Soud může rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, dojde-li k vymožení celé částky, pro kterou byl výkon rozhodnutí pravomocně nařízen. Uspokojí-li však povinný pohledávku oprávněného po nařízení výkonu rozhodnutí jen částečně, není to důvodem pro částečné zastavení výkonu rozhodnutí a soudcovské zástavní právo trvá i nadále.

25Co 264/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců Mgr. Miroslavy Lanžhotské a JUDr. Jana Fifky ve věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město, se sídlem Plzeň, Americká 28-30, proti povinnému Ing. FM, nar. xxx, bytem xxx, o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného, o návrhu oprávněného na částečné zastavení výkonu rozhodnutí, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 20.4.2011, č.j. 7E 13/2004 - 14, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora specifikovaným usnesením okresní soud zamítl návrh oprávněné na částečné zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného zapsaným na listu vlastnictví č. 45 vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm Jičín, pro katastrální území K u J, který byl nařízen usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 11.5.2004, č.j. 7E 13/2004-7. Posledně uvedeným usnesením bylo zřízeno soudcovské zástavní právo k zajištění pohledávky oprávněného ve výši 416.599,- Kč. Oprávněný se následně domáhal zastavení výkonu rozhodnutí ohledně částky 377.535,- Kč, kterou povinný uhradil, takže k úhradě zbývala pouze částka 39.064,- Kč podle platebního výměru č. 854/03 ze dne 12.11.2003. Okresní soud se opřel o ustanovení § 338e o.s.ř., podle kterého při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí. Dovodil, že výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je možné zastavit dle § 268 odst. 1 o.s.ř. (s výjimkou písm. e/). Důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí však nemohou být skutečnosti, které nastaly po zahájení řízení, neboť soud může zastavit výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pouze tehdy, že neměl být nařízen vůbec nebo měl být nařízen pro nižší pohledávku. Protože povinný pohledávku oprávněného částečně uspokojil až po nařízení výkonu rozhodnutí, okresní soud návrh oprávněného jako nedůvodný zamítl. Proti tomuto usnesení podal odvolání oprávněný. Nesouhlasil s právním posouzením věci okresním soudem a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, č.j. 20Cdo 3062/2007, ve kterém oprávněný neshledal podklady pro závěr, že by dnem právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí řízení skončilo. Dovozoval, že nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva neznamená, že účastníkům nepřísluší navazující procesní práva, zvláště když § 338e odst. 2 o.s.ř. možnost zastavení výkonu rozhodnutí výslovně předpokládá. Vykonávací řízení je soudním řízením, kde platí dispoziční zásada, podá-li proto oprávněný návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí, je jím soud vázán a nemůže žádat po oprávněném důvody, pro které tak učinil. Oprávněný také poukázal na ustanovení § 39 odst. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“), kde je upravena otázka zápisu právních vztahů k nemovitostem do katastru nemovitostí. Protože občanský soudní řád obsahuje výslovnou úpravu ohledně listiny, která má být podkladem pro zápis právního vztahu do katastru nemovitostí, nelze takovou listinu pro účely katastrální účely ničím nahradit. Odvolatel žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva částečně zastavil co do částky 377.535,- Kč. Povinný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba, v zákonné lhůtě a že odvolání bylo přípustné (§ 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal usnesení v mezích odvolání, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by nařídil ústní jednání (§ 212 věta první, § 214 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jádrem právního posouzení je možnost zastavení (částečného zastavení) výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva v té fázi, kdy již bylo zástavní právo zřízeno rozhodnutím, které nabylo právní moci. O tom existují v právní teorii a soudní praxi nejednotné názory. Tento senát odvolacího soudu nepřehlédl oprávněným zmíněnou okolnost, že formulace katastrálních předpisů může být překážkou výmazu vkladu soudcovského zástavního práva z katastru nemovitostí. S přihlédnutím k tomu ve svých předchozích rozhodnutích vyložil právní předpis v zájmu účastníků řízení, když připustil, že soud může rozhodnout o zastavení výkonu rozhodnutí, dojde-li k vymožení celého částky, pro kterou je výkon rozhodnutí nařízen, aby o tom informoval katastrální úřad ve smyslu § 338e odst. 3 o.s.ř. (srov. usnesení Krajského soudu v Hradec Králové ze dne 3.8.2009, č.j. 25Co 283/2009 –16). V nyní posuzovaném případě je tomu jinak. Oprávněný navrhuje pouze částečné zastavení výkonu rozhodnutí a současně uvádí, že v částce 39.064,- Kč dluh trvá. K uhrazení celé vymáhané částky tedy nedošlo a nemovitosti povinného mají být i nadále zástavním soudcovským právem zatíženy. Poměry účastníků se tedy nemění, k výmazu vkladu zástavního práva z katastru nemovitostí zatím nedojde. Výše zmíněná úvaha odvolacího soudu se proto neuplatní. Za této situace shledal odvolací soud rozhodnutí okresního soudu věcně správným a proto jej potvrdil (§ 219 o.s.ř.) Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by mohl mít povinný. Z obsahu spisu ale nevyplývá, že by mu vznikly v odvolacím řízení účelně vynaložené náklady, a odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 29. listopadu 2011 předseda senátu