a je tudíž povinna zaplatit přirážku dle zákona č. 348/2005 Sb. 26 x 10.000,- Kč. K tomu částku 3.120,- Kč za nezaplacené koncesionářské poplatky. Ohledně nezaplacených koncesionářských poplatků vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Ve výsledku tak okresní soud rozhodovalo požadavku žalobkyně na zaplacení částky 260.000,- Kč s úrokovým příslušenstvím. Obrana žalované společnosti spočívala na tvrzení, že žalobkyně neuplatňuje žalobní nárok řádně, vylíčení rozhodujících skutečností je neúplné. Zejména však tvrdila, že doposud nebyla řádně vyzvána k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Ve výzvě ze dne 30.11.2007 je uvedeno, že žalovaná má mít 59 ks nepřihlášených televizních přijímačů, žalobkyně však uplatňuje žalobní nárok pouze za 26 ks nepřihlášených televizních přijímačů. Ve výzvě není uvedeno, kdy měla být provedena kontrola přihlášených televizních přijímačů, kde se mají tyto televizní přijímače nacházet apod. Proto se uplatní § 9 zákona č. 348/2005 Sb., který uvádí, že poplatník není povinen hradit přirážku v případě, že splní všechny své povinnosti včetně zaplacení dlužných televizních poplatků ještě předtím, než byl provozovatelem vysílání ze zákona vyzván k zaplacení přirážky. Žalovaná si své povinnosti splnila v roce 2008. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že od 5.9.2007 má žalovaný v držení 26 ks televizorů v provozovně D. Tyto televizory přihlásil do evidence dne 22.1.2008. V mezidobí, dne 5.11.2007, byla provedena kontrola a dne 30.11.2007 byla žalované zaslána výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům, která byla doručena žalované společnosti dne 7.12.2007. Žalobu však zamítl, neboť předložená výzva nesplňuje náležitosti kladené na ni právním řádem, což znamená, že žalobkyně žalovanou společnost doposud řádně nevyzvala dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a vzhledem k tomu, že si žalovaná společnost již splnila povinnost přihlásit 26 ks televizních přijímačů do příslušné evidence, nemůže žalobce úspěšně uplatňovat svůj nárok s ohledem na § 9 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. To proto, že výzva k zaplacení poplatků dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je právním úkonem dle § 34 a následujících občanského zákoníku, který musí být určitý a srozumitelný. Je pravdou, že zákon o rozhlasových a televizních poplatcích nestanoví konkrétní pravidlo ohledně obsahu příslušné výzvy, ale je třeba, aby adresátu bylo zřejmé, v čem žalobkyně spatřuje porušení zákona. Ostatně sám zákon o rozhlasových a televizních poplatcích v § 9 rozděluje jednotlivé důvody, za jejichž porušení může být požadována přirážka k poplatku a takové důvody musí být patrné z výzvy zasílané žalované. Ve výzvě je pouze uvedeno, že je požadována přirážka za 59 nepřihlášených přijímačů bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění. Konkrétně je vytýkána absence vymezení počtu přijímačů na konkrétních provozovnách žalované společnosti. Proti výroku I. rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. Neztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že výzva ze dne 30.11.2007 není platným právním úkonem, to pro tvrzenou neurčitost a nesrozumitelnost. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích nestanoví žádné náležitosti příslušné výzvy. Žalobce v příslušné výzvě vyzval žalovanou společnost k zaplacení přirážky za 59 ks nepřihlášených televizních přijímačů. Tím zcela jednoznačně vymezil svůj nárok dle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Ostatně samotné žalované společnosti bylo nepochybně patrno, co je po ní požadováno. O tom svědčí to, že následně přihlásila 26 ks televizních přijímačů do evidence. Stěží tak žalovaná společnost může tvrdit, že považovala přijatou výzvu za nesrozumitelnou a neurčitou, pokud na ni reagovala. Osvětluje, že původní požadavek na zaplacení přirážky za 59 ks televizních přijímačů nepřihlášených do příslušné evidence vycházel ze dvou kontrol provedených na adresách dvou provozoven žalovaného v D č.p. 155 a Penzionu B v H ulici v P. Při navazující korespondenci bylo zjištěno, že žalovaná společnost neprovozuje provozovnu v Penzionu B v H ulici v P. Žalovaná rovněž namítala, že jedno zařízení na adrese D č.p. 155 není televizním přijímačem, nýbrž projektorem. Z těchto důvodů žalobkyně požadovala přirážku pouze za 26 ks televizních přijímačů tak, jak sama žalovaná společnost tyto přijímače přihlásila do příslušné evidence. Z toho je patrno, že i ohledně 26 ks televizních přijímačů bylo požadováno zaplacení přirážky ve výzvě ze dne 30.11.2007. Domáhá se tedy změny napadeného rozhodnutí v tom směru, že žalované společnosti bude uloženo zaplatit žalobkyni 260.000,- Kč s úrokovým příslušenstvím. Naopak žalovaná společnost navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Ztotožňuje se závěrem, že výzvu žalobkyně ze dne 30.11.2007 nelze považovat za platný právní úkon dle § 37 občanského zákoníku, a to s ohledem na jeho nesrozumitelnost, kterou nelze odstranit ani výkladem či připojením citace zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Požaduje, aby v takové výzvě byla specifikována výše uplatněného nároku, a to dostatečně určitě. Neurčitost výzvy je patrná z toho, že žalovaná společnost nikdy nevlastnila 59 televizních přijímačů zmiňovaných ve výzvě. Žalobkyně zasílala výzvu i společnosti B P, s.r.o., která provozuje provozovnu na H ulici v P, a po které požadovala zaplatit přirážku za 15 ks televizních přijímačů. Žalobkyně si tak byla vědoma toho, že provozovny patří jiným subjektům a na základě takového stavu žalovaná nemohla z výzvy dovodit, že tato se týká skutečně jí a jí vlastněných televizních přijímačů a ani ohledně jakých přijímačů je vytýkáno porušení zákona. Odvolání je důvodné. Odvolací soud nemá po přezkumu věci nijakých důvodů zpochybňovat skutkové závěry, ze kterých vychází okresní soud, a to v tom směru, že příslušných 26 ks televizorů má žalovaný v držení od 5.9.2007 a do příslušné evidence je přihlásil dne 22.1.2008. Dne 30.11.2007 vyhotovila žalobkyně výzvu k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům, která byla doručena žalované společnosti dne 7.12.2007. K tomu, aby případně odvolací soud mohl jiným způsobem posoudit určitost či srozumitelnost výzvy žalobkyně ze dne 30.11.2007, zopakoval ohledně této výzvy dokazování ve smyslu ust. § 213 odst. 2 o.s.ř. Při svém rozhodování vycházel z toho, že výzva ze dne 30.11.2007 byla vyhotovena zástupcem žalobkyně – JUDr. D K a adresována žalované společnosti. Nazvána byla jako Výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům s tím, že je odkazováno na zákon č. 348/2005 Sb. Žalobkyně zde uvádí, že při kontrole plateb televizních poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně vůči žalované eviduje pohledávku za 59 ks nepřihlášených televizních přijímačů, čemuž odpovídá přirážka k poplatkům dle § 9 zákona č. 348/2005 Sb. ve výši 590.000,- Kč a nezaplacené televizní poplatky 7.080,- Kč. Žalovaná společnost byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 19.12.2007 a dále byly uvedeny informace o případné platbě. Z tohoto skutkového stavu lze uzavřít, že žalovaná právnická osoba platí televizní poplatek z každého televizního přijímače dle § 5 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, že se stal poplatníkem do 15ti dnů ode dne, kdy se jím stal (viz § 8 odst. 2 zákona). Takový poplatník je v příslušném oznámení povinen uvést, vedle údajů uvedených v odst. 3 § 8 zákona, počet televizních přijímačů, které jsou základem televizního poplatku a adresu, kde jsou umístěny (viz 8 odst. 4 zákona). Vzhledem k tomu, že 26 ks televizních přijímačů získala žalovaná do svého držení dne 5.9.2007, je patrno, že neprovedla včasné přihlášení do evidence poplatníků, pokud tyto televizní přijímače byly přihlášeny do evidence až dne 22.1.2008. Dle § 9 odst. 1 písm. a/ zákona pak platí, že poplatník, který nesplnil oznamovací povinnost dle § 8 odst. 2 zákona ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit žalobci kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 10.000,- Kč za každý televizní přijímač, za který nebyla splněna povinnost platit rozhlasový nebo televizní poplatek. Dle § 9 odst. 2 zákona platí, že ustanovení předcházejícího odstavce se nepoužije, pokud poplatník splnil všechny své povinnosti, včetně zaplacení dlužných televizních poplatků, ještě předtím, než byl provozovatel vysílání ze zákona vyzván k zaplacení přirážky. Platí totiž dle § 10 zákona, že nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům, ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn se domáhat svého práva u soudu, včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z tohoto přehledu skutkových závěrů a platné právní úpravy je patrno, že rozhodujícím kritériem pro řešení tohoto soudního sporu je otázka posouzení toho, zda výzva žalobkyně vůči žalované společnosti ze dne 30.11.2007 splňuje kritéria zákona č. 348/2005 Sb., či nikoliv. Pokud by tato kritéria uvedená výzva splňovala, je namístě uzavírat, že žalovaná společnost přihlásila 26 ks televizních přijímačů po lhůtě stanovené zákonem a až poté, co obdržela od žalobce příslušnou výzvu. Je tedy povinna hradit přirážku 10.000,- Kč za každý takto opožděný přihlášený televizní přijímač. V opačném případě si žalovaná společnost splnila své povinnosti ještě předtím, než obdržela od žalobkyně řádnou výzvu a žalobkyni by tudíž žalobní nárok vůči žalované společnosti nesvědčil. Zákon č. 348/2005 Sb. ohledně obsahových náležitostí výzvy k zaplacení přirážky k televizním poplatkům hovoří pouze o tom, že v této výzvě je nutné stanovit přiměřenou lhůty k úhradě (viz § 10 zákona). Jiné obsahové náležitosti nejsou stanoveny. Z hlediska teoretického jde o jednostranný, adresovaný právní úkon. Předpokladem jeho účinnosti je tedy to, že se takovýto právní úkon žalobkyně dostal do dispozice žalované společnosti, což se v tomto případě stalo dne 7.12.2007. Obecné náležitosti právních úkonů jsou stanoveny v § 34 a následujících občanského zákoníku. Dle § 37 odst. 1 musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Z výzvy ze dne 30.11.2007 je patrno, kdo tento právní úkon činí, komu je tento právní úkon adresován s tím, že je po žalované společnosti žalobkyní požadováno zaplacení 599.000,- Kč, jako přirážky k poplatkům dle § 9 zákona č. 348/2005 Sb. za 59 ks nepřihlášených televizních přijímačů. Pokud je pak namítána neurčitost a nesrozumitelnost uvedeného právního úkonu, pak je shledávána v tom, že není patrno kde se mají příslušné televizory nacházet a je zmiňován rozpor v tom směru, že ve výzvě je uvedeno 59 ks televizorů, před soudem je však požadováno zaplacení přirážky za nepřihlášených 26 ks televizorů. Z žádné právní úpravy nelze, dle názoru odvolacího soudu, dovodit, že je žalobce v příslušné výzvě povinen uvést, kde se mají televizory nacházet. Ostatně požadavek na uvedení místa umístění příslušných televizorů ve výzvě žalobce by byl dle názoru odvolacího soudu neakceptovatelný. Je to právě totiž poplatník, jehož povinností je včas přihlásit televizní přijímače do evidence a uvést adresu, kde jsou umístěny dle § 8 odst. 4 zákona. Pokud si tuto svoji povinnost nesplní, není přijatelný výklad, že by mělo být povinností žalobkyně označovat ve výzvě místo, kde se nacházejí příslušné televizory. Byla by tak ve výsledku na žalobkyni přenášena povinnost žalované, ačkoliv to byla právě žalovaná a nikoliv žalobkyně, která si svoji povinnost řádně a včas nesplnila. Ve výsledku je tak odvolací soud toho názoru, že výzva žalobce splňuje všechny náležitosti kladené na ni právním řádem. Uvádí kdo výzvu činí, komu je adresována, vymezuje, že žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 590.000,- Kč ve stanovené lhůtě za nepřihlášení 59 ks televizních přijímačů. Požadavky na další náležitosti takové výzvy nelze z právního řádu dovodit. Odvolací soud ani neakceptuje ten názor, že by neurčitost či nesrozumitelnost uvedené výzvy měla vyplývat z toho, že žalobce požaduje přirážku za více televizorů v uvedené výzvě, než v žalobě samotné. Pokud žalobce žalovanou společnost vyzval k zaplacení přirážky a následně zjistí, že žalovaná společnost (obecně poplatník) je držitelem nižšího počtu televizních přijímačů a v tomto směru svůj požadavek změní, případně se rozhodne uplatnit svůj nárok na nižší částku, například z důvodu vědomí o důkazní nouzi, není tu ničeho, co by zakládalo neurčitost či nesrozumitelnost výzvy. Pouze žalobce v původní výzvě vyzívá ke splnění tvrzené povinnosti, pokud však má svůj nárok uplatňovat u soudu, dobrovolně ho omezuje. V dané věci nelze přehlížet ostatně ani to, že žalobce požadoval po žalované společnosti zaplacení přirážky za nepřihlášené televizní přijímače výzvou ze dne 30.11.2007, doručenou žalované dne 7.12.2007. Takový význam uvedené výzvy musel být žalované společnosti zřetelný, neboť na tuto výzvu zareagovala a dosud nepřihlášené televizní přijímače do příslušné evidence přihlásila. Z těchto důvodů přistoupil odvolací soud ke změně napadeného rozsudku dle ust. § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a žalobci přiznal právo na zaplacení 260.000,- Kč s úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., to od 20.12.2007, neboť žalované společnosti byla poskytnuta lhůta ke splnění povinnosti do 19.12.2007 a tudíž je od 20.12.2007 v prodlení se splněním žalované částky. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo nově rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný co do požadavku na zaplacení 260.000,- Kč naopak žalovaný co do částky 3.120,- Kč, ohledně které vzal žalobce žalobu zpět, ovšem nikoliv pro chování žalovaného (viz § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.). Žalovaný byl tak úspěšný do 1,18 %, naopak žalobce byl úspěšný do 98,82 %, žalobce má tudíž právo na náhradu nákladů řízení do 97,64 % svých nákladů před okresním soudem (viz § 142 odst.2 o.s.ř.). V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení v celé výši dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení před okresním soudem na straně žalobce činí odměnu za zastupování advokátem ve výši 42.570,- Kč dle § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., čtyři paušální náhrady režijních výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdné 290,- Kč a DPH, celkem 52.872,- Kč, k tomu soudní poplatek ve výši 10.405,- Kč, celkem 63.277,- Kč s tím, že žalobce má právo na náhradu těchto nákladů řízení do výše 61.783,- Kč. V odvolacím řízení činí náklady žalobce odměnu dle stejného ustanovení ve výši 42.500,- Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., cestovné 297,- Kč, 20 % DPH, tedy celkem 52.076,40 Kč a k tomu připočtený soudní poplatek 10.400,- Kč. Celkem tedy 62.476,40 Kč. Náklady řízení se žalobci hradí k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v P k Nejvyššímu soudu ČR v B. V P dne 15. dubna 2010 předsedkyně senátu