Do rozsahu skutečností, jež pojistitel prošetřuje ve smyslu § 9 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nespadá případné ovlivnění pojištěného řidiče alkoholem. Nemožnost zjistit tuto skutečnost dodatečně proto nepředstavuje ztížení možnosti řádného šetření pojistitele ve smyslu § 10 odst. 1 písm. d) cit. zákona.

20Co 356/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce Kooperativa pojišťovna, Vienna Insurance Group, a.s., se sídlem Praha 1, Templová 747, proti žalovanému PN, nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem Liberec 2, Chrastavská 273/30, o zaplacení 97.979 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 17. 3. 2011 č. j. 83C 137/2010-76, takto: I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba o zaplacení 97.979 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 30.997 Kč a před krajským soudem ve výši 35.876 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobce je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 1.485 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Semilech. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 97.979 Kč s blíže uvedeným příslušenstvím a na nákladech řízení nahradit žalobci 252 Kč a České republice 1.485 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný způsobil dne 5. 3. 2009 v 8.15 hodin v Praze svým osobním automobilem dopravní nehodu. Při tom způsobil škodu na vozidle třetí osoby v rozsahu celkem 241.321 Kč (224.788 Kč + 16.533 Kč). Nehoda nebyla žádným z účastníků nahlášena policii. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žalovaný porušil svou povinnost ohlásit nehodu ve smyslu § 47 odst. 4 písm. a/ zák. č. 361/2000 Sb. a žalobci v důsledku toho vzniklo právo na náhradu plnění, které poškozenému poskytl (§ 10 odst. 1 písm. d/ zák. č. 168/1999 Sb.). Žalobce požadoval po žalovaném pouze asi 40 % toho, co za něho v rámci pojistného plnění zaplatil. Okresní soud mu proto náhradu v takto požadovaném rozsahu přiznal. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že nemohl rozsah škody na místě havárie poznat. Nepoznal jej ani druhý účastník nehody. Ten navíc mohl s autem z místa i odjet. Skutečný rozsah byl zjištěn až po odborné prohlídce v servisu. Jednáním žalovaného nebyla ani nijak ztížena možnost žalobce řádně věc prošetřit. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl. Odvolací soud přezkoumal na základě podaného odvolání rozsudek okresního soudu a odvolání shledal důvodným. Podstatou sporu je vyřešení otázky, zda na poškozeném vozidle vznikla škoda zřejmě převyšující částku 100.000 Kč ve smyslu ust. § 47 ost. 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. a zda jejím neohlášením policistovi byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele ve smyslu § 10 odst. 1 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. Okresní soud měl obě podmínky za splněné. Odvolací soud nepovažuje toto právní hodnocení za správné. Především se domnívá, že s ohledem na dané okolnosti případu nelze mít za to, že škoda na vozidle zřejmě převyšovala 100.000 Kč. Na „zřejmost“ výše škody nelze usuzovat jen podle toho, jaká škoda byla nakonec v odborném servisu skutečně zjištěna. Důležité je naopak to, jak se škoda jevila na místě samém v době těsně následující po kolizi. Z obsahu spisu se podává, že automobil poškozeného byl i po nehodě pojízdný, netekla z něho žádná kapalina a byly na něm patrné pouze vnější poruchy (kapota, světla, nárazníky). Jak vůz po havárii vypadal, je patrné i z fotografií pořízených v servisu. Odvolací soud je toho názoru, že pokud za daných okolností účastníci dospěli k závěru, že škoda nepřesáhne 100.000 Kč, nelze jim to klást k tíži. I se zřetelem k aktuálním klimatickým podmínkám (tma, déšť) se jeví jejich omyl v odhadu výše škody jako omluvitelný. Nelze tedy za těchto okolností uzavřít, že žalovaný měl a mohl poznat, že škoda zřejmě převýší 100.000 Kč. I kdyby bylo možné na žalovaném provedení takového myšlenkového závěru spravedlivě požadovat, chyběla by druhá podmínka žalobcova nároku spočívající v tom, že neohlášením nehody byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele. Podle názoru odvolacího soudu v posuzovaném případě jednání žalovaného ztížení šetření žalobci nezpůsobilo. Žalovaný oznámil žalobci nehodu ještě téhož dne, kdy k ní došlo. Žalobce se tedy mohl seznámit se stavem vozidla a s rozsahem škody bezprostředně po nehodě. I kdyby byla na místo přivolána policie, nezjistila by rozsah škody do všech technických detailů. Šetření policie by i tak ponechávalo prostor pro případné podezření ze strany žalobce, že se oprava týkala i takového poškození vozidla, jež nebylo vyvoláno havárií. Pokud jde o příčinu vzniku nehody, ta byla popsána v oznámení o škodné události a je potvrzována i výpovědí druhého účastníka nehody (majitele poškozeného vozidla). O průběhu škodné události tak není rozumných pochybností. Otázka eventuálního vlivu alkoholu na žalovaného nespadá vůbec do šetření, jež má ust. § 10 odst. 1 písm. d), resp. ust. § 9 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. na mysli. Šetřením je tu třeba rozumět zjištění všech okolností rozhodných pro stanovení výše pojistného plnění a jeho jednotlivých složek ve prospěch poškozeného. Otázka případného ovlivnění škůdce alkoholem nemá na výši plnění pojišťovny vůči poškozenému žádný vliv. Odvolací soud proto dospívá k závěru, že v daném případě neoznámení nehody policii nemělo za následek ztížení řádného prošetření pojistitelem. Na základě uvedených úvah dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky ust. § 10 odst. 1 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. nebyly splněny. Žalobci jako pojistiteli nevzniklo proti žalovanému jako pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Právo na náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému, který byl v řízení úspěšný. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Náklady řízení žalovaného před okresním soudem spočívaly v odměně za zastupování ve výši 23.960 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4. vyhl. č. 484/2000 Sb.), 3 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí věci, písemné vyjádření, zastoupení při jednání), jízdném za cestu vykonanou zástupcem žalovaného osobním automobilem z Liberce do Semil a zpět v délce 90 km v celkové výši 571 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20% DPH ve výši 5.166 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem činily náklady řízení žalovaného před okresním soudem 30.997 Kč. Podle stejných principů a na základě týchž právních předpisů náleží žalovanému náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady spočívaly v odměně za zastupování ve výši 23.960 Kč, 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč, zaplaceném soudním poplatku z odvolání ve výši 3.920 Kč, náhradně jízdného za cestu zástupce žalobce k odvolacímu soudu na trase Liberec – Hradec Králové a zpět v délce 200 km ve výši 1.270 Kč, náhradě za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč a 20% DPH ve výši 5.326 Kč. Celkem činily odvolací náklady žalovaného 35.876 Kč. Vzhledem k neúspěchu žalobce ve věci uložil dále odvolací soud žalobci povinnost nahradit náklady řízení státu (spočívající ve vyplaceném svědečném) ve výši 1.485 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Semilech. V Hradci Králové dne 25. října 2011 předseda senátu