Vyčkání uplynutí dodatečné lhůty k plnění není bezvýhradnou podmínkou platného odstoupení od smlouvy o dílo podle § 642 odst. 2 obč. zák.

19Co 181/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svobodové a soudců JUDr. Ludmily Sladkovské a Viktora Kuči ve věci žalobců a) MUDr. FZ, nar. xxx, bytem xxx, a b) HZ, nar. xxx, bytem xxx, obou zast. JUDr. Irenou Malotovou, advokátkou se sídlem Smetanovo nám. 132, Litomyšl, proti žalovanému JP, nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem Nám. Míru 58/47, Svitavy, o zaplacení 57.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 109 C 131/2009-58, ze dne 6. 2. 2012, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 26.153 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výrokem I shora označeného rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 57.000 Kč se zde uvedeným úrokem z prodlení přisouzeným od 3. 12. 2009, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II mu uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení 25.103 Kč ve shodné lhůtě k rukám jejich zástupkyně. Vzal za prokázáno, že žalobce a) uzavřel se žalovaným dne 1. 10. 2009 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž plastových oken do rodinného domu žalobců, přičemž žalobce se zavázal zaplatit zhotoviteli zálohu 57.000 Kč do 5. 10. 2009 na účet žalovaného a termín dokončení zakázky byl stanoven do 6. 11. 2009. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že v případě pozdního uhrazení se též posouvá termín montáže. Záloha byla připsána na účet žalovaného dne 8. 10. 2009. Účastníci však předložili soudu dvě vyhotovení faktury, přičemž na faktuře v držení žalobců je datum vystavení 25. 9. 2009 a datum splatnosti 1. 10. 2009 a na faktuře předložené žalovaným je termín splatnosti 5. 10. 2009. Proto soud uvěřil tvrzení žalobců, že přepracovaný návrh smlouvy obdrželi až 5. 10. 2009 a následující den dali příkaz k úhradě zálohy. Tvrzení žalovaného o tom, že posunutí zaplacení zálohy způsobilo nemožnost splnění termínu dokončení zakázky 6. 11. 2009, vyvrací zpráva výrobce oken, že okna byla objednána až ve dnech 28. až 30. 10. 2009. Žalovaný dohodnutý termín nedodržel a navrhl jeho posunutí na 16. 11. 2009, s čímž žalobce souhlasil. Po marném projití této lhůty žalobce dopisem ze dne 18. 11. 2009 stanovil žalovanému poslední termín do 2. 12. 2009 s tím, že při jeho nedodržení od smlouvy odstupuje s účinností od 3. 12. 2009. Žalovaný reagoval dopisem doručeným žalobci dne 24. 11. 2009, v němž sděluje, že termín dokončení výroby oken je 7. 12. 2009, a proto navrhuje termín realizace 9. a 10. 12. 2009. Žalobce poté dopisem z 25. 11. 20098 potvrdil odstoupení od smlouvy ze dne 18. 11. 2009 s tím, že je naprosto zřejmé, že ani náhradní termín nebude dodržen. Žalovaného současně vyzval vrátit z titulu bezdůvodného obohacení zálohu 57.000 Kč v termínu do 2. 12. 2009. Okresní soud dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy ze dne 18. 11. 2009 a jeho potvrzení v dopise ze dne 25. 11. 2009 je v souladu s ustanovením § 642 odst. 2 obč. zák. a je tedy platné. Žalovaný je proto povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení zálohu 57.000 Kč a neučinil-li tak, ocitl se počínaje dnem 3. 12. 2009 v prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu účastníků ve sporu. Žalovaný podal proti usnesení okresního soudu odvolání. V něm namítl, že soud sám v odůvodnění rozsudku uvádí zjištění, že smlouva o dílo byla účastníky uzavřena dne 1. 10. 2009. Pak ovšem není zřejmé, proč se soud ztotožnil s tvrzením žalobců, že ji obdrželi až dne 5. 10. 2009, když naopak logicky na sebe navazují data jednotlivých dokumentů vyhotovených stranami. Žalovaný předložil žalobcům návrh smlouvy o dílo a současně jim doručil zálohovou fakturu, poté se návrh smlouvy o dílo na základě připomínek žalobců upravoval až do podoby, se kterou žalobci souhlasili. Termín pro uhrazení zálohy však nebyl účastníky nijak měněn. Žalobci při podpisu smlouvy souhlasili s ujednáním, že termín 6. 11. 2009 pro montáž oken platí jen při zaplacení zálohy do 5. 10. 2009 s tím, že v případě pozdního uhrazení se též posouvá termín montáže, přičemž nebylo uvedeno o kolik dní, neboť takovou skutečnost lze stěží odhadnout. Žalobci uhradili zálohu o tři dny později a svým jednáním tak zapříčinili nemožnost objednání výroby oken dne 5. či 6. 10. 2010. Sami tedy svým pozdním uhrazením zálohy způsobili, že montáž oken nemohla být provedena, jak bylo dohodnuto ve smlouvě, a že se tedy montáž oken z důvodu pozdního uhrazení zálohy posunula. Jestliže žalobci následně odstoupili od smlouvy, přičemž vlastním jednáním zapříčinili pozdější dodání sjednaného díla, nemůže být odstoupení od smlouvy považováno za platné. Smlouva o dílo je tedy nadále účinná a na jejím základě má být plněno. Proto nechť odvolací soud změní rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítne, případně nechť ho zruší a věc mu vrátí k novému projednání. Pokud by odvolací soud seznal, že od smlouvy bylo žalobci odstoupeno platně, nechť je žalovanému poskytnuta náhrada za uskladnění oken, vyrobených na základě objednávky pro žalobce, jejíž celkovou výši žalovaný sdělí dodatečně. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání žalovaného poukázali na okolnost, že nový návrh smlouvy byl žalobci a) doručen až v pondělí 5. 10. 2009, když žalovaný podal zásilku s ním k přepravě dne 2. 10. 2009, což byl pátek. Žalobci prokázali tuto skutečnost kopií obálky. Hned následující den zálohu zaplatili převodem na účet, jak bylo stanoveno ve smlouvě. Datum připsání zálohy na účet žalovaného nemohlo být v žádném případě důvodem pro nedodržení termínu plnění. Žalovaný ve svém odvolání pomíjí důkaz poskytnutý výrobcem oken, jímž bylo prokázáno, že žalovaný objednal výrobu oken až v termínu od 28. 10. do 30. 10. 2009, tedy nejdříve 20 dnů poté, co mu byla připsána na jeho bankovní účet záloha od žalobců 57.000 Kč. Žalobci jsou nuceni žalovaného nedobrovolně 32 měsíců finančně úvěrovat. Lze předpokládat, že žalovaný spor prodlužuje účelově, neboť i jemu musí být zřejmé, že zákonná ochrana i morální právo jsou na straně žalobců. Jako výsměch se jeví vyjádření žalovaného, že požaduje dodržení smluvních ujednání a náhradu za uskladnění oken vyrobených pro žalobce. Navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou a obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházející řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 205 odst. 2, § 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalovaného neshledal opodstatněným. Žalovaný prvoinstančnímu soudu vytýká nesprávnost skutkových závěry, které tento soud učinil na základě provedených důkazů. Odvolací soud však ověřil, že skutková zjištění okresního soudu, jak jsou obsažena v odůvodnění jeho rozhodnutí, s provedenými listinnými důkazy korespondují, a že způsob, kterým okresní soud tyto důkazy hodnotil, zcela odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v § 132 o. s. ř. Soud tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a skutkové závěry, které z nich učinil, jsou zcela v souladu se zásadami logického myšlení. Okolnosti uzavření smlouvy o dílo navíc nejsou pro posouzení uplatněného nároku rozhodné, neboť i okresní soud učinil skutkové zjištění, že záloha, kterou měli žalobci podle smlouvy zaplatit na účet žalovaného dne 5. 10. 2009, byla na tento účet připsána až 8. 10. 2009. Rozhodný je však skutkový závěr prvoinstančního soudu, že toto třídenní prodlení žalobce a) s úhradou zálohy ceny díla nezapříčinilo zpoždění termínu montáže. Zprávou výrobce oken totiž bylo prokázáno, že prodlení žalovaného s montáží oken nenastalo v důsledku opožděné úhrady faktury, ale v důsledku skutečnosti, že žalovaný s objednáním oken otálel a objednal je nejméně 20 dní poté, kdy měl k dispozici zálohu žalobců. Navíc s ohledem na znění smlouvy, v níž nebylo blíže upřesněno, jakým způsobem by měl být termín montáže posunut, lze dovodit, že montáž mohla být posunuta nejvýše o tolik dní, o kolik dní později byla zaplacena záloha, tj. o tři dny. Žalovaný termín dokončení zakázky 6. 11. 2009 nedodržel. V řízení bylo prokázáno, že žalobci souhlasili s jeho posunutím na 16. 11. 2009, tj. o deset dnů, ačkoli se s úhradou zálohové faktury zpozdili pouze o tři dny. I kdyby tedy nebylo možno smluvní ujednání o posunu montáže vyložit tak, jak výše učinil odvolací soud, takovéto prodloužení lhůty k provedení díla bylo zajisté dostačující k tomu, aby žalovaný i v případě, že by mu opožděná úhrada zálohy přivodila technické komplikace, tomuto novému termínu dokončení díla dostál, navíc když ho sám žalobcům navrhl. Poté, kdy žalovaný neprovedl dílo ani do 16. 11. 2009, žalobci splnili povinnost dle § 642 odst. 2 obč. zák. poskytnout žalovanému přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy dopisem ze dne 18. 11. 2009. Předpokladem pro odstoupení od smlouvy o dílo pro jeho opožděnost je podle § 642 odst. 2 obč. zák. to, že objednatel určil zhotoviteli dodatečnou přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy a že zhotovitel ani v této lhůtě dílo neprovedl, z čehož žalovaný dovozuje, že odstoupení od smlouvy již dne 25. 11. 2009 bylo předčasné a tudíž nevyvolalo žalobci zamýšlené právní následky. Odvolací soud však s tímto jeho právním hodnocením nesouhlasí. Prvoinstančním soudem zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1043/2009 řeší pouze otázku, zda objednatel může poskytnout zhotoviteli dodatečnou přiměřenou lhůtu k provedení díla podle § 642 odst. 2 obč. zák. i poté, co již uplynula původně dohodnutá lhůta k plnění. Toto ani jiné odvolacímu soudu známé rozhodnutí Nejvyššího soudu se však nezabývá otázkou, zda je třeba vyčkat projítí dodatečné lhůty k plnění. Odvolací soud přitom zaujímá názor, že vyčkání uplynutí dodatečné lhůty k plnění není bezvýhradnou podmínkou platného odstoupení od smlouvy podle § 642 odst. 2 obč. zák. Toto ustanovení totiž nelze vykládat doslovně, ale je třeba vycházet z jeho účelu. Jeho účelem je poskytnout objednateli možnost, aby v případě, že nedojde ke zhotovení díla ani v přiměřené náhradní lhůtě, kterou zhotoviteli stanovil, ukončil smluvní vztah se zhotovitelem a měl možnost nechat dílo dokončit třetím subjektem. Takováto možnost musí být objednateli dána zajisté i v situaci, kdy je evidentní ještě před uplynutím náhradní lhůty k plnění, že ani tato lhůta nebude dodržena, neboť výklad logický musí mít přednost před výkladem jazykovým (srov. např. stanovisko pléna ÚS sp.zn. 1/96). Objednatel, který si takto počíná, samozřejmě nese riziko, že odstoupení od smlouvy nemusí být účinné, neboť zhotovitel může až do uplynutí náhradní lhůty k plnění účinky odstoupení od smlouvy zvrátit tím, že svůj závazek do konce této lhůty splní. Taková situace však v přezkoumávané věci nenastala, neboť žalovaný žalobci v reakci na jeho dopis z 18. 11. 2009 sám sdělil, že výroba oken bude dokončena 7. 12. 2009 a realizaci předpokládá ve dnech 9. až 10. 12. 2009, a navíc bylo prokázáno, že okna byla žalovanému dodána výrobcem až dne 4. 12. 2009. Se zřetelem k výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.). Na odvolací návrh žalovaného, aby bylo žalobcům uloženo poskytnout mu náhradu za uskladnění oken, vyrobených pro žalobce, nebylo třeba nijak procesně reagovat. Žalovaný neuplatnil tento požadavek formou vzájemného návrhu, a i kdyby tak učinil, bylo by jeho podání nepřípustné (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Z tohoto důvodu nebyly ani splněny podmínky pro to, aby se odvolací soud zabýval tímto požadavkem žalovaného věcně. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobci v něm uspěli, žalovaný je proto povinen nahradit jim náklady řízení vzniklé v souvislosti s jejich zastoupením advokátem. Jedná se o odměnu za řízení v jednom stupni, jejíž sazba stanovená podle § 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., byla podle § 19a téhož právního předpisu zvýšena o 30 %, tj. z 15.490 Kč na 20.137 Kč. Žalobci mají dále nárok na paušální náhradu hotových výdajů v souvislosti s dvěma úkony právní služby advokáta (sepis vyjádření, účast u jednání před odvolacím soudem) po 300 Kč a náhradu ztráty času advokáta jízdou z jeho sídla v Litomyšli k jednání před odvolacím soudem a zpět, tj. za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč. Dalším nákladem zástupce žalobců je jízdné ze sídla v Litomyšli do Hradce Králové a zpět, tj. na trase celkem 108 km při náhradě za motorovou naftu se spotřebou 6,57 l/100 km, ceně pohonných hmot 36,50 Kč/l a paušální náhradě 3,70 Kč á 1 km, celkem 657 Kč. K součtu těchto částek 21.794 Kč náleží náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 20 %, jejímž je zástupce žalobců plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalovanému proto bylo uloženo nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 26.153 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dospěje dovolací soud k závěru, že má po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 28. srpna 2012 předsedkyně senátu