Byly-li splněny podmínky, za nichž je možné považovat zásilku obsahující exekuční titul za doručenou povinnému, pak je potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu správné. Při nařízení exekuce soud není oprávněn přezkoumávat okolnosti odůvodňující neúčinnost doručení.

18Co 35/2012 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Víta Pejška v exekuční věci oprávněného IPB Invest a.s., IČ 25522248, se sídlem Karlovo nám. 34, Třebíč, zast. JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 32/26, Třebíč, proti povinnému LA, nar. xxx, bytem xxx, pro 858.128,- Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.7.2011, č.j. 20EXE 188/2011-14, o nařízení exekuce, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 26.4.2011, č.j. 21Cm 62/2011-12, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněného ve výši 858.128,- Kč s úrokem ve výši 6% p.a. od 23.12.2010 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 3.860,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 119.848,- Kč (výrok I.), uložil povinnému povinnost uhradit náklady exekuce (výrok II.) a pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín (výrok III.). Proti usnesení podal povinný včasné odvolání, v němž odkázal na důvody, které ho vedly k podání žaloby na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21Cm 62/2011. Podle připojené žaloby žalovaný neobdržel předmětný směnečný platební rozkaz; o jeho vydání se dozvěděl až v rámci tohoto exekučního řízení. Povinný se v době doručování zdržoval na adrese, na níž mu byl směnečný platební rozkaz doručován. Spolu s povinným byl v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu žalovaným též jeho bratr VA, který bydlí v témže domě. Ten zásilku adresovanou povinnému a obsahující směnečný platební rozkaz neoprávněně zadržel a povinnému nepředal. O tom povinný učinil oznámení na Policii ČR dne 30.9.2011. Dále uvedl, že si není vědom, že by byl účastníkem nějakého smluvního vztahu, z něhož by mělo vyplývat, že by byl směnečným dlužníkem či ručitelem v daném rozsahu; o tom informoval oprávněného již v prosinci 2010 poté, kdy jej oprávněný vyzval ke splnění závazku ze směnky. Oprávněný se k odvolání vyjádřil tak, že se ze strany povinného jedná pouze o snahu zdržet exekuční řízení. Měl za to, že povinný ve svém odvolání tvrdí, že se na adrese xxx nezdržuje, a vyvracel to citací živnostenského rejstříku, registru ekonomických subjektů či registrací plátců DPH. Povinný si měl jako podnikatel zajistit v místě svého podnikání řádné přebírání zásilek; pokud zásilka dorazila na příslušnou adresu, dostala se do dispozice povinného. Tvrzení povinného o tom, že mu zásilku zadržel jeho bratr, považoval za účelové. Oprávněný měl navíc za to, že námitka povinného, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul, je námitkou, kterou se nelze ve vykonávacím řízení zabývat s ohledem na ustanovení § 44 odst. 10 e.ř., a proto navrhl, aby odvolání povinného bylo zamítnuto a aby v exekučním řízení bylo pokračováno. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení bez jednání ve smyslu § 254 odst. 8 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dle § 44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen e.ř.) proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Krajský soud předně k obsahu vyjádření oprávněného konstatuje, že povinný netvrdí, že se v době doručování směnečného platebního rozkazu nezdržoval na adrese xxx; v žalobě na obnovu řízení výslovně tvrdí opak, tedy že se tam zdržoval. Dále otázka řádného doručení exekučního titulu je otázkou jeho formální vykonatelnosti, která je skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce. Proto nebylo na místě odvolání povinného odmítnout, a bylo třeba rozhodnout ve věci samé. Naopak tvrzení povinného týkající se neexistence smluvního vztahu s oprávněným není skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce, a krajský soud k němu proto nepřihlížel. Krajský soud nepovažoval za nutné provádět jakékoli dokazování k tomu, jak proběhlo doručení předmětného směnečného platebního rozkazu, neboť i kdyby byla tvrzení povinného pravdivá, nebylo by možno dospět k závěru, že podmínky doručení nebyly splněny. Podle § 49 odst. 1 o.s.ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle odst. 2 věty první nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle odst. 4 nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Podle § 50d odst. 1 o.s.ř. na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána. V daném případě z tvrzení povinného vyplývá, že podmínky, za nichž je možno považovat zásilku za doručenou, byly splněny, tj. zásilka obsahující směnečný platební rozkaz byla povinnému zaslána na adresu jeho trvalého pobytu, na níž se navíc skutečně zdržoval (srov. § 46b o.s.ř.), a byla na této adrese také zanechána (vhozena do schránky) poté, co byla povinnému oznámena a povinný byl vyzván k jejímu vyzvednutí na poště, kde byla uložena (pokud by tomu bylo jinak, nemohlo by být pravdivé tvrzení povinného, že mu jeho bratr zásilku zadržel). Z hlediska těchto podmínek je nerozhodné, kdo oznámení a zásilku ze schránky povinného vybral a zda se o tom povinný dozvěděl. Výklad podávaný soudní praxí je jednotný potud, že okolnost, že se poštou řádně učiněná výzva nebo vyrozumění o uložení zásilky nedostala k adresátu (např. proto, že tyto písemnosti z poštovní schránky vyzvedla osoba, která je adresátu nepředala, že obsah poštovní schránky byl odcizen nebo zničen apod.), rovněž nemá vliv na správnost závěru o řádném doručení písemnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20Cdo 2756/99). Za těchto okolností jediným způsobem, jak zpochybnit účinky doručení zásilky, je podání návrhu na rozhodnutí o neúčinnosti doručení ve smyslu § 50d odst. 1 o.s.ř. V některé odborné literatuře je sice s odkazem na ustanovení § 275 odst. 2 o.s.ř. zastáván názor, že i okolnosti odůvodňující neúčinnost doručení má samostatně posoudit soud rozhodující o nařízení exekuce (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2009, str. 356), avšak krajský soud tento názor nesdílí. Exekuční soud je nepochybně oprávněn a k námitce povinného i povinen přezkoumat, zda byly splněny podmínky ustanovení § 49 o.s.ř., za nichž je možno považovat zásilku za doručenou. Pokud by však v exekučním řízení přezkoumával i okolnosti, jež mohou vést k závěru o neúčinnosti doručení ve smyslu § 50d o.s.ř., pak by řízení a rozhodování o neúčinnosti doručení podle tohoto ustanovení postrádalo smysl, včetně lhůty, která je stanovena pro podání návrhu na neúčinnost doručení. Jinak řečeno, byly-li splněny podmínky, za nichž je možno považovat zásilku obsahující exekuční titul za doručenou povinnému, pak je potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu správné. Námitky povinného tak nejsou důvodné. Protože námitky povinného shledal krajský soud nedůvodnými a nenalezl ani jiný důvod (§ 212a o.s.ř.), pro který by bylo možné odvolání považovat za opodstatněné, napadené usnesení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř. a § 44 odst. 7 exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 30. ledna 2012 předsedkyně senátu