Rozhodnout o zrušení pracovního místa v obecním úřadu je oprávněna pouze rada obce (§ 102 odst. 2 písm. j zák. č. 128/2000 Sb.).

21Co 488/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Marie Kubištové a JUDr. Jiřího Petržálka ve věci žalobkyně JK, nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem Pouchovská 1255/109B, Hradec Králové, proti žalovanému Statutárnímu městu Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, IČ: 00268810, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2010, č.j. 13C 101/2009-112, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto : Určuje se, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. MMHK/106622/2009 KT2/Kah j e n e p l a t n á . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení před okresním soudem ve výši 11.440 Kč a před krajským soudem ve výši 11.440 Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu na určení, že výpověď daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 9. 7. 2009 značka MMHK/106622/2009 KT2/Kah je neplatná. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 12. 2000 a dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2003, kterou jí byl změněn druh práce – označení 2.10.1.10.2. - referent státní správy. Dopisem ze dne 9. 7. 2009, který byl téhož dne předán žalobkyni, žalovaný rozvázal pracovní poměr podle § 52 písm. c) zákoníku práce a důvodem bylo snížení stavu o jednoho zaměstnance za účelem zvýšení efektivnosti práce, zrušení pracovní pozice v oboru stavebním. Žalovaný dne 7. 7. 2009 rozhodl tajemnicí o zrušení pracovní pozice referent – stavební technik, řízený přímo vedoucím stavebního odboru ke dni 1. 8. 2009. Rada města Hradec Králové dne 1. 12. 2009 projednala zprávu o celkovém počtu zaměstnanců Statutárního města Hradec Králové a byl stanoven celkový počet zaměstnanců Statutárního města Hradec Králové zařazený v rámci Magistrátu města a v organizačních složkách pro rok 2010. Z důvodové zprávy k tomuto usnesení bylo zjištěno, že bylo konstatováno, že ve čtyřech případech ve vazbě na efektivitu a racionalizaci činnosti byla dána ze strany zaměstnavatele výpověď pro nadbytečnost. Z funkčního schématu (systemizace) k 31. 10. 2009 bylo zjištěno, že funkce žalobkyně referent – stavební technik není vůbec zařazena pod odborem stavebním přímo pod vedoucím odboru. Tato funkce není. Okresní soud po právní stránce zjištěný skutkový stav posoudil v prvé řadě podle § 52 písm. c) zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď mimo jiné z toho důvodu, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, nebo o jiných organizačních změnách. Výpověď byla žalobkyni dána v souladu se zákonem, neboť žalobkyně jako konkrétní osoba se stala pro zaměstnavatele nadbytečná a je dána příčinná souvislost mezi nadbytečností v důsledku rozhodnutí a přijatými organizačními změnami. Žalovaný postupoval v souladu s § 102 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. Tajemník plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele ve smyslu § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích podle zvláštních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazených do obecního úřadu. S ohledem na tuto úpravu a na § 20 občanského zákoníku a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, vyplývá, že úkony, kterými se zakládají, mění či ruší pracovně právní vztahy, činí tajemník Magistrátu města. Okresní soud pak neshledal výpověď neplatnou z dalších důvodů, které v řízení žalobkyně uplatňovala. Protože nezjistil ze strany žalovaného žádné porušení právních předpisů při výpovědi a jeho postup je v souladu s pracovně právními předpisy, okresní soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Poukázala na to, že rozhodnutí o změně v počtu zaměstnanců žalovaného měla oprávnění učinit v souladu s § 102 odst. 2 písmeno j) zákona o obcích pouze Rada Statutárního města Hradce Králové, přičemž v rámci usnesení rady města by měla být nejprve projednána zpráva o celkovém počtu zaměstnanců a následně mohl být stanoven celkový počet zaměstnanců žalovaného na jednotlivých úsecích. Popsané rozhodnutí rady města přitom vychází z předem připravených podkladových materiálů, které přesně stanoví počty zaměstnanců na jednotlivých odděleních, pro jednotlivá roční období. Tímto způsobem ovšem žalovaný nepostupoval. Žádné rozhodnutí rady města, kterým by byla zrušena konkrétně pracovní pozice žalobkyně a ta se tak stala nadbytečnou, nebylo učiněno. Navíc v podkladových materiálech připravených pro přijetí usnesení rady města ohledně počtu zaměstnanců pro rok 2009 byla pracovní pozice žalobkyně pro rok 2009 zachována. Rozhodnutí žalovaného o zrušení pracovní pozice žalobkyně, vydané v souladu s platnou právní úpravou proto chybí. Žalobkyně pak ve svém odvolání uvedla další odvolací důvody, pro které považuje rozsudek okresního soudu za nesprávný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhoví. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Ke shora označenému odvolacímu důvodu žalobkyně žalovaný namítl, že celkový počet zaměstnanců je v souladu s příslušným ustanovením zákona o obcích stanovován radou města, a to vždy na příslušný kalendářní rok, jako průměrný přepočtený roční počet zaměstnanců. Co se týká obsazenosti jednotlivých pracovních míst, tak k tomuto je nutno uvést, že celkový počet zaměstnanců, jak je schválen radou města, se liší od fyzického stavu zaměstnanců z důvodu např. částečných pracovních úvazků, zástupů za dlouhodobé pracovní neschopnosti, čerpání mateřské a rodičovské dovolené, nebo jiných důležitých osobních překážek zaměstnance. O obsazenosti jednotlivých pracovních pozic rozhoduje tajemník Magistrátu města, a to u úřednických pozic postupem podle zákona č. 312/2002 Sb. Rada města vykonává mimo jiné činnosti uvedené v § 102 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích. Postavení tajemníka, jakožto statutárního orgánu zaměstnavatele, je upraveno v § 110 odst. 2 písmeno d), kterým je stanoveno, že tajemník plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce, zařazených do obecního úřadu. Úkony, kterými se zakládají, mění či ruší pracovněprávní vztahy, činí vždy tajemník magistrátu města. Žalovaný se pak ve svém písemném vyjádření vyjádřil i k dalším odvolacím důvodům žalobkyně. Žalovaný při jednání odvolacího soudu dále uvedl, že tajemník je statutárním zástupcem zaměstnavatele a má oprávnění činit veškeré kroky vůči zaměstnancům obecního úřadu a poukázal na to, že v tomto smyslu rozhodl i Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 4. 3. 2003 sp.zn. 21Cdo 850/2002. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je opodstatněné. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný okresním soudem, který nebyl ani účastníky v odvolacím řízení zpochybňováno. Na pracovně právní vztah žalobkyně (rozvázání pracovního poměru výpovědí), jako úřednice samosprávného územního celku (obce) se použije zákoník práce (§ 1 odst. 2 u zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 312/2002 Sb.). Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele, nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolu, technického vybavení, od snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, nebo o jiných organizačních změnách. Žalovaný jako zaměstnavatel v projednávané věci nadbytečnost žalobkyně jako zaměstnance odůvodnil v právním úkonu výpovědi z pracovního poměru tím, že její pracovní místo referenta – stavebního technika bylo dnem 1. 8. 2009 zrušeno. V řízení bylo poté prokázáno a nebylo o tom ani sporu, že pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno rozhodnutím tajemnice Statutárního města Hradec Králové o zrušení pracovní pozice referent – stavební technik ze dne 7. 7. 2009. Při posuzování rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, jako jednoho z předpokladů výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, soud zkoumá, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel – fyzická osoba, příslušný orgán zaměstnavatele – právnické osoby, nebo ten, kdo je k tomu jinak oprávněn (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 3338/2006). Rozhodnutí zaměstnavatele o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, nebo jiných organizačních změnách není právním úkonem. Protože zákon výslovně neupravuje, kdo je oprávněn činit u zaměstnavatele takové tzv. faktické úkony, je třeba vycházet z toho, že ten, kdo je oprávněn činit jménem zaměstnavatele právní úkony, je také jménem zaměstnavatele oprávněn k tzv. faktickým úkonům a i takové jeho jednání v tomto směru zaměstnavatele zavazuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 1932/2006). Podle § 2 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 128/2000 Sb., obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Podle § 11 odst. 1 zákoníku práce, právní úkony právnické osoby, která je zaměstnavatelem v pracovně právních vztazích, se řídí § 20 občanského zákoníku. Podle § 20 odst. 1 občanského zákoníku právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Podle § 59 odst. 3 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., tajemník obecního úřadu plní funkci statutárního orgánu zaměstnavatele podle zvláštních předpisů. Z uvedeného vyplývá, že jedná-li obec (město) v pracovně právních vztazích jako zaměstnavatel, je jejím statutárním orgánem (tam, kde je ustanoven) tajemník obecního (městského) úřadu ve vztahu ke všem zaměstnancům obce (města). Ke shodným právním závěrům dospěl i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 850/2002, kterým na podporu svého právního názoru, že tajemnice byla oprávněna učinit faktický úkon – zrušení pracovního místa žalobkyně, argumentoval i žalovaný. Právní názor žalovaného je správný potud, že tajemník, jako statutární orgán obce, je oprávněn k právním úkonům ve vztahu mezi obcí jako zaměstnavatelem a zaměstnanci obce a že obecně platí, že ten, kdo je oprávněn za právnickou osobu (tedy i obec), činit právní úkony, je i oprávněn k tzv. faktickým úkonům organizační povahy ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce. Zdánlivě se tedy může jevit, že tajemník je oprávněn za obec činit i všechny tzv. faktické úkony a pro projednávanou věc by to mělo znamenat, že tajemnice magistrátu byla oprávněna rozhodnout o zrušení pracovní pozice žalobkyně. Podle názoru odvolacího soudu tomu ovšem tak není, a to z následujícího důvodu. Shora uvedené by platilo pouze obecně, a to tehdy, pokud by chyběla speciální právní úprava, která by stanovila, že ten který faktický úkon organizační povahy je oprávněn za právnickou osobu učinit pouze určitý orgán. V případě faktického úkonu spočívajícího ve zrušení pracovního místa a v případě, kdy je zaměstnavatelem obec, tomu ovšem tak není. Touto speciální právní úpravou je právě ustanovení § 102 odst. 2 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., podle kterého je radě obce vyhrazeno stanovit celkový počet zaměstnanců obce v obecním úřadu a v organizačních složkách obce. Toto ustanovení nelze vykládat nepřiměřeně restriktivně tak, že by radě obce bylo svěřeno rozhodnout pouze a jen o celkovém počtu zaměstnanců v obecním úřadu, jinými slovy určit číslo, které bude představovat celkový počet zaměstnanců obecního úřadu bez dalšího. Pokud je radě obce svěřeno rozhodovat o počtu zaměstnanců obecního úřadu, pak by nebylo možné plně vykonávat tuto pravomoc bez toho, aby nebylo radě obce současně svěřeno rozhodnout o tom, zda určité pracovní místo bude zrušeno nebo naopak bude založeno. Rozhodování o pouhém celkovém počtu zaměstnanců obecního úřadu by postrádalo smyslu, pokud by současně nemělo být i rozhodováním o struktuře těchto pracovních míst. Jinými slovy řečeno, rozhodnout o zrušení pracovního místa v obecním úřadu je oprávněna pouze rada obce, které je tato pravomoc explicitně svěřena ustanovením § 102 odst. 2 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb. K projednávané věci pak odvolací soud dodává, že uvedenou pravomoc nelze zaměňovat s oprávněním tajemníka, jako statutárního orgánu obce, k právním úkonům v pracovněprávních vztazích ve vztahu k zaměstnancům obecního úřadu a tajemnice magistrátu byla proto oprávněna za žalovaného, jako zaměstnavatele, učinit vůči žalobkyni, jako zaměstnanci, právní úkon výpovědi z pracovního poměru. Této výpovědi by ovšem muselo předcházet rozhodnutí rady města o zrušení pracovní pozice žalobkyně. Pravomoc tajemníka obce rozhodnout o zrušení nebo založení pracovního místa na obecním úřadu nezakládá ani žádné ustanovení zákona č. 312/2002 Sb., a to ani např. ustanovení § 11, podle kterého neprokázal-li úředník zvláštní odbornou způsobilost ve lhůtě podle § 21 odst. 2, převede jej úřední samosprávní celek na jinou činnost, pro kterou úřední předpoklady splňuje. Pokud odvolací soud uzavřel, že faktický úkon – organizační změnu, kterou žalovaný jako zaměstnavatel odůvodnil výpověď danou žalobkyni jako zaměstnanci podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neučinil orgán, který k tomu byl oprávněn, pak tímto postupem žalovaný jako zaměstnavatel porušil zákon a výpověď daná žalobkyni je z tohoto důvodu neplatná. Ostatními důvody neplatnosti, které byly v řízení uplatněny, se pak odvolací soud již nezabýval. Pokud okresní soud žalobu zamítl, rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že určil, že výpověď daná žalobkyni je neplatná. Protože odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, musel rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale i o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně byla v řízení před soudy obou stupňů zcela úspěšná a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů proti neúspěšnému žalovaného (§ 142 odst.1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně vynaložila v řízení před okresním soudem tyto náklady: zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, odměna za zastupování advokátem v sazbě 7.500 Kč (§ 7 písm. c) vyhl.č. 484/2000 Sb.), advokát má právo na 4 paušální částky náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), k nákladům řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 20% (§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.) ve výši 1.740 Kč. Celkem žalobkyně v řízení před okresním soudem vynaložila náklady ve výši 11.440 Kč. Zcela totožné náklady žalobkyně vynaložila i v řízení odvolacím. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Je proti němu přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u Okresního soudu v Hradci Králové a rozhoduje o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V Hradci Králové dne 29. června 2011 předsedkyně senátu