Fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému nenastane, bránil-li mu vážný důvod se ve věci ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř. písemně vyjádřit, pokud tento důvod prokáže a sdělí jej soudu ve lhůtě stanovené k podání vyjádření. Přitom postačí, pokud tento vážný důvod nastane kdykoli v průběhu stanovené lhůty a trvá v době jejího skončení.

21Co 138/2012 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci žalobce VH, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem Hradební 548, Hradec Králové, proti žalovanému VL, nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem Střelecká 672, Hradec Králové, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2011, č. j. 15C 21/2010-65, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud rozsudkem pro uznání označeným v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 500.000 Kč s dále označeným úrokem z prodlení a povinnost nahradit mu náklady řízení k rukám jeho zástupce ve výši 77.480 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Okresní soud v prvé řadě dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b, § 153a odst. 4 o. s. ř. Žalovanému byla podle § 114b odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta k písemnému vyjádření ve věci, která skončila dne 28. 4. 2011. Tento poslední den lhůty zástupce žalovaného (advokát) soudu sdělil, že žalovaný je nekontaktní, protože do 2. 5. 2011 je pracovně mimo Hradec Králové. Zástupce žalovaného požádal o prodloužení lhůty do 10. 5. 2011 a dne 2. 5. 2011 soudu doručil písemné vyjádření ve věci. Žalovaný dále soudu předložil listinu ze dne 30. 5. 2011 obchodní společnosti GABCON - obchod s.r.o., ve které obchodní společnost potvrzuje, že žalovaný se ve dnech 26. 4. - 2. 5. 2011 zúčastnil školení pro vedoucí pracovníky společnosti. Školení probíhalo v sídle společnosti v Praze a účast na školení nebylo možné přerušit. Okresní soud ve světle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. dospěl k závěru, že školení v Praze nelze považovat za tak vážný důvod, pro který by se žalovaný nemohl včas ve věci vyjádřit a pro který by bylo nutné stanovit delší lhůtu k vyjádření ve věci. Vycházeje z uvedeného dospěl okresní soud k závěru, že žalovaný se ve lhůtě včas nevyjádřil a podle § 114b odst. 5 o. s. ř. se má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Okresní soud proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3, 4 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Namítal, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Namítal, že školení u jeho budoucího zaměstnavatele nebylo možné přerušit a za situace, kdy probíhalo v Praze, byl dán zákonný důvod pro prodloužení lhůty k podání vyjádření. Podle doplňujícího potvrzení obchodní společnosti školení probíhalo tak, že začátek byl stanoven denně od 7.30 hod. a školení bylo ukončeno denně ve večerních hodinách. Žalovaný byl ubytován na svém budoucím pracovišti v Kladrubech nad Labem. Žalovaný proto v období od 26. do 28. 4. 2011 měl vážný důvod k tomu, aby nepodal ve stanovené zákonné lhůtě příslušné vyjádření po konzultaci se svým právním zástupcem. Přestože školení skončilo až dnem 2. 5. 2011, kontaktoval právní zástupce v průběhu víkendu (30. 4. až 1. 5. 2011) žalovaného a byly také koncipovány veškeré argumenty k vyjádření. Žalovaný proto učinil veškeré v úvahu přicházející kroky, aby výzvě soudu vyhověl. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2a nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na něž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odst. 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Současná soudní praxe je ustálena na právním názoru, že jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatňovaného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 1951/2004). Smyslem ustanovení § 153a a § 114b o. s. ř. je docílení nejen zrychlení řízení, nýbrž rovněž zaručení práva na řádný proces, který žalovanému přísluší (28Cdo 2656/2008). Je třeba mít na vědomí, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a soud je povinen o nároku rozhodnout podle zákonné fikce uznání, která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými (33Cdo 906/2009). Ze shora uvedeného dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání podle § 114b odst. 5, § 153a odst. 3 o. s. ř. musí soud přistupovat uvážlivě, a to zejména v případě, kdy je zjevné, že účastník není nečinný, ale vyvíjí zřetelnou snahu se na řízení aktivně podílet. V projednávané věci se žalovaný ve lhůtě stanovené soudem ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. nevyjádřil, ovšem včas v této lhůtě soudu sdělil důvod, který mu v podání písemného vyjádření bránil. Platí, že to, zda důvod uváděný žalovaným, pro který se nemůže ve lhůtě stanovené ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. vyjádřit, je vážný či nikoliv, přísluší posoudit jedině soudu (32Odo 1160/2006). Okresní soud v projednávané věci uzavřel, že důvod uváděný žalovaným vážný ve smyslu shora citovaných ustanoveních nebyl. Odvolací soud tento názor okresního soudu nesdílí. Žalovaný včas ve stanovené lhůtě prostřednictvím svého zástupce sdělil okresnímu soudu, že se nemůže vyjádřit proto, že je pracovně mimo Hradec Králové a není v kontaktu se svým zástupcem. Žalovaný poté (do rozhodnutí okresního soudu) své sdělení prokazoval potvrzeními zaměstnavatele, že se účastnil školení pro vedoucí pracovníky v Praze od 26. 4. do 2. 5. 2011 a školení nebylo možné přerušit. Podle potvrzení předloženého odvolacímu soudu školení probíhalo od ranních do večerních hodin. Žalovaný pobýval mimo své bydliště a mimo místo sídla svého zástupce (plná moc advokáta byla do rozhodnutí okresního soudu předložena), po celý den byl zaneprázdněn pracovními povinnostmi, přespával mimo své bydliště. Takový stav lze považovat za vážný důvod, který mu bránil v tom, aby se ve stanovené lhůtě ve věci písemně vyjádřil. Odvolací soud nad rámec shora uvedených důvodů dodává, že postačí, pokud vážný důvod k tomu, aby se účastník nemohl písemně vyjádřit, nastane kdykoli v průběhu stanovené lhůty a trvá ještě v době jejího skončení. Tak tomu bylo i v případě důvodu žalovaného spočívajícího v účasti na školení pořádaném jeho zaměstnavatelem a není proto významné, zda byl takovým vážným důvodem i jeho nepříznivý zdravotní stav před tímto školením. Ze shora uvedeného vyplývá závěr, že okresní soud věc neposoudil po stránce právní správně, pokud dovodil, že důvod sdělený včas žalovaným ve lhůtě podle § 114b odst. 1 o. s. ř., nebyl vážný ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a byly tedy dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b odst. 5, § 153a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení podle § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 28. května 2012 předsedkyně senátu