Věřitel se nemůže domáhat z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z dlužníkova majetku (§ 42a odst. 4 obč. zák.), uspokojení jiné pohledávky než té, jejíž zkrácení se stalo důvodem vyslovení neúčinnosti právního úkonu. Na neúčinnost téhož právního úkonu lze žalovat ohledně každé pohledávky zvlášť.

20Co 211/2012 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců Mgr. Ley Pavlovové a Mgr. Borise Nypla ve věci oprávněného Apston Capital Ltd., se sídlem Hanover Building Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti povinným 1) ZF, nar. xxx, a 2) MF, nar. xxx, oběma bytem xxx, o nařízení exekuce, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. února 2012, č.j. 26 EXE 146/2012-13, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce. Okresní soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že oprávněný neprokázal přechod povinnosti uložené exekučním titulem ze žalovaného na povinné. Navíc proti žalovanému z exekučního titulu (MF) byla podle téhož titulu exekuce již nařízena a dosud probíhá. Proti usnesení okresního soudu podal odvolání oprávněný. Namítal, že pasivní legitimace povinných je dána rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 1.6.2011, č.j. 6C 20/2011-30, kterým bylo určeno, že převod nemovitostí na povinné od jejich syna MF je vůči oprávněnému neúčinný. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu a exekuci prodejem nemovitostí, jež vůči oprávněnému nebyly účinně převedeny, nařídil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení z podnětu podaného odvolání, odvolání však neshledal důvodným. Oprávněný opíral svůj návrh kromě platebního rozkazu jako exekučního titulu též o rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 1.6.2011, č.j. 6C 20/2011-30, jímž bylo rozhodnuto o odporovatelnosti právního úkonu. Oprávněný z tohoto rozsudku pro sebe dovozoval právo vyplývající z ustanovení § 42a odst. 4 obč. zák., tedy domáhat se uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z majetku původního dlužníka (MF). Této úvaze však v daném případě přisvědčit nelze. Z citovaného rozsudku vyplývá, že neúčinnost darovací smlouvy vůči oprávněnému byla vyslovena ve vztahu k vykonatelné pohledávce oprávněného vůči MF ve výši 137.206,45 Kč s příslušenstvím. Pohledávka byla přiznána rozhodčím nálezem rozhodce Jana Suka a jejím právním důvodem bylo plnění ze smlouvy o úvěru. Oprávněný se však v tomto řízení domáhá vymožení pohledávky 171,44 Kč s příslušenstvím, jež mu byla přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. října 2011 a jejímž právním důvodem byl nepovolený schodek (debet) na bankovním účtu MF. Jde tedy o jinou pohledávku, než pro kterou byla vyslovena neúčinnost právního úkonu. V době vydání rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu nebyla tato pohledávka ještě ani vykonatelná, neboť soudem o ní bylo rozhodnuto až později (20. října 2011). Odvolací soud má za to, že neúčinnost právního úkonu vyslovená rozsudkem ze dne 1. června 2011 se na tuto pohledávku vztahovat nemůže. Podle názoru odvolacího soudu neúčinnost právního úkonu ve smyslu § 42a občanského zákoníku se vztahuje vždy jen k určité pohledávce, a to té, ohledně níž bylo soudem uzavřeno, že je vykonatelná a že byla odporovaným úkonem zkrácena. Jen tato pohledávka může být uspokojena z majetku ušlého odporovaným úkonem. Pohledávka, jež se nestala předmětem úvah soudu o zkracujícím účinku dlužníkových právních úkonů a o vlastní vykonatelnosti, nemůže být z majetku dlužníka uspokojena. Věřitel, který byl s žalobou na odporovatelnost úspěšný, nemůže z majetku dlužníka uspokojovat automaticky jakoukoliv svou pohledávku, tedy například i tu, jež vznikla až po rozhodnutí soudu o odporovatelnosti. Pohledávka, jejíhož uspokojení může věřitel ve smyslu odstavce 4 cit. ust. dosáhnout z majetku ušlého odporovaným úkonem, je pouze tou pohledávkou, kterou soud ve smyslu odstavce 1 cit. ust. uznal za vykonatelnou a zkrácenou. Judikatura vztahující se k této problematice dospěla k obecnému závěru, že mezi úmyslem dlužníka a zkrácenou pohledávkou nemusí být nutně přímý vztah (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 31Cdo 417/99). Jinými slovy to znamená, že úmysl dlužníka krátit věřitele nemusí být spojen s určitou konkrétní pohledávkou konkrétního dlužníka. Právo odporovat právnímu úkonu má i věřitel, na jehož pohledávku dlužník při právním úkonu nemyslel. Odporovatelnost se však na druhé straně musí vázat ke konkrétní pohledávce. Jen u konkrétní pohledávky má smysl uvažovat o tom, zda byla zkrácena. Ačkoli úmysl dlužníka nemusí být vázán na konkrétní pohledávku, zkrácení se vždy musí týkat určité, konkrétní pohledávky. Neúčinnost odporovaného úkonu se může týkat jen pohledávky, o níž bylo soudem shledáno, že je vykonatelná a že byla skutečně v důsledku odporovaného úkonu zkrácena. Takové závěry ohledně pohledávky, jejíhož vymožení se oprávněný domáhá, učinit nelze. Pohledávka se stala vykonatelnou teprve po rozhodnutí o odporovatelnosti a v rozsudku, jímž bylo žalobě na odporovatelnost vyhověno, nebyla vůbec uvažována. Uspokojení této pohledávky se proto nelze domáhat z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z majetku dlužníka. Pokud právní úkon dlužníka zkrátil více pohledávek věřitele, může se věřitel domáhat odporovatelnosti ohledně každé pohledávky zvlášť. Právě jedinečnost pohledávky by činila každý projednávaný případ samostatnou věcí ve smyslu § 83 odst. 1 a § 159a odst. 5 o.s.ř., přičemž věřitel by nemusel být nutně ve všech případech úspěšný. Odvolací soud z výše uvedených důvodů usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byli úspěšní povinní, kteří by měli právo na náhradu svých nákladů. Z obsahu spisu se však podává, že povinným v souvislosti s odvoláním oprávněného žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu odvolacích nákladů žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 22. května 2012 předseda senátu