30A 30/2010-13        USNESENÍ   Krajský soud v Hradci Králové  rozhodl v senátě složeném z předsedy     JUDr. Jana Rutsche a soudců  Mgr. Marie Kocourkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce M. G.,proti žalovanému  Českému telekomunikačnímu úřadu, odboru pro východočeskou oblast, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2003, č.j. 157119/2002-636-IV.výpr., t a k t o :   I.                  Žaloba se  odmítá.   II.               Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :    Žalobce podal u Krajského soudu v Hradci Králové dne 29. července 2010 žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým dle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o telekomunikacích“), rozhodl o povinnosti žalobce k finančnímu plnění vyplývajícímu ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb.     Dle žalobce bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V žalobě popsal průběh správního řízení, které mu předcházela, když dle jeho názoru v tomto řízení hrubě porušil jak žalovaný, tak rovněž následně Okresní soud v Chrudimi, který na základě napadeného rozhodnutí žalovaného nařídil na majetek žalobce exekuci.    Žalobce proto navrhoval, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil. Žádal rovněž přiznání odškodnění ve výši 100. 000. 000,-  Kč (slovy : jedno sto milionů korun českých).    K žalobě podal žalovaný vyjádření. Dle jeho názoru postupoval v předmětném řízení v souladu se zákonem, napadené rozhodnutí nabylo právní moci 18. 3. 2003.  Vyjádřil názor, že spor má soukromoprávní povahu a že tedy dle části páté občanského soudního řádu (o. s. ř.) by k řízení v prvním stupni měl být příslušný okresní soud. Poukázal také na to, že žaloba měla být podána dle § 247 o. s. ř. do dvou měsíců od doručení rozhodnutí a že žalobce nevyužil v řízení opravné prostředky. Žalobu označil za nepřípustnou, opožděnou a zmatečnou, a z toho důvodu navrhl její postoupení příslušnému soudu.      Od 1.1.2003 nabyl účinnosti  zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s.ř.s.”). Dle § 2 této právní normy  poskytují soudy ve správním soudnictví pokračování             30A 30/2010   -2-   ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek jím nebo zvláštním zákonem daných a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak citovaný zákon stanoví. V návaznosti na tuto právní normu novelizoval zákon č. 151/ 2002 Sb.,  kterým se mění některé zákony  v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, rovněž s účinností od 1.1.2003,  část pátou o. s. ř., která nyní upravuje soudní řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem ve věcech práva soukromého. To vyplývá z § 244 novelizovaného o. s. ř.    V přezkoumávané věci krajský soud zjistil, že žalobou napadeným rozhodnutím uložil Český telekomunikační úřad dle § 95 bod 8 písm. d) zákona o telekomunikacích žalobci povinnost zaplatit neuhrazené finanční plnění za telekomunikační služby poskytované mu společností Eurotel Praha, spol. s r.o. u mobilní telefonní stanice č. 602163734.    V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (konkrétně například na usnesení ze dne 30. 9. 2003, č.j. 6 A 60/2000-46, nebo na usnesení ze dne 14. 8. 2003, č.j. Na 747/2003-1; dostupné na www.nssoud.cz), z níž plyne, že rozhodnutí telekomunikačního úřadu coby správního orgánu dle zákona o telekomunikacích ukládající uživateli telekomunikačních služeb povinnost uhradit dlužnou cenu za jejich užívání, je rozhodnutím v soukromoprávní věci. Předmětem rozhodnutí je totiž spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu  a o  oprávnění poskytovatele telefonních služeb takovou úhradu požadovat.  Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem, nemá pro posouzení soukromoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž rozhodnutí se projednávají podle části páté o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí procesními předpisy veřejného práva.    V rámci správního soudnictví nemají správní soudy s ohledem na shora citované znění § 2 a také § 4 s. ř. s. pravomoc projednávat ani návrh žalobce na přiznání odškodnění.     Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že v dané věci je nutno dále postupovat podle  § 68 písm. b)  a § 46 odst. 2 s. ř. s, neboť jde o řízení ve věci, o níž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Krajský soud musel proto žalobu, jakožto návrh podle s.ř.s. z uvedeného důvodu nepřípustný, odmítnout.     V souvislosti s tím krajský soud zdůrazňuje, že uvedeným postupem  nebudou v žádném směru dotčena práva žalobce. Naopak, ten se může  obrátit za stávajících  podmínek se svým návrhem  na obecný soud,  který v občanském soudním řízení, tedy v řízení nalézacím, jeho návrh posoudí při zachování všech  procesních práv s tím souvisejících, včetně možnosti podání řádných či mimořádných opravných prostředků dle občanského soudního řádu. V řízení o této žalobě bude mít širší možnosti k uplatnění svých práv, neboť soud nebude vázán skutkovým stavem pokračování             30A 30/2010   -3-   zjištěným správním orgánem, bude moci provádět nové důkazy i opakovat důkazy již provedené a dospěje-li k závěru, že věc měla být posouzena jinak, může přímo sám o ní rozhodnout rozsudkem, a nikoliv pouze zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení, jak je to u řízení dle soudního řádu správního.    Výrok o nákladech řízení se řídí ustanovením § 60 odst. 3 s.ř.s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.      Poučení :    Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat proti shora uvedenému rozhodnutí  žalovaného  žalobu podle části páté občanského soudního řádu k Okresnímu soudu v Chrudimi (§ 250 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Jestliže tak žalobce v této lhůtě učiní, platí, že soudní řízení podle části páté občanského soudního řádu o takové žalobě bylo zahájeno dnem, kdy takový návrh došel soudu ve správním soudnictví.   Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům   (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).   Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve  lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v  Hradci Králové. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí  být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je  podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Podání kasační stížnosti nestaví lhůtu pro podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu.   V Hradci Králové dne 14. září 2010                                                                                  JUDr. Jan Rutsch, v.r.               předseda senátu