53Ad 28/2011-90     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou v právní věci žalobkyně Mgr. S. R.,  zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou, se sídlem Sladkovského 505, 530 02 Pardubice, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2,       o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 27.9.2011,             č.j. KrÚ 70809/2011/DSU,   t a k t o :   I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 27.9.2011, č.j. KrÚ 70809/2011/DSU, a rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová ze dne 9.5.2011, č.j. 9212/2011/CTR,  s e  p r o  v a d y  ř í z e n í  z r u š u j í  a věc  s e  v r a c í  žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný  n e m á  právo na náhradu nákladů soudního řízení a žalobkyni  s e  toto právo  n e p ř i z n á v á .   III. Mgr. Monice Ipserové, advokátce,  s e  p ř i z n á v á  vůči České republice náhrada nákladů řízení ve výši 9 000,- Kč, která jí bude vyplacena z prostředků Krajského soudu v Hradci Králové do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   O d ů v o d n ě n í :   Rozhodnutím ze dne 27.9.2011, č.j. KrÚ 70809/2011/DSU, Krajský úřad Pardubického kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodl o odvolání žalobkyně tak, že změnil výrok rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová (dále jen „městský úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 9.5.2011, č.j. 9212/2011/CTR, který po provedené změně zní: „Mgr.       pokračování       - 2 -              53Ad 28/2011   S. F. R. nar. , trv. bytem  se v souladu s § 33, § 51 a § 66 zákona o pomoci v hmotné nouzi stanovuje povinnost vrátit přeplatek na dávce doplatek na bydlení za měsíce 5/2009, 7/2009, 8/2009 v celkové výši             3 038,- Kč.“   Žalobkyně podala proti rozhodnutí krajského úřadu včasnou žalobu, kterou se domáhala jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítla, že krajský úřad nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, neprovedl důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a při hodnocení důkazů se dopustil logického pochybení, v jehož důsledku skutková zjištění nemají v provedených důkazech oporu. Takto obecné námitky poté konkretizovala následujícím způsobem: Celkové sociální a majetkové poměry žalobkyně nebyly zjištěny v měsících květen, červenec a srpen 2009 jako poměry umožňující po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Žalobkyně splnila všechny podmínky pro uznání za osobu v hmotné nouzi a tedy přiznání doplatku na bydlení i v uvedených měsících roku 2009. Z pouhého „vlastnictví“ účtů a pohybů na nich nelze dovodit, že se jednalo o příjmy žalobkyně, a považovat za movitý majetek žalobkyně prostředky, které si žalobkyně sama na účty či vkladní knížky ukládala.   Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 30.4.2012, kterým navrhl její zamítnutí. K žalobní argumentaci uvedl následující: Správní řízení před městským úřadem i řízení odvolací proběhla v souladu s platnými právními předpisy a v právním hodnocení nedošlo k pochybení. Městský úřad obdržel kopii účtů a vkladních knížek, jejichž vlastníkem byla žalobkyně, kdy finanční prostředky na nich by stačily k úhradě odůvodněných nákladů na bydlení a služeb s bydlením bezprostředně spojených, přičemž tuto skutečnost žalobkyně v době podání žádosti o dávku, ani v době jejího pobírání neoznámila. Z doložených výpisů přitom neplyne, že by žalobkyně nemohla s finančními prostředky na nich disponovat. Městský úřad tedy zahájil dne 9.2.2011 řízení ve věci přeplatku a poté, co žalobkyně nevyužila svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ve věci rozhodl a krajský úřad jeho rozhodnutí potvrdil.   Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů, tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu platí dispoziční zásada, kdy rozsah přezkumu napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona.  Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s.ř.s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Určitý průlom do dispoziční zásady ovládající správní soudnictví představuje povinnost soudu vyslovit rozsudkem nicotnost přezkoumávaného správního rozhodnutí bez návrhu (§ 76 odst. 2 s.ř.s.) a povinnost soudu zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12.12.2003, č.j. 2 Ads 33/2003-78). Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 8.3.2011, č.j. 7 Azs 79/2009-84, dále judikoval, že krajský soud je   pokračování       - 3 -              53Ad 28/2011   oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení uvedené v § 76 odst. 1 s.ř.s., tj.  ex officio,  v případě, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, byť je žalobce výslovně v žalobě nenamítl (tj. jedná se o případy, kdy rozhodnutí není schopno přezkumu z hlediska žalobních námitek, přičemž tato vadnost a nemožnost podrobit rozhodnutí zkoumání musí být zjevná buď ze spisu či z jeho absence nebo z rozhodnutí samotného, pokud bude postrádat srozumitelnost či důvody v takové míře, že vylučuje zkoumání důvodnosti žaloby, anebo ji soud sezná na základě jiných rozhodných skutečností, jež se dostanou do jeho sféry). Další případy týkající se možnosti tohoto průlomu stanovila judikatura jen v určitých, specifických věcech (např. prekluze v daňovém řízení, zánik odpovědnosti za přestupek uplynutím zákonné lhůty, uplatnění zásady ne bis in idem, aplikace zásady „non-refoulement“, aplikace právního předpisu či ustanovení, které na věc nedopadají – avšak to jen při splnění předpokladů stanovených v judikátu NSS ze dne 28.7.2009, č.j. 8 Afs 51/2007-87). Konečně, dle názoru krajského soudu, výjimkou z této zásady bude i případ, kdy se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod ze strany správního orgánu, které nebude  předmětem žalobních námitek.  Důvodem pro tuto výjimku je skutečnost, že ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. představuje normu procesněprávní, a pokud se bude jednat o porušení hmotněprávního ustanovení Listiny základních práv a svobod, tak je třeba připomenout, že smysl procesních norem spočívá ve vytváření mechanismů k ochraně hmotného práva. Procesní normy nelze vnímat jako samoúčelné, a tím spíše nemohou představovat překážku pro aplikaci ústavně zaručené hmotněprávní normy. Proto může v takovém případě krajský soud aplikovat hmotněprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy žalobce  tuto námitku v žalobě  vůbec neuplatnil (podle rozsudku NSS ze dne 13. 6. 2008, č.j. 2 As 9/2008, který sice se vztahoval ke kasační stížnosti, ale lze jej argumentum a simili použít i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, neboť základní úvaha aplikovaná v tomto případě je použitelná i v tomto řízení). Krajský soud se tedy ve smyslu zmíněné judikatury nejprve zabýval otázkou, zda existuje některá z výše zmíněných výjimek ve vztahu k aplikaci dispoziční zásady. V této souvislosti dospěl krajský soud k závěru, že žalované rozhodnutí trpí vadou uvedenou v ust.        § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., tedy nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů:    Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti:  Oznámení o zahájení řízení ve věci přeplatku doplatku na bydlení ze dne 1.2.2011 bylo žalobkyni doručeno dne 9.2.2011, tedy tímto dnem bylo řízení zahájeno. Společně s oznámením bylo žalobkyni doručeno usnesení ze dne 7.2.2011, v němž byla poučena o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim a současně jí byla stanovena lhůta k výkonu těchto práv v délce 5 dnů od oznámení usnesení.  Ve spise jsou založeny: -          seznam vyplacených dávek ze dne 19.6.2009 týkající se žalobkyně a období od září 2008 do června 2009, fotografie blíže neurčeného domu či domů, nedatovaného inzerátu s textem „pronajmu pokoj a kanceláře“ s nečitelným telefonním číslem, vývěsky s inzeráty, plakátku zvoucího na „setkání s duší ženy“ s popisem akcí v září 2009, podrobného programu 25. mezinárodního festivalu Miluj svůj život Plzeň, v němž je jako jedna z přednášejících zmíněna žalobkyně, a inzerátu ohledně Poradny kineziologie v České Třebové Mgr. F. R. s nabídkou víkendových     pokračování       - 4 -              53Ad 28/2011   -          kurzů za cenu 2 200,- Kč, případně za cenu zvýhodněnou při splnění určitých podmínek přesně popsaných, -          výpisy z účtů vedených u České spořitelny, a.s., na jméno žalobkyně, č. účtu 2243003280 (období od 3.11.2008 do 24.9.2009), č. účtu 2243004240 (období od 3.11.2008 do 24.9.2009) a č. účtu 2337457080 (období od 31.12.2008 do 13.8.2009), -          výpisy z účtů vedených u ČSOB, a.s., na jméno žalobkyně, č. účtu 228798207 (období od 5.8.2009 do 30.9.2009) a č. účtu 228565569 (období od 30.3.2009 do 9.11.2009)              , -          žádost o doplatek na bydlení podaná žalobkyní dne 25.5.2009.  Dále je ve spise rozhodnutí městského úřadu ze dne 4.5.2011, vypravené dne 9.5.2011, kterým se žalobkyni stanoví povinnost vrátit přeplatek doplatku na bydlení za měsíce 5/2009 až 6/2009 v celkové výši 3 310,- Kč do 31.10.2011 s tím, že celková výše přeplatku činí 6 348,- Kč, tedy 3 038,- Kč jako přeplatek stanovený původním rozhodnutím č.j. 3183/2011/CTR a 3 310,- Kč jako nová částka, resp. navýšení původního přeplatku na základě nového posouzení a přehodnocení situace. V odůvodnění se uvádí toto: „Dne 15.2.2011 bylo vydáno rozhodnutí o přeplatku na dávce hmotné nouze – doplatku na bydlení ve výši 3 038,- Kč, žadatelka však vůči němu podala odvolání. Na základě podaného odvolání Krajský úřad Pardubického kraje vrátil věc k novému projednání. Při novém posuzování byl v souladu s právním názorem odvolacího orgánu aplikován § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vzhledem k tomu, že celkové sociální a majetkové poměry žadatelky byly takové, že mohly po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění výživy a ostatních základních potřeb, nebyla žadatelka uznána za osobu v hmotné nouzi. Jedná se o období od 1.1.2009, kdy žadatelka disponovala s finančními prostředky, které v té době přesáhly částku živobytí, to jest 4 115,- Kč. Na základě nového posouzení a přehodnocení situace žadatelky došlo tedy k vyčíslení dalšího přeplatku ve výši 3 310,- Kč. Doplatek na bydlení neměl být poskytnut z výše uvedeného důvodu, a proto je vyčíslen tento přeplatek následovně: za měsíc květen a červen 2009 vznikl přeplatek ve výši 3 310,- Kč na dávce doplatku na bydlení + 3 038,- Kč přeplatek za 5/2009 až 8/2009, tento přeplatek nebyl žadatelkou splacen, viz rozhodnutí č.j. 3183/2011/CTR. Celková částka přeplatku na dávce – doplatek na bydlení činí po přehodnocení a přeposouzení situace žadatelky 6 348,- Kč.“  Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání, v němž uvedla, že v době pobírání dávky byla invalidní, není schopna výdělečné činnosti, splnila v době podání a pobírání dávky kritéria osoby v hmotné nouzi, nebyla a není schopna si zabezpečit dostatečnou výživu a ostatní základní potřeby. Žije z darů, často hladoví, nemá prostředky na léky, často doma mrzne.  Městský úřad předložil spis krajskému úřadu k rozhodnutí o podaném odvolání               s  předkládací zprávou, v níž zopakoval část odůvodnění svého rozhodnutí.  O odvolání rozhodl krajský úřad napadeným rozhodnutím, kdy změnil výrok prvoinstančního rozhodnutí tak, že se žalobkyni stanoví povinnost vrátit přeplatek na dávce doplatek na bydlení za měsíce 5/2009, 7/2009, 8/2009 v celkové výši 3 038,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí nejprve konstatoval prvoinstanční rozhodnutí a odvolání žalobkyně, poté uvedl svá zjištění ze spisu a dálkového přístupu do informačního systému pomoci v hmotné nouzi. Konkrétně se jednalo o zjištění, že žalobkyně reagovala na výzvu městského úřadu ze dne 17.9.2009 k doložení výpisů z účtů od září 2008 tak, že je nemůže doložit, předložila doklad SIPO za srpen a září 2009, list výpisu z účtu u Poštovní spořitelny ze srpna 2009 a doklad o pohybu na postžirovém účtu v období od 14.9. do 16.9.2009, a dále     pokračování       - 5 -              53Ad 28/2011   o zjištění o číslech třech účtů žalobkyně u České spořitelny, a.s., o čísle účtu žalobkyně u ČSOB, a.s., o vkladech a výběrech na těchto účtech (jejich výše a data). Dále pak konstatoval, že žalobkyni byl odňat příspěvek na živobytí s účinností od 1.9.2009, dne 9.2.2011 bylo zahájeno řízení o přeplatku doplatku na bydlení, dne 5.4.2011 bylo krajským úřadem zrušeno první rozhodnutí městského úřadu v této věci a z jakých důvodů, a posléze se vyjadřuje k novému prvoinstančnímu rozhodnutí ze dne 9.5.2011 a k odvolání žalobkyně, a  to následujícím způsobem: „V novém řízení městský úřad přihlédl k lednovým prostředkům na vkladní knížce u České spořitelny ve výši 6 100,- Kč (stav k 13.1.2009) jako k movitému majetku a aplikoval ustanovení § 3 odst. 4 zákona, čímž odvolatelku neuznal za osobu v hmotné nouzi již od tohoto měsíce. Nově vyčíslený přeplatek na dávce  doplatek na bydlení se změnil jak za období (místo za měsíce 5/2009, 7/2009 – 8/2009, na měsíc 5/2009 – 6/2009), tak i v částce, která nově činila 3 310,- Kč. Odvolací orgán však konstatuje, že tento postup byl v rozporu se zákonem, neboť odvolatelce měl po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zůstat takový obnos, z nějž by bylo možné si zajistit obživu a ostatní základní potřeby. Částka živobytí odvolatelky činila 4 114,20 Kč a jen stanovené zálohy za energie 3 170,- Kč (plyn 1 470,- Kč + elektřina 1 700,- Kč). Podmínka pro postup dle § 3 odst. 4 zákona tak splněna nebyla. Po prostudování kompletní spisové dokumentace a vzhledem k výši těchto prostředků odvolací orgán dospěl k závěru, že výše zmíněnou lednovou částku bude posuzovat jako movitý majetek a hodnotit jej dle § 26 zákona. Tato skutečnost znovu ovlivnila výši přeplatku na dávce doplatek na bydlení. Znovu bylo ovlivněno i časové období, za něž vznikl. Po přepočtu přeplatku bylo zjištěno, že odvolatelce byl doplatek na bydlení v měsíci květen 2009 vyplacen ve výši 748,- Kč, ačkoliv náležel ve výši 281,- Kč, v měsíci červenci 2009 vyplacen ve výši 228,- Kč, ačkoliv náležel ve výši 0,- Kč, v měsíci srpnu 2009 vyplacen ve výši 2 350,- Kč, ačkoliv náležel ve výši 0,- Kč. Výše neoprávněně vyplacených částek: 460,- Kč + 228,- Kč + 2 350,- Kč = 3 038,- Kč. Protože po přepočtu přeplatku došlo ke změně výše a částečně i období, za něž byl vyčíslen, změnil odvolací orgán výrokovou část napadeného rozhodnutí tak, aby toto rozhodnutí bylo v souladu s platnými právními předpisy.“ Dále pak krajský úřad již jen ocitoval ust. § 51 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi týkající se povinnosti příjemce dávky vrátit dávky neprávem přijaté.    Na základě skutečností zjištěných ze správního spisu, jak jsou výše podrobně rozebrány, soud dospěl k následujícím závěrům: Rozhodnutí městského úřadu je zcela nepřezkoumatelné, a to pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů. Výrok tohoto rozhodnutí je vnitřně rozporný, když z něj není vůbec zřejmé, jakou částku doplatku na bydlení má vlastně žalobkyně coby přeplatek vrátit. V úvodu výroku je konstatována povinnost vrátit přeplatek za měsíce květen a červen 2009 v celkové výši 3 310,- Kč, v další části se však uvádí celková výše přeplatku 6 348,- Kč s tím, že se jedná o přeplatek 3 038,- Kč stanovený původním rozhodnutím a dále o částku 3 310,- Kč, která je navýšením původního přeplatku. Z odůvodnění přitom vyplývá, že původní rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno a tedy z něj nelze vycházet. Výrok je tak zcela nesrozumitelný, když nejprve stanoví povinnost vrátit přeplatek ve výši 3 310,- Kč, poté ve výši 6 348,- Kč a navíc vychází z rozhodnutí, které již bylo v minulosti zrušeno. Prvoinstanční rozhodnutí je ovšem zcela nedostatečné, i pokud se týká odůvodnění, neboť toto postrádá základní náležitosti stanovené zákonem číslo 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), konkrétně ust. § 68 odst. 3, podle něhož: „V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se   pokračování       - 6 -              53Ad 28/2011   správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.“ Prvoinstanční rozhodnutí obsahuje určité skutkové závěry, které ústí do závěru právního, totiž že žalobkyně nebyla od 1.1.2009 osobou v hmotné nouzi, nicméně vůbec není zřejmé, na základě jakých podkladů městský úřad k těmto závěrům dospěl. V jeho rozhodnutí zcela absentuje jakýkoliv odkaz na konkrétní listiny, či jiné podklady, z nichž vycházel. Jeho konstatování o dispozici s finančními prostředky převyšujícími částku živobytí 4 115,- Kč je zcela nepodložené, není uvedeno žádné číslo účtu u peněžního ústavu, na němž tyto prostředky měly být, resp. není konkretizováno, jak městský úřad tyto prostředky v dispozici žalobkyně zjistil, z čeho vycházel. Rozhodnutí městského úřadu rovněž zcela postrádá úvahy týkající se toho, jakým způsobem dospěl městský úřad k částce přeplatku ve výši 3 310,- Kč, či 3 038,- Kč, vůbec pak není osvětleno, z jakého důvodu je přeplatek za měsíce květen a červen 2009 vyčíslován ve dvou různých částkách (viz část odůvodnění, v níž se říká: „za měsíc květen a červen 2009 vznikl přeplatek ve výši 3 310,- Kč na dávce doplatku na bydlení + 3 038,- Kč přeplatek za 5/2009 až 8/2009“). Správní spis sice obsahuje řadu podkladů, jak soud sám výše konstatoval, nicméně tato skutečnost nemůže zásadní nedostatky rozhodnutí správního orgánu I. stupně napravit. Po účastníkovi řízení nelze požadovat, aby si nastudoval správní spis a dovozoval, jakým způsobem dospěl správní orgán ke svým závěrům. Naopak, každé rozhodnutí musí být natolik řádně odůvodněno, aby každému jeho čtenáři bylo zřejmé, proč je výrok rozhodnutí takový, jaký je, tedy z čeho správní orgán vycházel, jaká skutková zjištění z jím nashromážděných konkrétních podkladů vyvodil, k jakým právním závěrům na základě těchto skutkových zjištění dospěl. Rozhodnutí městského úřadu v tomto směru trpí zásadními nedostatky a bylo povinností krajského úřadu ho zrušit a věc městskému úřadu vrátit k dalšímu řízení a novému rozhodnutí, neboť až na konkrétní odůvodnění rozhodnutí může žalobkyně adekvátně reagovat – podáním nebo nepodáním odvolání – a v případě podání odvolání vznést konkrétní odvolací námitky. Tím, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil, zatížil krajský úřad řízení vadou, která způsobila nezákonnost jeho rozhodnutí, neboť odňal žalobkyni možnost odvolání. V tomto směru soud poukazuje na ust. § 90 odst. 1 písm. c) část věty do druhého středníku správního řádu: „Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se;…“ Vedle této vady však trpí rozhodnutí krajského úřadu i vadou další, a to, stejně jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí krajského úřadu je sice obsáhlejší, než rozhodnutí prvoinstanční, krajský úřad v něm uvádí konkrétní čísla vkladních knížek a účtu žalobkyně i pohyby na nich, nicméně vlastní závěry ve vztahu k rozhodnutí městského úřadu, resp. k částce přeplatku stanovené ve výši 3 038,- Kč s citovanými podklady nekorespondují. Krajský úřad např. hovoří o lednových prostředcích na vkladní knížce ve výši 6 100,- Kč, z nichž měl podle něj vycházet městský úřad. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně však žádná taková částka nefiguruje a rovněž            z  přehledu vkladů a výběrů uvedených v odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu tato nevyplývá. Dále není vůbec zřejmé, na základě čeho dospěl žalovaný k závěru, že částka živobytí žalobkyně činí 4 114,20 Kč a zálohy na energie představují částku 3 170,- Kč. V odůvodnění rovněž není nijak vysvětleno, proč přeplatek na doplatku na bydlení vznikl právě v měsících květen, červenec a srpen 2009 a právě v uváděných výších. Rozhodnutí krajského úřadu je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K tomu lze příkladmo   pokračování       - 7 -              53Ad 28/2011   citovat z rozsudku NSS ze dne 19.12.2008, č.j. 8 Afs 66/2008-71, z něhož vyplývá, že „z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. V případě, že soud shledá napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, je povinen ho v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušit, a to i v případě, že žalobkyně nepřezkoumatelnost nenamítla, neboť takové rozhodnutí nelze ze samé podstaty věcně přezkoumávat (viz výše provedený podrobný rozbor rozsahu přezkumu ve správním soudnictví, resp. možnosti přezkumu napadeného rozhodnutí mimo rámec žalobních bodů). Navíc správní spis, tak jak byl předložen žalovaným, neposkytuje záruku úplnosti. Spis byl předkládán po částech (celkem na tři výzvy soudu), neobsahuje úplný spisový přehled, jeho jednotlivé listy nejsou číslovány, ani sepnuty (svázány) k sobě, zcela například chybí první rozhodnutí městského úřadu ve věci ze dne 15.2.2012 a rozhodnutí krajského úřadu na ně navazující, která jsou zmíněna, jak v rozhodnutí městského úřadu ze dne 9.5.2011, tak v rozhodnutí krajského úřadu ze dne 27.9.2011. Neúplnost správního spisu by pak rovněž mohla být důvodem ke zrušení rozhodnutí pro vadu řízení spočívající v tom, že skutkový stav zjištěný správním orgánem nemá oporu ve spise (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.) – samozřejmě za předpokladu, že by napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné.    Vzhledem k nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí soud postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a rozhodnutí zrušil pro vadu řízení spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Vzhledem k tomu, že nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a navíc i pro nesrozumitelnost je rovněž prvoinstanční rozhodnutí, když z něj není vůbec zřejmé, z jakých podkladů městský úřad vycházel, na základě kterých z nich učinil svá skutková zjištění a proč, a jakou částku přeplatku má vlastně žalobkyně vracet, postupoval soud podle § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně.    Závěrem soud s ohledem na podrobný rozbor shora uzavírá, že rozhodnutí krajského úřadu je nepřezkoumatelné, neboť postrádá konkrétní odůvodnění ve vztahu k vyčíslenému přeplatku doplatku na bydlení ve výši 3 038,- Kč, a rozhodnutí prvoinstanční je rovněž nepřezkoumatelné, protože z něj není zřejmé, co vedlo městský úřad k jeho skutkovým a právním závěrům. V dalším řízení bude na příslušných správních orgánech, aby své rozhodnutí koncipovaly tak, aby odpovídalo nárokům kladeným na něj ust. § 68 odst. 3 správního řádu, tedy aby z něj bylo zřejmé, z jakých podkladů vycházely, jaká skutková zjištění z nich učinily, které podklady byly zásadní a které naopak nebyly, jak se vypořádaly s tvrzeními a námitkami žalobkyně, k jakým právním závěrům dospěly. Úvahy pak budou konkrétní, nebude se jednat o pouhá obecná konstatování, bez provázanosti na obsah spisu. Správní orgány též zváží případnou možnost ústního jednání, které by mohlo prospět rychlejšímu vyřešení sporných otázek.    O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., kdy úspěšná žalobkyně měla právo na náhradu nákladů soudního řízení vůči žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplynulo, že žalobkyně nevynaložila žádné náklady, neboť byla osvobozena od soudních poplatků a zástupkyně jí byla ustanovena na náklady státu, proto soud náhradu       pokračování       - 8 -              53Ad 28/2011   nákladů soudního řízení žalobkyni nepřiznal a ve vztahu k žalovanému vyslovil, že tento nemá na náhradu právo.    O přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného ve smyslu § 2 odst. 3 věty první zákona číslo 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů („Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.“), soud nerozhodoval, neboť žalovaný je podle § 11 odst. 2 písm. b) téhož zákona („Od poplatku se osvobozují územní samosprávné celky v případech, kdy se spor týká výkonu státní správy, který je na ně přenesen.“) osvobozen.   Pokud se týká zástupkyně žalobkyně, žalobkyně byla soudem osvobozena od placení soudních poplatků, advokátka jí byla ustanovena na náklady státu a neúspěšnému žalovanému nelze povinnost k náhradě nákladů řízení, které platil, uložit, neboť tento je osvobozen, jak výše řečeno, od soudních poplatků. Náhradu výdajů, které vznikly advokátce v souvislosti se zastupováním žalobkyně, proto soud v souladu s § 35 odst. 8 s.ř.s. ustanovené advokátce přiznal vůči státu. Konkrétně se jedná o odměnu za dva úkony právní služby po 2 100,- Kč za převzetí věci a doplnění žaloby (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5.,  § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb.), odměnu ve výši jedné poloviny za dva úkony právní služby ve po 1 050,- Kč za doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku a za vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez jednání  (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5. a § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), čtyři paušální částky za čtyři úkony právní služby po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a 20% DPH (§ 57 odst. 2 s.ř.s.), celkem tedy 9 000,- Kč.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   V Pardubicích dne 26.7.2012         Mgr. Monika Chaloupková, v.r.                                                                                                                        samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Andrea Pfeiferová