Zemřel-li dárce nemovitosti týž den, kdy došlo k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, není rozhodný okamžik smrti dárce (zůstavitele), protože právní účinky následného vkladu nastaly již k počátku dne podání návrhu na vklad a dárce tak v době své smrti již vlastníkem nemovitosti nebyl.

18Co 616/2011 Usnesení Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Víta Pejška ve věci dědictví po MJ, nar. xxx, posledně bytem xxx, zemřelé dne xxx, za účasti pozůstalé dcery JZ, nar. xxx, bytem xxx, pro doručování xxx, pozůstalé dcery PJ, nar. xxx, bytem xxx, t.č. xxx, Kanada, obě zast. JUDr. Evou Dundáčkovou, advokátkou se sídlem nám. T. G. Masaryka 2, Příbram, a pozůstalého syna IJ, nar. xxx, trvale bytem xxx, pro doručování xxx, zast. Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem Pardubice, Zelená 267, k odvolání pozůstalého syna proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20.9.2011, č.j. 32D 154/2011-114, takto: I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Náhrada hotových výdajů soudní komisařky JUDr. Lenky Ullrichové, notářky se sídlem v Pardubicích, Smilova 333, v odvolacím řízení se určuje částkou 192,- Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty částkou 38,- Kč, celkem 230,- Kč, které je povinen zaplatit poz. syn IJ k rukám soudní komisařky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Napadeným usnesením Okresní soud v Pardubicích určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky částkou 360.369,10 Kč, výši dluhů částkou 173.791,30 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 186.847,80 Kč (výrok I.), potvrdil nabytí dědictví tak, že veškerý majetek zůstavitelky, tj. polovinu garáže bez čp./če. na st.p.č. 5911/24 a polovinu stavební parcely č. 5911/24 v k.ú. P, dále polovinu garáže na st.p.č. 535 a polovinu stavební parcely č. 535 v k.ú. P, polovinu rekreační chaty č. 87 na pozemkové parcele č. 86/1 v k.ú. Š, práva ze stavebního spoření u Stavební spořitelny České spořitelny a.s. č.ú. ---, z účtu u ČSOB a.s. č. ---, účtu u České spořitelny a.s. č. ---, a dále pohledávku za společností ČEZ a.s., cenné papíry a movité věci uvedené v usnesení nabývá pozůstalý syn IJ s povinností uhradit pasiva dědictví, a s tím, že pozůstalé dcery nenabývají z dědictví ničeho (výrok II.), určil odměnu a náhradu výdajů soudnímu komisaři ve výši 10.074,- Kč vč. 20% DPH, s tím, že tuto částku uhradí poz. syn IJ; na úhradu bude použita jím složená záloha ve výši 3.000,- Kč, zatímco přeplatek zálohy složené poz. dcerou JZ ve výši 6.000,- Kč se jí vrací (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Okresní soud vyšel z toho, že zůstavitelka nezanechala závěť, ze zákona tak byly za dědice povolány děti zůstavitelky, z nichž žádné dědictví neodmítlo. V řízení byl zjištěn výše uvedený majetek zůstavitelky a tento byl oceněn v obvyklých cenách; v tomto směru nebylo mezi dědici sporu. Pokud pozůstalý syn IJ uváděl, že zůstavitelka vlastnila též bytovou jednotku č. 1568/52 v domě čp. 1568 na st.p.č. 6526 s příslušným spoluvlastnickým podílem na domu a pozemku, pak k tomu okresní soud zjistil, že zůstavitelka darovala tento byt dne 20.1.2011 své dceři JZ s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 21.1.2011. Posléze uvedené datum je sice den smrti zůstavitelky, avšak právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastávají k počátku dne, v němž byl podán návrh na vklad práva, takže zůstavitelka již v den své smrti vlastnicí nebyla. K námitce poz. syna, že zůstavitelka nebyla způsobilá uzavřít darovací smlouvu, okresní soud uvedl, že postupoval podle § 175k odst. 3 o.s.ř. a k položce, která byla mezi dědici sporná, nepřihlédl. Do pasiv dědictví byly zařazeny nesporné položky, a sice náklady pohřbu ve výši 21.323,- Kč a pohledávka poz. syna IJ z titulu půjčky na zakoupení bytové jednotky ve výši 152.468,30 Kč. Vzhledem k tomu, že se dědicům nepodařilo uzavřít dohodu o vypořádání dědictví, okresní soud podle § 483 o.z. ve spojení s § 175q odst. 1 písm. d) o.s.ř. potvrdil nabytí dědictví poz. synovi IJ, když na dědické podíly pozůstalých dcer započetl ve smyslu § 484 o.z. dary, které obdržely od zůstavitelky za jejího života, tj. u poz. dcery PJ polovinu nemovitostí ve FpR v hodnotě cca 2 – 2,3 mil Kč, u poz. dcery JZ výše uvedený byt č. 1568/52 v hodnotě cca 1,7 – 1,9 mil. Kč, čímž byl jejich dědický podíl zcela vyčerpán. Odměna notáře jako soudního komisaře byla určena dle vyhl. č. 196/2001 Sb. na částku 7.700,- Kč, hotové výdaje na částku 695,- Kč, a k těmto částkám byla připočtena DPH ve výši 20%. Dědici IJ bylo uloženo tyto náklady uhradit v plné výši, neboť nabývá celé čisté jmění zůstavitelky. Konečně o nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání poz. syn IJ. Namítal, že okresní soud nesprávně zjistil rozsah aktiv dědictví. Poukázal na to, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 2674/2008 účinky zápisu vlastnického práva dědiců k nemovitostem náležejícím původně (ke dni smrti) zůstaviteli se vztahují ke dni smrti zůstavitele. Pokud tedy ve smyslu § 460 o.z. vstoupila dědička JZ ke dni smrti zůstavitelky do jejích práv a povinností účastnice darovací smlouvy – dárkyně, pak je pojmově vyloučeno, aby k témuž dni byla jak dárkyní, tak obdarovanou. Předmětná darovací smlouva nemohla nabýt ke dni 21.1.2011 věcněprávních účinků a jako taková obligačně zanikla pro nemožnost plnění ve smyslu § 575 odst. 1 o.z. Dále odvolatel namítal, že předmětná darovací smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na okolnosti jejího uzavření, kdy zůstavitelka byla zesláblá vlivem onemocnění, v podstatě umírala, a přesto s ní byl sepisován právní úkon o darování bytu, který pořídila několik měsíců předtím z prostředků ostatních dědiců. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33Cdo 2902/2010. Odvolatel navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Poz. dcera PJ se k odvolání vyjádřila e-mailem ze dne 22.11.2011, v němž popsala vzájemné vztahy dědiců a zůstavitelky, s tím, že přáním zůstavitelky bylo podělit všechny tři děti rovným dílem. Vzhledem k zadluženosti IJ však zůstavitelka nechtěla, aby mu majetek připadl přímo. Proto byl podíl na domě převeden na PJ a stejně mělo být naloženo s bytem v P, s tím, že po případném prodeji se výtěžek mezi sourozence rozdělí. Bohužel z důvodu rychle postupující nemoci zůstavitelky se to nestihlo, a tak se byt převedl na sestru, která zůstavitelce v její nemoci pomáhala. Poz. dcera JZ se k odvolání vyjádřila tak, že darovací smlouva byla uzavřena z popudu zůstavitelky, v přítomnosti notáře a ošetřující lékařky zůstavitelky (psychiatričky); v tu chvíli nikdo nepředpokládal, že zůstavitelka zemře tak záhy. IJ nepomáhal zůstavitelce v její nemoci, naopak se u ní snažil získat doklady k nemovitostem. Zůstavitelka se snažila majetek ochránit, neboť IJ způsobil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu a je povinován k vysoké náhradě škody. Proto např. zůstavitelka darovala pozemky v S přiléhající k chatě, jež byla předmětem dědictví, nikoli IJ, ale jeho družce LV a jejich dceři S. To mělo být podle slov zůstavitelky součást podílu na dědictví. Uzavřená darovací smlouva tedy není v žádném případě v rozporu s dobrými mravy. Následně prostřednictvím své zástupkyně obě poz. dcery uvedly, že okresní soud správně nezahrnul bytovou jednotku do dědictví, neboť v okamžiku smrti (dne 21.1.2011 v 13 hod.) již zůstavitelka nebyla vlastnicí jednotky. Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí byl totiž podán dříve, než zůstavitelka zemřela. K tomu označily důkazy – doklady o přesném čase smrti zůstavitelky a o okamžiku podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí. K tvrzenému rozporu s dobrými mravy uvedly, že IJ nerespektuje vůli zůstavitelky, a opětovně poukázaly na darování, jež se rodině IJ dostalo za života zůstavitelky. Navrhly, aby krajský soud napadené usnesení potvrdil. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení z pohledu odvolacích námitek i z pohledu dalších přípustných odvolacích důvodů (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z obsahu spisu se podává, že okresní soud správně určil okruh dědiců, a pokud bylo správné jeho zjištění o rozsahu aktiv a pasiv dědictví i jejich hodnotě, pak správně potvrdil nabytí dědictví poz. synovi IJ, když na dědický podíl obou poz. dcer započetl hodnotu darů, které obdržely od zůstavitelky za jejího života, a správně rozhodl též o odměně a nákladech soudní komisařky a o náhradě nákladů řízení. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, když ostatně žádný z účastníků nenamítal nic, co by tyto závěry zpochybnilo. Jedinou otázkou spornou mezi dědici je tak to, zda měla být bytová jednotka č. 1568/52 zahrnuta do aktiv dědictví či nikoli. K námitce poz. syna IJ, že vlastnické právo k jednotce nemohlo přejít na základě darovací smlouvy na poz. dceru JZ, neboť jak účinky nabytí dědictví ve smyslu § 460 o.z., tak účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí měly nastat tentýž den, a není možné, aby JZ byla zároveň dárkyní a obdarovanou, uvádí krajský soud následující. Podle § 460 o.z. dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Podle § 482 odst. 1 o.z. je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. Podle odst. 2 neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí. Podle § 483 o.z. nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno. Podle § 579 odst. 1 o.z. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Podle § 584 o.z. jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb. práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak. Podle odst. 3 věta první právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Odvolatel vychází ve své argumentaci ze značně zjednodušeného předpokladu, že pokud se dědictví nabývá smrtí zůstavitele, pak na poz. dceru JZ přešla v okamžiku smrti zůstavitelky příslušná část jejích práv a povinností. Tak tomu ovšem není. I v poz. synem IJ uvedeném rozhodnutí sp. zn. 33Cdo 2902/2010 Nejvyšší soud uvedl, že „smrt fyzické osoby je v majetkových věcech právní skutečností, s níž se pojí universální sukcese podle § 460 a násl. obč. zák. Dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele, avšak princip ingerence státu při nabývání dědictví se projevuje tím, že dědictví musí být soudem projednáno a rozhodnuto. Podle usnesení soudu o potvrzení dědictví nebo o vypořádání dědiců se nabývá dědictví s účinností ke dni smrti zůstavitele.“ Z uvedeného je tedy zřejmé, že dědictví se sice nabývá („zpětně“) k okamžiku smrti zůstavitele, avšak jen za splnění dalších podmínek (např. jen pokud dědic neodmítne dědictví), a jen k tomu majetku, který dědici připadne podle rozhodnutí o dědictví. V období mezi nabytím dědictví (§ 460 o.z.) a potvrzením nabytí dědictví (§ 482 a 483 o.z.) jsou z právních úkonů týkajících se věcí (majetkových práv) z dědictví povinni i oprávněni vůči jiným osobám všichni dědici zůstavitele, kteří dědictví dosud neodmítli, společně a nerozdílně. Jejich dědický podíl přitom vyjadřuje míru, jakou se dědici navzájem podílejí na právech a povinnostech týkajících se věcí (majetkových práv) z dědictví (srov. R 42/1974). Do doby potvrzení nabytí dědictví tedy nelze mít za to, že by mohlo dojít k zániku závazku z darovací smlouvy splynutím; naopak tento závazek (převést na JZ vlastnické právo) trval. Tomu odpovídají i právní závěry obsažené v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31.3.1995 sp. zn. 33Ca 228/94, publikovaného v časopisu Ad Notam, č. 4, roč. 1995, str. 90, podle nichž úmrtím účastníka smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem před podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí práva ani povinnosti ze smlouvy nezanikají, ale přecházejí na dědice, nejde-li o práva a povinnosti vázané výhradně na jeho osobu. Také v rozhodnutí ve věci sp.zn. 21Cdo 2674/2008 Nejvyšší soud řešil mj. otázku existence práv a povinností z darovací smlouvy za situace, kdy dárce zemře a obdarovaný je jedním z více dědiců. K tomu Nejvyšší soud uvedl, že „účastníky řízení o návrhu na vklad jsou (a měly jím být i v původním řízení), na místě zemřelé dárkyně M. Š., její právní nástupci, tj. její dědici (§ 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.), kteří jsou též právním úkonem své právní předchůdkyně vázáni (k tomu srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11.10.1968, sp.zn. 4 Cz 91/68, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60, ročník 1969).“ Dále v posledně uvedeném rozhodnutí ve věci sp.zn. 21Cdo 2674/2008 vycházel Nejvyšší soud ze zjištění o skutkovém stavu, podle nichž žalobce uzavřel se svou matkou M. Š. dne 20.1.2004 darovací smlouvu, kterou mu jmenovaná darovala shora popsané nemovitosti; že M. Š. dne 9.2.2005 zemřela (dále též jen „zůstavitelka“); na základě návrhu žalobce ze dne 20.4.2005 katastrální úřad rozhodnutím ze dne 12.5.2005 povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle předmětné darovací smlouvy (účinky vkladu ke dni 20.4.2005); usnesením obvodního soudu ze dne 29.6.2005 bylo potvrzeno, že dědictví po M. Š., jehož součástí byly i předmětné nemovitosti, nabyly rovným dílem, jako dědici ze zákona, děti zůstavitelky Ing. M. Š. (žalobce), M. B. a V. C.; podle usnesením obvodního soudu ze dne 29.6.2005 bylo záznamem zapsáno do katastru nemovitostí vlastnické právo dědiců zůstavitelky k předmětným nemovitostem. Následně se žalobce domáhal opětovného povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy ze dne 20.1.2004; jeho návrh však byl zamítnut jak katastrálním úřadem, tak posléze soudy v řízení podle části páté o.s.ř.. Nejvyšší soud konstatoval, že o návrhu nemělo být vůbec rozhodováno z důvodu překážky věci rozsouzené, a z těchto důvodů rozhodnutí nižších soudů zrušil. Je tedy zřejmé, že právní otázku důsledků souběhu podání návrhu na vklad práva podle darovací smlouvy a úmrtí dárce v tentýž den Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí nijak neřešil. Krajskému soudu pak není známo ani žádné jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu či jiného soudu, které by se touto otázku výslovně zabývalo. Krajský soud se přiklání k závěru, že ve střetu těchto dvou konkurujících si právních skutečností nastalých tentýž den je na místě upřednostnit vklad práva do katastru nemovitostí. V daném případě bylo o vkladu rozhodnuto tak, že vklad byl povolen; proti rozhodnutí o povolení vkladu není přípustný žádný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví (§ 5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb.). Podle rozhodnutí o vkladu práva pak právo vzniká „ke dni“ návrhu na vklad, tj. již od počátku dne, v němž byl návrh na vklad podán. Přesný okamžik úmrtí zůstavitelky a podání návrhu na vklad vlastnického práva tak není rozhodující. Zůstavitelka proto za daného skutkového stavu v době své smrti již nebyla vlastnicí předmětné bytové jednotky. Krajský soud nicméně na okraj poznamenává, že z výše uvedeného plyne, že i kdyby byl zvolen výklad opačný, pak by bylo nutno zahrnout nejen předmětný byt mezi aktiva dědictví, ale i závazek převést byt na poz. dceru JZ mezi jeho pasiva. Podle § 175k odst. 3 o.s.ř. jsou-li aktiva a pasiva mezi účastníky sporná, omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení, k nim nepřihlíží. Konečně co se týče namítané neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi zůstavitelkou a poz. dcerou JZ, pak krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že jde o tvrzení o skutkových okolnostech, které činí danou položku spornou mezi dědici. Proto se okresní soud správně omezil na konstatování spornosti této položky a nepřihlížel k ní při určení obvyklé ceny majetku. Dědické řízení je řízením nesporným, což mj. znamená, že není určeno k řešení sporů mezi dědici, ať již se spor týká dědického práva jako takového, či právě rozsahu aktiv a pasiv dědictví. Pokud má poz. syn IJ za to, že výše uvedená darovací smlouva je neplatná, pak mu nic nebrání, aby se příslušnou žalobou ve sporném řízení domáhal určení, že k okamžiku své smrti byla zůstavitelka vlastnicí bytové jednotky; byla-li totiž darovací smlouva neplatná, nemohlo podle ní přejít vlastnické právo na poz. dceru JZ ani v případě, že byl podle této smlouvy povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Bude-li poz. syn IJ v řízení úspěšný, pak bude předmětná bytová jednotka dodatečně projednána v dědickém řízení ve smyslu § 175x o.s.ř. Z výše uvedených důvodů proto krajský soud dle § 219 o.s.ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu, neodůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení, když se navíc všichni účastníci práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Podle obsahu spisu vznikly notářce JUDr. Lence Ullrichové jako soudní komisařce v odvolacím řízení náklady na poštovné v souvislosti s výzvou odvolateli k zaplacení soudního poplatku a s rozesláním odvolání ostatním dědicům ve výši 96,- Kč, a dále jí vzniknou náklady na rozeslání usnesení krajského soudu, a to patrně ve stejné výši. Proto krajský soud přiznal notářce náhradu hotových výdajů ve výši 192,- Kč, zvýšenou o DPH v sazbě 20%. Podle § 151a o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 140 odst. 3 o.s.ř. pak krajský soud uložil tyto náklady k zaplacení neúspěšnému odvolateli. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže by Nejvyšší soud dospěl na základě podaného dovolání k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává ve třech vyhotoveních k Okresnímu soudu v Pardubicích a rozhoduje o něm Nejvyšší soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. V Pardubicích dne 20. února 2012 předseda senátu