I usnesení, kterým se vyhovuje návrhu na předběžné opatření, může být shledáno nepřezkoumatelným, pokud neobsahuje odůvodnění.

25Co 3/2010 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. PM a soudců Mgr. ML a Mgr. MP ve věci žalobců: a/ MJ, narozené xxx, bytem xxx, b/ RK, narozeného xxxx, bytem xxx, obou zastoupených JUDr. JK, Ph. D., advokátem v xxx, proti žalovaným: 1/ Město H, se sídlem xxx, zastoupenému JUDr. LB, advokátem se sídlem v xxx, 2/ K kraj, se sídlem xxx, 3/ R Fond x s. r. o., se sídlem xxx, identifikační číslo xxx, zastoupenému Mgr. MB, advokátkou se sídlem v xxx, o určení vlastnictví, o předběžné opatření, k odvolání 3. žalované proti usnesení Okresního soudu v J ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 7C 127/99-810, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením nařídil předběžné opatření, jímž 3. žalované zakázal převést na jiného nebo zatížit zástavním právem, věcným břemenem či jiným právem třetí osoby nemovitosti: pozemek parc. č. 368/1 (ostatní plocha), parc. č. 368/3 (ostatní plocha) a parc. č. 3457/9 (ostatní plocha), vše zapsané na listu vlastnictví č. 3622 pro obec H, k. ú. HvP, vedeného u KÚ pro K kraj, katastrální pracoviště J (výrok pod bodem I. usnesení okresního soudu) a žalobcům uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v J soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na přesně uvedený účet (bod II.). Své usnesení okresní soud ponechal bez odůvodnění s tím, že dle ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) odůvodnění odpadá. Proti tomuto usnesení se odvolala 3. žalovaná. Namítala, že v uvedeném případě není v současné době důvod pro nařízení předběžného opatření, neboť není obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, a současně není zapotřebí, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. Třetí žalovaná uvedla, že ve věci samé se jedná o určení vlastnického práva k nemovitostem. Zdůraznila, že je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. č. 368/1 a 368/3 v k. ú. HvP, nikoliv však pozemku parc. č. 3457/9 v k. ú. HvP. Odvolatelka doplnila, že pozemky parc. č. 368/1 a 368/3 v k. ú. HvP nabyla v dobré víře od předchozího vlastníka, odlišného od žalobců (od společnosti R spol. s r. o.) a zaplatila za ně sjednanou kupní cenu; právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly ke dni 4. 1. 1998. Na podporu svých odvolacích námitek předložila výpis z katastru nemovitostí. Odvolatelka ze shora uvedených důvodů navrhla „zrušení usnesení okresního soudu“. K odvolání nebylo podáno vyjádření. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal usnesení okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přihlížeje přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212, § 212a OSŘ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ OSŘ) a dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto nezbylo, než jej podle ust. § 219a odst. 1 písm. b/ OSŘ zrušit a věc podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ OSŘ vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně své rozhodnutí neodůvodnil s odkazem na ust. § 169 odst. 2 OSŘ, jehož věta první zní: Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Již za účinnosti předchozí právní úpravy (kdy v ust. § 169 odst. 2 OSŘ nebylo výslovně zmíněno rozhodnutí o předběžném opatření) se část soudní praxe přikláněla k názoru, že rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, nemusí obsahovat odůvodnění, neboť návrh na vydání předběžného opatření je návrhem, jemuž nikdo neodporuje. V tomto smyslu se nakonec vyjádřil i Nejvyšší soud České republiky ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 19/2006. Zároveň je však nutno zmínit, že absence řádného odůvodnění soudního rozhodnutí byla předmětem dlouhodobé a stabilní kritiky ze strany Ústavního soudu České republiky, který v nedostatku odůvodnění shledával nejen nepřezkoumatelnost rozhodnutí, ale zpravidla rovněž jeho protiústavnost, neboť nedostatek důvodů svědčí o libovůli v soudním rozhodování (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96, a ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. I. ÚS 113/02). Ve vztahu k rozhodnutí o předběžném opatření se pak Ústavní soud v daném směru jednoznačně vyjádřil kupř. ve svém nálezu ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1554/08, a dále ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 346/09. V posledně zmíněných nálezech dospěl k závěru, že ust. § 169 odst. 2 OSŘ je nutno vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem. Smyslem uvedeného ustanovení je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, chybí. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Jinak řečeno, slovní spojení „usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval“ je třeba vykládat tak, že jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně – chtěl-li by – odporovat mohl. V absenci odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření shledal Ústavní soud proto protiústavnost. Ústavní soud připojil úvahu, že neodůvodňování usnesení, kterými se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, sleduje legitimní cíl, a sice urychlení řízení a rychlou prozatímní úpravu poměrů účastníků. Zároveň vyjádřil pochybnost, zda absence odůvodnění takového rozhodnutí je způsobilá uvedeného cíle dosáhnout, neboť uvedení alespoň stručných důvodů v rozsahu několika vět, vysvětlujících vyhovění návrhu, nemůže vést k prodloužení řízení. Podle Ústavního soudu nelze připustit, aby řízení v prvním stupni probíhalo pouze „na zkoušku“ a aby skutečně a se všemi náležitostmi bylo rozhodováno až v odvolacím řízení. Podle názoru Ústavního soudu pokud odvolací soud neodůvodněné usnesení o nařízení předběžného opatření pro nepřezkoumatelnost nezruší, pak rozhoduje fakticky namísto soudu prvostupňového a tím je účastníku odejmut stupeň v řízení a porušeno tak jeho právo na spravedlivý proces. Odvolací soud si je vědom toho, že Ústavní soud posuzoval rozhodnutí vydaná podle předchozí právní úpravy. Ani současné znění ust. § 169 odst. 2 OSŘ však nemůže na výše zmíněných závěrech Ústavního soudu nic změnit. Ústavní soud v odůvodnění svého – posledně zmíněného – nálezu totiž výslovně zmínil, že absenci odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření nelze opřít o ust. § 169 odst. 2 OSŘ - tedy o ustanovení práva podústavního. Své úvahy Ústavní soud vystavěl na právu na spravedlivý proces, garantovaném ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ust. § 169 odst. 2 OSŘ je tedy nutno interpretovat z hlediska požadavků práva na spravedlivý proces; doslovný jazykový výklad daného ustanovení nemůže tak obstát, neboť požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces zcela vylučují možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, proti kterému je přípustný opravný prostředek (srov. David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář I. díl, Praha: Walters a Kluwer a. s., r. 2009, strana 791 až 794). V této posuzované věci pak nelze v žádném případě dospět k závěru, že by odvolatelka s návrhem na nařízení předběžného opatření souhlasila. Již proto bylo nutno rozhodnutí o vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření odůvodnit. S ohledem na důvod zrušení napadeného usnesení nemohl odvolací soud zaujmout stanovisko k odvolacím argumentům 3. žalované. Okresní soud v dalším řízení o návrhu žalobců na nařízení předběžného opatření opětovně rozhodne, přičemž své rozhodnutí odůvodní v tom smyslu, aby z něj byly patrny alespoň základní úvahy, které ho vedly k jeho rozhodnutí. Bude mít na paměti, že se v daném případě jedná o předběžné opatření podle ust. § 102 odst. 1 OSŘ - bude tedy nutno především posoudit naplnění předpokladů pro vyhovění návrhu na předběžné opatření daných ust. § 75c odst. 1 písm. a/ OSŘ (užitém podle ust. § 102 odst. 3 OSŘ). Z tohoto hlediska se bude prvostupňový soud zabývat tím, zda žalobci prokázali (najisto postavili) nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků a zda alespoň osvědčili (tedy zpravděpodobnili) skutečnosti rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Právě úvahy v tomto směru musí být patrny z odůvodnění rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, ať již rozhodnutí vyhovujícího či zamítavého. Okresní soud se neopomene vypořádat rovněž s argumentací 3. žalované, uváděnou v jejím odvolání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 8. ledna 2010 předseda senátu