Bylo-li řízení zahájeno před 1.9.2011, řídí se nárok žalobce na vrácení soudního poplatku ustanovením § 10 odst. 3 zák. 549/1991 Sb., ve znění účinném do 31.8.2011.

25Co 479/2011 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudců JUDr. Jana Fifky a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně ČSOB Pojišťovny, a.s., člena holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí č.p. 1458, 532 18 Pardubice, zastoupené JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem Apolinářská 6, 128 00 Praha 2, adresa pro doručování : Masarykovo náměstí čp.1345/16, 790 01 Jeseník, proti žalované EZ, dříve D, nar. xxx, naposledy bytem xxx, t. č. neznámého pobytu, o zaplacení 1.102 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. října 2011, č.j. 14 EC 827/2010-51, t a k t o : Usnesení okresního soudu se ve výroku označeném III m ě n í tak, že žalobkyni se vrací z účtu Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek v částce 300 Kč. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který došel okresnímu soudu dne 2. 9. 2010, uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení dlužného pojistného v částce 1.102 Kč se zákonnými úroky z prodlení jdoucími ode dne 28. 6. 2007. Tvrdila, že dne 12. 12. 2006 uzavřela s žalovanou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti v důsledku změny vlastníka vozidla zaniklo ke dni 27. 6. 2007; žalovaná k posléze uvedenému okamžiku dlužila na pojistném 1.102 Kč. Okresní soud elektronickým platebním rozkazem ze dne 24. 6. 2010 žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni požadovaných 1.102 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a aby jí nahradila náklady řízení v částce 8.220 Kč. Okresní soud usnesením ze dne 26. 10. 2010 č.j. 14 EC 827/2010-35 elektronický platební rozkaz zrušil, protože se jej nepodařilo doručit žalované (§ 173 odst. 2, § 174a odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně podáním ze dne 5. 10. 2011 vzala návrh na zahájení řízení zcela zpět. Okresní soud usnesením ze dne 21. 10. 2011 č.j. 14 EC 827/2010-51 s ohledem na dispozitivní procesní úkon žalobkyně řízení podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil (výrok I). Zároveň nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobkyni nevrátil složený soudní poplatek v částce 300 Kč (výrok III). V neposlední řadě ustanovil žalované procesního opatrovníka v osobě Mgr. Milana Baudyše, justičního čekatele Krajského soudu v Hradci Králové (výrok IV). Okresní soud opřel zamítavý výrok o vrácení soudního poplatku o ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSP“), ve znění účinném od 1. 9. 2011. Proti posledně označenému usnesení se odvolala žalobkyně, přičemž brojila vůči výroku o nevrácení soudního poplatku ad III. Zdůraznila, že řízení bylo zahájeno před novelou ZSP provedenou zákonem č. 218/2011 Sb., účinným ode dne 1. 9. 2011. Na rozhodování o vrácení soudního poplatku pro zastavení řízení se tak vztahovalo ustanovení § 10 odst. 4 ZSP ve znění účinném do 31. 8. 2011, jež přiznávalo žalobkyni nárok na vrácení nekráceného soudního poplatku, tj. v daném případě 300 Kč. Ze zmíněného zákona č. 218/2011 Sb., se nepodává, že by soud měl při vracení soudních poplatků aplikovat novější právní předpis; žalobkyně v tomto směru odkázala na č.l.II odst. 1 uvedeného zákona. Pouze v případě odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti podaných po dni účinnosti novějšího zákona platí, že se aplikuje novější právní úprava (viz č.l. II odst. 1 zákona č. 218/2011 Sb.). Žalobkyně dále přednesla, že usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku se dostalo do konfliktu s principem právní jistoty. Měla tím na mysli implicitní zákaz zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem ve smyslu ustanovení č.l.1 odst. 1 Ústavy. Žalobkyně nutně vycházela v oblasti soudních poplatků z právní úpravy platné a účinné v době zahájení řízení. Žila tudíž v přesvědčení, že kdyby došlo k zastavení řízení před prvním jednáním, byl by jí soudní poplatek vrácen v plné výši. Žalobkyně nemohla počítat s tím, že zákonodárce v budoucnu přikročí k novelizaci ZSP v tom smyslu, že v případě zastavení řízení před prvním jednáním se její nárok na vrácení soudního poplatku zúží, resp. v daném případě zcela zanikne. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku tak, že jí nechá vrátit soudní poplatek v částce 300 Kč. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 204, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení v mezích odvolání, a aniž by nařídil ústní jednání (§ 212 věta první, § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání bylo opodstatněné. Stěžejní význam pro posouzení nároku žalobkyně na vrácení složeného soudního poplatku má vyřešení otázky časové působnosti ZSP, a to konkrétně ustanovení § 10 odst. 4. Zatímco v době účinnosti § 10 odst. 4 před novelou ZSS provedenou zákonem č. 218/2011 Sb., tj. do dne 31. 8. 2011, by žalobkyni příslušel nárok na vrácení celého soudního poplatku ve výši 300 Kč, počínaje dnem 1. 9. 2011 lze vrátit zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1.000 Kč, čili v daném případě nic. Odpověď na posléze položenou otázku je třeba hledat v č. l. II odst. 1 zákona č. 218/2011 Sb., podle něhož za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (rozuměj přede dnem 1. 9. 2011) se vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Poplatky za odvolání, dovolání nebo kasační stížnost podávané po dni nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají podle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jak vidno, citovaná přechodná norma přísně rozlišuje znění ZSP účinné přede dnem a naopak ode dne účinnosti zákona č. 218/2011 Sb. Nastíněný časový předěl se netýká jen vybírání soudních poplatků, jak by se mohlo zdát při letmém přečtení textu citované přechodné normy, ale i vracení zaplacených soudních poplatků. Časové odlišení účinnosti toho kterého znění ZSP se vztahuje na celý proces správy soudních poplatků jako takového, tedy kromě vybírání soudních poplatků i na jejich vracení. Jedná se o tzv. legislativní zkratku, kdy zákonodárce v zájmu stručnosti explicitně zmínil pouze vybírání soudních poplatků, byť se dotčená přechodná norma vztahuje i na vracení soudních poplatků. Předestřenému právnímu závěru napovídá i důvodová zpráva k č.l. II zákona č. 218/2011 Sb., kde zákonodárce jednoznačně praví, že dotčená přechodná norma se vztahuje na vybírání i vracení soudních poplatků. Jinak řečeno, není tu rozumného a logicky obhajitelného důvodu, pro který by měla žalobkyně pozbýt nároku na vrácení zaplaceného soudního poplatku, když řízení bylo zahájeno ve znění ZSP účinném přede dnem 1. 9. 2011, kdy vstoupila v účinnost novela ZSP provedená zákonem č. 218/2011 Sb. Okamžik zastavení řízení je tu bez právního významu. I kdyby neměl obstát shora předestřený právní názor, nelze pustit ze zřetele obecný zákaz zpětné účinnosti (retroaktivity) zákona dovoditelný z ustanovení č.l.1 odst. 1 Ústavy. Problém začíná otázkou, zda právní předpis může sám stanovit, nebo zda to o něm může event. stanovit právní předpis jiný, že nabyl účinnosti dříve, než se stal platným, zda tedy právní předpis může stanovit fikci, že byl účinný už v době, kdy ještě neexistoval, kdy nebyl součástí právního řádu. Tento problém se týká právních předpisů jako celku i jednotlivých právních norem v nich obsažených. Podstata otázky, úzce související s problémem právní jistoty, je v tom, zda podle určité současné právní normy je možno posoudit lidské chování, resp. právní skutečnosti, či právní vztahy atd., které se uskutečnily dříve než právní norma nabyla účinnosti, resp. zda nová právní norma může změnit právní následky, které podle práva nastaly přede dnem její účinnosti. Retroaktivita má totiž za následek, že v čase, kdy subjekt právně významně koná, nemůže znát, jaké právní důsledky jeho chování vyvolá podle budoucího retroaktivního právního předpisu. Retroaktivita tedy znamená v právní regulaci vysokou entropii, tj. právní nejistotu. Je v rozporu s jedním ze základních principů právního státu, tj. ochranou důvěry občana v právo: „kdo jednal v důvěře v nějaký zákon, nemá být ve své důvěře zklamán“ (Knapp, V.: Teorie práva, 1. vydání. Praha, C. H. Beck 1995, str. 207 – 209). Posuzovaný případ zajisté nepatří mezi ty případy, kdy lze zcela výjimečně zpětnou účinnost zákona připustit. Právní situaci žalobkyně v otázce vrácení zaplaceného soudního poplatku nelze zhoršit jen proto, že teprve v průběhu řízení doznalo změny ustanovení § 10 odst. 4 ZSP. Inspiraci lze čerpat i z ustálené judikatury Ústavního soudu ohledně problematiky rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007, tj. přede dnem účinnosti zákona č. 347/2007 Sb. (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009 sp.zn. IV. ÚS 314/09, ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I ÚS 969/09 a ze dne 29. 7. 2009 sp.zn. I ÚS 1851/09 a tam uvedené odkazy na judikaturu). Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry přezkoumávané usnesení v odvoláním dotčeném výroku změnil tak, že žalobkyni se vrací z účtu okresního soudu zaplacený soudní poplatek v částce 300 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 30. listopadu 2011 předseda senátu