Elektronický podpis nemůže existovat sám o sobě, ale jen ve vazbě na konkrétní elektronické podání (datovou zprávu). Ke splnění náležitosti opatření podání obsahujícího návrh ve věci samé uznávaným elektronickým podpisem nestačí, je-li uznávaným elektronickým podpisem opatřeno elektronické podání představující „průvodní dopis“, k němuž je podání obsahující návrh ve věci samé připojeno jako příloha. V případě, kdy je elektronické podání představující „průvodní dopis“ opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, ale v příloze připojené podání obsahující návrh ve věci samé není opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, je ve vztahu k návrhu ve věci samé vyloučen postup dle § 42 odst. 3 o.s.ř. V takovém případě soud postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. (resp. podle § 39 odst. 1 ex. řádu v exekučním řízení) vyzve účastníka k odstranění vady elektronického podání.

21Co 614/2011-107 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové ve věci oprávněného ISP Hradec Králové, a.s. (dříve „ATOL, a.s.“), se sídlem Praha 4 - Krč, Antala Staška 510/38, IČ: 60112590, zastoupeného Mgr. Bc. Davidem Michalem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Radlická 28/663, proti povinnému JJ, nar. xxx, bytem xxx, o zastavení řízení - k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28.7.2011 č.j. 18EXE 1885/2011-24, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zastavil exekuční řízení (výrok I), žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok II) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi náklady exekučního řízení ve výši 4.200,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III). Okresní soud konstatoval, že oprávněný podal návrh na nařízení exekuce prostřednictvím exekutora JUDr. Tomáše Vrány, se sídlem Exekutorského úřadu v Přerově. Návrh na nařízení exekuce v době, kdy byl soudu doručen, nebyl zástupcem oprávněného (advokátem Mgr. Bc. Davidem Michalem, respektive v zastoupení Vladislavem Jirkou, Ph.D.) podepsán, nebyl podepsán ani označen otiskem příslušného podpisového razítka (viz ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř.) a nebyl označen ani platným elektronickým podpisem dle ustanovení § 42 odst.5 o.s.ř. a tuto vadu a neurčitost návrhu neupřesňuje ani žádný údaj v žádosti soudního exekutora o jeho pověření. Okresní soud proto vyzval oprávněného, aby doplnil návrh na nařízení exekuce o podpis, který bude v souladu s ustanoveními zákona č. 227/2000 Sb. Oprávněný na výzvu vadu návrhu neodstranil a platný podpis na návrhu na nařízení exekuce nedoplnil. Návrh na nařízení exekuce tak zůstal nepodepsán. S odkazem na ust. § 42 odst. 4 a 5 o.s.ř. okresní soud uzavřel, že návrh nemá náležitosti požadované zákonem. Postupoval proto podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu a protože nebyly splněny stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, zahájené exekuční řízení zastavil. Zdůraznil, že pouze soud je oprávněn exekuci nařídit a tedy i zkoumat, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro nařízení exekuce. Ustanovení občanského soudního řádu ani exekutorského řádu neumožňují nahradit podpis oprávněného či jeho zástupce na návrhu tvrzením soudního exekutora, že návrh byl řádně podepsán. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání oprávněný. Uvedl, že dne 25.3.2011 zaslal soudnímu exekutorovi elektronické podání, jehož obsahem byl návrh na nařízení exekuce s přílohami, kterými byla plná moc vystavená oprávněným pro advokáta, včetně substituční plné moci pro advokáta Vladislava Jirku Ph.D. Namítal, že toto podání bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Zdůraznil, že doručení elektronického podání, včetně potvrzení údajů o elektronickém podpisu mu ze strany soudního exekutora bylo oznámeno dne 29.3.2011. Připomněl, že na základě výzvy k odstranění vad návrhu ze dne 30.6.2011 ve lhůtě zaslal vyjádření, v němž sdělil, že návrh na nařízení exekuce byl elektronicky podepsán a podepsaný byl doručen soudnímu exekutorovi a doložil důkazy. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a dovozoval, že rozhodnutí zasahuje do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vytýkal okresnímu soudu, že neobjasnil, proč považuje návrh za nepodepsaný, když navíc ověření podpisu návrhu sdělil i exekutor. Poukazoval na to, že návrh na nařízení exekuce se podává soudnímu exekutorovi a nedostatek komunikace mezi soudem a soudním exekutorem nemůže jít k tíži oprávněného. Připomněl ust. § 42 odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř. Navrhl, aby bylo usnesení zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění šetření (dále uvedeného) dospěl k závěru, že odvolání oprávněného není důvodné. Podle obsahu spisu byla okresnímu soudu datovou schránkou doručena žádost soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány o pověření k provedení exekuce v této věci s přílohami, které jsou v žádosti označeny elektronickou podobou (číselné označení s příponou „pdf“), přičemž soudu došly následující přílohy : návrh na nařízení exekuce ze dne 25.3.2011, plná moc udělená oprávněným advokátu Mgr. Bc. Davidu Michalovi, substituční plná moc udělená uvedeným advokátem Vladislavu Jirkovi, Ph.D., úplný výpis z obchodního rejstříku a osvědčení o registraci. V žádosti o pověření je v poznámce exekutora uvedeno „Exekutorovi byl návrh oprávněného řádně doručen a podepsán v souladu s ust. § 42 o.s.ř. V případě podání v elektronické podobě bylo podání opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a exekutor platnost podpisu ověřil“. V elektronické podatelně okresního soudu bylo na návrh oprávněného na nařízení exekuce připojeno razítko „ELEKTRONICKY NEPODEPSÁNO“. Okresní soud vyrozuměl exekutora o tom, že návrh na nařízení exekuce není elektronicky podepsán a vyzval ho, aby v souladu s ust. § 39 ex.ř. vyzval oprávněného k doplnění návrhu o podpis, který bude v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb. s tím, že podání nesplňuje předpoklady pro aplikaci ust. § 42 odst. 5 o.s.ř. K tomu stanovil lhůtu 30 dnů. Vyrozumění bylo exekutorovi doručeno dne 3.5.2011, avšak žádným způsobem na něj nereagoval. Okresní soud následně o tomtéž vyrozuměl oprávněného prostřednictvím jeho zástupce. Současně ho vyzval v souladu s § 39 odst. 1 a 2 ex.ř. k doplnění návrhu na nařízení exekuce o podpis, který bude v souladu s ustanoveními zákona č. 227/2000 Sb. s tím, že návrh nesplňuje předpoklady pro použití ust. § 42 odst. 5 o.s.ř. K tomu oprávněnému stanovil lhůtu 15 dnů. Zároveň oprávněného poučil o následcích nedoplnění návrhu. Ačkoli okresní soud pro výzvu k odstranění vady podání nezvolil formu usnesení, odvolací soud uznal výzvu okresního soudu za dostatečnou, neboť je v ní obsaženo poučení, jaký nedostatek návrhu je třeba odstranit, je objasněn důvod pro tento postup okresního soudu, je stanovena přiměřená lhůta k odstranění nedostatku a rovněž je dáno poučení o nepříznivém následku v případě neodstranění vady návrhu. Výzva byla oprávněnému prostřednictvím jeho zástupce doručena dne 13.7.2011. Podáním z 26.7.2011 se oprávněný k výzvě soudu vyjádřil tak, že splnil uloženou povinnost a soudnímu exekutorovi podal návrh na nařízení exekuce, který byl podepsán elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Zdůraznil, že návrh na nařízení exekuce se podává soudnímu exekutoru a nikoli soudu. Přitom platí, že je-li návrh podán elektronicky a opatřen zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, nevyžaduje se doplnění podání předložením jeho originálu a odkázal na ust. § 42 odst. 5 o.s.ř. Po předložení věci k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu tento vyzval soudního exekutora k předložení dokumentů v elektronické podobě tak, jak byly soudnímu exekutorovi zaslány oprávněným. Soudní exekutor předložil dokumenty, jež u něj byly podány oprávněným společně s oznámením ze dne 17.1.2012. Elektronickou podatelnou Krajského soudu v Hradci Králové bylo ověřeno, že žádný z dokumentů předložených elektronicky oprávněným soudnímu exekutorovi, vyjma průvodního dopisu, nebyl podepsán uznávaným elektronickým podpisem, tedy ani návrh na nařízení exekuce (elektronická podatelna do Identifikátoru elektronického podání připojila poznámku „Podpis není připojen (žádný podpis)“. Odvolací soud proto s ohledem na tvrzení oprávněného v odvolání vyzval oprávněného prostřednictvím zástupce, aby prokázal, že návrh na nařízení exekuce byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem. Současně oprávněného vyrozuměl, že na své elektronické podatelně ověřil, že návrh na nařízení exekuce v té podobě, v jaké byl elektronicky doručen soudnímu exekutorovi, nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem. Oprávněný na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 3.2.2012 a setrval na svém názoru, že návrh na nařízení exekuce byl opatřen elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Dovozoval to ze skutečnosti, že podání, které zaslal dne 25.3.2011 soudnímu exekutorovi, jehož obsahem byl návrh na nařízení exekuce, bylo jako celek opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Oprávněný zastává právní názor, že žádné zákonné ustanovení nespecifikuje, zda má být podepsaný e-mail nebo pouze příloha nebo obojí. Zastává názor, že pokud je podepsána elektronická (e-mailová) zpráva, kryje elektronický podpis celý obsah zprávy, tedy i připojenou přílohu. Uzavřel, že celé elektronické podání, celá e-mailová zpráva včetně příloh byla podepsána. Zdůraznil, že soudní exekutor, jemuž se návrh podává (a nikoli soudu), akceptoval podání jako elektronické se zaručeným elektronickým podpisem. Oprávněný pak k prokázání toho, že návrh na nařízení exekuce byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem, předložil odvolacímu soudu „vyjádření“ soudního exekutora, že jeho návrh na nařízení exekuce byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem. Odvolací soud považuje za nepřípadné námitky oprávněného, že soud není oprávněn zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro nařízení exekuce. O návrhu na nařízení exekuce rozhoduje podle § 44 odst. 3 ex.ř. soud a nikoli soudní exekutor. Proto sám soud (nezávisle na závěrech soudního exekutora) zkoumá splnění předpokladů pro nařízení exekuce, včetně naplnění podmínek řízení, mezi něž patří existence návrhu a splnění jeho náležitostí. Nemístná je i výtka oprávněného o nedostatku komunikace mezi soudním exekutorem a soudem. Při zkoumání náležitostí návrhu na nařízení exekuce a způsobu odstraňování případných nedostatků návrhu je třeba postupovat podle ustanovení exekučního řádu a nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 ex.ř.). Podle § 38 odst. 1 ex.ř. v návrhu na nařízení exekuce musí být označen exekutor, který má být pověřen provedením exekuce, s uvedením jeho sídla. Z návrhu musí být dále patrné, kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Kromě toho musí návrh na nařízení exekuce obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, přesné označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, a údaj o tom, zda, popřípadě v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil, popřípadě označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává. Dle § 39 odst. 1 a 2 ex.ř. neobsahuje-li návrh na nařízení exekuce všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve nejpozději do 15 dnů exekutor, kterému byl doručen návrh na nařízení exekuce, oprávněného, aby návrh opravil nebo doplnil, určí mu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li v určené lhůtě návrh řádně opraven nebo doplněn a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo není-li přiložen exekuční titul, soud sám nebo na návrh exekutora exekuční řízení zastaví. O těchto následcích musí být oprávněný poučen. Vzhledem k tomu, že exekuční řád neobsahuje úpravu formy podání, jakými lze návrh na nařízení exekuce u soudního exekutora učinit, je třeba za použití ust. § 52 odst. 1 ex.ř. vycházet z ust. § 42 odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř. Podle § 42 odst. 1 věta druhá o.s.ř. písemné podání se činí v listinné nebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. Podle § 42 odst. 3 věta prvá a druhá o.s.ř. podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba jej v téže lhůtě doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Dle § 42 odst. 5 o.s.ř. v případě podání v elektronické podobě opatřeného zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 3. Odvolací soud se s ohledem na důvody rozhodnutí okresního soudu a odvolací námitky oprávněného zabýval otázkou, zda návrh na nařízení exekuce, který byl soudnímu exekutorovi doručen v elektronické podobě, byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, dále jen uznávaným elektronickým podpisem (viz. § 11 odst. 1 zák. č. 227/2000Sb. o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů a dále srovnej např. nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 217/06, 169/06, 319/05). K posouzení této otázky bylo třeba vyřešit, co je datovou zprávou a zda uznávaný elektronický podpis navrhovatele na e-mailu, jehož přílohou byl návrh na nařízení exekuce, lze považovat za uznávaný elektronický podpis návrhu samého. Odvolací soud posuzoval tuto otázku podle následujících ustanovení zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu): Podle § 2 pro účely tohoto zákona se rozumí a) elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě, b) zaručeným elektronickým podpisem elektronický podpis, který splňuje následující požadavky 1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou, 2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, 3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, d) datovou zprávou elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickou komunikaci a uchovávat na záznamových médiích, používaných při zpracování a přenosu dat elektronickou formou, n) daty pro vytváření elektronických podpisů jedinečná data, která podepisující osoba používá k vytváření elektronického podpisu, s) prostředkem pro vytváření elektronických podpisů technické zařízení nebo programové vybavení, které se používá k vytváření elektronických podpisů. Podle § 11 odst. 1 tohoto zákona v oblasti orgánů veřejné moci je možné za účelem podpisu používat pouze zaručené elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydávané akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb (dále jen „uznávaný elektronický podpis“). To platí i pro výkon veřejné moci vůči fyzickým a právnickým osobám. Pokud je uznávaný elektronický podpis užíván v oblasti orgánů veřejné moci, musí kvalifikovaný certifikát obsahovat takové údaje, aby osoba byla jednoznačně identifikovatelná. Strukturu údajů, na základě kterých je možné osobu jednoznačně identifikovat, stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Výkladem těchto ustanovení dospěl odvolací soud (s využitím závěrů formulovaných v odborné literatuře Jiřím Peterkou, Janem Podaným: Podstata a vlastnosti elektronických podpisů, 2011) k následujícím závěrům : Východiskem je závěr, že datovou zprávou je dokument. V daném případě oprávněný doručil exekutorovi několik datových zpráv, z nichž pouze zpráva průvodní byla opatřena uznávaným elektronickým podpisem. Další datové zprávy, které byly k průvodní zprávě (k e-mailu) připojeny jako příloha, mezi nimi i návrh na nařízení exekuce, nebyly opatřeny žádným podpisem. Elektronický podpis neexistuje sám o sobě, pokaždé je jiný a závisí na podepisovaném dokumentu. Elektronický podpis je vytvářen počítačovým programem a je založen na dvou složkách : na prostředku pro vytváření elektronických podpisů a na datech pro vytváření elektronických podpisů (soukromý klíč). Spojení těchto dvou složek by bylo ale nezávislé na podepisovaném dokumentu (elektronický podpis by byl pokaždé stejný a mohl by existovat sám o sobě). Elektronický podpis vzniká „spojením“ soukromého klíče a podepisovaného dokumentu. Stává se tak závislý na podepisovaném dokumentu. Podpisy různých dokumentů jsou proto různé, elektronický podpis nemůže existovat sám o sobě ale jen ve vazbě na konkrétní dokument, nelze jej vytvořit dopředu. Jde o číslo vzniklé výpočtem, který provádí prostředek (program). Pokud je účastníkem doručeno soudu (soudnímu exekutorovi) podání, které se skládá z více samostatných dokumentů (například z průvodního dopisu, návrhu na zahájení řízení, plné moci atd.), je třeba náležitost existence uznávaného elektronického podpisu zkoumat ve vztahu ke každému dokumentu samostatně a zcela nezávisle na ostatních doručených dokumentech. Je tomu tak právě proto, že elektronický podpis je nerozlučitelně spojen s určitým dokumentem a nemůže existovat sám o sobě a z tohoto důvodu se nemůže vztahovat ani k více dokumentům. Je pojmově vyloučeno jedním elektronickým podpisem opatřit více samostatných dokumentů. Odvolací soud zdůrazňuje, že byť byl návrh na nařízení exekuce doručován jako příloha průvodního dopisu (e-mailu), nic to neměnilo na jeho povaze samostatného dokumentu z hlediska povahy elektronického podpisu. Vycházeje z těchto závěrů odvolací soud uzavřel, že uznávaný elektronický podpis průvodního dopisu zástupce oprávněného (e-mailu) není současně i uznávaným elektronickým podpisem návrhu na nařízení exekuce, který tvořil přílohu tohoto e-mailu. Za daných okolností, kdy oprávněný podal návrh na nařízení exekuce podáním v elektronické podobě, jehož součástí byl průvodní dopis, opatřený uznávaným elektronickým podpisem, a vlastní návrh na nařízení exekuce, který tvořil přílohu, nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem, nelze na návrh oprávněného použít postup předvídaný jinak pro nepodepsaná elektronická podání v § 42 odst. 3 věta druhá o.s.ř. (tedy nebylo-li takové podání do tří dnů doplněno originálem, případně písemným podáním shodného znění, nepřihlížet k němu). Takový postup by byl nepřiměřeně formalistický, v rozporu s realitou a ve svých důsledcích by znamenal porušení práva účastníka na přístup k soudu (viz čl. 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod). Nelze totiž přehlédnout historické okolnosti vzniku úpravy obsažené v § 42 odst. 3 o.s.ř. Sankce v podobě „nepřihlížení k podání bez dalšího“ byla do občanského soudního řádu zakotvena zákonem č. 171/1993, kterým byl změněn občanský soudní řád. V době této změny (k 1.9.1993) se uvedená úprava týkala pouze podání učiněných telegraficky nebo telefaxem, která i účastník jako laik mohl bezpečně rozpoznat od písemného a podepsaného podání. Bylo proto přijatelné od něho žádat, aby tyto procesní důsledky, které nadto nastávají ze zákona a nevyžaduje se poučení účastníka soudem, očekával a uvědomoval si je. Zákonodárce ovšem danou úpravu ponechal platnou i po změně občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 226/2002 Sb., kterým byly provedeny změny zákonů v souvislosti s elektronickým doručováním. Posledně zmíněný právní předpis změnil ust. § 42 odst. 3 tak, že za slova „učiněno telefaxem“ se vkládají slova „nebo v elektronické podobě“. Používání elektronických podání a jejich opatřování elektronickými podpisy různých typů přináší praxi řadu obtíží a veřejnost a ani státní orgány nejsou mnohdy sjednoceny v názorech na dílčí problémy. Za takového stavu považuje odvolací soud za nepřijatelné, aby podání účastníka, o němž je tento přesvědčen, že bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, soud – zastávaje opačný názor – bez dalšího založil a podle § 42 odst. 3 o.s.ř. k němu nepřihlížel, aniž by na to účastníka upozornil, poučil jej a dal mu možnost vadu odstranit. Vzhledem ke shora uvedeným názorům dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud postupoval správně, když v souladu s ust. § 39 odst. 1 ex.ř. poučil oprávněného o nedostatku jeho návrhu na nařízení exekuce, vyzval ho k odstranění nedostatku, poskytl mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučil ho o následcích, které nastanou v případě neodstranění vady podání. Jelikož oprávněný vadu návrhu (tj. nedostatek podpisu) neodstranil, okresní soud správně podle § 39 odst. 2 ex.ř. rozhodl o zastavení exekučního řízení. Odvolací soud proto napadené usnesení okresního soudu jako zcela věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Odvolací soud dodává, že oprávněnému bylo v odvolacím řízení objasněno, jakým způsobem odvolací soud nahlíží na nutnost opatření každého elektronického podání (průvodního dopisu a přílohy) uznávaným elektronickým podpisem. Bylo mu dáno na vědomí, že návrh na nařízení exekuce, podaný u soudního exekutora jako příloha průvodního dopisu, není opatřen uznávaným elektronickým podpisem a byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě prokázal své tvrzení, že návrh byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem. Ještě i v této době probíhajícího odvolacího řízení měl tedy oprávněný dostatečnou možnost nedostatek návrhu na nařízení exekuce – absenci uznávaného elektronického podpisu – odstranit. Mohl tak učinit předložením návrhu opatřeného uznávaným elektronickým podpisem či předložením písemného podání opatřeného vlastnoručním podpisem, případně otiskem podpisového razítka advokáta, pokud je jeho vzor u soudu uložen (§ 42 odst. 4 věta druhá o.s.ř.). Tuto možnost oprávněný nevyužil. Povinný se s úspěchem ubránil odvolání oprávněného a měl by proto vůči němu podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložil. Podle obsahu spisu povinnému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Hradci Králové dne 28. února 2012 předsedkyně senátu