Byla-li nařízena exekuce proti povinnému po rozvodu jeho manželství do tří let od jeho zániku rozvodem k vymožení pohledávky vzniklé za trvání manželství, žaloba podle § 267 odst. 1 OSŘ nemůže mít úspěch ani v případě, že v době rozhodování o této žalobě uplynula lhůta stanovená v § 150 odst. 4 ObčZ.

26Co 573/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce Ing. JV, nar. xxx, bytem xxx, proti žalovaným 1) Českému telekomunikačnímu úřadu, IČ 70106975, s adresou pro doručování Hradec Králové, Velké nám. 1, a 2) T-Mobile Czech Republic, a.s., IČ 64949681, se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, o vyloučení nemovitostí z exekuce, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. července 2011, č.j. 6C 92/2010-68, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve vztahu k žalovanému 1) p o t v r z u j e . II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I ve vztahu k žalovanému 2), jíž byla zamítnuta žaloba o vyloučení věci z exekuce, m ě n í takto: Z exekuce vedené na majetek povinné Ing. OS (dříve K) nařízené usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 9. 2006 č. j. 31Nc 4041/2006-9 se vylučují nemovitosti – stavební parc. č. 44, pozemek parc. č. 160, pozemek parc. č. 239 a budova bez č. p. – garáž stojící na stavební parc. č. 239, tj. nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 97 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov pro obec Úpice, katastrální území R, a to jen pro vymožení 33.440 Kč s 3% úrokem z prodlení od 4. 10. 2004 do zaplacení. III. Ve zbývající části výroku I ve vztahu k žalovanému 2), ohledně vymožení 830 Kč s 2% úrokem z prodlení od 23. 1. 2004 do zaplacení, se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . IV. Žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem. V. Žalobce a žalovaný 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud přezkoumávaným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby z exekuce nařízené na majetek povinné Ing. OK usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 9. 2006, č.j. 31 Nc 4041/2006-9 byly vyloučeny nemovitosti a to stavební parcela číslo 44, pozemek parcelního čísla 160, pozemek parcelního čísla 239 a budova bez č.p. postavená na pozemku č. 239 – garáž, tj. nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 97 u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov pro obec Úpice, katastrální území R (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud zjistil, že žalobce byl manželem povinné a manželství trvalo od 20. 7. 1990 do 6. 9. 2004. Za trvání manželství vznikl povinné u žalovaného 2) dluh za poskytnuté telekomunikační služby, exekuce tak byla nařízena k vymáhání závazku, „který nejméně z části“ vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Okresní soud uzavřel, že v takovém případě lze exekuci provést i na majetek patřící do společného jmění manželů. Exekuce byla nařízena na majetek patřící do zaniklého SJM, které v době zahájení řízení o nařízení exekuce nebylo vypořádáno. Společné jmění žalobce a povinné zaniklo jejich rozvodem dne 6. 9. 2004 ke dni zahájení řízení o nařízení exekuce, tj. ke dni 4. 9. 2006 nebylo SJM vypořádáno, neboť dohoda, kterou žalobce předložil je neplatná. Okresní soud dále uvedl, že není vázán rozhodnutím v jiné věci, kde soudy exekuci nařízenou pro vymáhání jiné pohledávky povinné na shodný majetek zastavili. Žalobu ve vztahu k žalovanému 1) zamítl okresní soud s odůvodněním, že není dána jeho pasivní legitimace. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. V odvolání namítl, že účastníkem exekučního řízení se stal až po uplynutí tříleté zákonné lhůty pro zánik SJM. Poukázal na to, že 11. 11. 2004 s povinnou uzavřel mimosoudní dohodu o vypořádání SJM, dle které sporné nemovitosti a garáž patří do jeho výlučného vlastnictví a je zcela nerozhodné, že tato dohoda nebyla dosud zapsána na katastru. Má rovněž za to, že není důležité, že v dohodě chybí některé „katastrální údaje“, neboť je jasné, jaké nemovitosti dohodou získala povinná a jaké žalobce do výlučného vlastnictví. Uvedl, že v rozsudku je uvedeno, že dluh povinné vznikl za trvání manželství. Z návrhu oprávněné na nařízení exekuce však vyplývá, že pohledávka vznikla 4. 9. 2006. V té době byly již sporné nemovitosti s garáží vypořádány uvedenou dohodou povinné a žalobce. Žalobce vyslovil přesvědčení, že dluh vznikl při společném podnikání povinné s manželem VK. Uvedl, že neviděl žádné smlouvy, faktury ani upomínky a není mu zřejmé, jak dluh vznikl. Celou věc považoval za zmatenou a nejasnou, z obsahu jeho odvolání vyplývá, že se domáhal změny rozsudku okresního soudu a vyloučení sporných věcí z nařízené exekuce. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.), je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.). Odvolací soud doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je ve vztahu k žalovanému 2) z podstatné části odůvodněno. Předně je však třeba uvést, že k excindační žalobě je aktivně věcně legitimována třetí osoba, jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce (§ 267 odst. 1 o. s. ř.). Excindační žalobu podle § 267 odst. 2 o. s. ř. může podat také manžel povinného. Pasivně legitimovaný je vždy pouze oprávněný, tj. ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce. Žalobce podal excindační žalobu proti oprávněnému, tj. žalovanému 2) a dále žalobu směřoval proti Českému telekomunikačnímu úřadu, tj. žalovanému 1). Český telekomunikační úřad není v exekučním řízení v postavení oprávněného, je pouze tím subjektem, který vydal exekuční titul na jehož základě je exekuce nařízena. Okresní soud proto správně žalobu proti žalovanému 1) zamítl, neboť není dána jeho pasivní legitimace. Odvolací soud proto ve vztahu k žalovanému 1) rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I tohoto rozhodnutí). Účelem excindační žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, který byl postižen exekucí, právo nepřipouštějící realizaci exekuce. Podle § 143 odst. 1 písm.b) obč. zák. jsou předmětem SJM také závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům vznikly za trvání manželství. Při nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na majetek povinného zkoumá soud pouze to, zda byly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce, tj. nezkoumá zda skutečně vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství a vychází pouze z návrhu na nařízení exekuce. Až v řízení o excindační žalobě zohlední soud i další skutečnosti, které nebyly při nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce známy. Podle § 42 odst. 1 exekučního řádu lze exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů, nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Obdobná úprava je dána ustanovením § 262a o. s. ř. ve vztahu k výkonu rozhodnutí. Odvolací soud je přesvědčen, že úprava uvedená v ust. § 42 odst.2 ex.ř. a ust. § 262a odst. 2 o. s. ř. se užije nejen při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce na majetek povinného, ale i pro ostatní fáze vykonávacího (exekučního) řízení. Jiný výklad by odporoval smyslu a účelu zákonné úpravy. Podstatnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce je, že vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu 1. stupně, že tato podmínka je splněna také tehdy, jestliže „pohledávka vznikla nejméně z části za trvání manželství“. V souzené věci je vymáháno peněžité, tj. nesporně dělitelné plnění, a odvolací soud je přesvědčen, že je nutno zjistit, z jaké části pohledávka vznikla za trvání manželství a z jaké nikoli. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že mu není nic známo o historii vymáhané pohledávky. Tvrdil, že je vymáhána zřejmě pohledávka, která vznikla při podnikání jeho manželky s dalším manželem. Uváděl, že žalovaný 2) i exekutor mu odmítli o pohledávce cokoli sdělit. Za situace, kdy žalobce sporoval tvrzení, že vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, měl okresní soud poučit žalovaného 2) o jeho povinnosti prokázat tvrzení, že vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství nebo měl doplnit dokazování zjištěním z obsahu nalézacího spisu ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. Okresní soud provedl důkaz pouze spisem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 31 Nc 4041/2006, z něhož zjistil, že exekuce byla nařízena na základě vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, ze kterého vyšel. Pouze na základě výroku exekučního titulu dospěl okresní soud k závěru, že vymáhaný dluh nejméně z části vznikl za trvání manželství povinné a žalobce. Se závěry okresního soudu se odvolací soud neztotožnil a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování ke zjištění, zda pohledávka vznikla za trvání manželství žalobce s povinnou, event. v jaké části vznikla pohledávka za trvání manželství žalobce s povinnou. Ze spisu Českého telekomunikačního úřadu, sp. zn. 149482/2005 odvolací soud zjistil, že žalovaný 2) podal u Českého telekomunikačního úřadu návrh na zahájení řízení dne 8. 12. 2005. V tomto návrhu žalovaný 2) tvrdil, že povinná nezaplatila 830 Kč za poskytnuté telekomunikační služby v době od 20. 11. 2003 do 19. 12. 2003. Cena poskytnutých služeb byla vyúčtována 25. 12. 2003 a povinnou stíhala povinnost zaplatit do 22. 1. 2004. Dále tvrdil, že povinná přestala plnit své povinnosti, neuhradila vyúčtování v celkové výši 830 Kč a z tohoto důvodu žalovaný 2) účastnickou smlouvu ke dni 6. 9. 2004 vypověděl. Uváděl, že po vypovězení smlouvy mu vznikl nárok na zbývající část měsíčních paušálů ve výši 33.440 Kč v souladu se Všeobecnými podmínkami a proto tento nárok vyúčtoval dne 18. 9. 2004 se splatností 3. 10. 2004. I v tomto případě povinná porušila svoji povinnost a vyúčtované plnění žalovanému 2) neuhradila. Na základě tohoto tvrzení bylo vydáno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, který se s právními závěry žalovaného 2) zcela ztotožnil a uložil povinné zaplatit 830 Kč s 2% úrokem z prodlení od 23. 1. 2004 do zaplacení a 33.440 Kč s 3 % úrokem prodlení od 4. 10. 2004 do zaplacení. Na základě tohoto zjištění odvolací soud uzavřel, že vymáhaná pohledávka vznikla v rozsahu vyúčtování za poskytnuté telekomunikační služby v době od 20. 11. 2003 do 19. 12. 2003, tj. ve výši 830 Kč s přísl., za trvání manželství žalobce s povinnou, neboť povinnost uhradit cenu služby vznikla 22. 1. 2004 a manželství žalobce s povinnou bylo rozvedeno až 6. 9. 2004. Právě tento den (6. 9. 2004) byla účastnická smlouva vypovězena a na základě výpovědi ze strany žalovaného 2) vznikl následně žalovanému 2) nárok na zaplacení částky 33.440 Kč. Tento nárok žalovaného 2) vznikl na základě dvou skutečností: na základě porušení povinností ze strany povinné a při ukončení účastnické smlouvy výpovědí. K ukončení účastnické smlouvy došlo výpovědí k 6. 9. 2004. Až 7. 9. 2004 mohl žalovaný 2) žádat „úhradu zbývající části měsíčních paušálů ve výši 33.440 Kč“ (tak svůj nárok definuje žalovaný 2) v návrhu na zahájení řízení před Českým telekomunikačním úřadem). Nárok žalovaný 2) vyúčtoval povinné dne 18. 9. 2004 s tím, že jeho splatnost nastala 3. 10. 2004. Odvolací soud proto uzavřel, že nárok ve výši 33.440 Kč vznikl až 7. 9. 2004 a byl žalovaným 2) vyúčtován až 18. 9. 2004, tj. tento nárok vznikl poté, kdy bylo manželství žalobce s povinnou již rozvedeno a nelze proto pohledávku vymáhat z majetku patřícího do SJM žalobce a povinné. Se zřetelem k tomuto závěru odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v části výroku I ve vztahu k žalovanému 2) tak, že excindační žalobě, pokud jde o vymáhání pohledávky 33.440 Kč s přísl., podle § 220 odst. 1 písm.b o. s. ř. vyhověl (výrok II). Ve vztahu k vymáhané pohledávce ve výši 830 Kč s příslušenstvím se odvolací soud musel dále věnovat odvolacím námitkám žalobce. Vyšel přitom ze závěru, že manželství žalobce a povinné trvalo od 20. 7. 1990 do 6. 9. 2004; pohledávka 830 Kč s přísl. vznikla za trvání manželství a exekuce na majetek povinné byla nařízena 14. 9. 2006, usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci 2. 7. 2007. Žalobce tvrdil, že po rozvodu manželství uzavřel s povinnou dohodu o vypořádání SJM. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry, které zaujal okresní soud, pokud jde o hodnocení dohody o vypořádaní SJM uzavřené dne 11. 11. 2004 a na odůvodnění okresního soudu odkazuje. Dodává pouze, že dohoda o vypořádaní společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Pokud je předmětem vypořádání nemovitost, musí být dohoda sepsána tak, aby byla vkladu schopnou listinou a musí také na jejím základě dojít k vkladu do katastru, protože věcně právní účinky dohody o vypořádání SJM vznikají až vkladem do katastru. Nad rámec tohoto odůvodnění je třeba uvést, že i kdyby dohoda uzavřená mezi žalobcem a povinnou dne 11. 11. 2004 byla platnou dohodou o vypořádaní SJM a byla vložena do katastru nelze přehlédnout, že v souzené věci vznikla pohledávka 830 Kč s přísl. dne 22. 1. 2004 a oprávněnému vzniklo právo uspokojit pohledávku z majetku patřícího do SJM. V tomto právu nemůže být oprávněný krácen pouze proto, že byl poté uzavřena dohoda o vypořádání SJM (§ 150 odst. 2 obč.zák.). Judikatura soudů dospěla k závěru, že druhému manželovi nesvědčí ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští exekuci, pokud došlo po rozvodu manželství k vypořádání SJM a věc přešla do výlučného vlastnictví druhého z manželů poté, kdy vznikla vymáhaná pohledávka. Ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř. (§ 42 odst.1 ex.ř.) se tak použije i při nařízení exekuce postihující majetek ze zaniklého společného jmění manželů a žalobci by tudíž nesvědčilo ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Stejný závěr je třeba zaujmout i v případě, kdy po nařízení exekuce uplynula 3letá lhůta daná ust. § 150 odst. 4 obč. zák tak, jak se tomu stalo v souzené věci. Odvolací soud uzavírá, že jestliže exekuce na majetek povinné byla pro vymožení pohledávky vzniklé za trvání manželství povinné nařízena v době po rozvodu tohoto manželství, ale do tří let od zániku společného jmění manželů, je použití ust. § 267 odst. 1 o. s. ř. vyloučeno, i v případě, že v době rozhodování o excindační žalobě došlo k uplynutí lhůty dané ust. § 150 odst.4 obč. zák. Ke skutečnosti, že během exekučního řízení uplynula lhůta daná ust. § 150 odst. 4 o. s. ř., tj. že sporné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a povinné, nelze při rozhodování o excindační žalobě přihlédnout, neboť smysl a účel zákonné úpravy, tj. že pro vymožení pohledávky vzniklé za trvání manželství je možno postihnout majetek patřící do SJM, by nebyl při jiném výkladu naplněn. Žalobce dále namítal, že se stal účastníkem exekučního řízení až po uplynutí tříleté zákonné lhůty pro zánik SJM. Z obsahu exekučního spisu vyplývá, že exekutor v exekučním řízení nepostupoval řádně (včas řádně nedoručil žalobci exekuční příkaz, kterým sporné nemovitosti postihl a včas mu nedoručil ani usnesení o nařízení exekuce na majetek povinné). Podle § 36 odst. 2 exekučního řádu, však jsou-li exekuční příkazem postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Manžel povinného se stává účastníkem exekučního řízení od okamžiku, kdy jsou postiženy majetkové hodnoty SJM, tj. tehdy, kdy je ohledně takových majetkových hodnot vydán exekuční příkaz. Pro vznik účastenství manžela povinného v exekuci není rozhodné, zda mu takový exekuční příkaz či usnesení o nařízení exekuce bylo doručeno. Nad rámec tohoto závěru je nutno uvést, že okamžik vzniku účastenství manžela povinného v exekučním řízení nemá na posouzení toho, zda lze na sporný majetek vést exekuci, žádnou právní relevanci. V průběhu řízení konečně žalobce uváděl, že peníze, kterými byla kupní cena zaplacena, byly jeho výlučným vlastnictvím. K tomuto tvrzení žalobce je třeba poukázat na ustálenou judikaturu, dle které, jestliže kupní cena pořizované věci byla zaplacena zcela z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do společného jmění manželů, pak se tato věc stala předmětem jejich SJM. Z kupní smlouvy uzavřené dne 20. 5. 1992 vyplývá, že žalobce i povinná, tj. manželé Ing. JV a Ing. OV, projevili vůli nabýt sporné nemovitosti do tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní SJM). Kupní smlouvu uzavřenou ve formě notářského zápisu oba manželé jako kupující podepsali. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části výroku I ve vztahu k žalovanému 2), pokud jde o vymáhání pohledávky 830 Kč s přísl., podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok III). Odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků. Žalovaný 1) byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly. V řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) byl žalobce neúspěšný pouze v nepatrné části a vzniklo mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ani žalobci však právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, neboť mu náklady v odvolacím řízení nevznikly (od zaplacení soudního poplatku byl osvobozen). P o u č e n í : Proti výroku I a III tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam Proti výroku II je možno podat dovolání do 2 měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozhoduje o něm Nejvyšší soud v Brně. V Hradci Králové dne 7. února 2012 předsedkyně senátu