Rozvedený manžel, který zaplatil po rozvodu věřiteli dluh vzniklý za trvání manželství a náležející do společného jmění manželů, které nebylo dosud vypořádáno, nemůže mimo rámec sporu o vypořádání společného jmění manželů na druhém manželu úspěšně požadovat ani částečnou úhradu tohoto svého plnění.

19Co 503/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. LS a soudců JUDr. MK a VK ve věci žalobkyně Mgr. HK, narozené xxx, bytem v xxx, zastoupené JUDr. RM, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému VK, narozenému xxx, bytem v xxx, zastoupenému Mgr. IĎ, advokátem se sídlem v xxx, o 27 335 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v ÚO č. j. 107 C 114/2009-124 z 20. července 2010, takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I m ě n í tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 24 543 Kč s ročním úrokem z prodlení za dobu od 16. 7. 2009 do zaplacení. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. IĎ náklady řízení před okresním soudem ve výši 13 750 Kč a před krajským soudem ve výši 7 020 Kč. Odůvodnění: Okresní soud rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 24 543 Kč s ročním úrokem z prodlení za dobu od 16. 7. 2009 do 20. 7. 010 ve výši 2 043,80 Kč a od 21. 7. 2010 s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, ve kterém prodlení žalovaného trvá, a zvýšené o 7 procentních bodů do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu o zaplacení dalších 2 792 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení 20 008 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III). Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 27 335 Kč s příslušenstvím představujících jednu polovinu peněžních závazků zaplacených po rozvodu manželství pouze žalobkyní. Závazky vznikly za trvání manželství účastníků, a proto patří do zaniklého ale dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Právní moc rozvodového rozsudku nastala 19. 3. 2009. Žalovaný připustil, že některé pohledávky (závazky) jsou součástí zaniklého společného jmění. Nesouhlasil však s tím, aby do společného jmění byly zahrnuty všechny závazky uvedené žalobkyní. Dále namítal, že i on platil některé závazky vzniklé za trvání manželství a žádal, aby v této výši byly započítány proti uplatněným pohledávkám žalobkyně. Okresní soud vyhověl částečně žalobě a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jednu polovinu z 54 669 Kč. Uzavřel, že se jedná o úvěry poskytnuté účastníkům ještě za trvání jejich manželství, které žalobkyně hradila po zániku manželství peněžním ústavům až do zahájení soudního řízení (§ 149 odst. 2 a § 143 odst. 1 občanského zákoníku). Postavení účastníků jako bývalých manželů znamená, že závazky plní, vznikly-li za trvání manželství, společně a nerozdílně (§ 145 odst. 3, § 511 odst. 3 občanského zákoníku), a zaplatila-li žalobkyně více než plnit měla, je žalovaný povinen jí uhradit to, co plnila nad rámec svých povinností. Žalovaný neprokázal, že by dluhy z poskytnutých úvěrů pořízených žalobkyní nepatřily do společného jmění manželů (§ 144 občanského zákoníku). I když žalovaný tvrdil, že o některých úvěrech nevěděl a nedal k jejich pořízení výslovný souhlas, nepřesahovaly tyto závazky podle závěru okresního soudu míru přiměřenou majetkovým poměrům bývalých manželů ve smyslu § 143 odst. 1 občanského zákoníku. Oba předpoklady, tj. nesouhlas s pořízením úvěrů a jejich rozsah přesahující uvedenou míru, musí být splněny současně. Za trvání manželství účastníků vznikla řada dluhů z podnikání žalovaného v restauračním zařízení, které byly částečně zaplaceny z prodeje tohoto zařízení Českou konsolidační agenturou dceři žalobkyně PŽ. Dluhy byly průběžně hrazeny žalobkyní, a to i tím způsobem, že na uhrazení jednoho závazku sloužil závazek jiný. Výše dluhů dosahovala statisíců. Žalovaný pobíral pouze invalidní důchod i před zánikem manželství. Z toho vyplývá, že na úhradě dluhů se podílela hlavně žalobkyně, která měla zajištěn stabilní příjem ze svého zaměstnání. Půjčka 200 000 Kč sloužila ve výši 150 000 Kč k úhradě dluhu žalovaného u pana T. Rovněž úvěry ze tří kreditních karet patří do společného jmění účastníků. Žalobkyně je splácí a rozsah poskytnutého plnění odpovídal i v tomto případě majetkovým poměrům účastníků za trvání manželství. Soud proto nezkoumal, na jaký účel byly peníze z kreditních karet použity a zda a do jaké míry o nich žalovaný věděl, byla-li splněna podmínka přiměřenosti těchto závazků majetkovým poměrům účastníků. Jestliže žalovaný prokázal, že od měsíce dubna do června 2009 zaplatil rovněž nad rámec závazků z nevypořádaného SJM o 2 792 Kč více (úvěr ze stavebního spoření a úvěr u GE M M a. s.), okresní soud snížil požadované plnění o tuto částku a žalobu výrokem II částečně zamítl. Žalobkyně byla v převážné míře se žalobou úspěšná, a proto jí okresní soud přiznal podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1 100 Kč a odměnou advokáta. Žalovaný směřoval odvolání proti výroku I, kterým bylo žalobě v převážné míře vyhověno, a proti závislému výrok III o náhradě nákladů řízení. Vytkl okresnímu soudu, že se dostatečně nezabýval tím, zda úvěry nepřesahovaly míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků. Znovu zdůraznil, že o tom, že žalobkyně si peníze půjčuje, nevěděl. Podle jeho názoru mezi dlužné závazky neměl být zařazen úvěr u České spořitelny z 18. 8. 2008 ve výši 200 000 Kč. O zaplacení 150 000 Kč panu T nikoho z rodiny nežádal, protože tento dluh byl zaplacen již z peněz získaných z prodeje restaurace. Zaplacení této částky prokazuje smlouva o narovnání z 13. 7. 2004, která již o dalších 150 000 Kč, které by měly být zaplaceny panu T, nehovoří. Ani poskytnutí půjčky 150 000 Kč Dr. Ž na úhradu pohledávek panu T nebylo prokázáno. Zbývajících 50 000 Kč z úvěru spotřebovala žalobkyně sama poté, co opustila společnou domácnost. Část tohoto úvěru byla půjčena DK, synu žalovaného. O úvěrech z kreditních karet žalovaný rovněž nevěděl a nezná účel jejich pořízení. Tvrzení žalobkyně, že peníze měly zabezpečit chod domácnosti, pokládá za neuspokojivě vysvětlené. Proto i úvěry poskytnuté společnostmi E, H C a C E přesahovaly míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků. Navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu i ve zbývající části zamítl. Žalobkyně pokládala rozsudek okresního soudu za správný. Podle jejího názoru bylo prokázáno, že závazky vznikly za trvání společného jmění účastníků, k jehož vypořádání dosud nedošlo. Žaloba o toto vypořádání je připravena, ale účastníci se snaží věc vyřešit dohodou. Žaloba v projednávané věci byla podána z toho důvodu, že se sice jedná o závazky vzniklé za trvání manželství, ale k plnění došlo až po zániku manželství. Žalována je pouze část žalobkyní uhrazeného plnění od zániku manželství do podání žaloby. Jakmile řízení v této věci skončí, bude požadovat zaplacení dalšího plnění, které z těchto závazků vynaložila. Má za to, že tyto vynaložené prostředky nelze vypořádat v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání (§ 212 věta prvá o. s. ř.), tedy pouze ve výroku I a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem III, když v zamítavém výroku II odvoláním nedotčeném je rozsudek již v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Okresní soud správně uzavřel, že účastníci řízení byli manžely a že jejich manželství zaniklo ve smyslu § 24 a násl. zákona o rodině dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. k 19. březnu 2009. Jestliže zaniklo manželství účastníků, zaniklo i ve smyslu § 149 odst. 1 občanského zákoníku jejich společné jmění, které tvoří podle § 143 odst. 1 občanského zákoníku mimo jiné majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, jakož i závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželům, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Krajský soud sdílí závěr okresního soudu, že žalobou uplatněné plnění vzniklo ze závazků, které do společného jmění účastníků patřily. Okresní soud správně vyhodnotil, že úvěry poskytnuté žalobkyni především na uhrazení dluhů z podnikání žalovaného nepřesáhly míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, přesvědčivě odůvodnil své závěry a odvolací soud odkazuje v tomto směru na odůvodnění rozsudku. Žalovaný nemá pravdu, jestliže v odvolání tvrdí, že okresní soud se nezabýval těmi předpoklady, které má namysli ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku (rozsah a míra přiměřenosti závazků). Přesto krajský soud nemohl rozsudek okresního soudu v napadené části potvrdit, neboť přiznání plnění žalobkyni by bylo v rozporu s dalšími ustanoveními občanského zákoníku upravujícími společné jmění manželů. Podle § 149 odst. 2 občanského zákoníku zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné a že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Zánik společného jmění manželů se časově však nekryje s jeho vypořádáním, k němuž dochází ve smyslu § 150 odst. 1 a 3 občanského zákoníku buď dohodou bývalých manželů, nebo rozhodnutím soudu, anebo podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku tzv. fikcí. Ze shodného prohlášení účastníků vyplývá, že jejich společné jmění nebylo dosud vypořádáno žádným ze způsobů zákonem předvídaným, a to ani částečně. Podle ustanovení § 145 odst. 1 občanského zákoníku majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Uvedené ustanovení platí i v případě, že společné jmění manželů sice zaniklo, ale nebylo dosud vypořádáno. Společné užívání a správa majetku nevylučují dohodu bývalých manželů o tom, co bude každý z nich užívat, případně hradit. Ustanovení občanského zákoníku upravující vznik a zánik společného jmění jsou ustanoveními povahy kogentní, která je třeba respektovat a dodržovat. Požadavek žalobkyně na úhradu části plnění, které vynaložila po zániku společného jmění na uhrazení některých závazků věřitelům, které vznikly za trvání manželství, však není opodstatněný. Tímto postupem se nejen obchází občanský zákoník ve výše uvedených ustanoveních, ale vede ve svých důsledcích i k rozšiřování sporů namísto komplexního vypořádání majetku patřícího do společného jmění bývalých manželů. V rozhodované věci se však žalobkyně vypořádání společného jmění nejen vůbec nedomáhá, ale požaduje uhradit polovinu plnění, které již zaplatila za závazky vzniklé za trvání manželství sice patřící do společného jmění, ale dosud nevypořádané, což vzhledem k již uvedenému není možné. Všechna plnění poskytnutá žalobkyní budou zohledněna buď v dohodě účastníků o vypořádání společného jmění, případně v rozsudku soudu, kterým bude na návrh některého z účastníků společné jmění vypořádáno. Rozvedený manžel není oprávněn požadovat na druhém manželu v době mezi zánikem společného jmění a jeho vypořádáním zaplacení části závazků vzniklých za trvání manželství a placených v tomto přechodném období pouze jedním z nich. Krajský soud z těchto důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se zamítá žaloba o zaplacení zbývajících 24 543 Kč s ročním úrokem z prodlení za dobu od 16. 7. 2009 do zaplacení. Změní-li krajský soud rozhodnutí okresního soudu, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvého stupně, jak mu ukládá ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl úspěšný a náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nejen před okresním, ale i před krajským soudem, které účelně vynaložil. Náklady za řízení v prvém stupni činí 13 750 Kč a sestávají z odměny advokáta zastupujícího žalovaného v tomto řízení za jeho právní služby ve výši 11 950 Kč za použití sazby pro výpočet odměny 27 335 Kč (§ 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 bod 4 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Paušálních odměn je celkem 6 a náleží za přípravu a převzetí zastoupení žalovaného, za vyjádření k žalobě a za účast advokáta při jednání okresního soudu ve dnech 10. 2., 10. 3. 15. 6. a 20. 7. 2010. Náklady odvolacího řízení úspěšného žalovaného činí 7 020 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 980 Kč za odvolání, z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní pomoci 300 Kč (sepis odvolání) a z odměny advokáta ve výši 50 %, tj. z částky 5 740 Kč, když sazba odměny činila 24 543 Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Veškeré náklady za řízení v obou stupních je třeba zaplatit do tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V HK dne 1. února 2011 předsedkyně senátu