Pod náklady exekuce ve smyslu § 46 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, nelze zahrnout náklady oprávněného. Jedná se pouze o náklady soudního exekutora definované jako „náklady exekuce“ v ustanovení § 87 odst. 1 ex. řádu.

19Co 611/2011-53 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svobodové a soudců JUDr. Ludmily Sladkovské a Viktora Kuči v exekuční věci oprávněného GE Money Bank, a.s. se sídlem Vyskočilova 1422/1a, 140 00 Praha – Michle, IČ 25672720, zast. JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Římská 36, 120 00 Praha 2, IČ 66198500, proti povinné PN, bytem xxx, r.č. xxx, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, IČ 61207390, o vydání výtěžku exekuce insolvenčnímu správci, k odvolání povinné proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, se sídlem Exekutorského úřadu Přerov, Komenského 38, č.j. 103 Ex 24704/10-46 ze dne 30.9.2011, t a k t o : Usnesení soudního exekutora se m ě n í takto: Náklady exekuce se určují ve výši 8.400,- Kč včetně DPH. Insolvenčnímu správci Ing. Janě Vodrážkové, Sladkovského 756, 537 01 Chrudim II se vydává výtěžek ve výši 846,- Kč. O d ů v o d n ě n í Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, který byl pověřen provedením této exekuce usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0EXE 5034/2010-14 ze dne 20.7.2010, rozdělil deponovanou částku, kterou měl ke dni zahájení insolvenčního řízení vůči povinné k dispozici ve výši 9.246,- Kč. Výrokem I určil náklady exekuce ve výši 15.792,- Kč včetně DPH, z čehož náklady oprávněného v řízení se určují ve výši 7.392,- Kč včetně DPH. Výrokem II rozhodl tak, že insolvenčnímu správci Ing. Janě Vodrážkové se vydává výtěžek ve výši 0,- Kč, neboť deponovaná částka na účtu soudního exekutora ve výši 9.246,- Kč k okamžiku zahájení insolvenčního řízení nedosahuje stanovených nákladů exekuce. Své rozhodnutí soudní exekutor odůvodnil ustanovením § 46 odst. 6 z. č. 120/2001 Sb., ex. řádu ve spojení s § 87 odst. 1 ex. řádu a odkazem na právní názor exekučního soudu vyjádřený v rozhodnutí č.j. 0EXE 5034/2010-23 ze dne 17.8.2011. Povinná podala proti usnesení soudního exekutora včas odvolání. Namítla, že soudní exekutor věc nesprávně právně posoudil, neboť nebyl oprávněn v napadeném usnesení rozhodovat o nákladech oprávněného. Odkázala na text ustanovení § 46 odst. 6 ex. řádu, podle něhož soudní exekutor vydá insolvenčnímu správci výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci. Pokud by zákonodárce měl na mysli i náklady oprávněného, jistě by to do uvedeného ustanovení rovněž vtělil. Nelze je tedy přičítat k nákladům exekuce. Povinná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí s tím, nechť deponovaný výtěžek exekuce po odečtení nákladů exekuce vydá insolvenčnímu správci. Oprávněný v písemném vyjádření k odvolání povinné vyslovil přesvědčení o správnosti postupu soudního exekutora. Podle něho z ustanovení § 46 odst. 6 ex. řádu naopak vyplývá, že pod náklady exekuce je třeba chápat i náklady vzniklé v exekučním řízení oprávněnému. Zužující výklad termínu „náklady exekuce“ není dle názoru oprávněného správný. Proto nechť je usnesení soudního exekutora jako věcně správné potvrzeno. Podle § 46 odst. 6 ex. řádu je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci. Právním předpisem, podle něhož exekuci nelze provést, je též § 109 odst. 1 písm. c/ z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, podle něhož se zahájením insolvenčního řízení se spojuje mj. ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. V přezkoumávané věci bylo soudnímu exekutorovi doloženo, že vůči povinné bylo zahájeno insolvenční řízení a následně bylo povoleno její oddlužení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice č.j. KSPA 48 INS 2602/2011-A-10/celk. 3 ze dne 12.4.2011. Nastaly tedy účinky předpokládané v § 46 odst. 6 ex. řádu a soudní exekutor byl povinen podle něho rozhodnout o nákladech exekuce a o vydání výtěžku po jejich odečtení insolvenčnímu správci. Podle § 87 odst. 1 ex. řádu náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen „náklady exekuce“). Podle § 87 odst. 2 ex. řádu oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen „náklady oprávněného“). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný. Shora citované ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ex. řádu dává jednoznačnou odpověď na otázku, zda pod náklady exekuce, o nichž se rozhoduje podle § 46 odst. 6 ex. řádu, je možno podřadit i náklady oprávněného. Není tomu tak, neboť náklady exekuce jsou definovány v § 87 odst. 1 ex. řádu tak, že se jedná o náklady vynaložené pouze soudním exekutorem, zatímco právo oprávněného na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku je zakotveno zvlášť v § 87 odst. 2 ex. řádu. Zákon používá pro tyto náklady i různá názvosloví, což výslovně zdůrazňuje v textu předmětných ustanovení výrazy v uvozovkách, a to náklady vynaložené exekutorem jako „náklady exekuce“ a náklady vynaložené oprávněným jako „náklady oprávněného“. Správný je tedy při situaci předvídané v § 46 odst. 6 ex. řádu takový postup soudního exekutora, že určí výši jím vynaložených nákladů exekuce, jak jsou definovány v § 87 odst. 1 o.s.ř., a po jejich odpočtu vydá insolvenčnímu správci zbytek jím vymožené částky, a to aniž by mohl jakkoli rozhodovat o nákladech oprávněného, případně pro něho část takto vymožené částky deponovat. Se zřetelem k výše uvedenému změnil odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. povinnou napadené usnesení soudního exekutora tak, že náklady exekuce určil ve výši 8.400,- Kč (odměna soudního exekutora určená dle § 5, 6 a 27 vyhl. č. 330/2001 Sb., exekučního tarifu ve výši 3.500,- Kč, náhrada hotových výdajů podle § 13 exekučního tarifu ve výši 3.500,- Kč a náhrada DPH v sazbě 20% ve výši 1.400,- Kč). Současně rozhodl o tom, že insolvenčnímu správci povinné se vydává výtěžek ve výši rozdílu deponované částky na účtu soudního exekutora a nákladů exekuce, který činí 846,- Kč. O nákladech tohoto odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť exekuční řízení se nezastavuje a pouze v něm nelze pokračovat. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 30. ledna 2012 předsedkyně senátu