Na žádost exekučního (nebo odvolacího) soudu je rozhodčí soud povinen zaslat dožadujícímu soudu svůj spis, aniž by bylo třeba zbavovat rozhodce mlčenlivosti.

18Co 105/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Radka Kopsy v exekuční věci oprávněného PRVNÍ JR FINANČNÍ s.r.o. se sídlem J.V. Sládka 44, Frýdek - Místek, IČ 27834671, zast. JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamele, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku Místku, Pod Štandlem 2218, proti povinnému JM, nar. xxx, trvale bytem xxx, zast. JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 13. prosince 2010, č.j. 29 EXE 2188/2010-20, t a k t o: I. Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že návrh na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30.9.2010, č.j. Rsp 1544/10, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 642.429,- Kč s úrokem z prodlení ročně od 10.12.2009 do zaplacení ve výši repo sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné k 1. dni kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 90.169,- Kč a pro náklady exekuce, se z a m í t á. II. Oprávněný je povinen nahradit povinnému náklady odvolacího řízení v částce 32.866,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta JUDr. Lubomíra Málka. III. Oprávněný je povinen nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, Komenského 38, náklady exekuce do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým soud stanoví výši těchto nákladů. Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána se současně vyzývá, aby odvolacímu soudu zaslal do 15 dnů od doručení této výzvy vyúčtování odměny a nákladů exekutora. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud shora označeným usnesením nařídil podle rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen Rozhodčího soudu) ze dne 30.9.2010, č.j. Rsp 1544/10, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 642.429,00 Kč s úrokem z prodlení ročně od 10.12.2009 do zaplacení ve výši reposazby vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné k 1.dni kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 90.169,00 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného (výrok I.), provedením exekuce pověřil JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem Komenského 38, 750 02 Přerov (výrok II.), a ve výroku III. povinnému uložil, že po doručení usnesení nesmí nakládat se svým majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, udržování a správy majetku, s tím, že právní úkon, kterým by porušil tuto povinnost je neplatný, pokud se neplatnosti nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky (§44a odst.l zák. č. 120/2001 Sb.). Proti usnesení podal včas odvolání povinný. Namítal, že mu není znám nějaký způsobilý exekuční titul, který by mu ukládal uhradit oprávněnému požadovanou pohledávku. S oprávněným nikdy nejednal a nemá ve vztahu k němu žádný závazek. Pokud bylo vůči němu zahájeno nějaké tvrzené rozhodčí řízení, z něhož by vzešel způsobilý exekuční titul, měl o tom být informován, aby mohl uplatnit svá procesní práva a účinně se bránit zásahům do jeho právní sféry. O tom, že nějaký exekuční titul existuje se dozvěděl až v souvislosti s výkonem rozhodnutí vedeným Okresním soudem v Chrudimi. O obsahu samotného rozhodčího nálezu není do dnešního dne informován. Exekuční titul mu nebyl doručen do vlastních rukou, nemůže mít tedy účinky pravomocného soudního rozhodnutí a není soudně vykonatelný. Náhradní doručení exekučního titulu je dle jeho názoru vyloučeno. Protože na straně oprávněného chybí aktivní legitimace a za situace, kdy mu rozhodčí nález nebyl doručen do vlastních rukou a nepředstavuje exekuční titul, navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce zamítne. Oprávněný ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje námitky povinného za zcela irelevantní, když zde existuje exekuční titul a je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků. Navrhl důkaz spisem rozhodčího soudu Rsp 1544/10, když k výzvě odvolacího soudu spis žádal a nebylo mu vyhověno. Navrhl potvrzení usnesení. Krajský soud po zjištění, že odvolání povinného se týká skutečností rozhodných pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 7 exekučního řádu), že je přípustné, bylo podáno včas a osobou k němu oprávněnou, napadené usnesení přezkoumal (§ 212,§ 212a odst. 1 o.s.ř., § 254 o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným. Povinný ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce namítá, že oprávněný není věcně legitimován a že nemá k dispozici vykonatelný exekuční titul (§§ 36 a 40 exekučního řádu). Oprávněný k návrhu na nařízení exekuce připojil ve výroku tohoto usnesení označený rozhodčí nález, který má vyznačen doložku právní moci a vykonatelnosti dnem 1.11.2010. Jako žalobce je v něm označen oprávněný, jako žalovaný povinný; ten s adresou xxx, Ch. Krajský soud z dále uvedených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel (č.l. 47 spisu), že povinný měl hlášen trvalý pobyt od 12.3.1981 do 1.10.2010 na adrese Ch, xxx. Od 1.10.2010 má hlášen trvalý pobyt na adrese S-P xx. Z kopií dodejek předložených Rozhodčím soudem zjistil, že zástupci oprávněného byl výše označený rozhodčí nález 1544/10 doručen 7.10.2010, povinnému byl doručován na adresu Ch, xxx. Povinný si zásilku nevyzvedl (uložena 6.10.2010), 22.10. 2010 byla zásilka vrácena odesílateli (zpět došla 25.10.2010). JUDr. Janě Liškové, která dle obsahu stejnopisu rozhodčího nálezu měla být ustanovena opatrovníkem povinného k přijímání písemností (ustanovenému dle § 9 odst. 7 Řádu), protože se mu nezdařilo doručit na poslední známou adresu, byl rozhodčí nález doručen 1.10.2010. Z e-mailové korespondence oprávněného s Rozhodčím soudem zjistil, že ten stále zastává názor, že spis lze předložit jen v případě zbavení rozhodců mlčenlivosti, na žádost o souhlas s tím povinný nereagoval a Rozhodčí soud nemohl žádosti oprávněného k předložení spisu vyhovět. Rozhodčí soud požádal Obvodní sou pro Prahu 1 o zbavení mlčenlivosti ve vztahu ke krajskému soudu (zbytek zprávy je znečitelněn zaškrtáním). Krajský soud vyzval nejprve prostřednictvím okresního soudu Rozhodčí soud k předložení spisu, aby mohl přezkoumat předpoklady vykonatelnosti. Ten tak odmítl učinit (kromě zaslání výše uvedených kopií dodejek) s poukazem na to, že předpokladem pro předložení spisu je zbavení rozhodců mlčenlivosti s poukazem na ust. § 124 o.s.ř. a § 6 Řádu RS a neučinil tak, ani přes opakovanou výzvu krajského soudu adresovanou tajemnici soudu, jež dle Řádu Rozhodčího soudu má povinnost úschovy všech písemností soudu. Pokud pak Rozhodčí soud sám požádal o zbavení mlčenlivosti Obvodní soud pro Prahu 1, doložil do spisu rozhodnutí ze 6.6.2011, kterým nehověl žádosti Rozhodčího soudu o zproštění mlčenlivosti s odůvodněním, že o to mohou požádat pouze účastníci řízení, třetí osoby, popřípadě soud, orgán činný v trestním řízení nebo jiný úřad, nikoliv rozhodce sám. Krajský soud pak uložil oprávněnému, který, pokud navrhuje nařízení exekuce, musí doložit předpoklady pro nařízení exekuce (rozhodující skutečnosti), k nimž patří podmínky řízení, věcná legitimace účastníků, vykonatelný exekuční titul a to, zda vymáhané právo není prekludováno. Dal mu tak příležitost, aby opatřil opis spisu (jeho listin), jak mu umožňuje § 29 zákona č. 216/1994 Sb., aby jím mohl být důkaz proveden a předpoklady vykonatelnosti přezkoumány. E-mailový dotaz oprávněného Rozhodčímu soudu nepovažuje soud za vyhovění výzvě k doložení předpokladů pro nařízení exekuce. Krajský soud dodává, že Rozhodčí soud nepovažuje za nositele subjektivity, neboť ze zákona č. 301/1992 Sb. neplyne, že by byl zřízen jako právnická osoba, nýbrž jen „při Hospodářské a Agrární komoře ČR“. Podle ust. § 18 odst. 2 obč. zák. jsou právnickými osobami sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon. Rozhodčí soud pod tuto obecnou úpravu nelze podřadit. Pokud jsou odvolacímu soudu známy názory, jež dovozují, že je právnickou osobou, protože má způsobilost vystupovat v pracovně právních vztazích svým jménem nebo samostatně hospodaří (viz např. NS ČR 29 Cdo 1899/2008), je nutno poznamenat, že toto oprávnění stanoví Statut rozhodčího soudu, který je toliko vnitřním předpisem. Lze poznamenat, že ve veřejných rejstřících je Rozhodčí soud veden ČSÚ v ARES ekonomických subjektů s právní formou: 325-organizační složka státu (k tomu se dodává, že org. složkou státu nepochybně být nemůže). Krajský soud uzavírá, že Rozhodčí soud právnickou osobou není, a proto odvolací soud výzvu k předložení spisu adresoval tajemnici Rozhodčího soudu a ani té nebylo vyhověno. Extrémní názor rozhodčího soudu, dokumentovaný jeho vyjádřením ve spisu, že obecný soud bez zproštění mlčenlivosti rozhodců nemůže provést důkaz rozhodčím spisem o sporu ze smlouvy o dílo a tím současně přezkoumat, zda byl rozhodčí nález vydán orgánem nadaným příslušnou pravomocí (rozhodčí smlouva) a stal se vykonatelným, pokud jej zákon řadí mezi exekuční tituly (§ 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu), povede jen k tomu, že rozhodčí nález nebude lze považovat za vykonatelný a exekuce dle něho nařízena nebude. K objasnění toho, zda účastníci sjednali rozhodčí smlouvu (pravomoc rozhodce či RS) a přezkoumání doručení rozhodčího nálezu, se potřeba zbavování mlčenlivosti rozhodců, jeví zjevně nadbytečnou, neboť tyto osoby exekuční soud slyšet nepotřebuje (navíc tím, že Rozhodčí soud vyhověl alespoň částečně žádosti okresního soudu a kopie některých listin ze spisu poskytl, svůj názor přinejmenším zčásti popírá). Krajský soud nepochybuje o povinnosti mlčenlivosti rozhodců (§ 6 zákona č. 216/1994 Sb.), stejně tak nepochybuje o povinnosti mlčenlivosti soudců. Pokud však nalézací soud bez potíží poskytuje svůj spis soudu exekučnímu, či soudu odvolacímu (dovolacímu), aniž by bylo třeba zbavovat soudce mlčenlivosti (stejně tak v tomto ohledu nečiní problémy poskytnutí spisu rozhodčí společnosti), lze jistě alespoň výkladem dovodit povinnost poskytnutí spisu rozhodčího soudu obecnému, aniž by bylo třeba zbavovat rozhodce mlčenlivosti, pokud jde jen o ověření (zjištění) způsobu doručení rozhodčího nálezu a zda pravomoc rozhodce (rozhodčího soudu) je dána sjednanou rozhodčí smlouvou (§ 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Pro odvolací soud nepřijatelný postoj Rozhodčího soudu (jež považuje za organizační složku právnické osoby) nabízí řadu otázek (m.j. také, zda a jak je spisový materiál veden), zejména však tu, nakolik má či může mít rozhodnutí Rozhodčího soudu pro strany význam, pokud soud nařizující exekuci nemůže předpoklady vykonatelnosti na podkladě nalézacího spisu přezkoumat. Podle ust. § 44 odst. 3 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Povinnost k doložení všech předpokladů pro nařízení exekuce, tj. včetně vykonatelného exekučního titulu, zákon ukládá oprávněnému. Ten přes výzvu soudu s poučením, že nevyhověním výzvě se vystavuje nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci, nedoložil listiny rozhodčího řízení či celý spis k přezkoumání předpokladů vykonatelnosti (z formálního hlediska). Krajský soud proto mohl vycházet při přezkoumání předpokladů vykonatelnosti toliko z obsahu spisu, když jiné listinné důkazy, než které byly provedeny při jednání odvolacího soudu, se soudu ani oprávněnému nepodařilo opatřit. Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o.s.ř.). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (§ 19 odst. 1,2, § 13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (§ 23, § 24 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu ust. § 27 zákona č. 216/1994 Sb. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (viz např. rozhodnutí NS ČR 20 Cdo 1694/2009, 20 Cdo 2726/2006, 20 Cdo 1987/2006 ad.). Podle ust. § 46a o.s.ř. (účinného od 1.7.2009) adresátu se doručuje na adresu pro doručování, kterou soudu sdělí. Podle ust. § 46b o.s.ř. neuvedl-li adresát adresu místa v České republice, na které mu mají nebo mohou být písemnosti doručovány, je adresou pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u nepodnikající fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu (§ 10 zák.č. 133/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že adresa, na kterou byl Rozhodčím soudem rozhodčí nález 1544/10 vydaný dne 30.9.2010 (podle kopií dodejky Rozhodčího soudu) doručován povinnému po 1.10.2010, není adresou trvalého pobytu povinného evidovanou podle zvláštního právního předpisu, nelze považovat písemnost (výše označený rozhodčí nález) povinnému za doručenou (navíc při nesplnění postupu při náhradním doručení dle § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. vyžadujícího vhození do označené schránky místa pro doručování, popř. vyvěšení na úřední desce soudu). Podle ust. 29 odst. 3 o.s.ř. může předseda senátu ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám (opatrovník pro řízení). Takový postup je odůvodněn jen v případě, že soud vyčerpá všechny dostupné prostředky pro zjištění místa pobytu účastníka, jinak by šlo o případ odnětí práva účastníka jednat před soudem (viz např. Ústavní soud II. ÚS 817/11). Jde však o zcela jinou osobu, než je opatrovník pro přijímání písemností (v řízení) dle § 9 odst. 7 Řádu rozhodčího soudu; výše bylo vysvětleno, že této úpravě nemůže být podřízeno doručování rozhodnutí (rozhodčího nálezu), jestliže předmětem dohody účastníků nemůže být postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří doručit písemnosti postupem podle občanského soudního řádu. V posuzované věci však povinný takovýmto způsobem (§ 29 odst. 3 o.s.ř.) zastoupen nebyl, opatrovníka pro přijímání písemností nelze považovat za zástupce pro doručování písemností dle § 46c o.s.ř. (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS ČR 20 Cdo 304/2011). Protože se oprávněnému nezdařilo prokázat, že se domáhá nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu (nelze-li považovat podle obsahu spisu rozhodčí nález za doručený postupem podle § 45 a násl. o.s.ř.), nezbylo mu, než napadené usnesení změnit a návrh na nařízení exekuce zamítnout (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Úspěšnému povinnému pak náleží právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, které mu však dle obsahu spisu nevznikly, a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, sestávajících z nákladů právního zastoupení zástupcem z řad advokátů (odměny dle § 3 a § 12 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 25.075,- Kč, 3 paušální náhrady hotových výloh po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlč. 177/1996 Sb. za učiněné tři úkony - příprava a převzetí zastoupení, odvolání, účast při odvolacím jednání, náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin po 100,- Kč dle § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., cestovné k jednání odvolacího soudu ve výši 814,- Kč (průměrná spotřeba nafty 5,1 l/100 km, cena 1 litru nafty 30,80 Kč, náhrada 5,27 Kč za 1 km, km vzdálenosti 154), DPH 5.477,80 Kč, celkem 32.866,80 Kč, které krajský soud uložil oprávněné uhradit povinnému k rukám jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení (§ 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Oprávněná je pak povinna nahradit soudnímu exekutorovi za exekuční činnost (§ 3, § 90 exekučního řádu) odměnu a náklady, jejichž výše bude po jejich doložení soudním exekutorem na základě výzvy soudu stanovena samostatným usnesením. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Pardubicích dne 13. června 2011 předseda senátu