Pokud dosud nevzniklo společenství vlastníků jednotek, právo na platby za náklady spojené se správou domu nemůže od vlastníka jednotky, který je dluží, vymáhat vlastním jménem a na svůj účet správce domu, ale vlastníci ostatních bytových jednotek.

20Co 221/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Špičák, IČ 00042218, se sídlem v Tanvaldu, Krkonošská 181, zast. JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem v Jablonci nad Nisou, Komenského 21a, proti žalované LP, nar. xxx, bytem v xxx, zast. JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem v Hradci Králové, Škroupova 957, o 42.164 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9.března 2011, č.j. 56C 186/2010-70, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 42.164 Kč s příslušenstvím, se z a m í t á . II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem v částce 17 434,80 Kč a před krajským soudem v částce 16 760 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám advokáta žalované. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 42.164 Kč spolu s ve výroku rozsudku uvedeným úrokem z prodlení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok pod bodem I tohoto rozsudku). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26.460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám jeho advokáta (výrok pod bodem II tohoto rozsudku). V řízení před okresním soudem vyšlo najevo, že žalobkyně je na základě kupní smlouvy uzavřené s paní S dne 19.2.2007, která byla vložena do katastru nemovitostí ke dni 20.2.2007, vlastnicí bytové jednotky – bytu č. 010 o třech pokojích a kuchyni v domě čp. 578, v Horské ulici, v T. Žalobce v řízení tvrdil, že mu žalovaná neuhradila za měsíce listopad 2008 až 2009, za měsíc březen 2010 a část měsíce října 2008 platby spojené s užíváním tohoto bytu a nezaplatila ani vyúčtování za rok 2008. Za toto období dluží tedy žalovaná žalobci částku 42.164 Kč, kterou jí okresní soud uložil povinnost žalobci zaplatit. Důvodnou pak okresní soud neshledal obranu žalované, že tento dluh se zavázala zaplatit žalobci původní vlastnice bytu paní S. To proto, že podle závěru okresního soudu bylo povinností žalované tyto platby žalobci platit a předchozí vlastnice po prodeji bytu žalované již tuto povinnost neměla. Proto, pokud žalovaná zaplatila z celkového dluhu vůči žalobci v částce 118.550 Kč částku 76.386 Kč s tím, že na zbývající částku má žalobce nárok na základě uznání dluhu vůči paní S, shledal okresní soud správný postup žalobce, který takto zaplacenou částku žalovanou započetl na dluhy nejstarší (tj. i na dluh uznaný paní S). Z tohoto důvodu shledal okresní soud i nedůvodnou námitku případného promlčení dluhu vznesenou žalovanou. Výrok o nákladech řízení vychází z úspěchu účastníků ve věci. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná a nesouhlasila s jí uloženou povinností. Zopakovala, že původní vlastnice bytu po jeho prodeji, paní S, v předmětném bytě bydlela a náklady spojené s bydlením v tomto bytě žalobci nehradila. Tento dluh paní S vůči žalobci uznala co do důvodu a výše, o čemž žalovaná věděla a dala žalobci na srozuměnou, že tento uznaný dluh za paní S hradit nechce a nebude. Okresní soud při svém rozhodnutí podle ní zcela přehlédl, že mezi účastníky není sporu o tom, že u sepsání uznání dluhu paní S byl manžel žalované přítomen a žalovaná dala žalobci i písemně na vědomí, že tento uznaný dluh mu hradit nehodlá. Proto podle žalované si žalobce nemohl započítat platby zaslané žalovanou na tento uznaný dluh. Na tom, že takto podle žalované nemohl žalobce postupovat, nemění nic to, že statutární zástupce za žalobce ve své výpovědi popíral, že by v době sepisu uznání dluhu měl povědomost o tom, že paní S již není vlastnicí předmětného bytu a že jeho vlastnicí je žalovaná. V tomto směru se žalované nejeví tato výpověď ani logická, neboť žalobce žádným způsobem nevysvětlil, jak si tedy přítomnost manžela žalované, kterou nepopírá, při sepisu uznání dluhu paní S tehdy vlastně vysvětloval. Předmětem žaloby je shodná částka uznaná paní S 42.164 Kč a žalovaná zaplatila žalobci dluh vzniklý neplacením plateb po 21.2.2008 v částce 76.386 Kč, na což žalobce výslovně upozornila. Proto je žalovaná přesvědčena o tom, že tuto platbu si žalobce nemohl započíst na dluh za byt před tímto datem a žalovaná je dále přesvědčena o tom, že důvodně vznesla námitku promlčení. Žalobce podle ní totiž nemůže takto zaslanou a označenou platbu započítat na dluhy starší a vyhnout se tak promlčení dílčích pohledávek. Navrhla změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Podle něho mezi účastníky není sporu o tom, že ode dne 20.2.2007, kdy se žalovaná stala vlastnicí předmětného bytu, je dluh na platbách ze tento byt právě v žalobou uplatněné výši 42.164 Kč. Snaha žalované přesunout povinnost platit za byt na jinou osobu, a sice paní S, je podle žalobce nemístná a žalobci nelze vytýkat to, že s touto předchozí vlastnicí uzavřel dohodu o uznání dluhu. To proto, že není v jeho možnostech zjistit u stovek jím spravovaných bytů, kdo je jejich vlastníkem. Ani uznání dluhu vůči žalobci paní S nemůže podle žalobce změnit nic na tom, že bylo povinností žalované a nikoho jiného platby za užívání bytu žalobci hradit. Žalobce potvrdil, že od žalované obdržel dne 30.12. a dne 5.3.2011 vždy částku 10.000 Kč a dne 19.11.2010 bez bližšího určení částku 76.386 Kč. Žalobce je pak přesvědčen o tom, že tyto platby na dluhy žalované zaúčtoval řádně. Je sice pravdou, že předmětem žaloby je stejná částka jako uznaná paní S, ale tato shodná částka se týká jiného období specifikovaného v žalobě. Odvolání je důvodné. Krajský soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby a zda tedy je to on, kdo má právo na platby vůči vlastníkovi bytové jednotky za náklady spojené s užíváním bytu. Žalobce svou aktivní legitimaci dovozoval z toho, že v předmětném domě ze zákona nevzniklo společenství vlastníků. Proto on jako správce vykonává vše, co je jinak společenství vlastníků svěřeno, byť on sám si je vědom toho, že takto zaplacené peníze nejsou jeho penězi. Aktivně věcně legitimován k podání žaloby je však jen takový žalobce, který na základě právního posouzení věci je nositelem práva, o něž ve sporu jde, a které mu proto musí být v případě prokázání právně významných skutečností rozhodnutím soudu přiznáno. Obecně platí, že vlastníci bytových jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na domě. V případě, že v domě vznikne společenství vlastníků bytových jednotek, je toto společenství vlastníků bytových jednotek na základě zákona o vlastnictví bytů aktivně legitimováno k případnému podání žaloby na zaplacení těchto nákladů vůči dlužícímu vlastníku bytové jednotky. V závazkovém (obligačním) vztahu je zde totiž společenství vlastníků jednotek jako právnická osoba a vlastník jednotky (srovnej § 15 zákona o vlastnictví bytu). V projednávané věci však toto společenství vlastníků bytových jednotek nevzniklo a byť žalobce vykonává správu domu, není v závazkovém vztahu s jednotlivými vlastníky bytových jednotek, na základě kterého by mu tito vlastníci bytových jednotek byli povinni jednotlivé platby spojené s provozem domu hradit. Tuto aktivní legitimaci mu nedává ani ta skutečnost, že do vzniku společenství vlastníků jednotek je to on, kdo podle citovaného zákona vykonává správu domu. Povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku má totiž vlastník bytové jednotky vůči všem ostatním spoluvlastníkům. Tuto povinnost vlastníci bytů nemají vůči žalobci jako správci domu. Žalobce jako správce domu může pouze vést evidenci těchto nákladů, může je rozpočítávat podle dohody spoluvlastníků či podle spoluvlastnických podílů, ale není oprávněn tyto částky na svůj účet a svým jménem vymáhat, stejně jako např. účetní firma nemůže žalovat svým jménem a pro sebe nezaplacené faktury svého klienta, ale musí tak činit vždy klient sám. Již jen z důvodu nedostatku aktivní legitimace nemůže mít tedy žalobce se svou žalobou úspěch. I kdyby byl žalobce aktivně legitimován k podání žaloby, není správný závěr okresního soudu o tom, že si žalobce může započíst platby na jednotlivé dluhy podle své úvahy. Naopak platí, že pokud dlužník má více dluhů, je plněn ten z nich, o němž dlužník při plnění projevil úmysl jej splnit nejen výslovně, nýbrž i projevil-li jej jinak, je-li toto určení určité a srozumitelné. Žalobce věděl o tom, že žalovaná mu dluh uznaný předchozí vlastnicí paní S zaplatit nechce (srovnej např. dopis adresovaný advokátem žalované žalobci ze dne 5.8.2010 na č.l. 35 spisu a reakce na tento dopis žalobce ze dne 9.9.2010 č.l. 36 spisu). Proto závěr okresního soudu o tom, že si žalobce mohl platby zaslané žalovanou započíst na jakoukoli dlužnou částku, není správný, neboť žalobce věděl o tom, že žalovaná částku uznanou předchozí vlastnicí zaplatit nechce. Ostatně o jednoznačnosti tohoto projevu vůle svědčí i to, že veškeré ostatní dlužné částky žalovaná žalobci zaplatila (tj. i dluh za období požadované žalobou v tomto řízení) a dluh zůstal ve stejné výši jako dluh uznaný její právní předchůdkyní. Konečně nemůže mít žalobce se svou žalobou úspěch i z toho důvodu, že žaloba je sice projednatelná, ale není z ní jednoznačně patrno, co je předmětem žaloby. Z žaloby žalobce není jednoznačně patrno, co vše tvoří žalobou uplatněný nárok. Žalobce žalobou mimo jiné uplatnil dluh žalované za období října až prosince 2008 a dále i dluh za vyúčtování zálohových plateb za celý rok 2008. Již ze samotné podstaty vzájemného vztahu záloh na služby poskytované s užíváním bytu na straně jedné a vyrovnávání úplaty za služby po jejich konečném vyúčtování na straně druhé vyplývá, že nemohou obstát vedle sebe. Je proto svou podstatnou vyloučeno domáhat se placení záloh, byla-li již stanovena konkrétní výše úplaty (srovnej rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17Co 398/2001 publikovaný v Soudních rozhledech 2/2004 na str. 64). Krom toho jsou jednotlivá tvrzení žalobce svou podstatou rozporná, když žalobce s platbami zaslanými žalovanou nakládal různě a on sám označil žalobou uplatněný nárok v částce 42.164 Kč „za virtuální částku“ s tím, že podle něho žalovaná tuto částku nesporovala. Žalobce se mýlí v tom, že by mezi účastníky bylo shodné tvrzení o tom, že žalovaná žalobci tuto částku dluží. Naopak žalovaná se v průběhu celého řízení brání úhradě žalobou uplatněného nároku. Žalované je třeba přisvědčit i v tom, že žalobce ve svých vyúčtováních nakládá s platbami zaslanými žalovanou různě podle svého uvážení a v těchto vyúčtováních označuje, co je a co není zaplaceno různě. Předmětem řízení však nemůže být „virtuální“ dlužná částka, a to i z toho důvodu, že pokud žalobce započítává platby, které mu žalovaná zaslala, různě, v podstatě se tím snaží vyhnout důvodnosti vznesené námitky promlčení, což však není možné. Ze všeho výše uvedeného je tedy patrno, že žaloba žalobce důvodná není. Krajský soud proto postupem podle § 220 občanského soudního řádu změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná, která měla v řízení před okresním i krajským soudem úspěch, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení před okresním i krajským soudem (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady řízení před okresním soudem žalované sestávají z odměny jejího advokáta za řízení v částce 14.470 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem v občanském soudem řízení). Ke každému z úkonů právní služby má advokát žalované právo na režijní paušál v částce 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 900 Kč. Náklady řízení žalované před okresním soudem sestávají i z nákladů vynaložených na cestu jejího advokáta z Hradce Králové k jednáním soudu do Náchoda za 2 cesty v částce 1.264,80 Kč a z náhrady za ztrátu času stráveného těmito cestami v částce 800 Kč. Náklady řízení žalované před okresním soudem činí celkem 17 434,80 Kč. Náklady odvolacího řízení žalované sestávají rovněž z odměny jejího advokáta za řízení v částce 14.470 Kč a ze dvou režijních paušální celkem v částce 600 Kč. Náklady odvolacího řízení žalované včetně zaplaceného soudního poplatku z odvolání v částce 1 690 Kč činí tedy celkem částku 16 760 Kč. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před okresním i krajským soudem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 7. června 2011 předseda senátu