Smluvní pokuta je přes svou akcesorickou povahu majetkovým nárokem se samostatným skutkovým základem, který nepředstavuje příslušenství pohledávky. Po dlužníkovi tak lze požadovat též úrok z prodlení z dlužné smluvní pokuty, a to i tehdy, je-li její výše vyjádřena procentní sazbou z dlužné částky.

Číslo jednací: 24Co 167/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Jana Čipery a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) LK, narozeného xxx, b) Ing. KK, narozené xxx, obou bytem v xxx, zastoupených Mgr. Alenou Kuhnovou, advokátkou v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovanému CALVINIA s.r.o, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Šachov 51, IČ 27510352, zastoupenému Mgr. Janem Horáčkem, advokátem v Přerově, Žerotínovo náměstí 13, o zaplacení 54.398 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou procesních stran proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11.3.2011, č.j. 56C 88/2010-90, t a k t o : I. Ve výroku I se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku z částky 9.398 Kč úroky z prodlení v sazbě 8 % od 14. 6. 2010 do 30. 6. 2010 a 7,75 % od 1. 7. 2010 do zaplacení, nejdéle však do 31. 12. 2011 s tím, že od 1. 1. 2012 do zaplacení odpovídá sazba úroků z prodlení v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvajícího prodlení výši repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 26.466 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 22.115 Kč. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 54.398 Kč s úrokem z prodlení z částky 45.000 Kč ve výši 8 % od 14.6.2010 do 30.6.2010 a 7,75 % od 1.7.2010 do 31.12.2010 s tím, že od 1.1.2011 do zaplacení odpovídá sazba úroku z prodlení v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvajícího prodlení výši repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů (výrok I). V části, v níž se žalobci domáhali zaplacení úroku z prodlení též z částky 9.398 Kč, okresní soud žalobu zamítl (výrok II). Žalovanému bylo uloženo, aby žalobcům nahradil náklady řízení ve výši 26.466 Kč (výrok III). Okresní soud vyšel ze zjištění, že smlouvou uzavřenou dne 18.12.2008 žalobci pronajali žalovanému nebytové prostory v domě čp. 260 v Borohrádku, a to sklady a dílnu sloužící k provozování stavebnictví v pravém křídle budovy při pohledu od brány do dvora (část A nebytových prostor) a bufet a večerku v levém křídle budovy (část B nebytových prostor) za nájemné 10.000 Kč měsíčně za část A a 5.000 Kč měsíčně za část B. Za služby spojené s užíváním nebytových prostor se žalovaný zavázal platit zálohy 500 Kč měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou nájemného a služeb byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům smluvní pokutu v sazbě 0,3 % denně z dlužných částek. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. V případě opakovaného prodlení s placením nájemného a úhradou služeb, byli žalobci oprávněni smlouvu vypovědět v jednoměsíční výpovědní lhůtě počínající běžet od měsíce následujícího po doručení výpovědi. Pro případ porušení povinnosti odevzdat pronajaté nebytové prostory vyklizené v den skončení nájmu se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního nájemného. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nájemného za část A pronajímaných nebytových prostor a záloh na služby po dobu 245 dnů a s úhradou nájemného za část B pronajímaných nebytových prostor a záloh na služby po dobu 112 dnů. Z důvodu opakovaného prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby žalobci nájemní poměr vypověděli. Výpověď byla žalovanému doručena v září 2009. K 31.10.2009 nebytové prostory pronajaté žalovanému vyklizeny nebyly. Namítal-li žalovaný, že mu žalobci v přístupu do pronajatých prostor bránili, okresní soud uzavřel, že žalobci sice v období od září 2009 do listopadu 2009 po datu splatnosti nájemného (do 15. dne měsíce předem) opakovaně vyměňovali zámkovou vložku a žalovanému tak znepřístupňovali vjezd do areálu, v němž se pronajímané prostory nacházely, avšak tento stav trval vždy nejvýše 1 hodinu do té doby, než se účastníci dohodli na úhradě dlužného nájemného. Poté již žalovanému opětovně nic nebránilo v přístupu do pronajímaných nebytových prostor. Trvale byly žalovanému dotčené prostory znepřístupněny až od poloviny listopadu 2009. Výpovědi svědků označených žalovaným za účelem prokázání jeho skutkové verze, že mu nebytové prostory byly znepřístupněny již od září 2009, okresní soud hodnotil jako nevěrohodné jednak pro způsob chování svědků v jednací síni a shodnost jejich výpovědí nasvědčujících tomu, že na výpověď byli předem účelově připraveni, a jednak z toho důvodu, že pro případ trvalého uzamčení areálu již od září 2009 by se okresnímu soudu nejevilo logickým chování žalovaného, jenž až do listopadu 2009 žalobcům nájemné platil. Okresní soud rovněž dospěl k závěru, že předměty umístěné v pronajatých prostorách (zásoby stavebního materiálu, lešení, příruční nářadí umístěné v regálech) bylo lze vyklidit i bočním vchodem, který zůstal pro žalovaného až do prosince 2009 přístupným. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dovodil, že účastníci řízení sjednali platně smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou nájemného a služeb ve výši 0,3 % denně z dlužných částek. Smluvní pokuta zavazující žalovavou obchodní společnost podnikající v oboru stavebnictví k penále z důvodu prodlení s úhradou nájemného a služeb ve výši 0,3 % denně z dlužných částek přitom dle závěrů okresního soudu není sjednána v rozporu s dobrými mravy (§ 39, § 544 občanského zákoníku). Okresní soud přitom poukázal na okolnost, že zákonný poplatek z prodlení z titulu prodlení s úhradou nájemného za byt činí dle § 697, § 517 odst. 2 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení. Z uvedených důvodů okresní soud žalovanému uložil, aby žalobcům zaplatil smluvní pokutu z důvodu prodlení s úhradou nájemného za část A pronajatých nebytových prostor včetně záloh za 245 dnů a za část B pronajímaných nebytových prostor včetně záloh po dobu 112 dnů v celkové výši 9.398 Kč. Poněvadž žalovaný ke dni skončení nájemního poměru výpovědí, jejíž jednoměsíční lhůta uplynula k 31.10.2009, nesplnil povinnost vyklidit pronajaté nebytové prostory, je dle platně sjednaného ujednání o smluvní pokutě povinen zaplatit žalobci též penále ve výši trojnásobku měsíčního nájemného, tj. v částce 45.000 Kč (§ 544 občanského zákoníku). Okresní soud proto žalobě vyhověl v části o zaplacení 54.398 Kč se zákonnými úroky z prodlení jdoucími z částky 45.000 Kč (smluvní pokuta splatná do 13.6.2010) od 14.6.2010 do zaplacení (§ 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku, § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30.6.2010). V části o zaplacení úroků z prodlení též ze smluvní pokuty ve výši 9.398 Kč jdoucích od 14.6.2010 do zaplacení, okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že smluvní pokuta pro případ prodlení s plněním konstruovaná procentní sazbou z dlužné částky má akcesorický charakter vzhledem k nároku, který zajišťuje, a nelze z ní žádat úroky z prodlení. Proti rozsudku podaly odvolání obě procesní strany. Žalobci brojili proti výroku II rozsudku okresního soudu. Namítali, že smluvní pokuta nemá charakter příslušenství zajišťované pohledávky. Je tedy samostatným majetkovým nárokem. Pro případ prodlení s jeho úhradou je tudíž žalovaný povinen zaplatit žalobcům úroky z prodlení. Žalobci navrhli, aby krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil a žalobě vyhověl v celém rozsahu. Žalovaný brojil proti výroku I rozsudku okresního soudu a závislému nákladovému výroku III. Namítal, že smluvní pokuta z titulu prodlení s úhradou nájemného a záloh ve výši 0,3 % denně z dlužných částek, tj. 110 % ročně, je nepřiměřeně vysokou a je tudíž sjednána v rozporu s dobrými mravy. Domáhají-li se žalobci též smluvní pokuty z důvodu, že předmět nájmu jim ke dni skončení nájemního poměru nebyl odevzdán vyklizený, namítal žalovaný, že mu žalobci v přístupu k pronajatým prostorám zabránili. Upozornil přitom na okolnost, že uzamčení brány vedoucí k pronajatým prostorám potvrdili slyšení svědci Č, N a F, kteří byli řádně poučeni o následcích křivé výpovědi. Uvedl rovněž, že uskladněné věci pro jejich rozměry nebylo lze po uzamčení brány vyklidit bočním vchodem. Žalovaný navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. Krajský soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 o.s.ř.), osobami oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), jsou přípustná a obsahují náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 o.s.ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Opodstatněným shledal toliko odvolání žalobců. Okresní soud provedl důkazy označené účastníky řízení. Hodnotil je podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přihlížel přitom pečlivě ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zjistil tak správně skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Vytýká-li žalovaný okresnímu soudu, že výpovědi svědků Č, N a F hodnotil jako nevěrohodné, sluší se uvést, že okresní soud v odůvodnění rozsudku přesvědčivě vylíčil, že svědek JČ působil při výslechu nevěrohodně pro své přepjatě sebevědomé vystupování. Svědek RF naopak vykazoval známky nervozity a vypovídal neochotně a záměrně stručně. Okresní soud též vysvětlil, že naprostá shoda ve výpovědích uvedených svědků nasvědčovala tomu, že jejich výpovědi byly předem naučené. Okresní soud shledal nevěrohodným též tvrzení svědků, že se žádným způsobem nedomáhali vstupu do areálu. Jako nelogické posoudil okresní soud též tvrzení žalovaného, že i přes uzamčení vstupní brány do areálu platil žalobcům až do listopadu 2009 nadále nájemné a nedomáhal se z uvedeného důvodu slevy. Krajský soud se tudíž ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu učiněnými na základě řádného hodnocení provedených důkazů, korespondujícími s výpovědí svědka V, jenž uvedl, že žalovaný měl do areálu zajištěn přístup až do poloviny listopadu 2009. Žalovaný v průběhu soudního řízení ostatně ani nezpochybňoval okolnost, že pronajaté nebytové prostory byly přístupné též bočním vchodem. Upozorňoval toliko na skutečnost, že vystěhování uskladněného materiálu a nářadí bočním vchodem by bylo neúměrně nákladné (srov. protokol o jednání okresního soudu konaném dne 11.1.2011 – č.l. 58). Nevěrohodnost výpovědí svědků Č, N a F přitom působí též okolnost, že v rozporu se skutkovým tvrzením žalovaného uváděli, že do areálu nebyl zachován přístup ani bočním vchodem. Jelikož žalobci nepronajímají předmětné nebytové prostory v rámci své podnikatelské činnosti a působnost obchodního zákoníku nebyla sjednána ani smluvně, řídí se právní vztahy vzniklé mezi účastníky z dotčené nájemní smlouvy občanským zákoníkem a zákonem č. 116/1990 Sb. (srov. § 261 odst. 1, 2 obchodního zákoníku). Podle § 544 odst. 1 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle § 544 odst. 2 občanského zákoníku smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. V projednávané věci účastníci dne 18.12.2008 sjednali písemně smlouvu o nájmu nebytových prostor obsahující podstatné náležitosti vyžadované ustanovením § 3 zákona č. 116/1990 Sb. Přesně a určitě přitom stanovili, že pro případ prodlení s úhradou nájemného a záloh se žalovaný zavazuje zaplatit žalobcům smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužných částek (čl. II odst. 6 smlouvy). Okresnímu soudu je třeba přisvědčit v tom, že smluvní pokuta sjednaná v sazbě 0,3 % denně z dlužných částek vzhledem k okolnostem případu a významu zajišťované povinnosti (zajištěno je splnění povinnosti obchodní společnosti podnikající v oboru stavebnictví hradit řádně a včas sjednané nájemné a zálohy z titulu pronájmu nebytových prostor) není v rozporu s dobrými mravy, zvláště přihlédneme-li k okolnosti, že v obdobné výši (0,25 % z dlužné částky denně) stanoví právní předpisy i poplatek z prodlení pro případ opožděné úhrady nájemného a služeb v případě nájmu bytu (§ 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Nepřiměřenou se přitom nejeví ani celková výše požadované smluvní pokuty (9.398 Kč). Pokud by žalovaný svůj závazek platit žalobcům sjednané nájemné ostatně plnil řádně a včas, smluvní pokuta by vyměřena nebyla. Krajský soud se tudíž ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou nájemného a služeb byla účastníky sjednána platně a žalovaný je povinen zaplatit žalobci požadovanou smluvní pokutu v celkové výši 9.398 Kč (§ 544 odst. 1, 2 občanského zákoníku). Předmětnou smlouvou o nájmu nebytových prostor účastníci sjednali platně též smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního nájemného pro případ porušení povinnosti žalovaným odevzdat ke dni skončení nájemního poměru pronajaté prostory vyklizené žalobcům (čl. VI odst. 3 smlouvy). Nájemní poměr skončil na základě výpovědi dané žalobci žalovanému z důvodu prodlení s úhradou nájemného. Pro tento případ byla sjednána jednoměsíční výpovědní lhůta počínající běžet prvým dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi (čl. VI odst. 2 smlouvy). Jelikož výpověď byla žalovanému doručena v září 2009, skončil nájemní poměr k 31.10.2009. Poněvadž žalovaný, aniž by mu v tom bránila jakákoliv překážka, k uvedenému dni nesplnil povinnost vyklidit předmět nájmu a odevzdat jej žalobcům, ztotožňuje se krajský soud se závěrem okresního soudu, že je podle ustanovení § 544 odst. 1, 2 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobcům rovněž požadovanou smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního nájemného (45.000 Kč). Žalobci vyzvali žalovaného na základě faktury doručené dne 3.6.2010 k zaplacení smluvní pokuty ve výši 45.000 Kč ve lhůtě do 13.6.2010. Jelikož žalovaný smluvní pokutu ve lhůtě splatnosti nezaplatil, dostal se dnem 14.6.2010 do prodlení s úhradou svého dluhu a je od tohoto dne povinen platit žalobcům úroky z prodlení v zákonné výši (§ 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku, § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30.6.2010). Krajský soud proto rozsudku okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem. Přes jeho akcesorickou povahu jde o nárok se samostatným skutkovým základem, jenž nepředstavuje příslušenství pohledávky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2011, sp. zn. 26Cdo 4503/2009). Z uvedeného důvodu lze po dlužníkovi vždy požadovat též úrok z prodlení z dlužné smluvní pokuty, a to i tehdy, je-li její výše vyjádřena procentní sazbou z dlužné částky. Poněvadž žalovaný smluvní pokutu ve výši 9.398 Kč požadovanou z důvodu opožděných úhrad nájemného a záloh na služby včas neuhradil (faktura splatná do 13.6.2010 doručena žalovanému 3.6.2010), je ode dne následujícího po splatnosti smluvní pokuty povinen platit žalobcům z dlužných částek úroky z prodlení v zákonné výši (§ 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku, § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30.6.2010). Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobcům oprávněným společně a nerozdílně z částky 9.398 Kč úroky z prodlení v sazbě 8 % od 14.6.2010 do 30.6.2010 a 7,75 % od 1.7.2010 do zaplacení, nejdéle však do 31.12.2011 s tím, že od 1.1.2012 do zaplacení odpovídá sazba úroku z prodlení v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvajícího prodlení výši repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 o.s.ř. mají v řízení plně úspěšní žalobci vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. V řízení před okresním soudem žalobci účelně vynaložili náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 2.180 Kč a nákladů právního zastoupení tvořených odměnou za zastupování účastníků advokátem ve výši 21.515 Kč (§ 3, § 19a vyhl. č. 484/2000 Sb.), náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 1.800 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a cestovného advokáta osobním automobilem z Hradce Králové do Rychnova nad Kněžnou a zpět ve výši 971 Kč, celkem 26.466 Kč. Náklady žalobců vynaložené v odvolacím řízení sestávají z odměny za zastupování účastníků advokátem ve výši 21.515 Kč (§ 3, § 19a vyhl. č. 484/2000 Sb.) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 22.151 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 30. listopadu 2011 předsedkyně senátu