Soudnímu poplatku v poloviční výši podléhá i to řízení, které bylo z původně jediného návrhu (podání) vyloučeno soudem k samostatnému projednání, jde-li o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva podle téhož titulu proti témuž povinnému a k vymožení téže pohledávky.

24Co 210/2012 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Jana Čipery a JUDr. Jiřího Hanuše, ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Mgr. MČ, narozeného xxx, bytem v xxx, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze č. 1740/7, proti povinné společnosti KIMOS – lesy, s.r.o., IČO: 25010191, se sídlem v Praze 2, V Tůních č. 1356, o návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech k vymožení pohledávky 11.704.000 Kč a 444.752 Kč s příslušenstvím, o osvobození oprávněného od soudních poplatků, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 5. 2012 č.j. 3 E 215/2011-97 t a k t o : Usnesení okresního soudu s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í: Okresní soud shora uvedeným usnesením zamítl návrh oprávněného na osvobození od soudních poplatků. Vzal na zřetel, že oprávněný podal proti povinné návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem u Okresního soudu v Příbrami dne 4. 11. 2010 a jeho návrh se týkal nemovitostí, nacházejících se v obvodech více okresních soudů. Okresní soud v Příbrami vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí řízení o návrhu, týkajícím se nemovitostí v územním obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a z důvodů výlučné místní příslušnosti věc postoupil Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. Stalo se tak usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 2. 2011 č.j. 23 E 836/2010-274 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2011 č.j. 23 E 836/2010-274 (21 E 404/2011-69). Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 16. 11. 2011 (na čl. 75 spisu) vyzval oprávněného k zaplacení soudního poplatku za řízení (50.000 Kč – podle položky 16 písm.b/ zák.č. 549/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2010). Oprávněný tak neučinil a v svým písemným podáním z 2. 12. 2011 (čl.76 spisu) jednak vysvětloval důvody svého nesouhlasu s takovým postupem soudu, veden právním názorem, že ve věci týchž účastníků k vymožení týchž pohledávek podal toliko jeden návrh, proto měl zaplatit soudní poplatek výlučně jedenkráte z podaného návrhu (bez ohledu na to, že z řízení byly některé jeho části vyloučeny a postoupeny příslušným soudům). Podrobně argumentoval, proč má za to, že se v souhrnu jedná pouze o jediné řízení ve smyslu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a proč má za to, že nebyl důvod, aby ho okresní soud vyzýval k zaplacení či k doplacení soudního poplatku. Pro případ, že by se soud neztotožnil s jeho právním názorem, požádal oprávněný o osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že mu vznikla škoda již tím, že mu povinný nevrátil půjčených 11.000.000 Kč. Peníze povinnému půjčil na základě dlouholetých kamarádských vztahů s jednatelem povinného a aby tak mohl učinit, sám si dokonce vypůjčil peníze od dalších osob. Soudní poplatek 50.000 Kč již na výzvu zaplatil Okresnímu soudu v Příbrami. Jestliže by měl zaplatit soudní poplatek i na základě výzvy dalších soudů, jimž byl zčásti návrh postoupen, poplatková povinnost by činila několik set tisíc korun, což je pro povinného neúnosnou finanční zátěží, kterou není schopen podstoupit pro své majetkové poměry. Právním názorem okresního soudu mu bylo odepřeno ústavní právo na soudní ochranu jeho oprávněných práv a zájmů, přiznaných vykonatelným, rozhodnutím. Okresní soud vyzval oprávněného k doložení jeho osobních a majetkových poměrů. Z prohlášení oprávněného o těchto poměrech (č.l. 91 až 95 spisu) si ověřil, že oprávněný žije ve společné domácnosti s manželkou a 2 malými dětmi, vykonává advokacii. Jeho příjmy za poslední zdaňovací období roku 2010 (po odečtení daně) činily 874.498 Kč, příjmy jeho manželky pak 331.500 Kč a k tomu rodičovský příspěvek ve výši 3800 Kč měsíčně. To tedy odpovídá příjmu rodiny ve výši 104.299,83 Kč měsíčně. Dále z čestného prohlášení plyne, že oprávněný splácí 3 hypotéky na zajištění bydlení splátkami po 32.062 Kč, 20.250 Kč a 17.825 Kč měsíčně. Jeho manželka dále splácí hypotéku na koupi bytu - po 15.900 Kč měsíčně. Rodina obývá rodinný dům, jehož provozní náklady činí měsíční cca 20.000 Kč. To odpovídá celkovým vydáním na splátky hypoték a na provoz rodinného domku ve výši 106.039 Kč měsíčně. Dále z prohlášení vyplynulo, že oprávněný má chalupu v jižních Čechách, běžný účet v Komerční bance se zůstatkem cca 45.000 Kč a že též dluží 9.000.000 Kč JŠ – tyto peníze poskytl půjčkou povinnému. Oprávněný rovněž sdělil soudu, že do prohlášení uvedl příjmy za ukončené zdaňovací období, tedy za r. 2010, což může vyvolat mylný dojem o jeho aktuálních majetkových poměrech a uvedl, že zašle soudu doplnění čestného prohlášení s aktuálními údaji za r. 2011. To neučinil. Proto okresní soud vycházel z podkladů, které měl k dispozici. Ze zprávy Magistrátu Hlavního města Prahy si okresní soud ověřil, že oprávněný vlastní starší osobní automobil zn. Peugeot, roku výroby patrně 1993. Ze zprávy Katastrálního úřadu zjistil, že oprávněný vlastní rozsáhlý nemovitý majetek v katastrálním území HR: Jedná se o tři domy č.p. 15, čp. 16 a čp. 26 na pozemcích St. p.č. 24/1, 24/3 a 24/2, tyto stavební pozemky (zastavěná plocha a nádvoří), řadu lesních pozemků (celkem 36416 m2), ornou půdu (celkem 50480 m2), zahrady (celkem 2.476 m2), trvalé travní porosty (celkem 1265 m2) a ostatní plochy (celkem 24037 m2), dále se jedná o nevelký pozemek č. 473/6 o výměře 141 m2 ve společném jmění manželů. V katastrálním území Z je spolumajitelem (podíl 5/8) rodinného domu č.p. 984 se zahradou, dále v katastrálním území Č je spolumajitelem nevelkého podílu 17/75 na pozemku (orné půdě) o výměře 236 m2 a spolumajitelem s podstatně větším podílem 1/3 na dalších pozemcích - trvalých travních porostech (celkem 11301m2), orné půdě (celkem 19362 m2), lesních pozemcích (celkem 200m2) a ostatních plochách (celkem 223m2), a konečně v katastrálním území L je spolumajitelem s podílem 1/3 na dalších pozemcích - orné půdě (celkem 8927 m2) a ostatních plochách (celkem 251m2). Na základě učiněného zjištění okresní soud odkázal na § 138 odst.1 o. s. ř. zakotvující předpoklady poplatkového osvobození, tedy že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží nejen k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, ale též k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku apod. Rozhodnutí o žádosti pak musí odpovídat tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Okresní soud shledal, že osobní a majetkové poměry oprávněného poplatkové osvobození neodůvodňuji. Výše uvedené ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. ukládá soudu zkoumat celkové majetkové poměry účastníka, nikoliv izolovaně pouze jeho příjmy či vydání. Údaje poskytnuté oprávněným o jeho příjmech a výdajích, jak se podávají z prohlášení oprávněného, okresní soud neshledal důvěryhodnými. To proto, že v příjmech a výdajích rodiny oprávněného z něj vyplývá rozpor, protože oprávněný by měl mít vyšší výdaje než příjmy. To znamená, že buď jsou příjmy oprávněného vyšší, nebo jeho vydání nižší. Oprávněný má vlastní zdroj obživy (podle veřejně dostupných údajů na Internetu jde o advokáta se zavedenou praxí) a vlastní rozsáhlý nemovitý majetek. Jeho majetkové poměry poplatkové osvobození neodůvodňují. Ostatní důvody, které oprávněný uvedl v žádosti o osvobození od soudních poplatků, okresní soud nepokládal za právně rozhodné pro rozhodnutí o poplatkovém osvobození. To platí o důvodu, na němž měla být založena půjčka peněz. Podle názoru okresního soudu neobstojí ani námitka, že oprávněný již zaplatil soudní poplatek z návrhu ve výši 50.000 Kč u Okresního soudu v Příbrami a že by již nedokázal unést obrovskou finanční zátěž poplatkové povinnosti v řádu statisíců korun (pokud by další soudy trvaly na zaplacení soudních poplatků z návrhů). Zaplacení soudního poplatku ve výši 50.000 Kč u Okresního soudu v Příbrami bylo jistě nepříjemnou povinností, ale s ohledem na závěry soudu o majetkových poměrech oprávněného nikoliv povinností nepřiměřenou jeho majetkovým poměrům. Oprávněný netvrdil ani nedoložil, zda a v jaké výši zaplatil soudní poplatek u dalších okresních soudů. K uvedené námitce okresní soud ani přihlížet nemohl a dodal, že nesdílí obavu oprávněného, že by zamítnutím jeho návrhu na poplatkové osvobození mu bylo odepřeno ústavní právo na soudní ochranu jeho oprávněných práv a zájmů, které je nedotknutelné. Se zřetelem na celkové majetkové poměry se okresnímu soudu oprávněný nejevil jako člověk, který by nebyl schopen zaplatit 50.000 Kč soudního poplatku za řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva.Proto návrh oprávněného na osvobození od soudních poplatků zamítl. Proti usnesení podal oprávněný odvolání. Zopakoval dosavadní v řízení vznesenou námitku o jediném návrhu a jediném řízení, které bylo původně zahájeno před Okresním soudem v Příbrami o zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Mělo-li by se jednat o více samostatných návrhů na zahájení řízení, musel by o nich soud rozhodovat vždy ku dni, k němuž po vyloučení z návrhu před Okresním soudem v Příbrami byly postoupeny jednotlivým okresním soudům. Tak tomu ovšem není, všechny soudy budou o návrhu rozhodovat ke dni 4. 11. 2010, kdy byl podán Okresnímu soudu v Příbrami. Okresní soud také přehlédl poznámku k položce 16b sazebníku zákona o soudních poplatcích, která upravuje výši soudního poplatku u druhého a dalšího návrhu na nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva. V dané věci však žádný druhý či další návrh podán nebyl. Oprávněný skutečně již na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek 50.000 Kč zaplatil a tím splnil svou poplatkovou povinnost. Ostatně to, že byl povinen zaplatit soudní poplatek pouze jednou, podporuje i § 4 odst.1 písm.a) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., podle něhož vzniká poplatková povinnost podáním návrhu na zahájení řízení. Jediný návrh byl podán 4. 11. 2010 a k tomuto datu oprávněnému vznikla poplatková povinnost, kterou v maximální výši, tj. částkou 50.000 Kč také splnil. Nebyl-li podán další návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem, je pojmově vyloučeno, aby mu vznikla další poplatková povinnost. V dané věci nedošlo ani k rozšíření návrhu, proto se stran soudního poplatku neuplatní ani ust. § 6a odst. 3 poplatkového zákona o doplacení soudního poplatku při rozšíření návrhu. Poukazoval i na výši vymáhané pohledávky a zdůraznil, že pro zajištění pohledávky oprávněného má význam toliko hodnota celého souhrnu postižených nemovitostí povinného, neboť některé nemovitosti, v obvodu některého z okresních soudů jen mírně svou hodnotou přesahují výši okresním soudem žádaného soudního poplatku k zaplacení, tj. 50.000 Kč. Nemůže jít rovněž k tíži oprávněného, domáhajícího se žádané soudní ochrany, jestliže o jeho návrhu nerozhodl jediný okresní soud. Opačný názor by ve svých důsledcích vedl k diskriminaci oprávněného před povinným ve srovnání se stavem, kdy by se všechny nemovitosti povinného nacházely v obvodu jednoho okresního soudu. Oprávněný odkázal i na nález Ústavního soudu pod sp.zn. I.ÚS 664/03, v němž ohledně interpretace zákona o soudních poplatcích sice stran správních rozhodnutí, nicméně se jedná o věc obdobnou, v níž Ústavní soud učinil závěr o tom, že je protiústavní a omezující ústavní právo na přístup k soudu takový výklad poplatkového zákona, podle něhož by měl účastník platit za každé z více rozhodnutí samostatně poplatek, týkají-li se rozhodnutí týchž účastníků a jde-li o věci skutkově a právně identické, a rozhodnutí bylo vydáno téhož dne a týmž orgánem. Obdobně svou podstatou rozhodl týž soud v nálezu IV.ÚS 162/99. Povinný dále rovněž zdůraznil, že u jiných okresních soudu, jímž byla tato věc zčásti postoupena, bylo jeho návrhu na nařízení výkonu vyhověno, aniž oprávněnému byla uložena poplatková povinnost, tedy povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu na nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem mezi týmiž účastníky a pro identickou pohledávku. Jednalo se mimo jiné o Okresní soud v Semilech, Okresní soud v Trutnově a Okresní soud v Pardubicích. Shodný právní názor učinil i Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 31. 10. 2011 pod č.j. 15 Co 486/2011-114. Poukázal i na to, že návrh na nařízení výkonu byl u Okresního soudu v Příbrami podán v době, kdy vůči povinnému tehdy nebyl u soudu podán insolvenční návrh. Ostatně podání návrhu na nařízení výkonu po podání insolventního návrhu na povinného by již nemělo smysl. To znamená, že soudní poplatek zaplacený před podáním insolvenčního návrhu bylo možno spolu s pohledávkou uplatněnou v tomto vykonávacím řízení přihlásit v insolvenčním řízení, což ovšem nyní již nelze. I proto je právní názor okresního soudu v této věci nesprávný.V současné době se povinný dlužník nachází v konkursu, lhůta pro podání přihlášek věřitelů uplynula a pohledávku z titulu zaplaceného soudního poplatku nemůže oprávněný v konkursním řízení proti povinnému uplatnit. Navrhl, aby bylo napadené usnesení okresního soudu změněno a oprávněnému přiznáno osvobození od soudních poplatků. Po zjištění, že odvolání oprávněného je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), krajský soud přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.). Přihlížel přitom jen k důvodům, které se týkaly toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku napadeného usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Odvolání oprávněného důvodným neshledal. Jako prvou musel krajský soud řešit otázku, kterou nastolil v odvolání oprávněný, totiž zda podléhá soudnímu poplatku toliko řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, zahájené u Okresního soudu v Příbrami za situace, kdy nemovitosti, k nimž má být toto práva zřízeno k zajištění peněžité pohledávky mezi týmiž účastníky a podle téhož exekučního titulu, se nacházejí v obvodu různých okresních soudů. Jestliže by se byl okresní soud ztotožnil s právním názorem oprávněného, musel by návrh oprávněného na poplatkové osvobození zamítnout. Ovšem z jiných důvodů, a sice pro jeho bezpředmětnost, jestliže by současně oprávněný doložil, že již soudní poplatek zaplatil na účet Okresního soudu v Příbrami. Ostatně oprávněný z tohoto pohledu neuvedl jiné důvody poplatkového osvobození, než že soudní poplatek 50.000 Kč již zaplatil. Krajský soud se stran této otázky, založené na právním názoru o jediném řízení, neztotožnil. To proto, že podle § 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vybírají za řízení pře soudy z úkonů, uvedených v sazebníku poplatků – poplatky za řízení (odst.1) a dále za jednotlivé úkony, prováděné soudy a správou soudů, uvedené v sazebníku (odst.2 ). Návrh je pouze způsobem zahájení řízení. Proto Okresní soudu v Příbrami, maje na zřeteli ust. § 252 odst.4 písm.b) o. s. ř. (upravující výlučnou místní příslušnost toho soudu, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se výkon rozhodnutí nemovitosti) postupem podle § 112 odst.2 o. s. ř. vyloučit k samostatnému projednání tu část řízení, týkající návrhu se zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a ve spojení s tím rozhodl o své místní nepříslušnosti a o postoupení věci Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. To, že své usnesení uvedený soud odůvodnil odkazem na ust. § 88 odst.1 písm. i) o. s. ř. (vztahující se na výlučnou místní příslušnost soudu v nalézacím řízení), na správnosti jeho závěrů nic nemění jak v nalézacím, tak ve vykonávacím řízení platí v případech, kdy jde v řízení o právo k nemovitosti platí o místní příslušnosti stejné zásady. Z uvedeného plyne, že byť je řízení o zřízení soudcovského zástavního práva obsazeno i po vyloučení jeho jednotlivých částí týmiž účastníky, je či má být vedeno podle téhož titulu a pro tutéž peněžitou pohledávku, netvoří s řízením, zahájeném návrhem podaným u Okresního soudu v Příbrami jeden celek, nejedná se o jediné řízení, ale o několik zcela samostatných řízení (vzhledem k tomu, v obvodu kterého okresního soudu se nemovitosti nacházejí). To že nemovitosti v obvodu různých okresních soudů byly obsaženy v jediném podání, doručeném Okresnímu soudu v Příbrami, z nich jednu věc nečiní, byť, jak výše uvedeno, nedochází po vyloučení částí řízení ke změně na straně účastníků, ani ve způsobu nařízení výkonu ani ve výši vymáhané pohledávky. Nejedná se, tudíž o vyloučení „části návrhu“, ale vždy o vyloučení samostatného řízení o nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem nacházejícím se v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Proto je správný, byť blíže nezdůvodněný, závěr okresního soudu o tom, že řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem, označeným v usnesení Okresního soudu v Příbrami (ze dne 11. 2. 2011 č.j. 23 E 836/2010-274 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2011 č.j. 23 E 836/2010-274 (21 E 404/2011-69) je samostatným řízením, které podléhá soudnímu poplatku, jehož základem pro výpočet je výše vymáhané pohledávky (vide rozhodnutí NS ČR ze dne 12. 5. 2010 Cpjn 204/2010). Protože byl návrh na nařízení výkonu u soudu podán 4. 11. 2010, činí soudní poplatek za toto řízení (vide § 1 písm.a/ zák.č. 549/1991 Sb. ve znění do 31. 12. 2010) podle položky 16b ve spojení s poznámkou 1. k této položce sazebníku soudních poplatku jen 25.000 Kč, protože za návrhy na druhé a další nařízení výkonu rozhodnutí na základě téhož vykonatelného rozhodnutí proti témuž účastníku se zaplatí polovina příslušných poplatků, ne však méně než 300 Kč. Neobstojí argumentace oprávněného, obsažená v odvolání, opírající se o ust. § 4 zákona o soudních poplatcích, protože toto ustanovení řeší pouze vznik poplatkové povinnosti (podáním návrhu u soudu), přitom oprávněný pomíjí, že návrh je toliko způsobem zahájení řízení, v dané věci zahájení řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. V něm byly soustředěny požadavky na nařízení sice jednoho způsobu výkonu, ovšem ohledně nemovitostí v obvodech různých okresních soudů. Jestliže má být zřízeno soudcovské zástavní právo, pak musí návrh na zahájení řízení o nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva obsahovat vedle označení oprávněného a povinného a exekučního titulu i přesné označení nemovitosti, které mají být tímto právem zatíženy a tvrzení, doložené listinami o tom, že nemovitosti jsou ve vlastnictví povinného (§ 261 odst.1, § 338b odst.1 o. s. ř.). Jako celek, tedy jedno řízení třeba pokládat takový návrh (nebo jeho část), upíná-li se k nemovitostem nacházejícím se v obvodu jednoho soudu. To má své další dopady, jako kupř. nařízení prodeje nemovitosti ať již proti povinnému nebo proti dalšímu vlastníku, který ji nabyl smluvně (§ 338d odst. 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, do jediného podání včlenil oprávněný samostatné návrhy na nařízení výkonu rozhodnutí, které se zřetelem k výlučné místní příslušnosti, musí nařídit různé okresní soudy. Logicky vzato tak nelze učinit jinak, než samostatným řízením, byť návrh na jeho zahájení byl obsažen v jediném podání. A protože se soudní poplatek vybírá za řízení (§ 1 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), není zákonný podklad pro argumentaci oprávněného, že z hlediska poplatkového je rozhodující, že byl podán toliko jeden návrh na nařízení výkonu. Tak tomu není. U Okresního soudu v Příbrami bylo učiněno pouze jediné podání, ovšem obsahující samostatné návrhy na nařízení výkonu ohledně nemovitostí v obvodech různých okresních soudů. Oprávněnému lze přisvědčit, že pokud by předmětem nařízení výkonu byly nemovitosti toliko v obvodu Okresního soudu v Příbrami, soudní poplatek by zaplatil pouze v souvislosti se zahájením tohoto řízení. Povinnost zaplatit soudní poplatek se upíná k řízení zahájenému návrhem. Obsahuje-li jediné podání více návrhů, o nichž budou rozhodovat různé ovšem výlučně místně příslušné soudy, je na místě závěr o povinnosti oprávněného zaplatit soudní poplatek z každého řízení. Pro uvedený závěr ostatně svědčí i poznámka 1. u položky 16b sazebníku zákona o soudních poplatcích (zde ve znění k 31. 12. 2010, neboť návrh na nařízení výkonu byl podán 4. 11. 2010), která s druhým a dalším nařízením výkonu rozhodnutí počítá. Oprávněného jí chrání tak, že „za návrhy na druhé a další nařízení výkonu rozhodnutí na základě téhož vykonatelného rozhodnutí proti témuž účastníku“ se zaplatí polovina příslušných poplatků. Argumentace oprávněného odkazem na § 6a odst.3 zákona o soudních poplatcích je bezpředmětná, protože k rozšíření návrhu v dané věci nedošlo, odkaz na konkrétní nálezy Ústavního soudu jsou v dané věci nepoužitelná již proto, že se oba nálezy týkaly soudního poplatku ve správním soudnictví. Neobstojí rovněž skutečnosti týkající se povinného a toho, že je nyní v konkursu, ani obecný odkaz na rozhodovací praxi jiných okresních soudů v téže věci či Krajského soudu v Plzni, protože nejsou pro krajský soud závazná. Krajský soud proto uzavřel, že obecně vzato, podléhá soudnímu poplatku v poloviční výši podle položky 16b ve spojení s poznámkou 1. uvedené položky sazebníku soudních poplatků (nyní podle pol.č.21 b poznámky 2. sazebníku soudních poplatků) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. i to řízení, které bylo z původně jednoho návrhu (podání) vyloučeno k samostatnému projednání., jde-li o nařízení výkonu rozhodnutí na základě téhož titulu a proti témuž povinnému. Oprávněného proto zásadně stíhá povinnost soudní poplatek (v poloviční výši) zaplatit. Nebylo by tomu tak, jestliže by bylo lze vyhovět jeho návrhu na poplatkové osvobození. Z toho vyplývá, že jako v pořadí druhou se musel krajský soud zabývat otázkou, zda okresní soud rozhodl správně, jestliže návrhu oprávněného na poplatkové osvobození nevyhověl. Protože okresní soud své závěry o tom, že oprávněný předpoklady poplatkového osvobození nesplňuje (§ 138 odst.1 o. s. ř.) obsáhle, podrobně a přesvědčivé odůvodnil, s jeho závěry se krajský soud ztotožňuje. Oprávněný totiž sice doložil své majetkové poměry, které ovšem, jak správně uvedl okresní soud, nedovolují závěr o tom, že oprávněný není schopen soudní poplatek 25.000 Kč zaplatit a že by mu nepřiznáním poplatkového osvobození byla odňata možnost jednat před soudem a tím, i právo ba spravedlivý proces. Nad rámec odůvodnění napadeného usnesení krajský soud nemůže nepoznamenat, že je s podivem, že při půjčce 11.000.000 Kč si oprávněný svou pohledávku některým z právních instrumentů nezajistil, kupř. smluvním zástavním právem, přitom je advokátem se zavedenou praxi. Na věci nic nemění ani námitka oprávněného týkající se celkové částky, kterou bude muset zaplatit na soudních poplatcích. S takovouto námitkou zákon o soudních poplatcích žádné důsledky nespojuje. Krajskému soudu postačí odkázat na majetkové poměry oprávněného, jak byly zjištěny okresním soudem. Ty přesvědčivě argumentaci oprávněného vyvracejí a dovolují závěr o tom, návrhu oprávněného na poplatkové osvobození nelze vyhovět (§ 138 odst.1 o. s. ř. ). Navíc oprávněný v podaném odvolání žádné jiné či další skutečnosti o svých majetkových poměrech neuplatnil. Veden výše uvedenými důvody shledal krajský soud napadené usnesení věcně správným, proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V Hradci Králové dne 31. srpna 2012 předsedkyně senátu