Uložil-li soud elektronickým platebním rozkazem zaplacení smluvní pokuty, ač k tomu neměl pravomoc (ta náležela Českému telekomunikačnímu úřadu) a oprávněný podal podle uvedeného elektronického platebního rozkazu proti povinnému návrh na nařízení exekuce k vymožení uložené smluvní pokuty, exekuční soud takový návrh zamítne.

19Co 470/2011-42 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svobodové a soudců JUDr. Ludmily Sladkovské a Viktora Kuči v exekuční věci oprávněného T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČ 64949681, zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Praha 7, Jankovcova 1518/2, proti povinnému FK, r.č. xxx, bytem xxx, o nařízení exekuce pro pohledávku 3.901,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21.března 2011, č.j. 0EXE 3128/2011-10, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu s e m ě n í tak, že se zamítá návrh na nařízení exekuce na majetek povinného podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20.1.2011, č.j. 105EC 424/2010-21. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajský soudem. III. Soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš se sídlem Chrudim, Škroupova 150 nemá právo na náhradu nákladů exekuce. O d ů v o d n ě n í Okresní soud výše označeným usnesením nařídil exekuci na majetek povinného podle platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20.1.2011 č.j. 105EC 424/2010-21 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3.901,50 Kč se 7% úrokem z prodlení p.a. od 19.11.2007 do zaplacení, jakož i nákladů předcházejícího řízení v částce 8.220 Kč a nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše z Exekutorského úřadu Chrudim. V odvolání povinný namítal, že exekuce byla nařízena neoprávněně. Poukázal na rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast ze dne 18.3.2011, z něhož dovozoval, že okresní soud rozhodl v exekučním titulu v jeho neprospěch nesprávně, neboť žádná smlouva, ve které by se zavázal uhradit oprávněnému smluvní pokutu, neexistuje. Z obsahu odvolání je patrné, že se domáhá změny napadeného usnesení a zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Oprávněný navrhl potvrzení napadeného usnesení s odůvodněním, že na podaném návrhu na nařízení exekuce trvá a žádné platby od povinného doposud nezaznamenal. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, ve věci, ve které je odvolání přípustné a včas (§ 201, § 202 a contr., § 204 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení a poté, co provedl důkazy dále uvedené, dospěl k závěru, že odvolání povinného je opodstatněné i když z jiných než povinným uvedených důvodů. Oprávněný ve smyslu § 37 odst. 2 exekučního řádu může podat návrh na nařízení exekuce, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul. Soud ve smyslu § 44 odst. 3 exekučního řádu nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora, jestliže jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce. Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce. Titul pro výkon rozhodnutí je materiální podmínkou výkonu rozhodnutí a rozumí se jím listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, který má předepsanou formu. Titul musí mít určité náležitosti, jednak formální jednak obsahové. Splnění základních předpokladů je soud nařizující exekuci povinen zkoumat ve smyslu ustanovení § 44 odst. 3 exekučního řádu. Naopak soud nařizující exekuci není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Z výše uvedeného je třeba dovodit, že námitka povinného spočívající ve věcné nesprávnosti rozhodnutí okresního soudu, je tedy právně nevýznamná. Nicméně exekuční soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda exekuční titul byl vydán k tomu pravomocným orgánem, a proto odvolací soud především zkoumal, zda okresní soud byl oprávněn platební rozkaz ve věci sporu o plnění povinnosti k peněžitému plnění za oprávněným poskytnutou službu projednat a o návrhu na úhradu smluvní pokuty rozhodnout. Za tím účelem odvolací soud nařídil ve věci jednání a z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 105EC 424/2010, a to z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zjistil, že oprávněný se v tomto řízení domáhal úhrady smluvní pokuty na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. týkající se telefonní stanice č. 739599002. Smluvní pokuta byla vyúčtována s odůvodněním, že povinný se dostal do prodlení s úhradou vyúčtování služeb a oprávněný proto z důvodu dluhu účastnickou smlouvu k 22.10.2007 vypověděl. Smluvní pokuta pak byla vyúčtována ve výši zbývajících měsíčních paušálů splatných do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Oprávněný k návrhu doložil smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřenou mezi účastníky 13.9.2006 a dále vyúčtování služeb za období od 20.9.2006 do 19.12.2006 a vyúčtování smluvní pokuty ve výši 3.901,33 Kč ze dne 4.11.2007. Elektronický platební rozkaz byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí vydán 20.ledna 2011 a bylo jím povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 3.901,50 Kč se 7% p.a. úroky z prodlení od 19.11.2007 do zaplacení a náklady řízení v částce 8.220 Kč. Z rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast ze dne 18.3.2011, které k odvolání připojil povinný, bylo zjištěno, že tímto úřadem bylo rozhodováno o smluvní pokutě týkající se telefonní stanice č. 739670224, nikoliv telefonní stanice č. 739599002, a proto toto rozhodnutí nemělo žádný právní význam pro rozhodnutí v této věci. Z provedených důkazů bylo odvolacím soudem nepochybně zjištěno, že smluvní pokuta byla oprávněným povinnému vyúčtována za neuhrazení ceny za poskytnutou službu. Podle dnes již ustálené judikatury soudů České republiky rozhoduje o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popř. uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích) ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Konf 27/2008 ze dne 9.9.2008 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 28 v sešitu č. 3/2011). Při rozhodování o smluvní pokutě je proto vždy zapotřebí rozlišovat charakter povinnosti, která byla porušena. Je tomu tak proto, že porušená právní povinnost a nárok na smluvní pokutu spolu tak úzce souvisejí, že je není možno posuzovat odděleně. Existence porušení povinnosti je přitom určující pro existenci nároku na smluvní pokutu. Pokud byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný v souladu s § 129 zákona o elektronických komunikacích Český telekomunikační úřad, neboť neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán. Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě soud, musel by nejprve posoudit, zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu, což by však znamenalo nepřípustnou ingerenci do pravomoci Českého telekomunikačního úřadu, která je mu svěřena v ustanovení § 127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Exekuční titul oprávněným předložený nelze proto posoudit jako vydaný orgánem pravomocným k takovému rozhodnutí, a proto odvolacímu soudu nezbylo než napadené usnesení změnit podle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a návrh na nařízení exekuce zamítnout (§ 44 odst. 3 exekučního řádu). Oprávněný neměl v řízení úspěch, a proto mu nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení a to ani před okresním ani před odvolacím soudem a byl by povinen nahradit náklady řízení povinného. Tomu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu). Usnesením o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce se zakládá stav, kdy je působení dříve prověřeného exekutora v exekučním řízení ukončeno. O nákladech exekutora rozhoduje soud v souladu s ustanovením § 151 o.s.ř., když v projednávaném případě je vyloučena aplikace § 87 odst. 4 exekučního řádu. Protože exekutor nezavinil zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, a povinný byl v řízení úspěšný, byl by oprávněný povinen nahradit náklady exekutora. Protože se však exekutor výslovně vzdal práva na náhradu nákladů exekuce, bylo rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 11. října 2011 předsedkyně senátu