Spoluvlastník, který provedl nutnou investici do společných nemovitostí se souhlasem druhého spoluvlastníka, nemá právo na úhradu poměrné části nákladů s tím spojených vůči současnému spoluvlastníkovi, který v době investic ještě spoluvlastníkem nebyl.

Číslo jednací: 17Co 470/2011-216 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Lanžhotského, Ph.D., a soudců JUDr. Zity Jasanské a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci žalobce MB, bytem ve xxx, zastoupeného Slavomírem Teclem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodu, Kalinovo nábřeží č. 605, proti žalované DB, bytem v xxx, zastoupené JUDr. Vlastou Bártovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodu, Smetanovo náměstí č. 2790, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vzájemném návrhu na zaplacení 260.644 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodu ze dne 30. června 2011, č.j. 8 C 41/2010-185, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV mění tak, že se zamítá vzájemný návrh žalované na uložení povinnosti žalobci zaplatit jí v rámci širšího vypořádání 21.990 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu na širší vypořádání 51.140 Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.804 Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k objektu bydlení č.p. 145 na parcele č.st. 120, k této parcele a k pozemkové parcele č. 1740 v katastrálním území S u HB, obci Havlíčkův Brod (výrok I), přikázal tyto nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II), uložil žalobci zaplatit žalované na vyrovnání podílu 375.000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III), uložil žalobci zaplatit žalované v rámci širšího vypořádání 21.990 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV), zamítl vzájemný návrh žalované o uložení povinnosti žalobci zaplatit jí v rámci širšího vypořádání ještě dalších 238.654 Kč (výrok V), nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a řízení o vzájemném návrhu na širší vypořádání (výrok VI), uložil žalobci nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu na nákladech řízení 1.720 Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok VII), rozhodl, že vůči žalované se České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok VIII). Okresní soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem ve výroku označeným (dále jen nemovitosti) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků a státu v souvislosti s tímto předmětem řízení výroky pod body I, II, III, částí výroku pod bodem VI a výroky pod body VII a VIII. Ty odvoláním napadeny nebyly. Dále rozhodl o vzájemném návrhu žalované na vypořádání v širším smyslu, kdy žalovaná žalovala o zaplacení 375.000 Kč, výroky pod body IV a V a o náhradě nákladů účastníků v souvislosti s tímto předmětem řízení částí výroku pod bodem VI. Odvoláním je napaden pouze výrok pod bodem IV a příslušná část výroku pod bodem VI. Žalovaná se v rámci širšího vypořádání domáhala zaplacení náhrady za blíže specifikované investice do nemovitostí. Okresní soud vzal listinnými důkazy za prokázané, že žalobce nabyl spoluvlastnické právo ke ¾ nemovitostí 12.9.2008 a žalovaná nabyla spoluvlastnické právo k ¼ nemovitostí 16.5.2008. Řešil otázku, zda investice do nemovitostí od roku 2002 lze vypořádat v situaci, kdy prostředky na ně byly vynaložené v době, kdy uplatňující spoluvlastník ještě spoluvlastníkem nebyl, a stejně tak kdy předmět spoluvlastnictví nevlastnil ani spoluvlastník, proti kterému je nárok uplatňován. Dospěl k závěru, že musí jít pouze o investice vynaložené uplatňujícím spoluvlastníkem za existence jeho podílového spoluvlastnictví k vypořádávané věci. Jiný výklad by byl v rozporu s logikou, proč by se mělo výhod z vypořádání dostat spoluvlastníku, který výdaje s investicemi neměl. Jinak tomu ale je na straně spoluvlastníka, proti němuž návrh na širší vypořádání směřuje. Nic nebrání tomu, aby bylo uloženo uhradit podíl na investicích spoluvlastníkovi, který v době jejich vynaložení spoluvlastníkem vypořádávaných věcí ještě nebyl. To proto, že vypořádáním, pokud je předmět spoluvlastnictví přikazován právě jemu, se mu dostává zhodnocení z investic plynoucí. V době trvání svého spoluvlastnického práva žalovaná vynaložila jen jednu z jí označených investic, která se týkala komínového průduchu, a to jen z části ve výši 29.319 Kč. Zbývajících 29.317 Kč bylo uhrazeno na záloze před 16.5.2008. Okresní soud vysvětlil, jakými důkazy měl za prokázané, že žalovaná tyto výdaje nesla ze svého. Na žalobci nyní je, aby na ně přispěl ze ¾, tedy částkou 21.990 Kč. Žalobce neuspěl ani s námitkou promlčení. Protože šlo o investici nutnou (viz Rc 37/82), jde o majetkové právo investujícího spoluvlastníka s tříletou promlčecí dobou běžící od počátku vynaložení nákladů, zde od června 2008. Žaloba byla podána 14.4.2010 a v té době lhůta neskončila. A kdyby šlo o investici bez souhlasu zbývajícího spoluvlastníka, o nárok z bezdůvodného obohacení, neuběhla by do podání žaloby ani dvouletá subjektivní, ani tříletá objektivní promlčecí doba (§ 107 občanského zákoníku). Okresní soud proto vzájemnému návrhu vyhověl co do 21.990 Kč a ve zbytku (co do 238.654 Kč) ho zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 150 o.s.ř., žalovaná do stavebních úprav finanční prostředky ze společného jmění svého a manželova, tehdejšího spoluvlastníka, vložila. Žalobce se odvolal pouze proti výroku pod bodem IV a části výroku pod bodem VI o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu žalované. Namítl, že žádné zákonné ustanovení nedává možnost uplatnit nárok spoluvlastníku nemovitostí na náhradu toho, co do společných nemovitostí investoval, proti tomu, kdo je sice nyní spoluvlastníkem nemovitostí, ale v době provedení investic jím nebyl. Nad to okresní soud pomíjí, kdo byl investorem stavby komína. Žalobce ponechal stranou, že se mu nezdařil podat důkaz, že náklady nesl ze svého, ale kladl otázku, zda investorem byla skutečně žalovaná. To soud nezkoumal. Použité peníze musely pocházet ze společného jmění jí a jejího manžela, případná pohledávka vůči žalobci (o níž ale tvrdí, že zde není), měla být vypořádána po jeho smrti v řízení o dědictví. Není známo, kdo příslušný nárok zdědil. Žalobce dále vytkl nesprávnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu žalované na širší vypořádání. Oporu v provedeném dokazování nemá závěr o vložení finančních prostředků žalovanou do stavebních úprav domu. Kromě investic do komína soud neprováděl žádné dokazování. Ale i kdyby je provedl a shledal, že skutečně všechny investice označené žalovanou byly provedeny, pak toto hledisko nemůže být významné pro přijaté rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v němž žalovaná byla zastoupena advokátkou, a za situaci, kdy byla úspěšná asi tak z 8 %. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích změnil tak, že zamítne návrh na širší vypořádání i ohledně 21.990 Kč a uloží žalované zaplatit mu náhradu nákladů řízení ve výši požadované před soudem prvního stupně. Žalovaná pokládala rozsudek okresního soudu za správný a z důvodů v něm uvedených měl být potvrzen. Souhlasila i s názorem, že úhradu podílu na investice je možné uložit tomu, kdo se stal spoluvlastníkem až později. Žalobce neprokázal, že náklady na investice zaplatil. A co se týče nákladů řízení, nemohou být posuzována samostatně řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o návrhu na širší vypořádání, obě spolu bezprostředně souvisejí. Okresní soud nepřiznal nikomu právo na jejich náhradu s ohledem na okolnosti věci (§ 150 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.). Žalovaná opakovala, které okolnosti svědčily v její prospěch při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Z provedených důkazů vyplynulo, že spolu s manželem, který v září 2008 zemřel, vybudovali půdní vestavbu, společně investovali 347.526 Kč. Kvůli konfliktům se žalobcem a jeho sestrou se z domu odstěhovala. Žalobce nemá v úmyslu cokoliv jí zaplatit, podala už návrh na nařízení exekuce k vymožení vypořádacího podílu ze zrušeného spoluvlastnictví k nemovitostem. Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné (§ 201, a contrario § 202 o.s.ř.). Přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání, a to ve výroku pod bodem IV, ukládajícím žalobci zaplatit žalované 21.990 Kč, a v části výroku pod bodem VI, jíž bylo rozhodnuto, že účastníci nemají navzájem právo na náhradu nákladů za řízení o návrhu na širší vypořádání, spolu s řízením, které mu předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.). Jednání k tomu nenařizoval, protože účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 a § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o.s.ř.). Odvolání je opodstatněné. Krajský soud nesdílí právní názor okresního soudu, podle něhož spoluvlastník, který provedl nutnou investici do společných nemovitostí se souhlasem druhého spoluvlastníka, má právo na úhradu poměrné části nákladů s tím spojených vůči současnému spoluvlastníkovi, který v době investic spoluvlastníkem ještě nebyl. Totéž platí pro případ, že by nárok na náhradu za část investic byl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení (§ 137, § 139 odst. 2 a § 454 občanského zákoníku). Žalovanou tvrzené investice byly vloženy do nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků v době, kdy žalobce ještě spoluvlastníkem nebyl. Povinnost náhrady za ně měl tehdejší spoluvlastník, neboť příslušná práva a povinnosti vznikla spoluvlastníkům nemovitostí. Zákon nestanoví přechod takové povinnosti na spoluvlastníka nového, právního nástupce spoluvlastníka původního, od něhož spoluvlastnický podíl nabyl později smlouvou. Žalovaná netvrdila a nevyšlo najevo, že by převod uvedené povinnosti byl například dohodnut. Za tohoto stavu není ohledně vzájemného nároku na zaplacení náhrady uvedené investice žalobce věcně pasivně legitimován. Krajský soud dodává, že se žalobci nedostalo zhodnocení jeho podílu plynoucího z investic. Případné zhodnocení se promítlo do majetkové sféry tehdejšího spoluvlastníka, který mu později podíl na nemovitosti převedl darovací smlouvou. To vynikne při srovnání s případem, kdy by spoluvlastnický podíl byl převeden kupní smlouvou. Zhodnocení nemovitosti nebo její údržba by se projevily ve vyšší kupní ceně, kterou by obdržel původní spoluvlastník. Pro oba nastíněné případy, smlouvy darovací a kupní, musí platit pravidla stejná. Z těchto důvodů krajský soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem IV tak, že se zamítá vzájemný návrh žalované na uložení povinnosti žalobci zaplatit jí v rámci širšího vypořádání 21.990 Kč. Nakonec krajský soud znovu rozhodl o nákladech řízení o vzájemném návrhu před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a rovněž o nákladech řízení odvolacího podle § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch a právo na náhradu nákladů mu náleží podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Důvody, které okresní soud hodnotil jako zvláštního zřetele hodné, pro které nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat (§ 150 o.s.ř.), se týkají rozhodnutí o návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Jejich souvislost se vzájemným návrhem na zaplacení 260.644 Kč je jen vzdálená, jde o dvě věci, a krajský soud proto při rozhodování o uvedeném nároku důvody pro odepření nebo jen částečné přiznání náhrady nákladů neshledal. Žalobce požadoval náhradu nákladů v prvostupňovém řízení sestávající pouze z odměny advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty a v této výši mu ji krajský soud přiznal. Sestává z odměny za zastupování advokátem 42.620 Kč (§ 3 odst. 1 bod 5 vyhl.č. 484/2000 Sb.) a z náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty 8.520 Kč (§ 137 o.s.ř.), celkem 51.140 Kč. Za odvolací řízení má žalobce právo na náhradu odměny za zastupování advokátem 5.520 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4 a § 18 vyhl.č. 484/2000 Sb.), na náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), k tomu náleží náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty 1.104 Kč a dále náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání 880 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), celkem 7.804 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Rozsudek okresního soudu zůstal odvoláním nedotčen ve výrocích pod body I, II, III, V, VII, VIII a v části výroku pod bodem VI, jímž okresní soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní- li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 6. února 2012 předseda senátu