Okolnost, že na cizím pozemku neoprávněně zřízená komunikace byla rozhodnutím správního orgánu zařazena do kategorie místních komunikací, není překážkou tomu, aby se vlastník pozemku domáhal jejího odstranění v režimu soukromého práva (§ 126, § 135c ObčZ).

20Co 450/2008-148 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce PJ, narozeného xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Tomášem Noskem, advokátem se sídlem Náchod, Palachova 1742, proti žalovanému městu Česká Skalice, se sídlem Městského úřadu Česká Skalice, T.G.Masaryka 80, zastoupenému JUDr. Luďkem Jiroušem, advokátem se sídlem Trutnov, Komenského 63, o odstranění stavby, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. září 2008 č.j. 4C 209/2007-92, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 12.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost odstranit na své náklady živičnou plochu umístněnou na pozemku žalobce č. parc. 573/5 a 573/6 v katastrálním území Česká Skalice a nahradit žalobci náklady řízení 15.495 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že na výše uvedených pozemcích žalobce zbudoval právní předchůdce žalovaného asfaltovou plochu sloužící jako chodník a parkoviště pro automobily. Žalovaný však neměl žádný občanskoprávní titul, který by ho k provedení stavby opravňoval. Žalobce má proto právo na odstranění výsledků stavebních prací ve smyslu § 126 odst. 1 obč.zák. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal v něm, že žaloba je šikanózní a v rozporu s dobrými mravy. Byla podána teprve poté, co žalovaný odmítl platit žalobci za pronájem pozemků nepřiměřeně vysoké nájemné. S výstavbou komunikace souhlasil tehdejší vlastník pozemku a žalobce pozemek s vědomím existující stavby kupoval a byl s tímto stavem mnoho let smířen. Komunikace na pozemcích žalobce byly zařazeny do kategorie pozemních komunikací. Tímto správným rozhodnutím jsou účastníci řízení včetně soudu vázáni. Žalovaný navrhl zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, odvolání však neshledal důvodným. Podstatou rozhodnutí okresního soudu je zjištění, že právní předchůdce žalovaného vybudoval parkoviště a chodník na pozemcích žalobce, aniž by k tomu měl od právního předchůdce žalobce svolení. Žalovaný tedy musí tyto výsledky stavební činnosti svého právního předchůdce odstranit, neboť jimi bezdůvodně zasahuje do vlastnického práva žalobce. Odvolací soud považuje toto hodnocení okresního soudu za správné. Přiléhavé je i zdůvodnění rozsudku a odvolací soud na důvody uvedené okresním soudem pro stručnost odkazuje. Odvolací námitky nejsou opodstatněné. V souzeném případě je rozhodující, zda měl žalovaný nějaký občanskoprávní titul k vybudování parkoviště a chodníku na pozemcích žalobce. Pokud by jej měl nebo alespoň dodatečně získal, nejednalo by se z jeho strany o neoprávněný zásah do vlastnického práva žalobce a žalobce by se nemohl domáhat odstranění výše uvedených výsledků stavební činnosti. Žalovanému se však nepodařilo prokázat, že takový titul měl. Neprokázal jej ve vztahu k původnímu vlastníku pozemku, ani k vlastníku současnému. Souhlas žalobce s opravou zápisu v katastru nemovitostí (č.l. 50) takovým titulem není. Žalobce v této listině pouze vyjádřil souhlas s tím, aby způsob využití pozemku zapsaný v katastru nemovitostí odpovídal skutečnému stavu. Titulem opravňujícím žalovaného mít na pozemku žalobce umístněno asfaltové parkoviště a chodník by mohla být především smlouva, byť dodatečně uzavřená, mezi oběma účastníky. Zmíněný souhlas však není smlouvou, z níž by uvedené oprávnění pro žalovaného vyplývalo. Nejde o listinu, která by obsahovala projev vůle žalobce, že žalovaný smí mít natrvalo na jeho pozemku umístěno asfaltové parkoviště a chodník. Pokud jde o odvolací námitky žalovaného, odvolací soud nesdílí názor, že s výstavbou komunikace souhlasil tehdejší vlastník pozemku. Důkaz o tom nebyl podán a z obsahu spisu takový závěr bez dalšího učinit nelze. Je sice pravda, že žalobce pozemek s největší pravděpodobností kupoval s vědomím existujících asfaltových ploch, to však podle názoru odvolacího soudu samo o sobě nepostačuje pro závěr, že projednávaná žaloba je šikanózní a že právo jí uplatněné je v rozporu s dobrými mravy. Stejného nároku se mohl kdykoliv předtím domáhat i právní předchůdce žalobce a není důvod toto právo upírat žalobci jen proto, že pozemky od původního vlastníka koupil. Odvolací soud konečně nesdílí názor, že vyhovění žalobě brání okolnost, že komunikace na pozemcích žalobce byla zařazena do kategorie místní komunikace ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zák. č. 13/1997 Sb. V tomto případě je třeba rozlišovat rovinu veřejného a soukromého práva. Soud respektuje, že bylo vydáno správní rozhodnutí, podle něhož je komunikace na pozemku žalobce místní komunikací ve výše uvedeném smyslu. V tomto směru z daného správního rozhodnutí vychází (§ 135 odst. 2 o.s.ř.). Na druhé straně však nelze pominout soukromoprávní aspekt věci. Odvolací soud je přesvědčen, že předpisy práva veřejného nemohou být překážkou průchodu práva soukromého. Není možné, aby obec zřídila neoprávněně na soukromém pozemku komunikaci a vlastník pozemku byl vyloučen ze soukromoprávní ochrany jen proto, že komunikace byla mezitím zařazena do kategorie místních komunikací. Ukládá-li soud tímto rozhodnutím žalovanému povinnost asfaltovou plochu odstranit, činí tak s vědomím, že to, co bude odstraňováno, je pozemní komunikací. V tom spočívá respektování správního rozhodnutí soudem. Bude dále již opět jen na příslušném silničním orgánu, jak s dalším trváním komunikace administrativně naloží. Odvolací soud považuje za vhodné učinit závěrem zmínku o povaze odstraňované věci. V soudní praxi bylo dlouhou dobu nejisté, zda komunikace spočívající v živičném povrchu položeném na pozemku je samostatnou stavbou či pouhou úpravou pozemku. Původně převládal názor tento (22Cdo 1911/2000), posléze onen (31Cdo 691/2005). Okresní soud se v posuzovaném případě nevyjádřil k této otázce zcela jednoznačně. Z jeho rozhodnutí lze však spíše dovodit, že asfaltovou plochu považoval v souladu se starší judikaturou jen za výsledek stavební činnosti. Odvolací soud je – i s ohledem na znění § 17 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., který rozlišuje mezi stavbou místní komunikace a pozemkem pod ní – toho názoru, že v daném případě o stavbu jde. Zároveň však nepřisuzuje vyřešení této otázky žádný zásadní význam. Ať již představuje těleso asfaltového (živičného) povrchu stavbu či jen úpravu pozemku, v každém případě je žalovaný povinen tento výsledek stavební činnosti z pozemku žalovaného odstranit, neboť jej zřídil neoprávněně (§ 126 odst. 1, § 135c obč.zák.). Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný i v odvolacím řízení, a má proto právo na náhradu svých nákladů. Ty spočívaly v odměně za zastupování ve výši 9.000 Kč (§ 8 vyhl.č. 484/2000 Sb.), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhradě za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH ve výši 2.000 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem činily odvolací náklady žalobce 12.000 Kč. P o u č e n í : Dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 12. dubna 2011 předseda senátu