I kdyby byla dohoda účastníka soudního řízení s provozovatelem poštovních služeb o jiném způsobu doručování (např. tzv. odnáška) v souladu s poštovními podmínkami provozovatele poštovních služeb, nemůže vyloučit způsob doručování podle občanského soudního řádu. Proto se musí účinky spojené s doručováním posuzovat podle občanského soudního řádu a nikoliv podle podmínek upravujících doručování zásilek provozovatelem poštovních služeb.

24Co 327/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. VH a soudců JUDr. IP a Mgr. ZS ve věci péče o MP, narozeného 23.4.1992, bytem u matky, syna IC, bytem v xxx, a JP, bytem v xxx, o zvýšení výživného, k odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v S ze dne 23.2.2010, č.j. 0P 73/2006-83, 1 PaNc 276/2009, t a k t o : Rozsudek okresního soudu s e z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zvýšil otci výživné pro tehdy nezletilého M, (zletilosti nabyl dne 23.4.2010) stanovené rozsudkem Okresního soudu v S ze dne 19.9.2006, č.j. 0P 73/2009 částkou 2.500,- Kč měsíčně, počínaje od 1.9.2009 na 3.500,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého (výrok I), uložil otci zaplatit dlužné výživné, vzniklé jeho zvýšením za dobu od 1.9.2009 do 28.2.2010 ve výši 6.000,- Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám matky nezletilého (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Okresní soud vyšel z návrhu matky, jímž se domáhala zvýšení výživného pro tehdy nezletilého M s tvrzením, že se zvýšily jeho potřeby. Výživné navrhla zvýšit od 1.9.2009. Otec v písemném vyjádření ponechal rozhodnutí o výši výživného na úvaze soudu, poukázal však že i matka je povinna podílet se na úhradě potřeb syna a že náklady otce na bydlení jsou mnohem vyšší, než kolik činí na straně matky. Opatrovník navrhl zvýšit výživné na 3.500,- Kč měsíčně. Z obsahu spisu se podává, že předchozí úprava výživného pro nezletilého M byla provedena rozsudkem Okresního soudu v S ze dne 19.9.2006, č.j. 0P 73/2009, kterým okresní soud otci uložil přispívat na výživu tehdy nezletilého M 2.500,- Kč měsíčně. Otcův příjem tehdy činil 15.496,- Kč. K současným poměrům účastníků řízení okresní soud z výpovědi matky zjistil, že nezletilý v roce 2007 ukončil povinnou školní docházku a nastoupil na střední školu v NP, kam denně dojíždí. Na jízdné vynakládá jen 200,- Kč ročně, protože využívá tzv. režijní jízdné. Na svačiny mu matka dává 30,- Kč denně. Na střední školu nastoupil nezletilý od 1.9.2008, v září roku 2008 přispěl otec na výdaje spojené s jeho studiem, kromě toho zaplatil ještě dalších 550,- Kč na lyžařský výcvik, který se ale nakonec nekonal. Zvýšené výdaje se studiem za rok 2008 proto matka považovala ze strany otce za pokryté a žádala zvýšit výživné od 1.9.2009. K poměrům nezletilého okresní soud zjistil, že hraje fotbal, a na tuto zájmovou činnost matka vynakládá ročně 1.000,- Kč. Od dubna do listopadu jezdí nezletilý na zápasy, na které mu matka dává 70,- Kč. Otec jezdil s nezletilým na dovolené, naposledy ale v roce 2007. Boty na fotbal (kopačky) dostal syn od otce poprvé v roce 2009. Matka žije s nezletilým sama, náklady spojené s bydlením činí 800,- Kč měsíčně, synovi, jak uvedl okresní soud, musí platit internet 400,- Kč měsíčně. Z písemných zpráv okresní soud zjistil, že čistý měsíční příjem matky činí 17.976,- Kč a čistý měsíční příjem otce za období od března do srpna 2009 činil 19.390,- Kč, od září 2009 do ledna 2010 to pak bylo 19.847,- Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud uzavřel, že za dobu od předchozí úpravy výživného (před 3 lety), došlo u obou rodičů ke zvýšení příjmů, u matky z 15.270,- Kč na 17.976,- Kč, u otce z 15.496,- Kč na 19.847,- Kč. Nezletilý nastoupil v roce 2008 na střední školu, čímž došlo ke zvýšení jeho potřeb, na nichž se otec ve školním roce 2008/2009 podílel. Vycházeje z ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině okresní soud uzavřel, že od předchozí úpravy výživného se změnily poměry účastníků, a to především na straně otce, kterému výrazně stoupl příjem. Možnostem a schopnostem otce, který nemá další vyživovací povinnost, jakož i s přihlédnutím k věku a potřebám nezletilého a příjmu a počtu vyživovací povinností matky, pak ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 a § 85 odst. 2 a 3 zákona o rodině odpovídá výživné ve výši 3.500,- Kč měsíčně. Výživné zvýšil okresní soud v souladu s návrhem matky od 1.9.2009, když otec se podílel na zvýšených výdajích nezletilého ve školním roce 2008/2009. Dluh na výživném za dobu 1.9.2009 do 28.2.2010 určil okresní soud částkou 6.000,- Kč (6 měsíců násobeno 1.000,- Kč jako částky, o kterou okresní soud zvýšil výživné), kterou otci uložil zaplatit ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku, což je lhůta delší, než lhůta zákonná, třídenní. K námitce otce, spočívající v tom, že i matka je povinna na výživu nezletilého přispívat, okresní soud uvedl, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, proto činí-li příjem obou rodičů celkem téměř 38.000,- Kč čistého měsíčně, činí výživné pro nezletilého jen necelých 15 % příjmu obou rodičů, proto částka určená otci (3.500,- Kč měsíčně) se jeví jako odpovídající za předpokladu, že by matka na výživu přispívala částkou 2.500,- Kč měsíčně. K námitce otce, že platí drahé nájemné okresní soud nepřihlédl vzhledem k tomu, že ze zákona je výživné přednostní pohledávkou, a proto je třeba je plnit před všemi dalšími pohledávkami. Otci ostatně podle názoru okresního soudu nic nebrání, aby si našel finančně méně náročné bydlení, ať již v L nebo v místě svého zaměstnání. O nákladech řízení pak rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Proti rozsudku podal otec odvolání. Uvedl, že při předvolání k prvnímu jednání okresního soudu došlo k pochybení pošty L 2, když doručovatelka nedopatřením vrátila doporučený dopis zpět a na obálku napsala poznámku odstěhován, k čemuž nebyla oprávněna, protože otec má na poště zřízenou tzv. „odnášku“ zásilek. Když se dozvěděl, že věc má projednat a rozhodnout soudce okresního soudu Mgr. SS, vznesl vůči němu námitku podjatosti, neboť již od začátku řízení se mu postoj jmenovaného soudce vůči němu jeví jako negativní. Již při předchozím rozhodování o výživném k nezletilému M v roce 2006 týmž soudcem, se otci nelíbil způsob projednání věci a rozhodnutí jmenovaného soudce. Domníval se, že v důsledku vznesené námitky podjatosti bylo jednání odročeno. Byl proto překvapen, že se tak nestalo a že mu následně byl doručen napadený rozsudek. Nesouhlasil rovněž s důvody, pro které okresní soud dosavadní výživné zvýšil a uvedl, že i matka je povinna přispívat na výživné, ovšem není důvodu, proč by měl činit její příspěvek pouze 2.500,- Kč měsíčně. Uváděl dále, jak konkrétně plní svou vyživovací povinnost vůči synovi M a vyjádřil se k úvahám okresního soudu o procentuální části příjmu, kterou by měli oba rodiče na potřeby M vynakládat. Zopakoval, že jeho náklady na bydlení jsou nesrovnatelně vyšší, než náklady matky, proto by se i tato skutečnost měla promítnout do výše výživného, kterou mu soud stanoví. Navrhl, byť ne procesně zcela správně, aby krajský soud napadený rozsudek změnil a návrh matky na zvýšení výživného zamítl. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 o.s.ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Podle článku 38 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen LZPS) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Podle § 115 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř) nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Podle § 115 odst. 2 o.s.ř. předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání. Podle § 101 odst. 2 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zruší odvolací soud rozhodnutí, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Podle § 49 odst. 1 o.s.ř. se do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle § 49 odst. 2 o.s.ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Podle § 49 odst. 3 písm. a) o.s.ř. se písemnost ukládá v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost doručuje jeho prostřednictvím. Podle § 49 odst. 4 o.s.ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. Podle § 49 odst.5 o.s.ř., u písemností, u nichž to stanoví zákon nebo u nichž to nařídil předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí. Jedním ze základních principů řádného a spravedlivého procesu je možnost účastníka řízení jednat před soudem. K jeho realizaci slouží řádné předvolání účastníka k jednání. Předvolání musí soud, jak je uvedeno ve výše citovaném § 115 odst. 2, doručit účastníkům zpravidla nejméně deset dnů před nařízeným jednáním. Odejme-li soud v průběhu řízení nesprávným postupem účastníku možnost jednat před soudem, jedná se vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst.1 písm.a/ o.s.ř.). Rozhodnutí vydané v takovém řízení pak nezbývá než jako nezákonné zrušit. Jestliže nebyl účastník řízení řádně předvolán, jedná se o nesprávný postup soudu, kterým mu byla odňata možnost jednat před soudem. Účastník pak v řízení nemůže realizovat svá procesní práva, která mu občanský soudní řád přiznává (např. vyjádřit se ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, k tvrzením druhé procesní strany). Okresní soud nařídil k projednání věci jednání na 23.2.2010. Jak vyplývá z doručenky připojené u čísla listu 80 spisu (dále také doručenky), doručoval okresní soud otci předvolání k jednání spolu s další písemností, usnesením krajského soudu (založeným na čísle listu 73 spisu) do vlastních rukou v obálce typu III s poznámkou neukládat. Předvolání doručoval okresní soud prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen pošta). Z doručenky se podává, že zásilka obsahující předvolání k jednání byla uložena na poště, protože adresát, otec, má u pošty zřízenou tzv. odnášku doručovaných zásilek. To je ostatně patrno i z úředního záznamu soudu (č.l. 81) sepsaného dne 17.2.2010. Z něj je patrno, že tzv. „odnášku“ má otec zřízenou u pošty L 2, protože si nepřeje, aby mu byly poštovní zásilky doručovány na adresu jeho bydliště. Zásilky mu proto pošta ukládá na poště (u přepážky pošty L 2,) kde také byla otci uložena v období od 4.2. do 14.2.2010 i zásilka obsahující předvolání k jednání okresního soudu, nařízeného na 23.2.2010. Z protokolu o jednání okresního soudu konaného dne 23.2.2010 pak vyplývá, že okresní soud konstatoval obsah úředního záznamu a poté věc projednal a rozhodl. Na základě takto zjištěných skutečností dospěl krajský soud k následujícím závěrům. Okresní soud nařídil jednání na 23.2.2010, předvolání k tomuto jednání doručoval otci prostřednictvím pošty do vlastních rukou v obálce s poznámkou neukládat. Občanský soudní řád, který upravuje rovněž doručování soudních písemností neukládá povinnost doručit předvolání k jednání do vlastních rukou. Tuto možnost může ale soud nařídit (§ 49 odst. 1 o.s.ř.) a vzhledem k obálce, kterou okresní soud k doručení předvolání použil (tedy obálka typu III určená do vlastních rukou s poznámkou neukládat) je třeba vycházet z toho, že takovýto způsob doručení okresní soud nařídil. Kromě povinnosti pošty doručit otci předvolání do vlastních rukou znamená poznámka „neukládat“ na obálce, že písemnost, která je v obsahem obálky, nelze považovat za doručenou postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř., tedy že u takovéto písemnosti nenastává tzv. fikce doručení uložením a uplynutím zákonem stanovené lhůty. Lze tedy uzavřít, že předvolání k jednání muselo být (podle nařízení soudu) doručeno otci do vlastních rukou s tím, že doručit tzv. náhradním způsobem, uložením (§ 49 odst. 4), možné nebylo, protože okresní soud vyloučil takovýto způsob doručení. Vzhledem k výše uvedenému třeba uzavřít, že otec k jednání soudu řádně předvolán nebyl. I kdyby snad ale okresní soud účinky náhradního doručení nevyloučil, či kdyby býval nedoručoval předvolání do vlastních rukou, nebylo by ani tak lze považovat předvolání za řádně doručené. Jak se podává z doručenky založené u č.l. 80 spisu, pošta zásilku s předvoláním uložila, neboť adresát má zařízenou tzv. „odnášku“. Z úředního záznamu pořízeného okresním soudem na č.l. 81 a z formuláře žádosti o odnášku zásilek, kterou krajský soud vytisknul z webových stránek ČP s.p., a založil do spisu na číslo listu 95-96 se pak podává, že tzv. odnáška spočívá v tom, že zásilky adresované otci, mu jsou ukládány u přepážky (v projednávané věci konkrétně u pošty L 2), kde si je otec vyzvedává, nebo nechává vyzvednout. Krajský soud ovšem v této souvislosti připomíná to, co již uvedl výše, že předvolání k jednání je soudní písemnost, kterou je povinností pošty doručovat toliko způsobem, stanoveným občanským soudním řádem. Z uvedeného vyplývá, že dohoda účastníka soudního řízení s provozovatelem poštovních služeb o jiném způsobu doručování (např. tzv.“odnáška“), i kdyby byla v souladu s poštovními podmínkami provozovatele poštovních služeb, stanovenými poštovním řádem, nemůže vyloučit způsob doručování podle občanského soudního řádu. Proto účinky spojené s doručováním se musí posuzovat podle občanského soudního řádu a nikoliv podle podmínek upravujících doručování zásilek provozovatelem poštovních služeb. Ve světle výše uvedených důvodů nezbylo krajskému soudu, než uzavřít, že okresní soud tím, že řádně nedoručil otci předvolání k jednání na 23.2.2010, odňal svým nesprávným postupem otci jako účastníku řízení možnost jednat před soudem (§ 229 odst. 3 o.s.ř.) a porušil tím jeho právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 LZPS). Řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada nemohla být, vzhledem k zásadě dvouinstančnosti soudního řízení, odstraněna v řízení před odvolacím soudem. Proto krajskému soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit (§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř) a věc soudu prvního stupně vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). V něm okresní soud neopomene dbát na právo účastníků na spravedlivý proces (a to nejen ve smyslu výše naznačeném), doručí účastníkům řízení, a nyní již i zletilému M předvolání k jednání (popř. další písemnosti) způsobem předpokládaným občanským soudním řádem, přihlédne a vypořádá se s námitkami otce uvedenými v odvolání, doručí otci usnesení krajského soudu ze dne 25.1.2010, č.j. 1 Nc 2613/2010-73, případně doplní řízení dalšími důkazy, jejichž potřeba provedení vyjde v řízení najevo (např. zprávami o výdělku rodičů) a znovu ve věci rozhodne. V novém rozhodnutí rozhodne znovu i o nákladech řízení (§ 224 odst.3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 22. července 2010 předsedkyně senátu