Zástavní právo, resp. právo uspokojit se ze zástavy, nemůže být způsobilým samostatným předmětem postoupení pohledávky dle § 524 obč. zák. poté, co jím zajištěná pohledávka zanikla v důsledku zániku dlužníka (právnické osoby).

21Co 544/2011 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci oprávněného VS, bytem xxx, podnikateli, IČ xxx, zastoupeného Denisem Mitrovičem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 232, Týniště nad Orlicí, proti povinnému Ing. JF, bytem xxx, podnikateli, IČ xxx, zastoupenému JUDr. Sylvií Laušmanovou, advokátkou se sídlem K Hutím 665/5, Praha 9, o exekuci, k odvolání povinného proti usnesení soudní exekutorky JUDr. Marcely Dvořáčkové, Exekutorský úřad Hradec Králové se sídlem U Soudu 276, Hradec Králové ze dne 22. července 2011 sp. zn. 19 EX 49/02, t a k t o : Usnesení soudní exekutorky se z r u š u j e a věc se soudní exekutorce v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutorka usnesením označeným v záhlaví rozhodla, že rozdělovaná podstata 441.005,70 Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojují pohledávky v tomto pořadí a výši: 1. pohledávka JUDr. Marcely Dvořáčkové, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hradec Králové, na náhradu nákladů exekuce, k hotovému zaplacení ve výši 87.884,80 Kč. 2. část pohledávky věřitele COMINVEST ASSOCIATED LIMITED, se sídlem Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, Reg. č. 626279, zastoupeného JUDr. Barborou Baumanovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 34, Praha 1, k hotovému zaplacení ve výši 353.120,90 Kč. Tím je rozdělovaná podstata zcela vyčerpána. Po právní moci tohoto rozhodnutí zanikají všechna zástavní práva váznoucí na vydražené nemovitosti původně ve vlastnictví povinného. V odůvodnění usnesení soudní exekutorka uvedla, že dne 17. 3. 2009 provedla dražbu nemovitostí povinného a rozdělovanou podstatu podle § 337a o.s.ř. tvoří částka 441.005,70 Kč. Soudní exekutorka při rozvrhu rozdělované podstaty použila ustanovení § 337c o.s.ř. Při rozvrhovém jednání dne 19. 7. 2011 projednala pohledávky, které mohly být uspokojeny z rozdělované podstaty. Uzavřela, že z pohledávek připadá úhrada z rozdělované podstaty na pohledávku soudního exekutora, která náleží do první skupiny podle § 337c odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení s § 66 odst. 7 exekučního řádu a částečně na přihlášenou pohledávku věřitele COMINVEST ASSOCIATED LIMITED (dále jen věřitel). Výše nákladů exekuce soudního exekutora plně odpovídá nákladům exekuce tak, jak o nich bylo již pravomocně rozhodnuto již příkazem k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora ze dne 29. 6. 2009 sp. zn. 19 EX 49/02, v němž byly náklady soudního exekutora vyčísleny částkou 87.884,80 Kč. Příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci dne 9. 7. 2009. Dále je třeba uspokojit (alespoň částečně) pohledávku věřitele, která náleží do třetí skupiny jako prvá v pořadí. Ze spisového materiálu vyplývá, že předmětná pohledávka vznikla na základě úvěrové smlouvy dne 8. 2. 1993, uzavřené mezi Regiobankou a. s. (později Českomoravskou hypoteční bankou a.s.) jako věřitelem a společnosti P+F, spol. s. r. o., V Lipkách II, Hradec Králové, IČ: 45537054, jako dlužníkem. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech na základě zástavní smlouvy ze dne 31.1.1995 mezi Českomoravskou hypoteční bankou a.s. jako zástavním věřitelem, společností P+F, spol. s.r.o. jako zástavním dlužníkem a JF a NF jako zástavci. Smlouvou o převodu části podniku ze dne 30. 11. 1995 přešla zajištěná pohledávka na Investiční a poštovní banku a.s. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 1999 byla zajištěná pohledávka postoupena na společnost NIPB a. s. (později imAGe Alpha a. s.), Opleta1ova 33, Praha 1, IČ: 25754556. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 1999 byla zajištěná pohledávka postoupena na společnost lPB Group Holding a.s., Bělehradská 110, Praha 2, IČ: 26121166. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2003 byla zajištěná pohledávka postoupena na společnost Eiger Asset Management AG, se sídlem Alfred Escher Strasse 9, Curych, Švýcarsko, CH-020.3.024.556-4. Věřitel podal dne 29. 4. 2005 přihlášku pohledávky do exekuce prodejem nemovitosti povinného pro pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitostech povinného ve výši 786.700 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové č. j. Ne 8394/2002-143 ze dne 15. 9. 2009, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2010, bylo rozhodnuto o tom, že na místo přihlášeného věřitele Eiger Asset Management AG do řízení nastupuje společnost Cominvest Associated Limited, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2007. Z údajů obchodního rejstříku bylo zjištěno, že zástavní dlužník P+F, spol. s. r. o., V Lipkách II, Hradec Králové, IČ: 45537054, zanikl ke dni 1. 9. 2001 výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Závazek z úvěrové smlouvy, jakož i jeho zajištění zástavním právem, je závazkem obchodněprávním. Dle § 1 odst. 2 obch. zák. se obchodněprávní vztahy řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanoveni, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých obchodí zákoník spočívá. Obchodní zákoník ani předpisy práva občanského výslovně neupravují, jaké právní následky má skutečnost zániku právnické osoby bez právního nástupce ve vztahu k dluhům, které zůstaly po zániku dlužníka neuhrazeny. Při absenci výslovné zákonné úpravy (a s ohledem na obecnou právní zásadu rovnosti subjektů soukromoprávních vztahů) je proto třeba analogicky užít ust. § 579 odst. 1, obč. zák., dle něhož smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. V případě, že povinnost plnit nezanikla, nemohlo zaniknout ani zajištění pohledávky zástavním právem. Soudní exekutor v této otázce dále vycházel i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, který ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2661/2009 vyslovil právní větu, že zástavní právo nezaniká, jestliže dluh odpovídající zajištěné pohledávce nemůže být uspokojen právnickou osobou jako dlužníkem proto, že zanikla bez právního nástupce. Uvedený právní názor vychází z předchozí judikatury Nejvyššího soudu (rozsudky publikované ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/1973, 16/2007, rozsudek 29 Odo 538/2006) a je v souladu s účelem a smyslem zástavního práva jako instrumentu sloužícího k zajištění závazku. Vzhledem k okolnosti, že právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavcem trvá i po zániku právnické osoby - dlužníka, je pohledávka takto zajištěná zástavním právem převoditelná postoupením na další subjekt, který nastupuje do práv zástavního věřitele a může se domáhat výtěžku z prodeje zástavy. Tento postup neodporuje právní úpravě postoupení pohledávky dle § 524 a násl. obč. zák. Na základě výše uvedeného je přihlášená pohledávka věřitele COMINVEST ASSOCIATED LIMITED je k uspokojení z rozdělované podstaty způsobilá. Na ostatní pohledávky žádná úhrada nepřipadla. Soudní exekutor proto o rozvrhu rozdělované podstaty rozhodl uvedeným způsobem. Proti tomuto usnesení podal povinný včas odvolání. Namítl, že pohledávka soudní exekutorky byla dle přesvědčení povinného přiznána v nesprávné výši, protože soudní exekutorka nerespektovala při rozvrhu ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Příkaz k úhradě nákladů exekuce sám o sobě nezakládá nárok soudního exekutora vyplatit si celou takovým příkazem vyúčtovanou odměnu z výtěžku dražby. V okamžiku vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce neměl povinný k dispozici důvody, o něž by své námitky mohl opřít. Exekutor je sice oprávněn svoji odměnu vypočítat a vydat tomu odpovídající příkaz k úhradě nákladů exekuce, ale v takovém případě má ovšem vymožené plnění poukázat oprávněnému a dalším oprávněným osobám a vlastní odměnu vymoci v dalším průběhu exekučním řízení. Věřitel v projednávané věci není subjektem oprávněným podílet se na rozvrhu rozdělované podstaty. Jeho právní předchůdce se přihlásil do exekučního řízení jako věřitel povinného s odkazem na své tvrzené postavení zástavního věřitele, kterému svědčí zástavní právo zatěžující dražené nemovitosti. Toto zástavní právo mu mělo vzniknout zajištěním pohledávky u peněžního ústavu vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené dne 8. 2. 1993 mezi Regiobankou a. s. jako věřitelem a společností P+F, spol. s. r. o., se sídlem Restaurace Labská v Lipkách II, Hradec Králové, jakožto dlužníkem. Pohledávka z úvěrové smlouvy se stala opakovaně předmětem postoupení. Společnost P+F spol. s. r. o. byla zrušena bez právního nástupce ke dni 1. 9. 2001. Zánikem dlužníka zanikly jeho práva a povinnosti, jakož i závazkové vztahy, ve kterých vystupoval. Pakliže pohledávka z úvěrové smlouvy zanikla, nebyla způsobilým předmětem postoupení. Za těchto okolností nezbývá než konstatovat, že výše zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 2. 2003 a 2. 10. 2007 nemohly být titulem pro změnu v osobě věřitele společnosti P+F s. r. o. Zástavní právo je právem věcným a není proto samo o sobě postupitelné. Přípustnost změny osoby zástavního věřitele je vázána výhradně na okolnosti dané ustanovením § 524 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož zástavní právo přechází jako takzvané vedlejší právo s postoupenou pohledávkou. Pokud nedošlo k postoupení pohledávky pro její neexistenci, nedošlo ani k přechodu zástavního práva. Současná judikatura se omezuje pouze na otázku trvání zástavního práva po zániku pohledávky a nikoli postupování zástavního práva. Pak by zástavní věřitel k dnešnímu dni byla společnost IPB Group Holding a. s., na kterou jako na poslední přešla existující pohledávka z úvěrové smlouvy a na kterou mohla přejít zajišťovací práva podle § 524 odst. 2 občanského zákoníku. Společnost Eiger Asset Management AG a posléze ani společnost COMINVEST nejsou tedy subjekty oprávněnými ze zástavního práva zatěžujícího vydražené nemovitosti. Obchodní společnost COMINVEST není věřitelem povinného ve smyslu § 337c o.s.ř. ani jeho věřitel z jiného zákonného nebo smluvního důvodu. Této společnosti proto z výtěžku dražby nic nenáleží. Povinný proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudní exekutorky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Soudní exekutorka rozvrhovým usnesením rozhodla o uspokojení pohledávek při prodeji nemovitostí podle pořadí a skupin podle § 337c a následujících o.s.ř. Podle § 69 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Podle § 52 odst. 2 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Odvolací soud považuje za správné, pokud soudní exekutorka rozhodla o uspokojení jako prvé pohledávky soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce podle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 29. 6. 2009 sp. zn. 19 EX 49/02, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2009, ve výši 87.884,80 Kč. Své usnesení dostatečně odůvodnila a odvolací soud na její důvody odkazuje a jen k odvolacím námitkám povinného dodává následující. Příkazem k úhradě nákladů exekuce (§ 88 exekučního řádu) soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán. Způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu a je-li jím prodej nemovitostí, je vymožení nákladů exekuce spjato s rozvrhem, i když pohledávka exekutora režimu přihlášek nepodléhá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3039/2008). Z uvedeného právního názoru vyplývá, že věcnou správností příkazu jako exekučního titulu se již nelze ve fázi jeho vymáhání (tedy i ve fázi rozvrhu) zabývat a soud (zde soudní exekutor) je jím vázán. Povinný netvrdil, že by pohledávka soudní exekutorky byla dotčena změnami poté, co o ni bylo příkazem rozhodnuto nebo že by byla do rozvrhu zařazena ve vyšší částce, než o jaké bylo v příkazu rozhodnuto. Podle § 337c odst. 1 o.s.ř. podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty pohledávky uspokojují postupně podle skupin. Soudní exekutorka správně zařadila uvedenou pohledávku do (prvé) skupiny podle § 337c odst. 1 písm. a/ o.s.ř., do které náleží pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby. Tento postup odpovídá zcela úpravě obsažené v § 66 odst. 7 exekučního řádu, podle kterého náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené § 337c odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Ustanovení § 66 odst. 7 bylo zařazeno do exekučního řádu zákonem č. 286/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 11. 2009. Citovaná právní úprava na projednávanou věc dopadá přesto, že exekuční řízení bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, a to s přihlédnutím k přechodným ustanovením tohoto zákona obsaženým v článku II bod 1, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonu, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Zákon žádnou zvláštní úpravu přechodných ustanovení ohledně § 66 odst. 7 neobsahuje. Souhrnně řečeno soudní exekutorka tedy správně pohledávku spočívající v náhradě nákladů exekuce zařadila při rozvrhu do prvé skupiny podle § 337c odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Povinný ve svém odvolání nesprávně vycházel z předchozí právní úpravy, které odpovídala i judikatura (viz např. bod XVIII stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005). Soudní exekutorka dále při rozvrhu vycházela ze zjištění, že pohledávka zástavního věřitele vznikla na základě úvěrové smlouvy ze dne 8. 2. 1993 uzavřené mezi Regiobankou a. s. jako věřitelem a obchodní společností P+F, spol. s. r. o., IČ 45537054, jako dlužníkem. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech náležejících do společného jmění manželů povinného a jeho manželky ze dne 31. 1. 1995 uzavřené mezi Českomoravskou hypoteční bankou (dříve Regiobankou a. s.) jako zástavním věřitelem, společností P+F, spol. s. r. o. jako zástavním dlužníkem a JF a NF jako zástavci. Tato pohledávka dále přecházela až na současného „zástavního věřitele“ obchodní společnost COMINVEST ASSOCIATED LIMITED (dále jen CAL). Zástavní dlužník obchodní společnost P+F, spol. s. r. o. zanikl výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce ke dni 1. 9. 2001. Protože podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavcem trvá i po zániku právnické osoby – dlužníka, je pohledávka takto zajištěná zástavním právem převoditelná postoupením na další subjekt, který nastupuje do práv zástavního věřitele a může se domáhat výtěžku z prodeje zástavy. Odvolací soud vycházel ze skutečností zjištěných soudní exekutorkou, které se nestaly ani mezi účastníky spornými, neboť jádrem sporu se stalo právní posouzení věci. V prvé řadě se soudní exekutorka nezabývala dostatečně aktuální existencí pohledávky v tom směru, zda náleží právě obchodní společnosti CAL, pokud v odůvodnění usnesení odkázal pouze na usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2009 č. j. Nc 8394/2002-143. Tímto usnesením okresní soud rozhodl pouze o vystoupení dosud přihlášeného věřitele Eiger Asset Management AG a o vstupu obchodní společnosti CAL na jeho místo. Stručně řečeno toto rozhodnutí procesní povahy se zabývalo pouze tím, zda jsou dány podmínky pro záměnu účastníků a nikoli tím, zda pohledávka nastoupivšímu zástavnímu věřiteli skutečně náleží, respektive zda vůbec existuje. Tato vada ovšem ztrácí v kontextu právního názoru odvolacího soudu dále vysvětleného význam. Soudní exekutorka vzala za prokázané a nestalo se ani sporným, že dne 11. 2. 2003 byla uzavřena mezi postupitelem IPB Group Holding a. s. v likvidaci a postupníkem Eiger Asset Management AG smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem měla být pohledávka za obchodní společností P+F Hradec Králové s. r. o. v likvidaci, se sídlem Urxova 296, Hradec Králové, IČ 45537054, ve výši 786.700 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy č. 10203 ze dne 8. 2. 1993. Odvolací soud (shodně jako soudní exekutorka) nemá důvod se odchýlit od současného názoru soudní praxe, ke kterému se opakovaně hlásí i Nejvyšší soud ČR, například ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2661/2009 ze dne 10. 8. 2010, ve kterém konstatoval, že ze závěru, že pohledávka zanikla z důvodu zániku dlužnické právnické osoby bez právního nástupce nelze úspěšně dovozovat (na základě principu akcesority), že by bez dalšího zaniklo její zajištění poskytnuté třetími osobami. Povinnost náhradního dlužníka uspokojit věřitele (v případě, že dluh odpovídající zajištěné pohledávce nebyl včas splněn) tedy není (nemůže být) dotčena tím, že dluh odpovídající této pohledávce nemůže plnit zaniklá právnická osoba, která je dlužníkem. Zástavní právo tedy nezaniká, jestliže dluh odpovídající zajištěné pohledávce nemůže být uspokojen právnickou osobou jako dlužníkem proto, že zanikla bez právního nástupce. V projednávané věci je ovšem (jak na to upozornil i odvolatel – situace poněkud jiná). Do exekuce se se svou pohledávkou přihlásil nikoli původní zástavní věřitel, který uzavřel smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu k zajištění tohoto úvěru (Českomoravská hypoteční banka a. s.), dále jen původní zástavní věřitel, ale subjekt, který tvrdí, že je právním nástupcem původního zástavního věřitele z titulu smlouvy o postoupení pohledávky (respektive více po sobě uzavřených smluv o postoupení pohledávky). Jak vyplývá ze shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 2. 2003, byla tato smlouva uzavřena poté, co již zanikl dlužník (obchodní společnost P+F) a tedy – podle názoru odvolacího soudu – i pohledávka, která byla zástavním právem zajištěna. Zánik pohledávky v důsledku zániku dlužníka nezměnil nic na právu původního zástavního věřitele domoci se uspokojení své pohledávky ze zástavy podle § 152 občanského zákoníku, podle kterého zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Nabízí se však otázka, jak tomu je s možností postoupit zaniklou pohledávku zajištěnou existujícím zástavním právem, respektive, zda lze postoupit již samo o sobě existující zástavní právo bez zajišťované pohledávky. Zástavní právo je zákonem taxativně stanoveným právem věcným. Jako takové z podstaty své povahy nemůže být samostatně postupováno podle § 524 občanského zákoníku, neboť nejde o závazek, tedy o právo obligační. Z uvedeného dále plyne, že zástavní věřitel obecně je sice po zániku pohledávky v důsledku zániku dlužníka – právnické osoby – oprávněn uspokojit se ze zástavy, ale nemůže zástavní právo, jehož obsahem je právo uspokojit se ze zástavy, postoupit na jiného. Postoupení zajištěné pohledávky již není možné vůbec, protože neexistuje. Ve vztahu k tomu, jak ve shora citované smlouvě o postoupení pohledávky byla pohledávka identifikována, se nabízí také otázka, zda předmětem smlouvy byla zaniklá pohledávka nebo po ní zbylé zástavní právo, tedy právo uspokojit se ze zástavy ve vlastnictví stále existujícího zástavního dlužníka - rozdílného od zaniklého dlužníka obligačního. I pokud by odvolací soud – a tak tomu není – připustil možnost postoupit zástavní právo, respektive právo uspokojit se ze zástavy poté, co tímto právem zajišťovaná pohledávka zanikla, pak nebylo tímto způsobem postupované právo ve smlouvě identifikováno a i z tohoto důvodu k jeho postoupení na další subjekt smlouvou nedošlo. Zástavní věřitel se nemůže, jak to činí ve svém vyjádření k odvolání, účinně dovolávat právní úpravy obsažené v § 211 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého dojde-li v důsledku zrušení konkurzu podle § 308 odst. 1 písm. c/ a d/ ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle zvláštního právního předpisu neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny za zajištění. Toto právní ustanovení se problematiky postupování zaniklých pohledávek nebo zástavních práv, které po nich zůstaly, nijak nedotýká a na zjištěný skutkový stav proto nedopadá. Vyplývá z něho pouze to, že pohledávky nezaniknou, pokud budou uspokojeny ze zajištění. Obchodní společnosti CAL proto není subjektem, který je oprávněn uspokojit pohledávku za dnes již zaniklým dlužníkem ze zástavy – dražených nemovitostí, protože takové právo na něho nepřešlo (nemohlo přejít), neboť zástavní právo, respektive právo uspokojit se ze zástavy nemůže – poté, co jim zajištěná pohledávka zanikne v důsledku zániku dlužníka – právnické osoby – být způsobilým samostatným předmětem postoupení pohledávky podle § 524 občanského zákoníku. Za tohoto stavu, kdy soudní exekutorka do rozvrhu nesprávně zařadila pohledávku zástavního věřitele, nezbylo odvolacímu soudu, než aby usnesení soudní exekutorky zrušil a věc ji vrátil k dalšímu řízení podle § 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Soudní exekutorka v dalším řízení znovu vydá rozvrhové usnesení, vázána právním názorem odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 2. dubna 2012 předsedkyně senátu