Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, který není rozsudkem pro uznání, změní tak, že se – za předpokladu, že žalovaný v řízení před soudem prvního stupně uplatněný nárok uznal – vydává rozsudek pro uznání, byť i ukládá žalovanému, aby zaplatil žalobci stejné plnění, které mu uložil soud prvního stupně. Tak odvolací soud postupuje i v případě, že odvolání podal jen žalovaný a domáhá se jím změny rozsudku v ten smysl, že se žaloba zamítá.

23Co 492/2010 Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. JD a soudkyň JUDr. IT, Ph.D. a JUDr. MV ve věci žalobkyně K b, a.s., se sídlem xxx, IČ xxx, zastoupené JUDr. PB, advokátem se sídlem xxx, proti žalovaným 1. TM, nar. xxx, bytem xxx, a 2. MM, nar. xxx, bytem xxx, nyní ve výkonu trestu ve Věznici xxxx, xxx, o zaplacení 59.598,59 Kč s příslušenstvím, k odvolání 1. žalované proti rozsudku Okresního soudu v P ze dne 18.2.2009, č.j. 7 C 390/2007-52, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. p o t v r z u j e . II. Rozsudek okresního soudu se v dalším napadeném výroku I., a to v části, ve které byla prvá žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s druhým žalovaným částku 70.531,75 Kč s příslušenstvím, m ě n í tak, že se vydává rozsudek pro uznání následujícího znění: První žalovaná je povinna zaplatit společně a nerozdílně s druhým žalovaným žalobkyni částku 70.531,75 Kč s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 46.301,25 Kč od 4.9.2007 do zaplacení, s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 46.301,25 Kč od 4.9.2007 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 13.690,78 Kč od 4.9.2007 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 7.500,- Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné splátky, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. III. První žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před soudem prvého stupně ve výši 11.923,80 Kč k rukám advokáta žalobce do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. První žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10.824,- Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně pohledávku ve výši 70.531,75 Kč s úrokem ve výši 14,90 % p.a. z částky 46.301,25 Kč od 4.9.2007 do zaplacení, s úrokem ve výši 25% p.a. z částky 46.301,25 Kč od 4.9.2007 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 13.690,78 Kč od 4.9.2007 do zaplacení (výrok I.). Dále rozsudkem pro uznání uložil prvé žalované zaplatit žalobkyni 10.097,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. od 12.10.2006 do zaplacení (výrok II.) a každému z žalovaných uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 11.923,80 Kč (výroky III. a IV.). Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o dvou požadavcích žalobce, jenž se domáhal po obou žalovaných zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru a po prvé žalované zaplacení dluhu, vzniklého nepovoleným debetem na běžném účtu. Okresní soud vycházel z toho, že prvá žalovaná uznala pohledávku žalobkyně z běžného účtu a dále učinil zjištění o tom, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanými jako dlužníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 50.000,- Kč (č. ---), v níž byla sjednána úroková sazba 14,9 % a žalovaní se zavázali hradit poplatky za služby, spojené s úvěrem dle sazebníku žalobkyně, a v případě prodlení 25 % úrok z jistiny a úroku po splatnosti. Žalobkyně žalovaným úvěr podle smlouvy poskytla a žalovaní jej řádně nespláceli. K datu 3.9.2007 se stala splatná celá pohledávka a žalovaní dluží žalobkyni zůstatek úvěru ve výši 46.301,25 Kč, úvěrové poplatky v částce 3.200,- Kč, úrok ve výši 13.690,78 Kč a úrok z prodlení ve výši 7.339,72 Kč. Okresní soud poté žalovaným uložil, aby žalobkyni vzniklý dluh z úvěrové smlouvy (včetně poplatků, úroků a úroků z prodlení) zaplatili s odkazem na ust. § 497, § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. O dalším požadavku žalobkyně vůči prvé žalované na zaplacení dluhu z běžného účtu rozhodl okresní soud rozsudkem pro uznání dle § 153a o.s.ř., neboť prvá žalovaná v tomto rozsahu nárok žalobkyně uznala (§ 708 odst. 1, § 715 odst. 2 obchodního zákoníku). Rozsudek okresního soudu napadla včasným odvoláním prvá žalovaná. Namítala, že žalobkyně prodala její závazek firmě B, P, se kterou jedná o splácení. Poukazovala dále na to, že rozsudek okresního soudu je nesrozumitelný a nevykonatelný, neboť v záhlaví je uvedeno, že bylo rozhodnuto o částce 59.598,59 Kč s příslušenstvím, ač ve výroku I. je ukládáno k zaplacení 70.531,75 Kč. Navíc výrok II. je dle vyhotovení rozsudkem pro uznání a z rozsudku není zřejmé o jaký druh rozhodnutí se jedná, což má za následek nejistotu možnosti podání opravných prostředků a vymezení odvolacích důvodů. Dále prvá žalovaná potvrdila, že uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru na částku 50.000,- Kč. Smlouva byla ale obsáhlá a při jejím uzavřením nebyla seznámena se všeobecnými obchodními podmínkami a s výší smluvního úroku z prodlení 25 %. Protože nebyla podnikatelem, je v této části smlouva neplatná s odkazem na nemožnost odchýlení od kogentního ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Úvěrová smlouva byla podepsána z její strany ve finanční nouzi a psychické tísni při absenci orientace v úvěrových produktech. Úkon učinila tak v omylu, který žalobkyně vyvolala. Smlouva je proto neplatná i dle § 49a občanského zákoníku. Dále prvá žalovaná uvedla, že uznání, které učinila v průběhu řízení se netýkalo příslušenství žalované částky, ale pouze základu nároku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Odkázala na to, že ve věci uvedla veškeré rozhodné skutečnosti a prvá žalovaná svůj závazek dlouhodobě žádným způsobem neplní. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30.6.2009 podle čl. II. bod 10 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům: Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba, v níž žalobkyně vylíčila své výše uvedené žalobní požadavky, byla prvé žalované doručena spolu s platebním rozkazem (dne 29.10.2007). Proti platebnímu rozkazu podala prvá žalovaná odpor, v němž žádala o určení splátkového kalendáře s ohledem na svou finanční situaci. Usnesením ze dne ze dne 16.5.2008, č.j. 7 C 390/2007-42 byla prvá žalovaná vyzvána k vyjádření k věci a sdělení, zda nárok uplatněný v žalobě uznává. Usnesení jí bylo doručeno dne 23.5.2008. V podání ze dne 27.5.2008 (na čísle listu 44 spisu), označeném „Uznání dluhu č.j. 7 C 390/2007-42“ prvá žalovaná uvedla: „Uznávám dluh vůči k bance, a.s., xxx, TM, xxx.“ Druhý žalovaný v podání ze dne 13.7.2008 uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřela pouze manželka, která po jeho zadržení policií přestala úvěr splácet. Jejich manželství bylo rozvedeno, aniž by došlo k jakémukoliv majetkovému vypořádání a vše co bylo z úvěru pořízeno, zůstalo v držení manželce. Proto nárok žalobkyně neuznává. Okresní soud shora uvedené uznání ze strany prvé žalované vyhodnotil pouze jako uznání nároku žalobkyně, týkající se nedoplatku na běžném účtu a rozhodl rozsudkem pro uznání jen o tomto nároku žalobkyně (výrok II. rozsudku okresního soudu). V žalobě však byly uplatněny dva nároky – z úvěru a z běžného účtu. Žaloba byla prvé žalované řádně doručena a žalovaná výslovně uvedla, že nárok žalobkyně uznává. Okresní soud tak měl správně nejen o požadavku žalobkyně o dluhu z běžného účtu, ale také o dalším požadavku, vyplývajícím z úvěrové smlouvy, rozhodnout rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o.s.ř. Právní úprava rozsudku pro uznání v ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. stanoví, že „uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.“ Zákon tak stanoví soudu povinnost takovou formu rozhodnutí vydat, oproti úpravě rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o.s.ř., jež nechává určitý prostor po úvahu soudu („může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání“). Jestliže okresní soud, byť dle zákona měl rozhodnout o obou nárocích žalobkyně, rozsudkem pro uznání, v části nároku žalobkyně ze smlouvy o úvěru ve vztahu k prvé žalované tak neučinil, zatížil řízení vadou, která měla v této části za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dle § 212a odst. 5 o.s.ř. (výrok I. rozsudku okresního soudu). Tuto vadu odvolací soud zjistil při kvalitativním přezkumu rozhodnutí okresního soudu (§ 212a o.s.ř.), kdy se zabýval i aplikací procesněprávních předpisů a vadami, k nimž došlo v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí. Na rozdíl od vymezení kvantitativního rozsahu přezkumné činnosti, nebyl v této otázce odvolací soud vázán uplatněnými odvolacími důvody (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, 1702 s.). Nelze tak dle jeho přesvědčení dovodit, že by tento přezkum procesního postupu okresního soudu, jež předcházel vydání napadeného rozhodnutí, byl v rozporu se zásadou „reformatio in peius“, která se uplatňuje při kvantitativním přezkumu, kdy je odvolací soud vázán mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 212 o.s.ř.). Zmíněná vada je dle právního názoru odvolacího soudu zhojitelná v odvolacím řízení a odlišné posouzení splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání není důvodem ke zrušení rozsudku okresního soudu dle § 219a o.s.ř. K tomuto závěru vedla odvolací soud odborná literatura a judikatura v obdobných věcech, kdy odborná literatura shledala možnost změny rozhodnutí soudu prvního stupně, které nevyhovělo návrhu na vydání rozsudku pro uznání, a vydání rozsudku pro uznání odvolacím soudem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, 1045 s.). Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 28.1.2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 67/2010, dále v případě rozsudku pro uznání uzavřel, že dospěje-li odvolací soud k závěru, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny předpoklady stanové zákonem, rozsudek soudu prvního stupně změní tak, že se rozsudek pro znání nevydává (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); zrušení rozsudku soudu prvního stupně by bylo v rozporu s ustanovením § 219a o.s.ř. Odvolací soud při odvolacím jednání účastníkům tento svůj právní názor zpřístupnil, aby jeho rozhodnutí nebylo překvapivé. Účastníkům poté poskytl lhůtu k vyjádření a možnému přizpůsobení jejich právních a skutkových námitek. Takto postupoval v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 21. ledna 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006). Poté se již zabýval pouze odvolacími námitkami žalované z pohledu možných odvolacích důvodů dle § 205b o.s.ř. a odvolání žalované neshledal opodstatněným. Nelze přisvědčit odvolací námitce prvé žalované o tom, že její uznání se netýkalo příslušenství, neboť takový závěr z obsahu výše uvedené písemnosti nevyplývá a v žalobě byly nároky, včetně příslušenství, řádně vyčísleny a žaloba byla žalované řádně doručena. Pokud prvá žalovaná namítala zmatečnost rozsudku okresního soudu, kterou spatřovala v odlišných částkách uvedených v záhlaví a ve výrokové části rozsudku, není ani tato její námitka případná. V záhlaví rozsudku je předmět řízení vymezen částkou 59.598,59 Kč s příslušenstvím. Jestliže jsou ve výrokových částech rozsudku uvedeny částky jiné, je to způsobeno kapitalizací úroků (příslušenství) za již dospělé období. V žalobě, ale také v odůvodnění rozsudku, byly uplatněné nároky vyčísleny tak, že bylo požadováno zaplacení částek 46.301,25 Kč (jistiny ze smlouvy o úvěru), 3.200,- Kč (poplatky ze smlouvy o úvěru) a 10.097,34 Kč (dluh ze smlouvy o běžném účtu), což představuje v souhrnu částku 59.598,59 Kč. Dále bylo požadováno a přisouzeno příslušenství – úroky a úroky z prodlení. Částka 70.531,75 Kč (uvedená ve výroku I.) poté představuje jistinu 46.301,25 Kč, poplatek 3.200,- Kč a kapitalizované úroky 13.690,78 Kč a úroky z prodlení 7.339,72 Kč. Ostatní odvolací námitky prvé žalované (o částečné či úplné neplatnosti smlouvy o úvěru) nejsou přípustné, neboť nejde o námitky dle § 205b o.s.ř., když nevytýkají nedostatek podmínek řízení, věcné příslušnosti či vyloučení soudce nebo obsazení soudu (§ 205a odst. 1 písm.a/ o.s.ř.) ani toho, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a o.s.ř.). S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku II. potvrdil, neboť nebyly shledány žádné relevantní odvolací důvody dle § 205b o.s.ř. V části výroku I. ve vztahu k prvé žalované poté odvolací soud rozsudek okresního soudu podle dle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že o požadavku žalobkyně uvedeném ve výroku I. rozhodl rozsudkem pro uznání, když uvedená vada byla zhojitelná v odvolacím řízení. O náhradě nákladů řízení bylo poté rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, ale i za odvolací řízení. Za řízení před okresním soudem představuje náhrada nákladů částku poloviny soudního poplatku v celkové výši 2.380,- Kč, dále polovinu odměny za zastupování advokátem ve výši 17.440,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb.), polovinu dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a polovinu daně z přidané hodnoty výši 3.427,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Za odvolací řízení představují náklady žalobkyně odměnu advokáta 17.440,- Kč, sníženou o 50 % na 8.720,- Kč, neboť v odvolacím řízení byl učiněn jediný úkon právní služby (§ 3 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty 1.804,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 8. února 2011 předseda senátu