52 Ad 5/2010-26       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY          Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobkyně: I. V.,  ,  proti žalované: České správě sociálního zabezpečení,se sídlem Křížová25, 225 08  Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7.12.2009, č. „X“   takto:   I.          Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7.12.20009, č. „X“    se zamítá.   II.          Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění:    Žalovaným rozhodnutím byla žalobkyni podle ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítnuta žádost o plný invalidní důchod z důvodu nesplnění základních podmínek nároku na tento důchod stanovených v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění.    Žalobkyně podala včas proti žalovanému rozhodnutí žalobu, ve které se domáhala jeho soudního přezkoumání. V žalobě byly obsaženy námitky, které se týkaly nedostatečně posouzeného zdravotního stavu žalovanou s návrhem na zrušení žalovaného rozhodnutí.       pokračování                                                     - 2 -                                                52Ad 5/2010   V žalobě byly dále uvedeny  zdravotní problémy žalobkyně a odkaz na zdravotní dokumentaci jich se týkající.   Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.   Soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z hlediska správnosti a úplnosti zjištěného zdravotního stavu postižení žalobkyně včetně správnosti určení procentuálního ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.   Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná při vydání žalovaného rozhodnutí v části určující procentuální ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně vycházela z lékařské dokumentace zahrnující hlavně posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích ze dne 18.11.2009.   Z uvedených podkladů vyplynul závěr, podle kterého konečná procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně činí 25 %, přičemž se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č.3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v platném znění, umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4  citované vyhlášky.   Z výše uvedených skutečností vyplynulo, že mezi účastníky řízení zůstala jediná sporná otázka, spočívající v odborném lékařském posouzení procentní míry poklesu výdělečné činnosti žalobkyně včetně posouzení schopnosti této činnosti za zcela mimořádných podmínek s určením zdravotního postižení dle přílohy č. 3 citované vyhlášky, případně posouzení ztížení obecných životních podmínek s určením zdravotního postižení dle  přílohy č. 4 citované vyhlášky. K posouzení výše uvedené otázky není příslušný soud, ale příslušný orgán – Posudková komise  Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „PK MPSV ČR“), a to na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Proto za tímto účelem soud provedl důkaz, a to posudkem PK MPSV ČR, pracoviště v Hradci Králové ze dne 27.5.2010, čj. 2010/676-HK.   Z tohoto posudku vzal soud za prokázané, že procentní míra poklesu soustavně výdělečné činnosti žalobkyně činila 25 %, když rozhodující zdravotní postižení  bylo stanoveno podle kapitoly  XV oddíl F položka 2 písm. b) přílohy č. 2 citované vyhlášky.   Za rozhodující zdravotní postižení považovala PK MPSV ČR: „bolesti zad při degenerativních změnách páteře bez kořenového kompresivního syndromu.“   Soudu tedy nezbylo než  dospět  k závěru shodném se závěrem uvedeného lékařského posudku zmíněné posudkové komise,  a to, že k datu vydání žalovaného rozhodnutí žalobkyně nebyla plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a ani nebyla částečně invalidní  podle § 44 odst. 1 nebo 2 zákona o        důchodovém       pojištění. Dále v    souladu     pokračování                                                      - 3 -                                                52Ad 5/2010   s uvedeným posudkem dospěl soud k závěru, že v projednávané věci se nejednalo o schopnost výkonu soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení jen za zcela mimořádných podmínek a ani se nejednalo o ztížení obecných životních podmínek z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Podle § 44 odst. 1, věta prvá, zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavně výdělečné činnost nejméně o 33 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.   Podle § 39 odst. 1 písm. a) a b) zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavně výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.    Podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal plně invalidním.   Protože nárok na plný invalidní důchod žalobkyně nevznikl a nebylo v řízení prokázáno zkrácení veřejných subjektivních práv žalobkyně z důvodu nezákonnosti žalovaného rozhodnutí, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout ( § 65 odst. 1 a § 78 odst. 1 s. ř. s.).   Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, 2 s. ř. s., když žalované jako orgánu ve věcech důchodového pojištění, byť měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů nenáleží.     Poučení: Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).   Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).     V Pardubicích dne 15. září 2010          JUDr. Jan Dvořák , v.r.                 samosoudce Za správnost vyhotovení: Monika Marelová