Soud vrátí soudní poplatek z odvolání, k jehož zaplacení soud odvolatele vyzval, i v případě, že byl účastník nesprávně poučen o přípustnosti odvolání, ač šlo o věc bagatelní, v níž není podle 202 odst. 2 OSŘ odvolání přípustné.

24Co 41/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. VH a soudců JUDr. IP a Mgr. ZS ve věci žalobce FA, bytem v xxx, proti žalovanému Ms, IČ xxx, se sídlem v xxx, zastoupenému JUDr. JJ, advokátem v xxx, o náhradu škody na výsadbě lesního porostu ve výši 8.248,- Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v RK ze dne 11.12.2009, č.j. 6C 95/2009-45, t a k t o : I. Odvolání žalovaného se o d m í t á. II. Žalovanému se z účtu Okresního soudu v RK v r a c í soudní poplatek z odvolání ve výši 600,- Kč, zaplacený v kolcích. III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení do částky 3.600,- Kč (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobci 8.248,- Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 4.200,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II a III). Vycházel z toho, že se žalobce se podle § 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti domáhal na žalovaném jako uživateli honitby náhrady škody, kterou způsobila zvěř na lesním porostu žalobce. Škodu vyčíslil částkou 11.848,- Kč, kterou v doplnění žaloby podrobněji rozvedl tak, že částka 3.693,- Kč připadá na náhradu za snížení přírůstu lesního porostu, 4.555,- Kč za zničení lesního porostu a 3.600,- Kč za pořízení znaleckého posudku o vzniklé škodě. Po poučení, kterého se mu dostalo od okresního soudu, vzal žalobce se souhlasem žalovaného žalobu zpět do částky 3.600, kterou zaplatil za vypracování znaleckého posudku, přičemž ji uplatnil v rámci nákladů řízení. Žalobou požadovaná náhrada škody tedy činila 8.248,- Kč. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že žalobce neuplatnil svůj nárok řádně a včas tak, jak to předpokládá zákon o myslivosti, proto jeho nárok marným uplynutím prekluzívní dvacetidenní lhůty uvedené v § 55 zákona o myslivosti (tedy dnem 20.7.2009) zanikl. Na základě provedených důkazů okresní soud uzavřel, že doručení znaleckého posudku označeného jako „Znalecký posudek č. 394-15/09 o posouzení a ocenění výše škody způsobené na lese ve vlastnictví FA v obci O, katastrálním území O, okrese RK“, je řádným uplatněním škody včetně jejího vyčíslení ve smyslu zákona o myslivosti, neboť již z názvu posudku je zřejmé, že jde o škodu způsobenou zvěří na lesních porostech ve vlastnictví žalobce za období od dubna do konce června 2009 a je z něj zároveň zřejmé, jak vysoká vznikla škoda a komu. Protože zákon o myslivosti nestanoví pro způsob uplatnění škody žádné formální požadavky, považoval okresní soud způsob, jakým žalobce uplatnil svůj nárok v poslední den zákonné lhůty, tedy doručení znaleckého posudku do místa bydliště předsedy žalovaného a navíc do rukou dalšího člena sdružení bydlícího na téže adrese, za řádné a včasné uplatnění náhrady škody. Přitom včas provedené doručení bylo v posuzovaném případě prokázáno svědeckou výpovědí. Skutečnost, kdy se předseda žalovaného s obsahem zásilky fakticky seznámil není rozhodná, neboť podstatné je, kterého dne se zásilka (v tomto případě znalecký posudek), dostala do sféry dispozice žalovaného (jak se podává z judikatury Nejvyššího soudu týkajícího se doručování, např. z rozsudku sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Kromě toho z výpisu ekonomických subjektů neplyne žádná konkrétnější adresa žalovaného, než je obec O, což podle názoru okresního soudu nárok na řádné doručení žalovanému poněkud relativizuje. Okresní soud tedy uzavřel, že žalobce uplatnil škodu, která mu vznikla na lesních porostech rostoucích na pozemcích užívaných žalovaným k honitbě v souladu s § 55 zákona o myslivosti řádně a včas, včetně prokázání výše vzniklé škody, proto žalobě po jejím částečném zpětvzetí, vyhověl. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle úspěchu ve věci, tudíž podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a uložil neúspěšnému žalovanému nahradit žalobci náklady, potřebné k účelnému uplatnění jeho práva. Ty činily celkem 4.200,- Kč a sestávaly ze 600,- Kč za zaplacený soudní poplatek a 3.600,- Kč za pořízený znalecký posudek. V poučení okresní soud informoval účastníky řízení o jejich právu podat proti rozsudku odvolání. Toho využil žalovaný a napadl rozsudek okresního soudu, ovšem toliko ve výrocích II. a III. podaným odvoláním. Namítal, že lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody uvedená v § 55 zákona o myslivosti je lhůtou hmotněprávní, což znamená, že se uplatněné právo musí dostat do dispozice žalovaného, včetně vyčíslení výše škody, nejpozději v poslední den lhůty. To se ovšem v posuzovaném případě nestalo. Svůj názor na právní posouzení věci, se zřetelem ke skutkovým zjištěním, žalovaný blíže rozebíral a učinil závěr o tom, že žalobce neuplatnil včas právo na náhradu škody včas ani řádně u žalovaného v propadné lhůtě, stanovené v § 55 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. Navrhl, aby v napadeném výroku II byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto podle výsledku řízení. Krajský soud se jako prvou zabýval otázkou přípustnosti odvolání, podaného žalovaným proti výroku II a souvisejícímu výroku III o nákladech řízení. Podle § 202 odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném od 1.7.2009) není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. V posuzovaném případě byla žaloba podána u soudu dne 20.7.2009, proto se ust. § 202 odst. 2 v novelizovaném znění účinném od 1.7.2009 plně uplatní. Podle § 218 písm. c) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Pro posouzení přípustnosti odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o.s.ř. je rozhodná výše plnění v době rozhodování soudu prvního stupně, tedy částka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhal v době, kdy o věci rozhodoval okresní soud. Jestliže se žalobce podanou žalobou domáhal původně zaplacení 11.848,- Kč (tedy částky vyšší, než je ustanovením § 202 odst. 2 o.s.ř. předpokládaná částka 10.000,- Kč), v průběhu řízení vzal ale se souhlasem žalovaného žalobu co do částky 3.600,- Kč zpět a soud o této částce řízení zastavil, předmětem řízení zůstala pouze částka 8.248,- Kč, o níž okresní soud rozhodl věcně výrokem II. Krajský soud proto nemohl uzavřít jinak, než že proti výroku II rozsudku ani proti vedlejšímu výroku III o nákladech řízení není odvolání přípustné. Proto nemohl rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II. a III. věcně přezkoumávat a musel odvolání žalovaného pro nepřípustnost odmítnout. Pouze v zájmu úplnosti dodává, že žalovanému nemohlo založit právo podat proti výrokům II. a III. ani nesprávné poučení soudem o přípustnosti odvolání. O vrácení soudního poplatku z odvolání žalovanému rozhodl krajský soud podle zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., který v příloze - sazebníku soudních poplatků – v poznámce č. 1 uvádí, že se soudní poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže soud podání, kterým se zahajuje řízení, pro vady odmítne. Na uvedenou poznámku obsahově navazuje § 10 odst. 1 téhož zákona, podle něhož zaplatí-li účastník soudní poplatek i přesto, že k tomu nebyl povinen, soud mu jej vrátí. Ačkoliv zákon o soudních poplatcích, ani jiný právní předpis výslovně neupravuje vracení soudního poplatku z podání, o jehož přípustnosti byl účastník chybně soudem poučen, dospěl krajský soud výkladem per analogiam k závěru, že nevybírá-li se, a v případě zaplacení. Vrací-li se soudní poplatek v případě odmítnutí vadného podání, je tím spíše důvodné a nanejvýše spravedlivé, aby soud vrátil soudní poplatek z odvolání i v případě, že k jeho zaplacení odvolatele vyzval, ačkoliv jej nesprávně poučil o přípustnosti odvolání proti rozsudku. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť podle § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. by povinnost k náhradě nákladů řízení měla být uložena žalovanému, jehož odvolání bylo odmítnuto. Žalobci však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto krajský soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 3. února 2010 předsedkyně senátu