Místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001, nemusí být bez dalšího shodné s místem, kde došlo předtím k nedovolenému jednání. Proto dopustil-li se polský státní příslušník s trvalým bydlištěm v Polsku protiprávního jednání v Nizozemsku a z tohoto právního jednání vznikla škoda v České republice, může být o náhradu škody žalován buď v Polsku (čl. 2 nařízení Rady (ES) č. 44/2001) nebo v České republice (čl. 5 bod 3 cit. nař.).

20Co 296/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, adresa pro doručování: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Krajská pobočka pro Královéhradecký kraj, územní pracoviště Náchod, Poštovní 42, 547 01 Náchod, proti žalovanému: PH, nar. xxx, bytem Polská republika, xxx, o zaplacení 53.267,88 Kč s přísl., k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 16.3.2011 č.j. 14C 9/2011-12, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že nepříslušnost Okresního soudu v Náchodě se n e p r o h l a š u j e a řízení se n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením se prohlásil Okresní soud v Náchodě za nepříslušný k projednání a rozhodnutí věci a řízení z tohoto důvodu zastavil. Vzhledem k tomu, že žalobce je českou právnickou osobou, žalovaný státním příslušníkem Polské republiky a škoda byla způsobena v Nizozemsku, posuzoval okresní soud otázku své příslušnosti podle nařízení rady ES č. 44/2001, tzv. Brusel I. Dospěl přitom k závěru, že žaloba o náhradu škody může být podle tohoto nařízení podána buď v Polsku dle čl. 2 bodu 1. citovaného nařízení, eventuelně v Nizozemsku dle čl. 5 bodu 3. citovaného nařízení. Kritérium příslušnosti národních soudů, které je v čl. 5 bod 3. vyjádřeno slovy „místo, kde došlo, nebo může dojít ke škodné události“ vyložil okresní soud tak, že jde o místo, v němž došlo k deliktnímu jednání, a nikoliv místo, kde vznikla škoda. Místem deliktního jednání žalovaného bylo v daném případě Nizozemsko, kde žalovaný neoprávněně použil průkaz pojištěnce vydaný v ČR (EHIC). Proti usnesení okresního soudu podal odvolání žalobce. Měl za to, že okresní soud neposoudil otázku své příslušnosti správně. Poukázal na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se k příslušnosti jednotlivých národních soudů a zdůraznil, že podle této judikatury místo, kde došlo ke škodné události, je jak místo události, v níž má škoda svou příčinu, tak i místo vzniku vlastní škody. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a prohlásil Okresní soud v Náchodě za příslušný k projednání žaloby. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení z podnětu podaného odvolání a odvolání shledal důvodným. Žalobci nutno přisvědčit v tom, že otázkou výkladu příslušných ustanovení nařízení Brusel I, týkajících se příslušnosti soudů jednotlivých členských států EU, se ve své judikatuře věnoval Evropský soudní dvůr. V rozsudku ze dne 16. července 2009 vydaném ve věci C-189/08 provedl soudní dvůr výklad článku 5 bodu 3. nařízení, přičemž dospěl k závěru, že pojem „místo, kde došlo ke škodné události“ musí být chápán tak, že zároveň zahrnuje místo, kde vznikla škoda, i místo příčinné události, v níž má tato škoda původ (srov. bod 23 cit. rozhodnutí). Odvolací soud má za to, že tento názor Evropského soudního dvora vyslovený při aplikaci předpisu evropského práva (nařízení Brusel I) je třeba respektovat i v tomto řízení. Evropský soudní dvůr v citovaném rozsudku zároveň uvedl, že místo realizace škody je místem, kde se projevily škodlivé účinky skutečnosti, jež vedla ke škodě (bod 27 rozhodnutí). V posuzovaném případě je skutečností, která vedla ke vzniku škody, protiprávní jednání žalovaného uskutečněné v Nizozemsku. Škodlivé účinky tohoto jednání se však projevily na území České republiky, a to tím, že u žalobce došlo zaplacením nákladů zdravotní péče ke snížení jeho majetku. Škoda tedy vznikla žalobci v České republice. Na doplnění argumentace převzaté z judikatury Evropského soudního dvora doplňuje odvolací soud následující. Pokud by mělo být pro určení příslušnosti soudu rozhodné skutečně pouze místo jednání původce škody, bylo by logické předpokládat, že závěr vykládaného ustanovení (článek 5 bod 3. nařízení) by namísto slov „kde došlo nebo může dojít ke škodné události“ zněl prostě „kde došlo k protiprávnímu jednání“. Navíc ze samotné dikce „kde ….. může dojít ke škodné události“ je zřejmé, že takto označené místo musí znamenat něco jiného než místo, v němž došlo k protiprávnímu jednání. Je tomu tak proto, že protiprávní jednání je vždy již věcí minulou, zatímco škodná událost – jak plyne právě ze znění citovaného předpisu – může teprve nastat v budoucnu. Není proto možné místo škodné události ztotožňovat s místem protiprávního jednání. Z uvedených důvodů odvolací soud přisvědčil odvolání žalobce, usnesení okresního soudu změnil a rozhodl, že řízení se pro nepříslušnost okresního soudu nezastavuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 24. srpna 2011 předseda senátu