31Af 14/2010-19                                                                                                          ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY           Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudců JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Jana Rutsche ve věci žalobkyně obchodní společnosti QANTO CZ, s.r.o., se sídlem v Praze 7, Holešovice, Bubenská 8a/943, zast. JUDr. Petrem Cardou, advokátem ve Svitavách, Pod věží 3, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové 2, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. prosince 2009, čj. 9740/09-1400-606115, takto:     I. Žaloba se  z a m í t á .   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění     Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „FÚ v Rychnově nad Kněžnou“) ze 10.3.2009, č.j. 14123/09/253932606356, o uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 37 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) ve výši 2.000,- Kč. V jeho odůvodnění uvedl, že protiprávního jednání se  žalobkyně dopustila tím, že  nesplnila nepeněžitou povinnost, kterou jí FÚ v Rychnově nad Kněžnou uloži1 výzvou k součinnosti třetích osob podle ust. § 34 odst. 4 daňového řádu, vydanou dne 18.12.2008 pod  čj. 66286/08/253932606356. K této výzvě  se pokračování                                                                                         31Af 14/2010 -2-   žalobkyně vyjádřila dne 9.1.2009 zamítavě, poukázala na ust. § 4 daňového řádu, dle kterého je jejím správcem daně Finanční úřad pro Prahu 7, a odvolala se na mlčenlivost a obchodní tajemství. FÚ v Rychnově nad Kněžnou jí tedy  dne 27.1.2009 vyzval opakovaně pod čj. 2705/09/253932606356. Na tuto výzvu žalobkyně  reagovala   opisem ze dne 12.2.2009, který obsahoval  stejné stanovisko.   Žalovaný dále uvedl, že jako odvolací  orgán nejprve přezkoumal procesní úkony, které FÚ v Rychnově nad Kněžnou provedl před vydáním rozhodnutí o uložení pokuty, zejména úkony týkající se vydání shora uvedených výzev k součinnosti podle ust. § 34 odst. 4 daňového řádu. Konstatoval, že je  FÚ v Rychnově nad Kněžnou vydal v souvislosti s probíhající daňovou kontrolou u daňového subjektu O. H. s.r.o.,  , (dále jen „O. H.“).   Požadoval předložit soupis všech dokladů za dodávky zboží, které žalobkyně vystavila pro výše identifikovaného odběratele  v roce 2007. V tomto procesním postupu  nezjistil žalovaný žádná pochybení a u vydaných výzev neshledal ani žádné rozpory s právními předpisy nebo skutečným stavem. Uzavřel, že uvedená rozhodnutí  mají všechny základní náležitosti vyžadované ust. § 34 odst. 4 daňového řádu. Po formální stránce jsou srozumitelná a konkrétní a je z nich zřejmé, že údaje požadované FÚ v Rychnově nad Kněžnou jsou potřebné k vyměření a vymáhání daní.    Podle žalovaného měl FÚ v Rychnově nad Kněžnou dle ustanovení § 34 odst. 4 daňového řádu právo vyzývat jednotlivé orgány, právnické či fyzické osoby k součinnosti při poskytování informací, předávání listin  a jiných věcí, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní a které umožňují správci daně zajistit základní cíl daňového řízení, respektive dosáhnout, aby nebyly zkráceny daňové příjmy. Právo požadovat informace ve stanoveném rozsahu přísluší každému správci daně bez ohledu na místní či věcnou příslušnost třetí osoby. Orgánům a osobám pak vzniká povinnost na výzvu správce daně poskytovat informace v požadovaném rozsahu, listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k posouzení, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.         Správně dle žalovaného postupoval  FÚ v Rychnově nad Kněžnou i v otázce dožádání. Dovodil  totiž, že by dožádání s ohledem na „faktické“ místo podnikání žalobkyně, kterým jsou Svitavy, hospodárné nebylo.  O této skutečnosti svědčí   informace žalobkyně na internetových stránkách s uvedením velkoobchodů, maloobchodů či obchodních zástupců, které jsou mimo území města Prahy. Na záhlaví  žalobkyní používaného formuláře je jako administrativní centrum uvedena adresa ve Svitavách, stejně jako u bankovního  a telefonního spojení. FÚ v Rychnově nad Kněžnou měl s ohledem na tyto indicie za to, že je nerozhodné, zda bude o vydání relevantních listin žádat věcně a místně nepříslušný FÚ v Rychnově nad Kněžnou, nebo věcně a místně příslušný Finanční úřad pro Prahu 7. Žalovaný podotkl, že dožádání by ved1o v konečném důsledku k prodloužení daňové kontroly u daňového subjektu Orlické Hotely.   Dle žalovaného je dále nesporné, že žalobkyně je osobou zúčastněnou na daňovém řízení podle ust. § 7 daňového řádu, resp. třetí osobou podle jeho odst. 2   pokračování                                                                                         31Af 14/2010 -3-   písm. b). Proto ji FÚ v Rychnově nad Kněžnou vyzval k součinnosti postupem dle § 34 odst. 4 daňového řádu jako právnickou osobu mající v držení listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízem vedeném s jiným daňovým subjektem. Výzva FÚ v Rychnově nad Kněžnou je v tomto případě rozhodnutím, kterým byla žalobkyni uložena  povinnost nepeněžité povahy. Daňový řád nerozlišuje, zda povinnost nepeněžité povahy ukládá místně příslušný správce daně, ani zda ji ukládá daňovému subjektu či třetí osobě.     Žalovaný dále konstatoval, že povinnost třetích osob pořizovat kopie, resp. různé seznamy na vyžádání správce daně vyplývá  z logiky ust. § 34 daňového řádu, což ovšem nijak neomezuje jejich právo požadovat v případě splnění povinnosti, kterou jim uložil správce daně svým rozhodnutím (výzvou k součinnosti), úhradu za vynaložené náklady řízení v souladu s ust. § 30 daňového řádu.     Žalovaný tvrdil, že k námitce žalobkyně zkoumal, zda napadené rozhodnutí o uložení pokuty není v rozporu s právními předpisy či se skutkovým stavem nebo jestli existují jiné důvody, které osvědčují nesprávnost nebo nezákonnost tohoto rozhodnutí, a to minimálně v rozsahu požadovaném v odvolání.  Konstatoval, že počínání žalobkyně si vynutilo zajišťovat jiné důkazní prostředky finančně i časově náročnějším způsobem. Odkázal na  ust. § 37 odst. 1 daňového řádu a uvedl, že vzal za prokázané,  že žalobkyně povinnost uloženou FÚ v Rychnově nad Kněžnou nesplnila. Její tvrzení o nepřiměřenosti uložení pokuty označil za irelevantní, neboť se neopírá o žádný důkazní prostředek, který by bylo možno osvědčit jako důkaz.  FÚ v Rychnově nad Kněžnou při stanovení výše pokuty přihlédl zejména k závažnosti, době trvaní a následkům protiprávního jednaní. Žalovaný konstatoval, že pokuta ve výši 2.000,-Kč je spíše symbolická a akceptuje názor FÚ v Rychnově nad Kněžnou, že se jedná o první zjištěný přestupek a při nesplnění výzvy k součinnosti šlo spíše   o nepochopení povinností, které pro žalobkyni vyplývají z daňového řádu, než o úmyslný správní delikt. Její výši označil za přiměřenou.    Žalobkyně ve včas podané žalobě tvrdila, že rozhodnutími FÚ v Rychnově nad Kněžnou a  žalovaného byla zkrácena na svých právech a domáhala se jejich zrušení. Postup FÚ v Rychnově nad Kněžnou popsala shodně jako žalovaný a namítala, že ve své reakci na první výzvu žádala o delegaci věci svému příslušnému správci daně, Finančnímu úřadu pro Prahu 7. O této žádosti se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezmiňuje a nezdůvodňuje, proč jí nebylo vyhověno.     Dále žalobkyně zaměřila námitky proti uložení pokuty. Tvrdila, že se tak stalo neoprávněně, neboť výzvou uloženou povinnost nebyla povinna splnit. Citovala ust. § 34 daňového řádu a vyslovila přesvědčení, že toto ustanovení nelze vykládat extenzivně především s přihlédnutím k ust. čl. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Dle žalobkyně je  třeba vzít v úvahu i základní zásady daňového řízení uvedené v § 2 odst. 2 daňového řádu. Dle jejího názoru výše zmíněné výzvy ze dne 18.12.2008 a ze dne 27.1.2009 nejsou v souladu s ust. § 34 odst. 4 daňového řádu, který ukládá povinnost osobám vydat a zapůjčit k ohledání listiny, nikoliv pořizovat fotokopie nebo zhotovit nějaké soupisy. Pokud by FÚ v Rychnově nad Kněžnou, pokračování                                                                                         31Af 14/2010 -4-   požadoval vydat listiny, bylo jeho povinností je dostatečně specifikovat, aby bylo možné jeho požadavku vyhovět.  Požadoval-li  vysvětlení nebo jiné údaje, měl k tomu volit přiměřené procesní prostředky, nikoliv výzvu dle § 34 odst. 4 daňového řádu. V doplnění žaloby ze dne  5.2.2010  (doručeném krajskému soudu dne 9.2.2010) k této otázce žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.6.2007, čj. 7 Afs 20/2006-75, dle kterého výzvou podle ust. § 34 odst. 4 daňového řádu je možné vyzvat třetí osoby, aby listiny nebo jiné věci vydaly nebo zapůjčily k ohledání, nelze je však zavazovat k poskytnutí vyjádření či sdělení určitých skutečností.     Žalovaný podal k žalobě dne 22.3.2010 vyjádření v němž uvedl, že k námitkám, uvedeným v žalobě, a shodným s odvolacími námitkami, se vyčerpávajícím způsobem vyjádřil  již v průběhu  odvolacího řízení. Odvolal se proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí a  doplnil ho sdělením, že FÚ v Rychnově nad Kněžnou uložil pokutu v symbolické výši 2.000,- Kč.  Pro úplnost poznamenal, že žalobkyni byly za tentýž správní delikt, tj. nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, nezávisle uloženy další pořádkové pokuty Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí ve výši 3.000,- Kč a Finančním úřadem v Trutnově  ve výši 10.000,- Kč. Ačkoliv je výše uložených pokut rozdílná, neshledal žalovaný v tomto směru   žádná pochybení, označil je za odpovídající závažnosti, době trvání, následkům protiprávního jednání, jakož i okolnostem jednotlivého posuzovaného případu. V závěru navrhl, aby  žaloba  byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.     Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu  správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak  bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně.   Ze správního spisu vyplývá, že FÚ v Rychnově nad Kněžnou vyzval s odkazem na ust § 34 odst. 4 daňového řádu  dne 18.12.2008 (pod čj. 66286/08/253932606356) žalobkyni, aby zaslala soupis všech dokladů za dodávky zboží, které uskutečnila pro společnost O. H. v roce 2007, a to s uvedením o jaké zboží se jednalo, jaká byla celková hodnota zboží jednotlivých dodávek a kdy byly tyto dodávky uskutečněny. K zaslání požadovaných údajů stanovil lhůtu 15 dnů. Kromě poučení o opravných prostředcích  a upozornění na možnost postupu dle § 37 daňového řádu  obsahovalo rozhodnutí ještě sdělení o povinnosti pracovníků správce daně i třetích osob zachovat mlčenlivost v rozsahu stanoveném v § 24 daňového řádu. Žalobkyně převzala výzvu dne 23.12.2008 na adrese Svitavy, M. Horákové 5. Přípisem doručeným vyzývajícímu  finančnímu úřadu dne 9.1.2009 sdělila, že dle § 4 daňového řádu je jejím místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 7. Proto s ohledem na povinnou mlčenlivost a obchodní tajemství žádá o předání této záležitosti tomuto finančnímu úřadu, kterému předloží požadované doklady. FÚ v Rychnově nad Kněžnou dne 27.1.2009, pod čj. 2705/09/253932606356, svoji výzvu zopakoval. Žalobkyni poučil dle  ust. § 34 odst. 4 daňového řádu a § 7 odst. 2 písm. b) téhož zákona.   Na druhou výzvu  reagovala pokračování                                                                                         31Af 14/2010 -5-   žalobkyně shodně jako na první. Účastníci sporu k takto popsaným skutkovým okolnostem neměli žádné výhrady.     Žalobkyně v žalobě především namítala, že  žádala o delegaci věci svému příslušnému správci daně, Finančnímu úřadu pro Prahu 7, a o  této žádosti se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezmiňuje a nezdůvodňuje, proč jí nebylo vyhověno.      Institut delegace je definován v ust. § 5 odst. 3 daňového řádu, v něž se říká, že  na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně, může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně delegovat místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.    Místní příslušnost upravuje ust. § 4 daňového řádu, obecné zásady stanoví jeho odst. 1. Podle něho místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto nebo ve zvláštním zákoně, se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely tohoto zákona se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu.    V odstavcích 2 až 15 citovaného ustanovení jsou stanoveny odchylky od této zásady a daňový řád, podle jehož ustanovení  § 37  byla pokuta uložena, speciální místní příslušnost správce daně k jejímu uložení nestanoví.    Krajský soud z obsahu správního spisu i ze shodných projevů účastníků může vzít jako skutečnost, že správcem daně žalobkyně je ve smyslu ust. § 4 odst. 1 daňového řádu Finanční úřad pro Prahu 7. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí sice věnoval pozornost skutečnostem, které dle jeho názoru svědčí o tom, že veškeré obchody i styk s úřady i obchodními partnery probíhá ze Svitav, kde je  „faktické“ místo podnikání žalobkyně, přesto k žádnému kroku směřujícímu ke změně její místní příslušnosti nepřistoupil. Nelze však přehlédnout, že výzvy, které FÚ v Rychnově nad Kněžnou žalobkyni zaslal nevydal jako její správce daně v řízení, které by se týkalo správy jejích daní, ale jako místně příslušný správce daně společnosti O. H.. V tomto řízení byl nepochybně oprávněn takové výzvy vydat a požadovat součinnost oslovených třetích osob v rozsahu, ve kterém mu to umožňovalo ust. § 34  daňového řádu. Požadavek žalobkyně, aby jí takovou výzvu zaslal její místně příslušný správce daně, tedy Finanční úřad pro Prahu 7, nemá  v daňovém řádu oporu. Postup FÚ v Rychnově nad Kněžnou při vydávání výzev dle ust. § 34 daňového řádu byl dle názoru krajského soudu zcela v souladu se zákonem.    Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, že FÚ v Rychnově nad Kněžnou nerozhodl o žádosti žalobkyně  o delegaci věci  Finančnímu úřadu pro Prahu 7, kterou, jak tvrdila, vznesla  ve své reakci na první výzvu. Především je nutné konstatovat, že žalobkyně ve svých  přípisech  ze dne 7.1.2009 a ze dne 12.2.2009 pouze sdělila, že dle § 4 daňového řádu je jejím místně příslušným pokračování                                                                                         31Af 14/2010 -6-   správcem daně Finanční úřad pro Prahu 7 a s ohledem na mlčenlivost a obchodní tajemství žádala o předání této záležitosti zmíněnému správci daně, kterému požadované doklady předloží. Z tohoto podání nelze dovodit, že měla v úmyslu navrhnout delegaci, navíc takový návrh neodpovídal ust. § 4 upravujícímu místní příslušnost, ani § 5 upravující delegaci. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení na návrh daňového subjektu nebo z podnětu správce daně, může správce daně vyššího stupně nadřízený oběma správcům daně delegovat místní příslušnost ke správě daně na jiného, pokud shledá důvody takového návrhu opodstatněnými. V posuzovaném případě  žalobkyně jistě nenavrhovala delegaci svojí místní příslušnosti ke správě svých daní dle § 5 odst. 3 daňového řádu, když žádala, aby byla kontaktována FÚ pro Prahu 7, a již vůbec nemohla ovlivnit navržením delegace dle citovaného ustanovení místní příslušnost ve věci daňového subjektu, u něhož FÚ v Rychnově nad Kněžnou daňovou kontrolu a v jejímž průběhu vydal zmíněné výzvy k součinnosti, adresované žalobkyni. V tomto řízení nebyl totiž daňovým subjektem, který, kromě správce daně, byl oprávněn takový návrh učinit.  Lze tedy uzavřít, že ani obsah ani smysl tohoto podání žalobkyně nelze hodnotit jako návrh na delegaci. FÚ v Rychnově nad Kněžnou proto neporušil zákon, když neposoudil požadavek žalobkyně uvedený v jejich přípisech ze dne 7.1.2009 a ze dne 12.2.2009 jako žádost o delegaci a  nepředložil ji k rozhodnutí nadřízenému správci daně.      Krajský soud je dále  názoru, že v posuzovaném případě nebyl ani zásadní důvod pro dožádání prostřednictvím FÚ pro Prahu 7. Jak vyplynulo z předložené korespondence, žalobkyně nevyslovila pochybnosti, které by svědčily o nepochopení obsahu dožádání, pouze měla obavy týkající se obchodního tajemství a povinné mlčenlivosti. K tomu byla poučena ve smyslu ust. § 24 daňového řádu ve druhé výzvě. Žalobkyni nic nebránilo, aby požadované informace předala svému správci daně – FÚ pro Prahu 7 – a ten by je postoupil FÚ v Rychnově nad Kněžnou, nebo mohla, jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, případně požadovat i náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s plněním požadavků FÚ v Rychnově nad Kněžnou. Žalobkyně však zvolila negativní postoj k vydaným výzvám a požadované údaje zaslala až spolu s odvoláním proti uložené pokutě.   Krajský soud neshledal důvodnou ani další námitku, v níž žalobkyně tvrdila,  že vydané výzvy nejsou v souladu s ust. § 34 odst. 4 daňového řádu, který ukládá povinnost osobám vydat a zapůjčit k ohledání listiny, nikoliv však  pořizovat fotokopie nebo zhotovit nějaké soupisy. Oprávněným neshledal ani tvrzení, že pokud FÚ v Rychnově nad Kněžnou požadoval vydat listiny, bylo jeho povinností je dostatečně specifikovat, aby bylo možné jeho požadavku vyhovět. Krajský soud je názoru, že žádal-li FÚ v Rychnově nad Kněžnou pouze soupis vydaných faktur a nikoliv jejich předložení, požadoval ve skutečnosti méně a žalobkyni také méně zatížil, než kdyby trval na zaslání všech dotčených listin, které by tak  odňal z její  dispozice a omezil ji tak v možnosti s nimi nakládat pro potřeby svého účetnictví. Konečně ani požadavek žalobkyně na přesnou specifikaci listin není důvodný. FÚ v Rychnově nad Kněžnou nemusel vědět, a pravděpodobně skutečně nevěděl, kolik faktur, týkajících se obchodní spolupráce s kontrolovanou společností O. H., žalobkyně vystavila,  a  nemohl  je proto ani blíže specifikovat. Nicméně tak, jak svůj požadavek pokračování                                                                                         31Af 14/2010 -7-   ve výzvách konkretizoval,  nepochybně postačilo k tomu, aby mohla žalobkyně na výzvy reagovat a bez problému je splnit. Nepřípadný shledal krajský soud i odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.6.2007, čj. 7 Afs 20/2006-75.  FÚ v Rychnově nad Kněžnou ve svých výzvách v žádném případě  nepožadoval po žalobkyni, aby se k věci jakkoliv vyjadřovala nebo sdělovala něco více, než obsahovaly označené doklady.   Přiměřenost uložené pokuty krajský soud nezkoumal, neboť k její výši  žalobkyně nevznesla žádné námitky.   Krajský soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou dle ust. § 78 odst. 7 daňového řádu zamítl.      Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení před krajským soudem žalobkyně úspěch neměla, žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a krajský soud ani nezjistil, že by mu nějaké takové náklady vznikly. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.      P o u č e n í :   Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)   Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v  Hradci Králové.   O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je  podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.       V Hradci Králové dne 31. srpna 2010              Mgr. Marie Kocourková, v. r.                                                                             předsedkyně senátu