Nevzniká-li dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích právní nárok na udělení oprávnění k provozování STK a zákon neupravuje žádnou formu převedení vydaného oprávnění na třetí osobu, nemůže se žalobce s úspěchem domáhat zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením, které by omezilo dispoziční práva žalovaného v tomto směru.

18Co 380/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl ve věci žalobce Centrum služeb Chrudim s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Na Příkopě 859/22, IČ: 27163326, zast. Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalovanému KVATRO Chrudim s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Bílé Předměstí, Na Okrouhlíku 577, IČ: 64824683, zast. JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, o zaplacení částky 1.080.000,- Kč s příslušenstvím, o nařízení předběžného opatření, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17.5.2011, č.j. 4C 307/2005-1010, takto: I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. p o t v r z u j e v tom správném znění, že žalovaný je povinen zdržet se prodeje, darování, směny či jiného převodu, dobrovolné dražby a nájmu části podniku žalovaného, tvořenou provozovnou stanice technické kontroly umístěnou na adrese Chrudim, Vlčnov č.p. 30. II. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. m ě n í tak, že se z a m í t á návrh, aby se žalovaný zdržel činění jednostranných i dvoustranných právních úkonů, zejména uzavírání smluv, podávání návrhů a žádostí, které by ve svém důsledku vedly k odebrání oprávnění k provozování stanice technické kontroly, nyní vydaného ve prospěch žalovaného, a vydání nového oprávnění k provozování stanice technické kontroly ve prospěch společnosti STK Chrudim s.r.o., IČ 28815921, se sídlem Chrudim, Vlčnov č.p. 30. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše označeným usnesením uložil žalovanému zdržet se prodeje, darování, směny či jiného převodu, dobrovolné dražby, nájmu nebo jiného nakládání s částí podniku žalovaného, tvořenou provozovnou stanice technické kontroly umístěnou na adrese Chrudim, Vlčnov č.p. 30, jakož i se všemi jednotlivými hmotnými, osobními i nehmotnými složkami této části podniku (výrok I.), dále žalovanému uložil zdržet se činění jednostranných i dvoustranných právních úkonů, zejména uzavírání smluv, podávání návrhů a žádostí, které by ve svém důsledku vedly k odebrání oprávnění k provozování stanice technické kontroly, nyní vydaného ve prospěch žalovaného, a vydání nového oprávnění k provozování stanice technické kontroly ve prospěch společnosti STK Chrudim s.r.o., IČ 28815921, se sídlem Chrudim, Vlčnov č.p. 30 (výrok II.), a v části, v níž se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zdržet se jiného nakládání s částí podniku žalovaného, tvořenou provozovnou stanice technické kontroly umístěnou na adrese Chrudim, Vlčnov č.p. 30, jakož i se všemi jednotlivými hmotnými, osobními i nehmotnými složkami této části podniku, návrh odmítl (výrok III.). V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že podáním doručeným soudu dne 16.5.2011 se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, jímž by soud uložil žalovanému povinnosti specifikované ve výroku tohoto usnesení. V návrhu žalobce uvedl, že má důvodnou obavu, že případný budoucí výkon rozhodnutí, které vzejde z probíhajícího nalézacího řízení, bude ohrožen, resp. že má důvodnou obavu, zda bude z čeho uspokojit jeho pohledávku za žalovaným, kterou v tomto řízení vymáhá. Tato obava je odůvodněna tím, že již v průběhu tohoto řízení bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno žalovanému nakládat s konkrétními movitými věcmi tvořícími zařízení stanice technické kontroly, kterou žalovaný provozuje. Faktický význam tohoto předběžného opatření je v současné době nulový, neboť při předání stanice technické kontroly, k němuž došlo dne 4.4.2008, se zde tyto movité věci nenacházely a žalobci ani není známo, kde jinde se tyto věci nacházejí. Výše uvedená obava žalobce je pak podpořena jednáním žalovaného v nedávné době. Společníci a jednatelé žalovaného založili dne 4.3.2011 novou společnost – STK Chrudim s.r.o. s předmětem podnikání mj. provozování stanice technické kontroly. Osoby společníků a jednatelů společnosti STK Chrudim s.r.o. jsou totožné s osobami současných jednatelů a společníků žalovaného. Společníci a jednatelé žalovaného si tedy zřídili novou společnost, která by měla provozovat tutéž činnost jako žalovaný. Činnost stanice technické kontroly lze provozovat jedině na základě příslušného oprávnění, které uděluje krajský úřad. Udělit toto oprávnění lze pouze tehdy, je-li záměr provozovat stanici technické kontroly v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu (okresu) činnostmi stanic technické kontroly. V obvodu okresu Chrudim je potřebná roční kapacita překročena o cca 40 %. Je tedy vyloučeno, že by krajský úřad udělil pro okres Chrudim příslušné oprávnění k provozování stanice technické kontroly novému subjektu. Takové oprávnění se tedy stává hodnotným aktivem. Nově založená společnost STK Chrudim s.r.o. má ve svém předmětu podnikání mj. i provozování stanice technické kontroly, což je činnost, k níž v současnosti nemůže získat oprávnění. Jediným reálně v úvahu přicházejícím způsobem získání tohoto oprávnění je tak jeho převod z některého subjektu, který oprávnění již má. Možnosti přechodu takového oprávnění jsou omezené. Podle metodiky Ministerstva dopravy ČR přichází v úvahu prakticky pouze při prodeji provozovny, v níž je činnost stanice technické kontroly provozována. Žalovaný tuto činnost od 4.4.2008 nevykonával, ale oprávnění nepozbyl. Navíc po několika letech žalovaný obnovil činnost stanice technické kontroly, když byl ke dni 12.5.2011 znovu zapsán na seznam provozovaných stanic technické kontroly. V minulých verzích seznamu – k letům 2009 a 2010 – zde nefiguroval. Toto nelze vykládat jinak, než že žalovaný opět začal provozovat stanici technické kontroly. Žalovaný má přitom tuto činnost provozovat nikoli v nemovitostech, které podle žalobce neoprávněně užíval a za jejichž užívání se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, ale na adrese Chrudim, Vlčnov 30, což je adresa sídla nově založené společnosti STK Chrudim s.r.o. Budova Vlčnov č.p. 30 na st. p. 25/1, st. p. 25/3 a st. p. 25/4 je vedena jako rodinný dům, ale ze satelitního snímku je zřejmé, že jde o část areálu využívaného mj. i společností MARTÍNEK Chrudim s.r.o. Žalobce má proto obavu, že skutečným důvodem obnovení činnosti žalovaného je umělé navození stavu, který by umožnil převod oprávnění na personálně spřízněnou společnost STK Chrudim s.r.o. v intencích metodiky ministerstva dopravy. Žalovanému by tak zůstala pasiva, zatímco jeho bonitní aktivum (oprávnění) včetně jeho činnosti stanice technické kontroly by bylo převedeno na novou společnost STK Chrudim s.r.o., jejímiž společníky a jednateli jsou zcela stejné osoby jako v případě žalovaného. O možném převodu svědčí i to, že společnost STK Chrudim s.r.o. si dne 11.5.2011 zaregistrovala internetovou doménu stk-chrudim.cz, což je první krok pro zprovoznění vlastní internetové prezentace na této adrese. Společnost se tedy aktivně chystá na zahájení činnosti, aniž by k tomu aspoň prozatím měla oprávnění. Žalobce nemá nic proti tomu, aby žalovaný obnovil provozování stanice technické kontroly; za hrozbu ovšem považuje to, aby žalovaný obnovil tuto činnost pouze za účelem jejího převodu na nový, personálně propojený subjekt STK Chrudim s.r.o. Žalobce se obává, že tato činnost bude převedena za pro žalovaného nevýhodnou cenu, neodrážející skutečnou hodnotu oprávnění k provozování činnosti, příp. jakákoli úplata za takový převod nebude použita na hrazení závazků žalovaného. Peněz jako univerzálního prostředku směny se lze snadno zbavit. Žalobce zároveň konstatuje, že nařízením předběžného opatření nevzniká žalovanému žádná újma, toto jej nijak neomezuje v dispozici s majetkem za předpokladu, že hodlá provozovnu sám provozovat. Omezuje jej pouze ve vyvedení aktiv na jiný subjekt, tedy v jednání závadném, obzvláště potom za situace, kdy by tímto subjektem měl být subjekt nepokrytě personálně propojený se žalovaným. Okresní soud shledal, že v daném případě se jedná o návrh na vydání předběžného opatření podle ust. § 102 o.s.ř. , tedy po zahájení řízení. Podle odst. 1 tohoto ustanovení platí, že je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle ust. § 102 odst. 3 a ust. § 75c odst. 1 písm. a) předseda senátu nařídí předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Podle ust. § 102 odst. 3, § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. potom předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Okresní soud poté uzavřel, že v posuzované věci žalobce osvědčil, že žalovaný jedná takovým způsobem, že jeho jednání skutečně odůvodňuje obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaném mohl být ohrožen. Žalobce v návrhu popsal jednání žalovaného a svá tvrzení doložil předloženými listinami. Z nich vyplývá, že současní jednatelé a společníci žalovaného (viz výpis z obchodního rejstříku žalovaného) uzavřeli společenskou smlouvu o založení společnosti s ručením omezením STK Chrudim s.r.o. Předmětem podnikání společnosti je mj. provozování stanice technické kontroly. Společníky a jednateli nově vzniklé společnosti jsou tytéž osoby (notářský zápis JUDr. Ivany Kondrové ze dne 4.3.2011, výpis z obchodního rejstříku společnosti STK Chrudim s.r.o.). Ze seznamů provozovaných stanic technické kontroly na správním území Pardubického kraje ke dni 2.3.2009, ke dni 1.3.2010 a ke dni 12.5.2011 vyplývá, že žalovaný v letech 2009 a 2010 neprovozoval stanici technické kontroly, od 12.5.2011 opět provozuje stanici technické kontroly, a to na adrese Vlčnov 30, Chrudim. Od 1.5.2011 si společnost STK Chrudim s.r.o. zaregistrovala internetovou doménu stk-chrudim.cz. Z metodického pokynu Ministerstva dopravy ČR vyplývá, že jedinou možností převedení oprávnění k provozování STK je převedení již funkční STK jako celku, který zahrnuje zejména provozovnu s přilehlými provozními plochami, technologické vybavení a archiv STK. Právním titulem odnětí původního oprávnění a udělení oprávnění nového je smlouva o prodeji provozovny podle obchodního zákoníku nebo smlouva o pronájmu nemovitostí, pozemků nebo potřebného technologického zařízení. Na území okresu Chrudim je přebytek kapacity stávajících STK nad potřebou technických podmínek (porovnání kapacit STK v jednotlivých územních celcích, stav k 1.1.2009). Z uvedených skutečností podle názoru okresního soudu plyne, že žalovaný obnovil provozování stanice technické kontroly. Zároveň společníci a jednatelé žalovaného založili novou společnost s předmětem podnikání provozování stanice technické kontroly. Sídlo této společnosti je na stejné adrese, na které má žalovaný provozovat stanici technické kontroly. Nově založená společnost nemá oprávnění k provozování stanice technické kontroly. Je zřejmé, že k získání takového oprávnění je v okrese Chrudim třeba převodu tohoto oprávnění ze strany subjektu, který takové oprávnění již má. To vyplývá z ust. § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení oprávnění může krajský úřad udělit žadateli jen tehdy, je-li záměr provozovat stanici technické kontroly v souladu se stanoveným způsobem a rozsahem pokrytí správního obvodu činnostmi stanic technické kontroly. Na udělení oprávnění nevzniká právní nárok. S ohledem na přeplnění kapacit na území okresu Chrudim nelze předpokládat, že by toto oprávnění bylo uděleno novému subjektu, aniž by došlo k ukončení některého ze stávajících oprávnění. S ohledem na personální propojení žalovaného a nově založené společnosti STK Chrudim s.r.o. a s ohledem na skutečnost, že žalovaný obnovil po delší době provozování stanice technické kontroly, a to na adrese provozovny, kde má zároveň sídlo nově vzniklá společnost STK Chrudim s.r.o., měl za velmi pravděpodobné, že žalovaný zamýšlí převést oprávnění k provozování stanice technické kontroly na společnost STK Chrudim s.r.o. Je nepochybné, že takovým jednáním by došlo k výraznému snížení aktiv žalovaného, neboť možnost provozovat stanici technické kontroly je významnou součástí jeho podniku. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že proti žalovanému je vedeno několik soudních sporů o zaplacení peněžitých částek, jedná se o pohledávky v řádech několika milionů korun (kromě tohoto řízení jde o spory vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 65/2006, 8 C 51/2005, 8 C 347/2007). V případě, že žalobci budou v těchto řízeních úspěšní, bude žalovaný nucen zaplatit příslušné částky včetně nákladů řízení. Soud si je vědom toho, že žalovaný má na základě předběžných opatření v těchto řízeních vydaných zakázáno převést či zatížit určitý movitý a nemovitý majetek, nicméně s ohledem na výši pohledávek uplatňovaných proti žalovanému je otázkou, zda se jedná o zajištění dostačující. Z tohoto důvodu by eventuální převod oprávnění provozovat stanici technické kontroly na jiný subjekt představoval ohrožení výkonu rozhodnutí, které bude v tomto řízení vydáno (samozřejmě za předpokladu, že žalobce bude v řízení úspěšný). Navíc je třeba dát za pravdu žalobci v tom, že vydané předběžné opatření neomezuje žalovaného v možnosti provozovat stanici technické kontroly, brání mu pouze v možnosti příslušné oprávnění převést na třetí subjekt. Z uvedených důvodů soud návrhu na předběžné opatření vyhověl. Pouze v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaný byl povinen zdržet se jiného nakládání s částí podniku žalovaného, tvořenou provozovnou stanice technické kontroly umístěnou na adrese Chrudim, Vlčnov č.p. 30, jakož i se všemi jednotlivými hmotnými, osobními i nehmotnými složkami této části podniku, návrh pro neurčitost odmítl (§ 75a odst. 1 o.s.ř.). Proti usnesení, a to jen do výroků I. a II., podal včas odvolání žalovaný. Namítal odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. Uvedl, že domněnka žalobce je založena na skutečnosti, že v současné době je v okrese Chrudim nemožné získat oprávnění k provozu STK. Toto tvrzení nepodkládá žádnými relevantními důkazy a není tak vyloučeno, že i kdyby nově vzniklá společnost skutečně chtěla provozovat STK, mohla by samostatně získat nové oprávnění. Tvrzení žalobce o naplnění stanoveného množství STK v daném okrese je založeno na dokumentu, který vcházel ze stavu platného k 1.1.2009. Jako opora pro tvrzení žalovaného, že i v současné době je pro nově vzniklou společnost možné získat oprávnění a osvědčení k provozování STK svědčí skutečnost, že Salio s.r.o. získala nové oprávnění a osvědčení k provozování této podnikatelské činnosti, a to v prostorách, kde dříve provozoval tuto činnost žalovaný. Dle údajů, které má k dispozici vzniklo na Chrudimsku 6 nových STK. Vyslovil přesvědčení, že účelem podání návrhu je zájem žalobce poškodit žalovaného, neboť svým jednáním zcela účelově chrání zájmy nájemce v areálu Obce Ležáků 758, a to společnosti Salio s.r.o. Chráněným zájmem je v podstatě ekonomická podpora tohoto subjektu způsobem, kdy je odstraňována konkurence ze strany jiného subjektu. Sám žalobce uvádí, že v tomto oboru existuje v daném území značná rivalita a žalobce se zapojil do konkurenčního boje tím, že podporuje zájmy konkurenta žalovaného a všemi možnými způsoby se snaží znemožnit žalovanému jeho další podnikatelskou činnost, ke které má všechna náležitá oprávnění a osvědčení s cílem vyloučit jej z trhu v oblasti poskytování těchto služeb. Zdůraznil, že v současné době je pouze holým držitelem oprávnění a osvědčení k provozování STK, když je v podnájemním vztahu k areálu Vlčnov 30 a ani současné vybavení stanice není v jeho vlastnictví, ale ve vlastnictví třetích osob. Má jen užívací právo k nemovitostem a movitým věcem vybavení STK a jeho podnikatelská aktivita je zcela závislá na trvání podnájemního a nájemního vztahu k těmto věcem. Soud zcela bezdůvodně přisvědčil tvrzení žalobce, že dříve vydané předběžné opatření postihující movité věci žalovaného je v současné době bezvýznamné, neboť žalobci není známo, kde se tyto věci nacházejí a zda jsou stále ve vlastnictví žalovaného. Soud žádným způsobem tuto skutečnost nezjišťoval. V případě, že by tak učinil, mohl by zjistit, že movité věci jsou stále ve vlastnictví žalovaného, který je však v současné době neužívá ke své podnikatelské činnosti v nové provozovně, aby nebyla snižována jejich hodnota a jsou jím řádně a bezpečně uloženy. Soud dále přihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem o více soudních sporech o zaplacení finanční částky a vzal v úvahu i možnou úspěšnost žalobce v těchto dalších sporech. Vytýkal okresnímu soudu, že nezjišťoval, jakým způsobem jsou již v průběhu těchto jiných řízení nároky žalobce zajištěny. Pominul tak významnou skutečnost, že již v jednom ze souběžně probíhajících civilních řízení bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo žalovanému zakázáno disponovat s nemovitostmi v jeho vlastnictví, konkrétně s nemovitostmi Na Okrouhlíku 577 v Pardubicích, kde má žalovaný své sídlo (8C 51/2005 OS Chrudim), což je zjistitelné i z výpisu z katastru nemovitostí dostupného na internetu. Hodnota této nemovitosti převyšuje všechny pohledávky, o nichž účastníci vedou soudní spory, a to včetně případných nákladů řízení. Žalovaný tak namítá, že zajištění nároků žalobce nadměrně převyšuje jeho nároky, pokud by byl ve všech věcech úspěšný a že dalšími předběžnými opatřeními je pouze neúměrně zasahováno do vlastnických práv žalovaného spočívajících ve svobodném nakládání se svým majetkem. Jde o situaci, kterou Ústavní soud ve své četné judikatuře popisuje jako nepřiměřený zásah do práv jednotlivce, když zcela vybočuje ze zákonných a ústavněkonformních účelů institutu předběžného opatření. Zajištění nároků předběžným opatřením nemůže výrazným způsobem přesahovat výši zajišťovaných nároků, které jsou v době vydání předběžného opatření navíc sporné. Vyslovil názor, že na straně žalobce nelze shledat žádnou odůvodnitelnou obavu, která by nasvědčovala za daných okolností tomu, že uspokojení jeho pohledávky výkonem rozhodnutí může být ztíženo nebo znemožněno. Nemůže jít jen o obavu vycházející ze subjektivného přesvědčení žalobce. V tomto případě jakákoliv odůvodněná obava ze neúspěchu žalobce ve výkonu rozhodnutí, když jeho pohledávky jsou zajištěny popsaným způsobem, je vyloučena. Nárok žalobce navíc dodnes není jasný a není tak osvědčeno, že žalobce má tvrzenou pohledávku nebo jiný nárok, když předběžná otázka platnosti výpovědi nájemní smlouvy správkyní konkurzní podstaty dodnes nebyla žádným soudem s konečnou platností rozhodnuta. Konečně poukázal i na vnitřní rozpornost usnesení v části výroku I. a výroku III., v nichž bylo najednou části návrhu vyhověno a současně pro neurčitost část návrhu odmítnuta. Není zřejmé, kterým z uvedených výroků se má řídit, a v tom spatřoval vadu řízení pro nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost. Vedle toho se vyslovil i k důvodnosti návrhu ve věci samé a z provedeného výkladu dovozoval, že jeho nájemní vztah k nemovitostem (zřejmě míněno v Chrudimi, Obce Ležáků - pozn. KS) stále trvá a nemůže mu tak být uložena povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže za užívání předmětu nájmu řádně a předem uhradil pronajimateli nájemné 4.600.000,- Kč. Navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, a to jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku rozhodnutí (§ 212, § 212a odst. 6 o.s.ř.), přičemž mohl vycházet toliko ze skutkového stavu, který zde byl v době vydání napadeného usnesení (§ 75c odst. 4 o.s.ř.). Odvolání shledal zčásti důvodným. Krajský soud předně uvádí, že okresní soud (jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení) zjevným písařským nedopatřením části návrhu, jímž se žalobce domáhal, aby se žalovaný zdržel „jiného nakládání s částí podniku žalovaného tvořenou provozovnou stanice technické kontroly (STK) umístěnou na adrese Chrudim, Vlčnov č.p. 30, jakož i se všemi hmotnými, osobními i nehmotnými složkami této části podniku, ve výroku I. vyhověl, ačkoliv jej v této části ve výroku III. (již pravomocném) odmítl a vyložil z jakých důvodů tak učinil (§ 75a odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud proto usnesení ve výroku I. potvrdil ve správném znění (charakteru opravného usnesení ve smyslu ust. § 167 odst. 2 a § 164 o.s.ř.), když návrh jen v tomto rozsahu považuje za opodstatněný. Ve zbylém rozsahu předmětu odvolacího řízení shledal důvodným odvolání žalovaného. Krajský soud se totiž jen výše uvedeném rozsahu ztotožnil s názorem okresního soudu, že žalobce osvědčil důvodnost zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením pro obavu z možnosti uspokojení své pohledávky, jež je předmětem řízení ve věci samé, tedy, aby se žalovaný zdržel konkrétní dispozice s majetkem pro „zachování“ činnosti provozování STK jakožto „aktiva“ přinášejícího příjmy z hospodářské činnosti. Pro stručnost může odkázat i na důvody, jež okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení v této části formuluje. V části návrhu, aby se žalovaný zdržel právních úkonů, návrhů a žádostí, které by vedly ve svém důsledku k odebrání oprávnění k provozování STK a vydání nového oprávnění k provozování STK ve prospěch jiné společnosti (výrok II. napadeného usnesení), kde žalobce tvrdí a dokládá personální propojení společníků a jednatelů se žalovaným, návrh dle jeho přesvědčení přesahuje meze nezbytné zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením. S ohledem na právní úpravu povolování činnosti STK návrh vybočuje ze zákonem sledovaného účelu institutu předběžného opatření, když k žalobcem v návrhu tvrzenému zachování výnosů z činnosti STK (resp. k „odebrání“ oprávnění) nijak nepřispěje. Současně krajský soud zaujímá názor, že žalobce v tomto rozsahu nařízení předběžného opatření (jako jeden z předpokladů pro jeho nařízení) neosvědčil (§ 75c odst. 1 o.s.ř.). Navrhovaný zákaz jednostranných i dvoustranných právních úkonů, jež by vedly k odebrání oprávnění k provozování STK žalovanému a vydání nového oprávnění k provozování STK osobě odlišné od žalovaného, je navíc terminologicky sporný a nejasný (viz dále). Podle definice pojmu podniku uvedené v ust. § 5 obch. zák. a vymezení pojmu obchodního majetku v ust. § 6 obch. zák. lze i s potřebným veřejnoprávním povolením, nutným k provozování podnikatelské činnosti konkrétního druhu, uvažovat jako se složkou náležející k podniku. Podle ust. § 54 odst. 2 zák.č. 56/2001 Sb. stanici technické kontroly (v textu uváděné jako STK) může provozovat fyzická nebo právnická osoba, která má k jejímu provozování oprávnění udělené a osvědčení vydané krajským úřadem (správního obvodu). Podle ust. § 54 odst. 3 cit. zákona na udělení oprávnění nevzniká právní nárok. Po vydání rozhodnutí o oprávnění k provozování STK (§ 54 cit. zákona za podmínek uvedených v ust. § 54 odst. 4 zákona) je dalším předpokladem pro provozování STK osvědčení o provozování STK, vydané týmž krajským úřadem na žádost provozovatele (§ 57 zákona), které je omezeno na dobu tří let. Zákon upravuje toliko vydání rozhodnutí o oprávnění k provozování STK a osvědčení k tomu (§ 56 a 57 zákona) a odnětí k provozování STK (§ 59 zákona). Podle zákona může být odejmuto oprávnění k provozování STK, jestliže při provádění technických prohlídek jsou závažným způsobem porušovány povinnosti stanovené zákonem, ministerstvo v rámci výkonu státního odborného dozoru zastaví provádění technických prohlídek nebo jestliže uplynula doba, na níž bylo vydáno osvědčení k zahájení provozování STK a provozovatel do uplynutí této doby nezíská nové osvědčení. Žalobcem tvrzený možný převod oprávnění k provozování STK výše označený zákon nezná; jím předložené stanovisko ministerstva dopravy je pouze právně nezávazným názorem (doporučením) sděleným jinému krajskému úřadu, že je možné „odebrání oprávnění k provozování STK původnímu provozovateli vydáním oprávnění k provozování STK novému provozovateli s tím, že „původní oprávnění pozbývá platnosti dnem nabytí právní moci nově vydaného oprávnění novému provozovateli“. Tento postup je nutno dle tohoto názoru nutno dodržet, aby „neplatila současně dvě oprávnění k provozování STK udělené dvěma různým subjektům, protože původní rozhodnutí o provozování STK původnímu provozovateli nelze rušit“. Krajský soud k tomto názoru nepřidává žádný komentář již proto, že toto právně nezávazné doporučení je zjevně v rozporu s příslušnou právní úpravou a i ten, kdo tento názor vyslovil je si s ohledem na celý text doporučení vědom jeho slabin, což se projevuje např. tím, že doporučuje (nepochybně) právně nezávaznou smluvní deklaraci pozbytí oprávnění převodce mezi účastníky smlouvy o převodu činnosti STK. Není-li podle právní úpravy na vydání povolení právní nárok, vydané povolení lze jen odebrat ze zákonem vymezených důvodů a zákon neupravuje žádnou formu převedení vydaného oprávnění na třetí osobu, nelze uzavřít jinak, než že žalobce potřebu zatímní úpravy předběžným opatřením ve znění, jež se podává z výroku II. napadeného usnesení, v dostatečném rozsahu netvrdil a neosvědčil. Stěží lze totiž obhájit důvodnost předběžného opatření zdržet se jednání, které ve smyslu tvrzení žalobce k „odebrání oprávnění“ a „vydání oprávnění k provozování STK třetí osobě, ani vést nemohou a navíc o nich rozhoduje správní orgán, jehož rozhodnutí lze stěží předjímat. Žádost správnímu orgánu pak nepochybně nelze považovat za právní úkon ve smyslu ust. § 34 obč. zák. (jde nanejvýše o procesní úkon ve správním řízení), kterého by bylo potřebné se vzhledem k účelu předběžného opatření zdržet. Pokud by mělo předběžné opatření vést ve vztahu k třetí osobě k zásahu do ústavními předpisy chráněného práva (č.l.26 LZPS) práva svobodně podnikat (nad rámec případně zákonem stanoveného omezení či stanovení podmínek pro výkon určitých povolání nebo činností), lze takové předběžné opatření vydat jen ve skutečně nezbytném a náležitě odůvodněném (osvědčeném rozsahu), lze –li to na třetí osobě také spravedlivě žádat (viz. § 76 odst. 2 o.s.ř.). V tomto ohledu návrh žalobce neposkytuje ani ve svých tvrzením náležitou oporu, natož aby jeho důvodnost osvědčil. Argument žalobce o nemožnosti vydání (za nastíněné situace vykrytí správního obvodu činnostmi STK) příslušných povolení dalšímu subjektu k provozování činnosti STK správním úřadem a jediné možnosti jak jej získat formou „převodu“ zůstal jen v rovině tvrzení a okresní soud mu nedůvodně přisvědčil. Krajský soud proto uzavřel, že žalovaný osvědčil toliko předběžné opatření, kterým je zákaz konkrétní dispozice (ve znění podávajícího se z výroku I. tohoto usnesení) s částí podniku žalovaného – provozovnou v Chrudimi, Vlčnově 30, provozujícího STK v rámci vydaného povolení a osvědčení k této činnosti (rozumí se všemi složkami této části podniku v rámci zákonné definice) a tím zachování či zajištění výnosů z této hospodářské činnosti, z nichž by se žalobce mohl v případě úspěchu ve věci samé v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce) uspokojit (§ 75c odst. 1 o.s.ř.). V tomto rozsahu předběžné opatření žalobce nijak neomezuje v právu svobodně podnikat a nijak jej neomezuje ani v jiném ústavou zaručeném právu (např. vlastnickém právu, podniká-li - jak sám tvrdí - v pronajatých prostorách s pronajatým zařízením). Proto v tomto rozsahu krajský soud napadené rozhodnutí jako věcně správné postupem dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu předmětu odvolacího řízení (výrok II. tohoto usnesení) napadené usnesení změnil a návrh zamítl (§ 220 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s důvody nálezu Ústavního soudu vyhl.pod č. 48/2010 Sb.), když nalézá odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. a výše vyložil, že předpoklady pro jeho nařízení v této části splněny nebyly. Krajský soud pak k odvolacím výhradám žalovaného ještě dodává, že s ohledem na krátkou lhůtu, kterou zákon pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření soudu ukládá (§ 75c odst. 2 o.s.ř.) je vyloučeno, aby prováděl šetření či dokazování k některým skutečnostem, které odvolatel zmiňuje; vychází toliko z obsahu spisu k rozhodnému okamžiku (tedy, zda navrhovatel rozhodné skutečnosti osvědčil) a na tomto podkladě rozhoduje bez slyšení účastníků. K uvedené výhradě tak nebylo lze přihlédnout. Nelze také přisvědčit žalovanému, že by žalobce tvrzenou pohledávku, o níž probíhá řízení ve věci samé, pro potřebu tohoto řízení neosvědčil. Při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření soud nemůže předjímat výsledek řízení ve věci samé (zda bude žalobce úspěšný či nikoliv), nejde-li o případ zjevně bezúspěšného uplatňování „práva“. O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne okresní soud v rozhodnutí o věci samé (§ 145 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Pardubicích dne 25. srpna 2011 předseda senátu