Protože obchodní zákoník obsahuje v ustanoveních § 387 až § 408 kogentní a ucelenou úpravu promlčení, je v obchodních závazkových vztazích vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení.

38Co 188/2009 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. MK a soudců JUDr. RN a Mgr. MK ve věci žalobce: KB, a.s., IČ: xxx, se sídlem xxx, adresa pro doručování: xxx, proti žalovanému: DK, r.č. xxx, bytem xxx, zastoupenému Mgr. ŠS, advokátem v xxx, o zaplacení částky Kč 440 000,-- s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HK č.j. 21C 35/2009 – 44 ze dne 15. dubna 2009, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci Kč 440 000,--, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že tato povinnost zaniká v rozsahu plnění úvěrového dlužníka MŠ stanoveného rozhodčím nálezem JUDr. JB č.j. --- ze dne 22.4.2005 a naopak. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem částkou Kč 13 941,--, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před krajským soudem ve výši Kč 18 984,--, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem okresní soud nejprve ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky Kč 440 000,--. Ve výroku II. pak okresní soud uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku Kč 55 930,--, k rukám Mgr. ŠS, do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce poskytl dlužníku MŠ úvěr ve výši Kč 440 000,-- dle úvěrové smlouvy ze dne 21.11.2003, když žalovaný se písemným ručitelským prohlášením z téhož dne zaručil za plnění úvěru dlužníkem Š, který však úvěr řádně a včas nesplácel a žalobce proto v souladu s obchodními podmínkami požadoval okamžité splacení celé jistiny a příslušenství prvním pracovním dnem následujícím po doručení výzvy ze dne 21.10.2004, když výzva byla dlužníkovi doručena dne 4.11.2004 a žalobce poté následně vyzval žalovaného dopisem ze dne 21.2.2005 k ručitelskému plnění. Okresní soud žalobu neshledal důvodnou a konstatoval, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným jsou podřízeny ustanovení § 303 a násl. obch. zák., a to s odkazem na ust. § 261 odst. 4 obch. zák., když smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem MŠ se dle § 261 odst. 3 písm. d) řídí ustanovením obchodního zákoníku (§ 497 a násl.). Okresní soud dovodil, že na vztah mezi žalobcem a dlužníkem a zároveň též na vztah mezi žalobcem a žalovaným (jako na vztah odvozený) je třeba použít ust. § 262 odst. 4 obch. zák., neboť smlouva o úvěru byla smlouvou spotřebitelskou a vzhledem k tomu, že ručitelský vztah je vztahem akcesorickým a pokud je třeba na hlavní vztah (mezi dlužníkem - nepodnikatelem a věřitelem - žalobcem) použít ust. občanského zákoníku směřující k ochraně spotřebitele, je tak třeba učinit i ve vztahu ručitel (žalovaný) a věřitel (žalobce), neboť jinak by totiž byl ručitel v horší pozici, než sám dlužník. Okresní soud dovodil, že ustanovení o promlčecí době upravené v občanském zákoníku je třeba považovat za ustanovení, která rovněž směřují k ochraně spotřebitele, když úprava promlčecí doby v občanském zákoníku je pro dlužníka i ručitele příznivější, tedy je v jejich prospěch. Za použití ust. § 101 obč. zák. okresní soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že dlužník MŠ byl písemně vyzván věřitelem ke splnění splatného závazku prvním pracovním dnem následujícím po doručení výzvy, tedy měl splnit dne 5.11.2004, když dlužník závazek tohoto dne nesplnil, byl žalobce jako věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na žalovaném jako ručiteli a od tohoto dne tedy běžela žalovanému tříletá promlčecí doba, která dle § 101 obč. zák. ve spojení s § 262 odst. 4 obch. zák. uplynula po třech letech, tedy dnem 6.11.2007. Protože žaloba proti žalovanému byla podána až dne 6.11.2008, tedy až po uplynutí tříleté promlčecí doby a žalovaný promlčení namítl, okresní soud žalobci právo na plnění nepřiznal a žalobu v plném rozsahu zamítl. Úspěšnému žalovanému pak přiznal právo na náhradu nákladů řízení částkou Kč 55 930,--. Žalobce včas podaným odvoláním napadl oba výroky rozsudku okresního soudu s odůvodněním, že žalobce vede proti dlužníku předmětné žalované pohledávky MŠ exekuci k vymožení pohledávky, která je i předmětem žaloby, když exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v HK č.j. 18Nc 8414/2006–9 ze dne 24.2.2006. Tuto skutečnost v průběhu řízení před okresním soudem žalobce doložil příslušnými listinnými důkazy s tím, že exekuční řízení nebylo dosud skončeno. Smlouvu o úvěru žalobce označil jako absolutní obchod s tím, že takový vztah mezi žalobcem a dlužníkem MŠ se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Žalobce vyslovil názor, že ustanovení § 310 obch. zák. nepůsobí v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Naopak představuje úpravu, která platí vyváženě pro obě smluvní strany. Ustanovení § 310 obch. zák., podle nějž se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi, je nutno aplikovat podle názoru žalobce na závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným s tím, že předmětné právo vůči dlužníku v tomto případě promlčeno není. Podle žalobce okresní soud přikročil k nepřípustné extenzivní interpretaci příslušné normy (ust. § 262 odst. 4 obch. zák.). Žalobce uzavřel, že je přesvědčen o tom, že při jednání před okresním soudem prokázal existenci a výši pohledávky s tím, že žalovaná částka ve výši Kč 440 000,-- byla ke dni podání žaloby tvořena jistinou ve výši Kč 311 942,13 a úroky řádnými ve výši Kč 243 623,48 (tj. v součtu částkou Kč převyšující žalobou se dožadované sumy), když žalovaná částka není tvořena úroky z prodlení. Protože podle názoru žalobce nedošlo k promlčení jeho práva vůči žalovanému, navrhl žalobce, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. a II. zrušil a věc rozhodl sám tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku Kč 440 000,-- a náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, případně, aby věc byla okresnímu soudu vrácena po zrušení rozsudku k dalšímu řízení. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že napadený rozsudek považuje za zcela správný, když v podstatě zopakoval právní závěry učiněné v rozsudku okresním soudem. Uzavřel, že občanský zákoník, jež na daný vztah dopadá, obsahuje samostatnou úpravu ručení, která svědčí ve prospěch ručitele a proto je nutné ji aplikovat. Navrhl, aby krajský soud rozsudek soudu okresního potvrdil a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady soudního řízení. Krajský soud po zjištění, že odvolání žalobce je přípustné (§ 201 o.s.ř.), bylo podáno včas a oprávněnou osobou (§ 201, § 204 o.s.ř.) a obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.), přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212 a) odst. 1 o.s.ř.). Odvolání žalobce shledal důvodným. Nutno souhlasit s okresním soudem, že právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným se řídí ust. § 303 a násl. obch. zák. upravujícími institut ručení, a to s odkazem na ust. § 261 odst. 4 obch. zák., když smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem MŠ se rovněž řídí dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. (§ 497 a násl. obch. zák.). Nelze však již souhlasit se závěrem, že ust. § 262 odst. 4 obch. zák. (směřující k ochraně spotřebitele, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, což žalovaný je) je třeba přitom použít na všechny vztahy podle ust. § 261 obch. zák., tedy i na vztahy vzniklé při zajištění, neboť ze znění ust. § 262 odst. 4 obch. zák. nevyplývá, že by vztahy vzniklé při zajištění byly z aplikace ustanovení sloužících k ochraně spotřebitele jakkoli vyňaty. Podle okresního soudu ustanovení o promlčecí době (námitku promlčení žalovaný vznesl při jednání před okresním soudem) je totiž třeba považovat za ustanovení směřující k ochraně žalovaného (spotřebitele), když úprava promlčecí doby v občanském zákoníku je pro dlužníka i ručitele příznivější. V intencích judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 32Odo 364/2005) bylo totiž při právním posouzení žalovaným vznesené námitky promlčení nutno vyjít z ust. § 310 obch. zák., podle něhož se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Z dikce uvedené právní normy zcela jednoznačně vyplývá, že promlčení práva věřitele vůči ručiteli lze konstatovat jen za situace, kdy je nade vší pochybnost zjištěno promlčení práva věřitele vůči dlužníku. Současně platí, že závěr o promlčení práva věřitele proti dlužníku musí být založen na zjištění všech rozhodných skutečností, s nimiž zákon spojuje počátek, běh a skončení promlčecí doby. Ta činí v obchodních závazkových vztazích čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak (§ 397 obch. zák.). Obsahuje-li obchodní zákoník v ustanoveních § 387 až 408 kogentní a ucelenou úpravu problematiky promlčení, je v obchodních závazkových vztazích vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Vzhledem k tomu, že dlužník MŠ byl písemně vyzván věřitelem ke splnění splatného závazku prvním pracovním dnem následujícím po doručení výzvy, měl tedy splnit dne 5.11.2004. Tohoto dne však dlužník závazek nesplnil, a proto ode dne 6.11.2004 počala běžet žalobci čtyřletá promlčecí doba, ve které byl jako věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na žalovaném jako ručiteli. Vzhledem k tomu, že žaloba byla proti žalovanému podána u okresního soudu dne 6.11.2008, tedy v poslední den před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, nebylo možno námitce žalovaného o promlčení práva vyhovět a žalobu z tohoto důvodu zamítnout. K další argumentaci okresního soudu, z jakých důvodů by v případě, že by právo promlčeno nebylo, nebylo možno žalobě bez dalšího vyhovět, krajský soud pouze dodává, že žalovaná částka Kč 440 000,-- je složena mimo jiné z jistiny Kč 311 942,13 a úroků řádných ve výši Kč 243 623,48, jak je podáno v žalobě a podpořeno provedenými důkazy před okresním soudem (historickým výpisem či detailním přehledem plateb) či čteným „Detailem klienta: ŠM“ ze dne 22.2.2010 při jednání krajského soudu, když žalobce svým žalobním žádáním požadoval částku nižší s tím, že tato není ani úroky z prodlení tvořena. Na základě výše uvedeného krajský soud proto rozhodnutí soudu okresního změnil (§ 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), když ve svém rozsudečném výroku I. přihlédl k možnému plnění úvěrového dlužníka MŠ, jak toto bylo stanoveno rozhodčím nálezem JUDr. JB č.j. --- ze dne 22.4.2005 a naopak. Protože krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.). Úspěšnému žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení před okresním soudem ve výši Kč 13 941,-- (výrok II. tohoto rozsudku), když tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem Kč 12 740,-- a cestovným žalobce k jednání okresního soudu dne 15.4.2009, trasa P – HK a zpět při ujetí 210 km, ceně benzínu Kč 26,80/l, sazbě základní náhrady Kč 3,90/km a spotřebě 6,8 l benzínu/100 km, tj. Kč 1 201,--. Náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok III. tohoto rozsudku) je pak představována částkou Kč 18 801,-- (soudní poplatek za odvolání Kč 17 600,-- a jízdné osobním automobilem z P do HK ve výši Kč 1 201,--). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Nejvyššího soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v HK. V HK dne 25. února 2010 předseda senátu