Ustanovení § 55 zákona o myslivosti nedopadá na honební pozemek, který není zemědělským ani lesním pozemkem. Způsob uplatnění nároku na náhradu škody způsobené zvěří na honebním pozemku, který není ani zemědělským ani lesním pozemkem, je třeba posoudit dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody.

22Co 37/2012 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobce MJ, nar. xxx, bytem v xxx, zast. JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 48, proti žalovanému Mysliveckému sdružení Opatovec, se sídlem v Opatovci 193, IČ 62033115, zast. JUDr. Blahoslavem Jindřichovským, advokátem se sídlem v Nasavrkách, Nad Sokolovnou 228, o zaplacení 25.483,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č.j. 7C 22/2011-51, ze dne 18.10.2011, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 25.483,- Kč a výrokem II žalobci uložil, aby žalovanému nahradil náklady řízení 14.640,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V tomto řízení se žalobce proti žalovanému domáhá náhrady škody, která mu v roce 2010 měla vzniknout tím, že jeho pozemek p.č. 1844 ve zjednodušené evidenci – přídělový plán nebo jiný podklad, v obci a katastrálním území O byl znečištěn trusem kachen, které chová žalovaný v odchovně na protilehlém břehu rybníka přiléhajícího k pozemku žalobce. Na pozemku žalobce se nachází autokemp a písečná pláž. Kachnami znečištěný písek na této pláži byl žalobce nucen odtěžit a nahradit novým, čímž mu vznikla škoda v tvrzené výši 25.483,- Kč. Žalobce tento nárok uplatnil u žalovaného dopisem ze 17.9.2010. Okresní soud uzavřel, že spor mezi účastníky je třeba posoudit podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Pozemek, jehož se spor týká, je totiž honebním pozemkem, je součástí honitby Opatovec. Konkrétně okresní soud na věc aplikoval ust. § 52 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého uživatel honitby, tj. žalovaný je povinen hradit škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech a škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo lesních porostech způsobila zvěř. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v honitbě na honebním pozemku ve vlastnictví žalobce došlo ke škodě, kterou způsobila zvěř. Za škodu odpovídá uživatel honitby, tedy žalovaný. Otázkou rozsahu škody se nezabýval. Vyšel totiž z ust. § 55 zákona o myslivosti, podle jehož odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit dle písm. a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla a dle písm. b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Podle odst. 2 téhož ustanovení současně s uplatněním nároku na náhradu škody vyčíslí poškozený výši škody. Podle odst. 3 téhož ustanovení poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Podle odst. 4 téhož ustanovení pak nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Okresní soud sice konstatoval, že v souzené věci se nejedná o zemědělský ani lesní pozemek. Nicméně citované ust. § 55 zákona o myslivosti vyložil tak, že byť to výslovně z § 55 zákona o myslivosti nevyplývá, je třeba všechny škody způsobené zvěří na všech honebních pozemcích uplatnit způsobem a ve lhůtách uvedených v § 55 odst. 1 až 3 zákona o myslivosti. Podle okresního soudu nelze dovodit, že by pro uplatnění nároku na náhradu škody na honebních, avšak nikoli zemědělských či lesních pozemcích, měla být použita úprava obecného předpisu, tj. občanského zákoníku s důsledky z toho vyplývajícími. V daném případě dle výsledku dokazování okresní soud uzavřel, že proces znečišťování pláže kachnami byl ukončen dne 11.9.2010. Od uvedeného data tedy měl žalobce lhůtu 20 dnů pro uplatnění nároku na náhradu škody, včetně vyčíslení její výše u žalovaného. Dopisem ze dne 17.9.2010, doručeným 20. či 21.9.2010 žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, avšak bez vyčíslení jejího rozsahu. Dopisem ze dne 11.11.2010 nárok uplatnil sice i s vyčíslenou výší, ale nikoli u žalovaného, ale u vlastníka honitby Honebního společenství Opatovec. Žalovaný v podstatě až žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách 1.2.2011 a jemu doručenou 1.3.2011 byl vyzván k náhradě řádně vyčíslené škody. Okresní soud tak s odkazem na shora citované ust. § 55 zákona o myslivosti uzavřel, že žalobce u žalovaného neuplatnil nárok na náhradu škody včas a řádně způsobem upraveným dle shora citovaného ustanovení. Jeho nárok tudíž zanikl prekluzí a nemůže být soudem přiznán. Proto okresní soud žalobu zamítl. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Nesouhlasil s právním názorem, že na věc je třeba aplikovat ust. § 55 zákona o myslivosti. Argumentoval tím, že pokud by zákonodárce nechtěl provést zvláštní úpravu pro pozemky zemědělské a lesní a pokud by tedy měl být uplatňován postup podle § 55 na veškeré honební pozemky, nebylo by v uvedeném ustanovení výslovně uvedeno, že se jedná o náhradu škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech, respektive na lesních pozemcích. Vyjádřil názor, který prezentoval již v řízení před okresním soudem, že jím uplatněný nárok by měl být posouzen dle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody. Předmětný pozemek totiž není v žádném případě pozemkem zemědělským ani lesním, jde o pozemek, na kterém je žalobcem vybudován a provozován kemp a pláž. Poukázal dále na skutečnost, že žalobce nabízel důkazy k stanovení výše škody, ty však okresní soud neprovedl a nepřipustil. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznil, že bez ohledu na kategorizaci druhů pozemků v katastru nemovitostí je třeba v daném případě pozemky posuzovat výhradně podle zákona o myslivosti. Ve smyslu uvedeného předpisu je předmětný pozemek pozemkem honebním, byť na něm není prováděna zemědělská nebo lesnická činnost. Podle názoru žalovaného zákonodárce zřejmě nepředpokládal, že může dojít i ke škodám na jiných pozemcích než lesních nebo zemědělských, které jsou pozemky honebními, proto podle ustálené soudní praxe a v duchu zásady, že pokud zákon neřeší věc výslovně, je třeba si vypomoci úmyslem a záměrem zákonodárce. Tak je třeba uzavřít, že na věc dopadá zákon o myslivosti. Pokud jde o existenci a výši žalobcem tvrzené škody, žalovaný namítl, že mu nebylo umožněno před zahájením rekonstrukce pláže přesvědčit se o intenzitě poškození, výměře ani vrstvě znečištěného písku. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Okresní soud nárok žalobce zamítl s odkazem na ust. § 55 odst. 4 zákona o myslivosti s tím, že nárok byl prekludován, neboť nebyl žalobcem uplatněn řádně a včas způsobem a ve lhůtě podle odst. 1 až 3 uvedeného ustanovení. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že na uplatněný nárok je možno aplikovat citované ustanovení. V daném případě jde o nárok na náhradu škody. Práva z odpovědnosti za škodu obecně upravuje občanský zákoník. Podle výkladu odvolacího soudu ust. § 55 zákona o myslivosti pak jako předpis specielní upravuje podmínky a způsob uplatnění nároku na náhradu škody vzniklé za konkrétních specifických podmínek. Protože citované ustanovení v odst. 1 výslovně uvádí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody na určitým způsobem využívaných pozemcích, nelze podle odvolacího soudu rozšiřujícím výkladem vztáhnout toto ustanovení i na náhradu škody vzniklé na jiných pozemcích, které této konkrétní charakteristice nevyhovují. Odvolací soud se domnívá, že kdyby zákonodárce chtěl, aby se toto ustanovení vztahovalo na všechny škody na jakýchkoliv honebních pozemcích, i na těch, které nejsou zemědělsky obhospodařovány, pak by zcela jednoduše mohl toto ustanovení formulovat tak, že lhůty se vztahují pro uplatnění nároku na náhradu škody na honebních pozemcích. Tak tomu ale není. V odstavci 1 § 55 zákona o myslivosti je výslovně uvedeno, že u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech je třeba nárok na náhradu uplatnit do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla. U škod na lesních pozemcích a lesních porostech do 20 dnů od uplynutí období od 1. července předcházejícího roku do 31. června běžného roku. Odstavec 2 pak pojednává nejen o nutnosti s uplatněním nároku vyčíslit výši škody, ale dodává, jakým způsobem a do kdy je třeba vyčíslit škody na polních plodinách a zemědělských porostech. Odvolací soud se dále nedomnívá, že by bylo možné uzavřít, že zákon věc neřeší výslovně a proto je třeba si vypomoci úmyslem a záměrem zákonodárce. Zde není absence jakékoli právní úpravy uplatněného nároku. Pokud není možno tento nárok zahrnout pod specielní úpravu zákona o myslivosti, pak nastupuje obecná úprava občanského zákoníku, kde nároky na náhradu škody obecně upraveny jsou. Nejde tedy o situaci, v níž by určitý nárok nebyl zákonem upraven vůbec. Je pravdou, že tato právní otázka dosud judikaturou nebyla výslovně řešena, nicméně podle odvolacího soudu z textu nálezu Ústavního soudu České republiky sp.zn. Pl. ÚS 34/03, na který odkazoval žalovaný, je možno spíše dovodit, že Ústavní soud neuvažoval o tom, že by se ust. § 55 zákona o myslivosti mohlo vztahovat na jiný než zemědělský nebo lesní pozemek. Vychází totiž ze specifické povahy zemědělského hospodaření, která je důvodem pro stanovení takto krátkých a prekluzivních lhůt pro uplatnění nároku na náhradu škody. Z uvedených důvodů tedy odvolací soud uzavírá, že podle jeho názoru na daný honební pozemek, který není pozemkem zemědělským ani lesním, nedopadá ust. § 55 zákona o myslivosti. Žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody je tedy třeba posoudit podle příslušných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody. Protože okresní soud takto nepostupoval a shledal nárok nedůvodným, aniž by se zabýval jeho opodstatněností a výší, nezbylo odvolacímu soudu, než napadený rozsudek podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušit a podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm okresní soud žalobcem uplatněný nárok znovu posoudí podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, provede žalobcem nabízené důkazy k prokázání existence a výše škody a poté o věci znovu rozhodne, přičemž se vypořádá i se všemi dalšími žalobcem vznesenými odvolacími námitkami, jakož i s námitkami formulovanými žalovaným v jeho vyjádření k odvolání žalobce. Rozhodne znovu též o nákladech řízení včetně nákladů řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 30. března 2012 předseda senátu