52Cad 51/2009-44             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY          Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem v právní věci žalobkyně: E. N.,  proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9.4.2009, č. „X“,   takto:   I.          Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9.4.2009, č. „X“    se zamítá.   II.          Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění:    Žalovaným rozhodnutím byl žalobkyni podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) odňat plný invalidní důchod z důvodu nesplnění základních podmínek nároku na tento důchod stanovených v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění.   Žalobkyně podala včas proti žalovanému rozhodnutí žalobu, ve které se domáhala jeho soudního přezkoumání. V žalobě byly obsaženy námitky, které se týkaly nedostatečně posouzeného zdravotního stavu žalovanou  s návrhem na zrušení žalovaného rozhodnutí.   V žalobě byly dále uvedeny zdravotní problémy žalobkyně a odkaz na zdravotní dokumentaci jich se týkající.           pokračování  - 2 - 52Cad 51/2009     Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.   Soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) z hlediska správnosti a úplnosti zjištěného zdravotního stavu postižení žalobkyně včetně správnosti určení procentuálního ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.   Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaná při vydání žalovaného rozhodnutí v části určující procentuální ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně vycházela z lékařské dokumentace zahrnující hlavně posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí ze dne 31.3.2009.   Z uvedených podkladů vyplynul závěr, podle kterého konečná procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně  činí 25 %, přičemž se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v platném znění, umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4  citované vyhlášky.   Z výše uvedených skutečností vyplynulo, že mezi účastníky řízení zůstala jediná sporná otázka, spočívající v odborném lékařském posouzení procentní míry poklesu výdělečné činnosti žalobkyně včetně posouzení schopnosti této činnosti za zcela mimořádných podmínek s určením zdravotního postižení dle přílohy č. 3 citované vyhlášky, případně posouzení ztížení obecných životních podmínek s určením zdravotního postižení dle  přílohy č. 4 citované vyhlášky. K posouzení výše uvedené otázky není příslušný soud, ale příslušný orgán – Posudková komise  Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „PK MPSV ČR“), a to na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Proto za tímto účelem soud provedl důkaz, a to posudkem PK MPSV ČR, pracoviště v Hradci Králové ze dne 27.8.2009, č. 2009/1289-HK.   Z tohoto posudku vzal soud za prokázané, že procentní míra poklesu soustavně výdělečné činnosti žalobkyně činila 10 %, když rozhodující zdravotní postižení bylo stanoveno podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. a) přílohy č. 2 citované vyhlášky.   Za rozhodující zdravotní postižení považovala PK MPSV ČR opakující se bolesti v bederní krajině při zvýšené hybnosti páteře bez statického účinku. Jak podle tohoto posudku, tak i dle revizních posudků PK MPSV v Brně ze dne 21.10.2009, č. 2009/2538-BR a PK MPSV v Praze ze dne 10.3.2010, č. 2009/5414-PH nebyla žalobkyně k datu vydání žalovaného rozhodnutí částečně ani plně invalidní, když předchozí invalidita vznikla na základě posudkového omylu.   Soudu tedy nezbylo než  dospět  k závěru shodném se závěrem uvedeného lékařského posudku zmíněné posudkové komise, a to, že k datu vydání žalovaného rozhodnutí žalobkyně   pokračování  - 3 - 52Cad 51/2009   nebyla plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Dále v souladu s uvedeným posudkem dospěl soud k závěru, že v projednávané věci se nejednalo o schopnost výkonu soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení jen za zcela mimořádných podmínek a ani se nejednalo o ztížení obecných životních podmínek z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   Podle § 44 odst. 1, věta prvá, zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavně výdělečné činnost nejméně o 33 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.   Podle § 39 odst. 1 písm. a) a b) zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavně výdělečné činnost nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.   Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění se důchod odejme jen v případě, že nárok na důchod činí na jeho výplatu zanikl.   Protože nárok na plný invalidní důchod žalobkyně zanikl a nebylo v řízení prokázáno zkrácení veřejných subjektivních práv žalobkyně z důvodu nezákonnosti žalovaného rozhodnutí, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 65 odst. 1 a § 78 odst. 1 s.ř.s.).   Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1,2 s.ř.s., když žalované jako orgánu ve věcech důchodového pojištění, byť měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů nenáleží.     Poučení:      Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).   Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s., a contrario).     V Pardubicích dne 15. září 2010          JUDr. Jan Dvořák, v. r.             samosoudce   Za správnost vyhotovení: Monika Marelová